Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Ocenění:

Houbobraní v čase vinobraní

Když nastává podzim, přichází čas vinobraní – slavnost sklizně vinné révy. Ve vinařských oblastech i městech se konají lidové slavnosti s hudbou, tancem a průvody. Na podzim ale také vrcholí další u nás velmi oblíbená činnost. Sbírají se houby, nastává podzimní houbobraní. Na nádvoří zámku Lobeč na Mělnicku vyvrcholil oblíbený sběr hub v neděli 4. října 2026. Zdejší Houbobraní, spojené tradičně se soutěží, pořádali majitelé zámku, rodina Šimonkových, už pojedenácté.

V soutěži se hodnotí houba nejkrásnější (i nejedlá a tady mají šanci například i mochomůrky) a houba největší (podle průměru klobouku). V hlavní soutěži ale samozřejmě rozhouje množství nasbíraných (tentokrát jen jedlých hub). Vítězové poté dostávají nejen diplomy, ale také tři zlaté přívěsky – v podobě hříbků ze zlatnictví Zlatý sen.

Velmi oblíbená je další každoroční součást lobečského Houbobraní – ochutnávky houbových pokrmů a zvěřinových specialit.

Tři zlaté přívěsky – hříbci – pro vítěze tří soutěžnách houboých kategorií

Jak probíhalo Houbobraní 26?

Sraz účastníků s prázdnými košíky byl v Lobči mezi 8-10 hod., ale možné bylo vyrazit na houby rovnou z domova. Nutné ale bylo se z lesa se vrátit s plnými kožíšky do 13.30 hod., kdy začínalo hodnocení úlovku kvalifikovanou porotou. Postupně 34 týmů nanosilo z okolních kokořínských lesů své košíky před soutěžní komisařku – ředitelku soutěže a zárověň zámeckou paní Ing. Zuzanu Šimonkovou Pavlíkovou, šlechtičnu z Mlaďatova. Nasbíráno bylo celkem 190 kilogramů hub.

Jak jsem se na Houbobraní dostal já?

Kdysi jsem jako začínající genealog zjistit pro mě velmi neočekávanou zajímavost. Podařilo se mi mezi mými předky dohledat toho nejstaršího možného, římského císaře Karla I. Velikého. Je obecně známo, že v Evropě žije mnoho a mnoho jeho potomků, ale mít takový vztah doložený generaci po generaci může prokázat málokdo. Samozřejmě kromě známých evropských dynastií a šlechtických rodů, jejichž předkové jsou pochopitelně v archivech dohledatelní po staletí. No a po letech se mi podařilo doložit, že tohoto předka má ve svém rodokmenu také výše zmiňovaná majitelka zámku v Lobči. Takže máme-li společného předka, jsme vlastně příbuzní. Samozřejmě je to příbuznoust velmi, velmi vzdálená, ale je. Zmíněný Otec Evropy je naším společným předkem ve 42 generaci.

♣♣♣

Slovo dalo slovo a majitelka zámku souhlasila s mým úmyslem napsat o jejím rodu knihu. Měla by vyjít  o Vánocích letošního roku 2026 pod názvem „Josef Šimonek šlechtic z Mlaďatova“ a grafické zpracování knihy bylo svěřeno akademickému malíři Aleši Krejčímu.

Hrad Houska a zámky Stránov a Lobeč i se zámeckým vinným sklípkem

V rámci přípravy na její sepsání jsem se pochopitelně začal zajímat o vše týkající se rodu Šimonků. Na stránkách jejich lobečského zámku jsem kromě jiného také zjistil, že majitelé každoročně pořádají akci Houbobraní. Vyjel jsem se tedy do Lobče na akci podívat. Ne soutěžit, jen jako pozorovatel.

Ředitelka soutěže Ing. Zuzana Pavlíková Šimonková a její choť Tomáš Pavlík. Kromě nich byla na Houbobraní přítomna kompletní rodina majitelů Lobče, tedy i maminka Jitka Šimonková a děti – Ondřej Pavlík a Karolína Pavlíková. Zámecká paní jako tradičně šířila kolem sebe dobrou náladu! S ní i celá její rodina.

