Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Český šlechtický kříž udělil císař Františke I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. V tomto článku jsou uvedena i jména nositelů tohoto vyznamenání.“ Zobrazit celý citát »Český šlechtický kříž z roku 1814 – více podrobností
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Kniha Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech
28. 2. 2017 | Redakce | Autor píše
Kniha Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech čtenáře provede světem přípravy jídel a kultury stolování na českých a moravských šlechtických sídlech od období renesance až po vystěhování šlechtických rodů z jejich domovů před druhou světovou válkou či krátce po ní. Více než 600 fotografií zachycuje autentické prostory jednadvaceti vybraných hradních a zámeckých objektů, které byly využívány pro zajištění pokrmů na šlechtický stůl, i samotné jídelny aristokracie. Popis objektů je doprovázen ukázkami původního mobiliárního fondu a obohacen o další zajímavosti z archivů vážící se k tématu, jako jsou jídelníčky, soupisy spížních či vinných zásob, recepty. Text je uváděn ve třech jazycích.
Autorka knihy Pavla Kalousová odpověděla na několik otázek.
Některé obrázky lze rozkliknout do větší velikosti.
Holíčská keramika z let 1750-1770, zámek Kozel |
Co Vás přivedlo na dané téma?
Na začátku to byl jen můj zájem o historii, obdiv uměleckých děl a řemeslná zručnost mistrů. Později
jsem chtěla pochopit běžný život na zámeckých sídlech. Člověku, který na zámku vyrůstá či pracuje,
se zdá vše logické a ono to také logické je. Ovšem když jste pouhý návštěvník a procházíte si vlastně
muzeum po vytýčené trase, spousty jednoduchých maličkostí vám unikne. Často nejrůznější exponáty
do zámku vůbec nepatří a dotazy na průvodce raději vzdáte, protože není v jejich silách znát odpovědi
na podrobnosti, které vás po trase napadají.
Hradní kuchyně na Bouzově |
Zámecká kuchyně pro přípravu teplých pokrmů, zámek Hluboká |
Takže snaha všechny ty věci si zblízka prohlédnout?
Dá se to tak říci. Asi kolem čtyřicítky jsem se rozhodla studovat dějiny umění a starožitnictví. Ovšem
škola je jedna věc a praxe druhá. A tak jsem po dokončení studia, vybavená teoretickými znalostmi,
požádala Národní památkový ústav o možnost pracovat na badatelské práci s tímto tématem. Měla
jsem k tomu dva dobré důvody. Přede mnou nikdo toto téma nezpracovával a s vytýčeným rozsahem
látky jsem mohla projít vlastně většinu prostor a také si nastudovat související mobiliární fond v praxi.
Ještě dnes si říkám, že to ode mne byla přinejmenším troufalost.
Detail zlacené stolní ozdoby knížete Metternicha, zámek Kynžvart | Míšeňský jídelní servis arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, zámek Konopiště. |
Jak dlouho jste na knize pracovala?
Nejprve jsem o žádné knize neuvažovala. Moje obrovská radost, že mám povolení na pět let a mohu se
pustit do práce, přehlušila pokora a snaha něco kvalitního sepsat. Hodiny jsem strávila v archivech,
studovala vše, co se alespoň někde k danému tématu dochovalo a poté jsem pořádala výpravy na
samotné objekty. Byla to krásná, neopakovatelná práce. Historie, která psala naše dějiny, ležela přede
mnou. Bohužel i zkáza byla velmi zřetelná. Vždy jsem začínala od sklepních prostor, kde se nacházely
lednice, sklady potravin, vinné sklepy apod. V přízemí pak kuchyňské prostory. Všechny tyto
místnosti byly často velmi poničené nebo po odchodu šlechty sloužily jako kanceláře, pokladny a
sociální zázemí pro turisty. Ale na druhou stranu to byla až určitá detektivní práce. Na jednom sídle se
dochovalo to, na druhém ono a obohacená postřehy i ze zahraničí se mé informace stávaly
celistvějšími.
Vinný sklep, zámek Slatiňany |
Keramické nádoby na drůbeží paštiku ze schwarzenberských sbírek |
Ale nakonec jste knihu vydala.
Ano. Po odevzdání badatelské práce jsem seděla ve své pracovně a dívala se na stohy sebraných
poznámek, které jsem po těch letech nashromáždila. V tu chvíli jsem si nepřipadala připravená na
vydání knihy. Rozhodla jsem se, že budu dál pokračovat ve studiu látky. Jednou, při svých cestách
jsem narazila na naši věhlasnou českou kunsthistoričku a ta mi řekla: „S touhle prací nikdy nebudete
hotová. Vždy budete nacházet nové a nové poznatky. Prostě tu knihu vydejte.“ No a já ji poslechla.
Nápojové sklo a jídelní servis s rodovým erbem Trauttmansdorffů, zámek Horšovský Týn |
Renesanční jídelna, zámek Velké Losiny |
Co jste chtěla veřejnosti knihou sdělit?
Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech je nesmírně inspirující oblast kulturního dědictví pro nás
všechny. Stolování u každého aristokrata znamenalo společenskou událost. Léty prověřené postupy při
přípravě pokrmů, pečlivě poskládaná menu pro každou příležitost, důraz na dodržování pravidel
společenského chování a snaha o celkový kultivovaný dojem během konzumace jídla vytvářely
z běžného stolování obřad.
Přála bych si, aby kniha přinesla každému nejen mnoho estetických zážitků, ale i drobných postřehů,
které jsou ve všedním životě tak cenné. Další informace o knize včetně možnosti objednání najdete na
webových stránkách www.zamecke-kuchyne.eu
Zlatý sál neboli tabulnice, zámek Kratochvíle |
fotografie: Václav Hynčík, Pavla Kalousová