---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

RNDr. Jiří J. Mareš, CSc.

 

Během 7. až 8. století probíhalo v Čechách a okolních zemích usazování slovanských kmenů, v té době jen minimálně jazykově a kulturně diferencovaných. Toto osidlovaní neprobíhalo však úplně hladce, ale v několika časově rozlišených vlnách z různých směrů. Přesuny a osudy slovanských etnik byly totiž silně ovlivněny aktivitou Avarských hord a později, po jejich porážce koncem 8. stol. též vytrvalými tlaky Francké říše Karla Velikého. Na přelomu 7. a 8. století můžeme říct, že se situace ve střední Evropě začala stabilizovat, a že skupiny Slovanů, které postupně v několika vlnách dorazily do Čech, si zde našly svůj životní prostor bez toho, že by trvale docházelo ke kmenovým sporům. Ostatně zprávy soudobých externích pozorovatelů považují obyvatelstvo v Čechách za jediné homogenní etnikum. I když rozlišování kmenových území v Čechách je tak dlouhodobě sporným tématem, drobné soustavné archeologické odlišnosti zjištěné v různých lokalitách Čech mohou mít původ právě v odlišnosti etnické.

V naší úvaze bude hrát důležitou roli výměr tzv. Záhvozdu a zejména pak navazujícího Pšovska. Záhvozdem se míní území, které je na severu vymezeno hřebenem Lužických hor táhnoucí se ve zužujícím se pásu až k Labi, poblíž dnešního Štětí. Zde na Záhvozd těsně navazuje asi 25–30 km široký pás, sledující pravý břeh Labe až k ústí Jizery, zvaný Pšovsko. Obě tato území byla nejpravděpodobněji osazena slovanským etnikem, Lužickými Srby, které se z Horní Lužice „přelilo“ do Čech. Na jižním konci sousedil tento lid se Zličany a na východě s kmenem tzv. západních Charvátů.

České kmeny 6. – 10. století (Wikipedie)

Shodou okolností, z přelomu 8.-9. století máme právě pro oblast Pšovska dosti podrobných informací pocházejících z franckých análů, popisujících vojenské tažení vojsk Karla Velikého do Čech, vykonaného r. 805. Co bezprostředně vedlo Karla Velikého k zorganizování této výpravy? V posledních 2. dekádách 8. století se Karlovi Velikému podařilo severně od Čech, v Sasku, zřídit křesťanskou marku a též v Bavorsku obdobný útvar také závislý na Francké říši. Zvláště Bavorská marka byla životně důležitá, neboť zajišťovala nerušený průchod ze Západní Evropy do Itálie, a tedy do Říma, nejdůležitějšího vlivového centra křesťanské Evropy. Čechy, které byly klínem vraženým mezi Sasko a Bavorsko, tak začaly představovat vážné ohrožení této ideje. Karel Veliký se proto rozhodl uvést Čechy alespoň do tributární závislosti. Výprava byla podle všeho zpravodajsky a diplomaticky extrémně dobře zajištěna. Formální důvody vojenské výpravy zněly ovšem také tak, jak bylo zapsáno k roku 805: „Slovanský národ, jenž válkou je sdostatek divý, bývá nazýván Čechové, je drzý a nespolehlivý, pokouší se dráždit Franky a popudí na sebe hněv Karlův“.

Výprava se sestávala ze tří synchronizovaných vojenských konvojů. Prvý (bavorský) postupoval od Chamu průsmykem ke Strakonicím, Plzni a odtud podél Berounky na Slánsko a do Podřipska. Druhý (saský) konvoj přešel Krušné hory u Jelení hory na Chomutovsku a odtud podél Chomutovky a Ohře až k Labi. Hlavní proud, franský, využil „královské cesty“ ze Smrčin podél Ohře až k Labi. Tam se pak nad soutokem Ohře a Labe setkala všechna vojska v počtu cca 30 000 mužů, plně vyzbrojených a vystrojených podle osvědčených franckých standardů.

Takové vojsko představovalo ovšem v porovnání se zemědělskou komunitou Slovanů naprosto nesouměřitelnou přesilu. Vzhledem k tomu, že všechna známá hradiska v Podřipsku a okolí běžně používaná jako refugia (např. Tříkřížový vrch, Kamýk, Lovosice, Zámka, Šárka) jsou poměrně dobře přístupná, a tedy neschopná odolávat 100násobné dobře vyzbrojené přesile, zvolili Slované zřejmě taktiku spálené země a útěk do lesů a nepřístupných krajin, bažin apod. Výjimkou bylo zřejmě jen hradiště Hradsko u Kaniny v Kokořínském dole. A. Sedláček o něm napsal:

Heslo Canburg (též Památky archeologické a místopisné XII, p. 247)

Schopka a Melnik		Pšovka a Mělník

Canburg (tj. Kaňův nebo Kanin hrad) ve franckých letopisech název hradu, který dopadá na nynější hradiště u Hrazska (= Hradska) naproti Kanině za Mělníkem. Když Karel Veliký r. 805 vojsko vypravil, aby Čechy pokořil, táhlo na ně trojí vojsko, které se spojilo na rovinách pod Řípem. Čechové nejsouce na odpor připraveni a také počtem a ozbrojením slabší, utíkali na hrady do lesův a zanechali nepřátelům jen to, co nemohli ukrýti. Tehdy Frankové pleníce zemi po 40 dní, pokusili se i o hrad Canburg, ale všechno namáhání vojska četného a dobře vypraveného bylo marné, poněvadž obránci jsouce na místě nepřístupném, bránili jen úzkou šíji, kterou skaliska souvisí s planinou. Když pak Frankové všechny potraviny snědli a k novým v zemi popleněné pomoci si nemohli, vrátili se s nepořízenou.

Podle mé osobní zkušenosti, bylo toto hradiště nedobytné i pro franckou přesilu. Jedná se totiž o oddělený pískovcový blok o ploše asi 9 ha který se tyčí do výše cca 100 m nad úzkým zabahněným kaňonem (200–300 m širokým) protékaným říčkou Pšovkou. Koruna bloku je ze strany Polabské roviny přístupná pouze po asi 50 m široké šíji, která byla přepažena cca 10 m vysokou hradbou. V tomto terénu bylo obléhání od říčky problematické, hradiště bylo snadné bránit jen vrháním kamenů (zachovaly se dvě franské helmice typu „Svatováclavské“, na vrcholu zdemolované, zřejmě kamenem). Z těchto důvodů nebyl nadějný ani průchod soutěskou Kočičina; malá průchodnost a snadná obrana pomocí svrhování kamenů. Soustředěný útok přes úzkou šíji pomocí jízdy by též byl riskantní podnik, pády koní do přilehlých soutěsek by při jejich splašení v těsném prostoru byly zcela fatální. Není proto divu, že toto hradisko nebylo ani při absolutní přesile Karlova vojska dobyto. Je třeba ale říct, že na překažení Karlovy snahy o ovládnutí prostoru Čech tato porážka neměla praktický vliv. Zdevastovaná země nebyla hospodářsky sto vzdorovat případnému dalšímu vpádu obdobných rozměrů, a tak již příštího roku potvrzují předáci z Čech Pipinovi Italskému (syn Karla Velikého) odvádění tributu ve výši „120 volů a 500 hřiven stříbra“, který je pak příležitostně ukládán i v pozdějších dobách.

Co se názvu hradiska týče, název Canburg (Canis-burg, canis = pes) je v podstatě identický s názvem Psov nad říčkou Psovkou, později změkčeno na Pšov, Pšovka, Pšované. Hned vedle hradiště je také obec Kanina, se stejným zvukovým i možná sémantickým základem. Název byl občas delegován i na Mělník, který byl ovšem zbudován až v 10. století. Uvedená etymologie názvu je ovšem v odborné literatuře hodnocena jako „neseriózní“, a to ne z úplně jasných důvodů, nejspíš proto, že je přímočará a tedy nevědecká.

Tradovaná legenda praví, že kostel sv. Ludmily byl vybudován na místě, kde údajně přenocovala a odpočívala sv. Ludmila, manželka prvního historicky doloženého a prvního pokřtěného knížete Čechů Bořivoje I. Přemyslovce, když jako křesťanka nebyla vpuštěna do tehdy ještě pohanského hradiště.