Musím ale také přiznat, že jsem tam jel trochu i se zištným úmyslem – těšil jsem se totiž na po poledni podávaná houbová a zvěřinová jídla. Neměl jsem sílu tak lákavou věc vynechat. Nejel jsem nepřipraven. Nedlouho předtím jsem si v e-shopu webu www.zamekstranov.cz zakoupil (je tam stále ještě k dostání) knihu Pavla Knoblocha „Kulinářské inspirace na zámcích Lobeč a Stránov a na hradě Houska“a očekával, jak se knižní kulinářské inspirace promítnou do podávaných pokrmů na Houbobraní 26. Těšil jsem se o to více, že jsem zjistil, že knihu graficky také zpracoval výše zmíněný výtvarník Aleš Krejčí.

Ochutnal jsem nadívané bažantí prso (bažanti z vlastní bažantnice) s opékaným brambůrkem. Bylo to jídlo výborné a před dalším lákadlem v podobě trhaného dančího masa s hříbky (daňčí zvěřina má původ ve vlastní rodové oboře Podčejk nedaleko zámku Stránov) mě ochránil již jen vlastní plný žaludek.

♣♣♣

Pokud by si kdokoliv chtěl alespoň na chvilku přiblížit atmosféru lobečského Houbobraní i „naživo“, je to možné. Houbařská akce na zámku Lobeč byla filmově připomenuta v dokumentu České televize Modrá krev, v díle, který byl věnovaný právě příběhu rodu Šimonkových. Krátká ukázka z Houbobraní 25 začíná 44:23 minutou dokumentu.

♣♣♣

Cestou domů jsem si při doznívání báječného lobečského kulinářského zážitku, vzpomněl na vyprávění majitele tohoto internetového časopisu Historická šlechta, který mě také požádal o zaznamenání lobečské akce a sepsání článku o ní. Jan Drocár zavzpomínal na průběh a atmosféru, která panovávala při setkáních českých šlechtických rodů konající se v Pantheonu Národního muzea. Toho muzea, na jehož stavbě se nemalou měrou podíleli mnozí z předků přítomných šlechticů. Ti současní šlechtici se v Národním muzeu scházeli vždy u příležitosti vydání nového dílu  Almanachu  českých šlechtických rodů. By byly vydávány po dlouhé komunistické pauze, kdy i jen malá zmínka o šlechtě byla skoro trestným činem. První díl Almanachu vyšel v roce  1996 v nakladatelství Martina Petišky. Od roku 2005, kdy byl vydán první díl se tak dělo i u příležitosti každého nového vydání Almanachu českých šlechtických a rytířských rodů. Lze v něm dohledat i základní informace o šlechtickém rodu Šimonků z Mlaďatova, který byl kdysi i dnes majitelem statků Lobeč, Houska a Stránov. Protože jsou jednotlivé rody v almanaších řazeny abecedně, tak je tento rod ve „svém 28. dílu“ až na straně 407. Almanachy jsou dodnes jediným uceleným zdrojem základních faktografických informací o rodech české zemské šlechty. Ruku v ruce s monumentálním dílem Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, který v nakladatelství Argo vydal Petr Mašek. Douholetý ředitel zámeckých knihoven Národního muzea a hlavní organizátor akcí k vydání Almanachů. No a teď k tomu hlavnímu. Každé výše zmíněné setkání bylo vždy doprovázeno kulinářským uměním některých z přítomných zástupců české šlechty. Pro dokreslení atmosféry nám Petr Mašek laskavě poskytl ke zveřejnění několik ukázek tehdejších jídelních lístků:

Přivítání přítomných – zleva právě hovořící nakladatel Martin Petiška, hlavní autoři Almanachu Vladimír Pouzar a Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly, ředitel Národního muzea Michal Lukeš a výše zmíněný Petr Mašek. Dalším z autorům byl např. František princ Lobkowicz, Pavel R. Pokorný, Robert Oppelt či ilustrátor Antonín Javora.		Pití ke kulinářským lahůtkám dodávali také šlechtici, např. jablečný most byl od barona Vladimíra Reiského z Dubnic ze zámku Vilémov, víno bylo z mělnických sklepů prince Jiřího z Lobkowicz nebo becherovku dodal kníže Karel ze Schwarzenbergu. Autor všech Almanachů rytířských rodů Karel Vavřínek dodával na akce bílé a červené víno.

Křest Almanachu českých šlechtických rodů dne 12.12.2006

Haupt, Petr Mgr., 17. 10. 2026

e-mail: haupt.home@seznam.cz

Všechny články autora