Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín (*1818 † 1854)



Hus na Krakovci

3. 10. 2015 | Jan Drocár | Šlechtic vypravuje

Když na podzim roku 1412 napadli Husovi odpůrci Betlémskou kapli a Hus se rozhodl opustit Prahu, odešel nejprve do jižních Čech na Kozí Hrádek a poté přijal v roce 1414 pozvání Jindřich z Lažan k pobytu na hradě Krakovci, ležícím 14 km od Rakovníka ve středních Čechách.

Pan Jindřich svobodný pán z Lažan a Seydlicz byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi. A Hus na jeho sídle Krakovci nepobýval krátce – od 15. července do 11. října roku 1414. A zřejmě se ti dva na hradě často potkávali a jistě si toho i mnoho pověděli.

Jindřich si své svědectví určitě nenechal pro sebe a ono tak bylo sdíleno jejich potomky, putovalo dále k jejich potomkům a jejich potomkům a dále a dále, z generace na generaci. Přes staletí se neslo starodávným  šlechtickým rodem Bechinieů z Lažan až v 15. generaci doputovalo do současnosti, kdy se nositelem onoho svědectví stal MUDr. Emanuel Adolf III. baron Bechinie z Lažan, žijící v Třešti. Ten svého předka a jeho hrad připomíná v článku o Krakovci, který napsal pro Historickou šlechtu. A zmiňuje v něm i Jindřichova tchána knížete Jana Falckého, který je podle historických záznamů stavitelem Krakovce.

Emanuel Bechinie (vlevo) a Jan Drocár
v čachotínském kostele sv. Vavřince.
V kostel sv. Vavřince je rodová hrobka šlechtického rodu Bechinieů s kamenným křížem.

Švagr Karla IV.

Římský císař a 11. český král  Karel IV. Lucemburský (*14.5.1316 † 29.11.1378) se po smrti své první manželky Blanky z Valois (*1316 † 1.8.1348) opět  oženil – 11.3. 1349 s Annou Falckou,  dcerou Rudolfa II. z Wittelsbachu (1306 † 1353), kurfiřta a falckraběte na Rýně.  Rudolf II. měl ale také nemanželského syna Jana, který byl tedy nevlastním bratrem Anny Falcké a tudíž švagrem Karla IV.

Anna Falcká Karel IV. Lucemburský

Jan Falcký byl také příbuzným obou manželek Karlova syna krále Václava IV. (viz níže rodokmen).
Rudolf II. z Wittelsbachu sice obdařil svého syna městečkem Luhe s několika okolními vesnicemi v Horní Falci, ale Jan se ještě před smrtí své nevlastní sestry, české královny Anny († 2.února 1353), usadil v Českém království.

Luhe v Horní Falci

Jeho švagr Karel IV. mu v roce 1360 zapsal  doživotně hrad Angerbach u Kožlan se šesti vesnicemi. S podmínkou, že může on nebo jeho nástupce Angerbach vykoupit zpět za 1.000 kop českých grošů (Glafey, Anecdotorum hist. 174, – Huber, Regesta č. 3093, – Arciv korunní, č. 729).

Jan Falcký kupuje Krakov a staví Krakovec

Potomek Jana Falckého v 16. generaci MUDr. Emanuel Bechinie k tomu dále píše: “Již v roce 1363 císař Karel IV. Angerbach vyplatil a kníže Jan Falcký koupil od Čeňka ze Mšeného statek Krakov (s tvrzí v Krakově a s vesnicemi Rousínovem, Všesulovem a Skupou). Sám císař  mu půjčil na kup 500 kop grošů českých, které musel Jan vrátit do sv. Jiří 1364. Jinak by mu mohl Karel IV. ujmout městečko Luhe v Horní Falci.”
Jan kníže Falcký ale městečko Luhe prodal a zahájil v letech 1364-1371 nedaleko tvrze Krakova stavbu nového hradu Krakovec, obtékaném potoky krakovským a šípským.  Karel IV. mu půjčil ke stavbě hradu královskou stavební huť a Jan se trvale začal psát z Krakovce.

Krakovec – jižní palác Krakovec  – východní palác
fotografie Krakovce byly převzaty  z internetového portálu CASTLES.CZ

Dokončení stavby hradu Krakovec

V roce 1375 předal Jan Falcký hrad Krakovec synům Janovi, Hankovi a Vilémovi z Krakovce, kteří přijali od krále Václava IV. léno na Krakovec s příslušenstvím (Národní archiv Praha, D.D. 20, pag. 182, – Reliquiae tabula-rum II. pag. 69, – Kopiář 2450, str. 512). Jan se s manželkou Amalií odstěhovali do Prahy, kde přijali městské právo a položili k obci 4 kopy grošů českých zápisného.
Po smrti knížete Jana z Krakovce byl Krakovec prohlášen za odúmrť a hrad tak získal král Václav IV.  Za něho byla poté stavba Krakovce dokončena. Janovi pozůstalí synové obdrželi náhradou drobné statky v okolí Krakovce – Šanov, Necky, Příběnice, Hostokryje a Skřiváň (Desky Dvorské 21, str. 46).

Vyobrazení hradu Krakovce nedlouho po požáru 1783. 

Jíra z Roztok a Jindřich z Lažan

Jak dále píše MUDr. Emanuel Bechinie ve svém článku, v roce 1381 daroval Václav IV. Krakovec nebohatému rytíři a svému milci Jírovi z Roztok, kterého povýšil do panského stavu a kterému svěřil úřad nejvyššího lovčího v Českém království a později úřad podkomořího a hofmistra  (1385-1400). Od něj a jeho synů 14. února 1410 koupil hrad Krakovec s 12 vesnicemi pan Jindřich z Lažan, pán na Náchodě a Homoli přezdívaný „Lefl z Lažan“. Ten ihned složil manský slib a se svolením krále Václava IV, zapsal
29.4. 1410 na krakoveckém panství 1.000 kop grošů českých věna své manželce Kateřině, kněžně Falcké z Krakovce, dceři Jana knížete Falckého (Wittelsbacha) z Krakovce (Národní archiv Praha , D. D. 20 , pag. 182 , – Reliquiae tabula-rum II. , pag. 69, – Kopiář 2450 , str. 512 ).

Jindřich z Lažan tedy koupil hrad, který postavil jeho tchán. V lednu 1414 vyměnil Jindřich své državy Náchod a hrad Homoli (v Kladsku) s Bočkem z Kunštátu za hrad a město Bechyni (Bechynie), podle které se pak rod začal psát Bechinie z Lažan.

Hus na Krakovci

Pan Jindřich Lefl z Lažan byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi.  Když na podzim roku 1412 napadli Husovi odpůrci Betlémskou kapli a Hus se rozhodl opustit Prahu, odešel nejprve do jižních Čech na Kozí Hrádek a poté přijal pozvání
k pobytu na Krakovci, který byl majetkem Jindřicha Lefla z Lažan. Na hradě poté Hus pobýval
od 15. července 1414 až do odchodu do Kostnice 11. října 1414.

Mistr Jan Hus vyjíždí z Krakovce do okolí kázat lidu své učení (Dějiny rodu Bechinie z Lažan)

Husovo loučení a cesta do Kostnice

Pan Jindřich z Lažan byl hlavním prostředníkem v Husově rozepři a byl to právě on, který mu vymohl na Zikmundovi Uherském průvodní gleit na cestu do Kostnice, kde chtěl Hus obhájit svoji pravdu. Dne 11. října 1414 se rozloučil s panem Jindřichem, jeho rodinou a Krakovcem a nastoupil cestu do Kostnice.
Pro zvětšení klikněte na mapu:

Jak píše Arnošt Caha ve své knize “Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam”, vydané v roce 1919 v Brně,
z
Krakovce do Kostnice se Jan Hus vydal 11. října 1414 s “průvodem asi 30 jezdců a několika vozů. Jako ochráncové doprovázeli ho dva čeští pánové Jan z Chlumu a Václav z Dubé. Bakalář Petr z Mladoňovic  (Jan Hus ho promoval) si  činil  zápisky o celé cestě i jednání v Kostnici. Jako písař Jana
z Chlumu
se stal jakýmsi sekretářem Husovy výpravy. Jeho rukama prošla většina korespondence Husovy i jeho průvodců. Zaznamenal a ve své zprávě uvedl Husovu závěť, kterou adresoval svému žákovi Martinovi z Volyně, a také listy, kterými mistr Jan informoval o cestě své přátele v Čechách. Díky němu je vlastně zaznamenána dosti podrobně celá Husova cesta do Kostnice a pobyt v ní.
Je proto známo, že během celé dlouhé  trvající 3 neděle, byl Hus všude přijat vlídně. Nikde nebyly zastaveny bohoslužby, jak nařizovala papežova bula o klatbě. Nejen v Čechách, nýbrž i v Němcích rádi s Husem hovořili měšťané, kněží i mistři.  Sám Hus napsal 24. října 1414 z Norimberka dopis o tom, jak přátelsky byl například přivítán v Bärnau: „ A když jsem opustil Čechy, očekával mě, ještě než jsem přišel do města Bärnau, farář se svými duchovními pomocníky, a když jsem vstoupil do světnice, podal mi ihned velký korbel vína k přípitku a velmi přátelsky přijal i se svými pomocníky celé učení a prohlásil, že je navždy mým přítelem.”
S dobrou myslí proto Hus dorazil 3. listopadu 1414 do Kostnice.  Zatím Václav z Dubé “pospíšil za Zikmundem” a přivezl s sebou do Kostnice císařův glejt pro Husa.

Dopis na rozloučenou i na Krakovec

Chronologie pobytu Jan Husa v Kostnici, jeho odsouzení k smrti a upálení 6. července 1415 jsou dostatečně známy a podrobně popsány.  S ohledem na Husův předkostnický pobyt na Krakovci  je ale třeba také nbsp;připomenout, že když den před svou smrtí, když se Hus z kostnického vězení v posledním dopise z kostnického vězení loučil se svými přáteli, připojil poslední pozdrav také na Krakovec:
„Pane Henrychu, buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobrodějstvie, Bůh buť  Tvá odplata“.

***

FAKTOGRAFIE-RODOKMEN

Pro zvětšení prosím klikněte na rodokmen

FOTOGALERIE

ze setkání potomků Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.  Sešli se v září 2010
u příležitosti 700. výročí nástupu dynastie Lucemburků na český trůn 1.9.1310. Přítomen
byl i MUDr. Emanuel Bechinie s manželkou Alenou. 

Na společné fotografii z Vladislavského sálu a Pražském hradě
Emanuel baron Bechinie z Lažan (vpravo) a Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly ve Vladislavském sále Pražského hradu Zprava: Emanuel baron Bechinie z Lažan, jeho choť Alena a Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly
ve Vladislavském sále  Pražského hradu
Společné foto v Pálffyho zahradě pod Pražským hradem.  Manželé Bechnieovi stojí v popředí uprostřed.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Manželé Bechinieovi na fotu s Ninou Novákovou a Milanem Novákem, spoluorganizátory setkání
Na chuchelském závodišti s Vladimírem baronem Troskovem (vlevo) a Divišem hrabětem Czerninem (vpravo). Emanuel, Alena a Yvonne Bechinieovi při společném obědě v areálu chuchelského závodiště v Praze
    Bechinieovi vcházejí do areálu basiliky sv. Václav a kostela sv. Klimenta ve Staré Boleslavi.
Společné foto na vyhlídce u Pražského hradu. Bechnieovi stojí zcela vpravo.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
Erb panské větve rodu Bechinieů z Lažan

 

Foto v článku: Jaroslav Betka, Alena Drocárová, Pavel Loužecký

VIDEO

NÁSLEDUJÍCÍ VIDEO BYLO PŘEVZATO ZE SERVERU NA ŠPACÍRU


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás