Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Schönborn – základní údaje

Název rodu

SCHÖNBORN

Původ rodu

rýnský (německý)

Základní údaje

první zmínka o rodu: konec 13. století, první známý předek: Dietrich von Schönborn

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

abecedně:
Dlažkovice (sídlo dětského domova)
Dolní Lukavice (soukromý vlastník)
Kout
Malesice
Příchovice u Klatov ( v majetku rodu Schönburnů)
Schönburský palác na Malé Straně (sídlo a majetek velvyslanectví USA)
Trhanov, zámek (majetek obce)

Rodové větve

rakouská – vymřela
francká se dále dělí na: rakouskou – Schönborn-Buchheim, bavorskou – Schönborn-Wiesentheid a českou

Představitelé rodu

Adalbert Josef (*1854 † 1924) – poslanec českého sněmu
Erwein Karl (*1899 † 1984)- podepsal prohlášení české a moravské šlechty
Erwein Damian Hugo (*1812 † 1881) – český konzervativní politik
Franz Maria Karl (*1844 † 1899) – biskupem v Českých Budějovicích a od roku 1885 pražským arcibiskupem
František (*1899 † 1964) – podepsal prohlášení české šlechty
Friedrich Erwein (*1841 † 1907) – vystudoval práva a věnoval se politice, byl ministrem spravedlnosti a doživotním člen panské sněmovny
Friedrich Karl (*1781 † 1849) – zakladatel české linie
Gregor (*1574 † 1631) – zakladatel přeživší linie
Hugo Damian (*1738 † 1817) – koupil statek Příchovice u Klatov
Christoph (*1945) –  vídeňský arcibiskup
Johan Philipp (*1605 † 1673) – církevní kariéra, biskup
Karl Friedrich Josef  (*1840 † 1908) – dědil Dolní Lukavice
Philipp Erwein (* 1607 † 1668) – povýšen do hraběcího stavu

Titulatura

hrabata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Starý rýnský šlechtický rod počínající Dietrichem von Schönborn na konci 13. století. Během následujících staletí se rozvětvil do několika linií, z nichž přežila linie Georgova (*1574  †1631). Jeho starší syn Johann Philipp (*1605  †1673) si zvolil církevní kariéru a byl postupně biskupem ve Wϋrzburgu, Mohuči a Wormsu. Jeho bratr Philipp Erwein (*1607  †1668) byl v roce 1663 povýšen do stavu svobodných pánů a v další generaci byl rod povýšen do hraběcího stavu; díky vlastnictví některých říšských území je však rod rovnorodý s knížecími dynastiemi. Rod se rozdělil na rakouskou a franckou linii, ale rakouská po několika generacích vymřela. Franckou linii rozdělili synové Huga Damiana (*1738 †1817) na tři hlavní větve: Rakouskou Schönborn-Buchheim, bavorskou Schönborn-Wiesentheid a českou. Zmíněný hrabě Hugo Damian koupil v roce 1784 český statek Příchovice u Klatov a zdědil Dolní Lukavici a Dlažkovice a později přikoupil ještě Malesice. V Praze na Malé Straně zakoupil hrabě Hugo Damian palác, dodnes zvaný Schönbornský, v němž nyní sídlí velvyslanectví Spojených států amerických.

Zakladatelem české linie rodu byl jeho nejmladší syn Friedrich Karl (*1781 †1849) s manželkou baronkou Annou Marií von Kerpen (*1784 †1862), umělkyní a schopnou malířkou. Jejich synem byl Erwein Damian Hugo (*1812 †1881), český konzervativní politik, který měl čtyři syny. Friedrich Erwein (*1841 †1907) vystudoval práva a věnoval se politice. Kandidoval ve volbách a byl zvolen v roce 1884 poslancem moravského sněmu. V letech 1888-1895 byl ministrem spravedlnosti. Jako doživotní člen panské sněmovny patřil k pravicovému křídlu. Sepsal několik publikací věnovaných hlavně politickým problémům v habsburské monarchii a v Čechách. Jeho mladší bratr Franz Maria Karl (*1844 †1899) studoval práva v Praze a zúčastnil se jako dobrovolník prusko-rakouské války v roce 1866. Potom si ovšem zvolil církevní kariéru, vystudoval teologii a postupem doby se stal biskupem v Českých Budějovicích a od roku 1885 pražským arcibiskupem. V roce 1889 byl jmenován kardinálem. Nejmladší bratr Adalbert Josef (*1854 †1924) se věnoval politice, byl poslancem českého sněmu a předsedou několika katolických spolků. Hrabě Adalbert Josef měl tři syny, z nichž starší Josef Karl (*1892 †1915), poručík hulánů, padl za I. světové války v Polsku. Mladší Erwein Karl (*1899 †1984) žil v Praze a v 50. a 60. letech působil jako prodavač v antikvariátu v Karlově ulici. Jeho dvojče Franz de Paula (*1899 †1964), přezdívaný „rudý hrabě“, byl  za války vězněn nacisty. Oba bratři podepsali v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty.

Nejstarším synem Erweina Damiana Huga byl Karl Friedrich Josef (*1840 †1908). Stal se dědicem Dolní Lukavice a měl šest synů. Posledním majitelem Dolní Lukavice byl Karel Jan (*1890 †1952), který statek prodal. Jeho vnuk hrabě Christoph (*1945) vstoupil do dominikánského řádu, vystudoval teologii a v roce 1996 se stal vídeňským arcibiskupem.

Karlův bratranec Gerolf Max (*1915) zdědil po matce stadionské statky Kout a Trhanov v západních Čechách; vlastnil je do konce II. světové války.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Současná hlava – Vincent ze Schönbornu

Rodové jméno Schönborn se objevuje poprvé v roce 1373 v hrabství Katzenelnbogen, kdy Gilbrecht ze Schönbornu, sloužil jako vazal u Eberharda V. Katzenelnbogenského. Později se panství ve Frankách a oblasti u Mohanu stalo jedním z německých státečků v čele s rodinou Schönbornů, sídlící jižně od Bambergu a jihovýchodně od Würzburgu. Schönbornské území povýšilo do panského stavu ve 14. století, a do stavu baronského roku 1663 a později, v roce 1701, do hraběcího. Roku 1717 bylo rozděleno mezi Schönborn-Heusenstamm (v Heusenstammu) a Schönborn-Wiesentheid (v Wiesentheidu).

Páni ze Schönbornu (1385–1663)

Gerard (*1385 †1416), Gerard (*1416 †1460),  Jan II. (*1460 †1490), Jan IV. (*1490 †1529), Jiří II. (*1529 †1560), Filip (*1560 †1589), Jiří IV. (*1589 †1613), Filip Ervín (*1613 †1668), od roku 1663 baron

Baroni ze Schönbornu (1663–1701)

Filip Ervín (*1663 †1668), Jan Ervín (*1668  †1705), od roku 1701 hrabě, společně s:

Hrabata ze Schönbornu (1701–1717)

Jan Ervín (*1701 †1705), Melchior Bedřich (*1705 †1717)

Rozděleno mezi rodové linie Heusenstamm a Wiesentheid.

Hugo Damián Bedřich Karel František Ervín (*1739 †1817), Bedřich Karel Josef (*1784 †1862), Ervín Damián Hugo (*1812 †1881), František Paula (* 1844 †1899) byl český římskokatolický českobudějovický biskup a později arcibiskup pražský a kardinál., Hugo-Damián, Jan Filip Maria Karel Herbert Ferdinand (narozený roku 1943),

Hrabata ze Schönbornu-Buchheimu

František Jiří (*1682 †1756), František Filip Josef (1768 †1841), Ervín Damián Hugo (*1791 †1864), Ervín Bedřich Karel (*1842 †1903), Bedřich Karel Ervín (*1869 †1932), Jiří Ervín Karel (*1906 †1989), Jiří Bedřich Karel František Ervín Apollonius dědičný hrabě *1932 †1973), Bedřich Karel (*1938),

Hrabata ze Schönbornu-Heusenstammu (1717–1801)

Anselm František (*1717 †1726), Anselm Pohrobek (*1726 †1801)

Schönborn-Heusenstamm je někdejší německý státeček v čele s rodem Schönbornů, který se nacházel na jihu dnešního Hesenska. Schönborn-Heusenstamm patřilo pánům ze Schönbornu a přešlo jako dědictví na Schönborn-Wiesentheid v roce 1801.

Hrabata ze Schönbornu-Wiesentheidu (1717–1806)

Schönborn-Wiesentheid je někdejší hrabství v Dolních Frankách, severozápadní části dnešního Bavorska, jež zahrnuje množství oddělených oblastí rozkládajících se od řeky Regnice až k Mohanu východně od Würzburgu. Schönborn-Wiesentheid byl součástí panství Schönborn a připadlo druhé linii rodu, Schönborn-Heusenstamm v roce 1801. Roku 1806 bylo panství Schönborn-Wiesentheid mediatizováno pod Bavorsko, což pro hrabata znamenalo pozdější uznání titul Jeho/Její Osvícenost.

Rudolf František Ervín (*1717  †1754), Josef František Bonaventura (*1754  †1772), Damián Hugo Ervín (*1772  †1806), František Ervín Damián Josef (*1776  †1840), Hugo Damián Ervín (*1805  †1865), Artur František Maxmilián (*1846  †1915), Ervín Klemens Chlodovík Karel Maria (*1877  †1942), Bedřich Karel Antonín (*1916 †1998), Filip Ervín Antonín (*1954, vzdal se titulu v roce 2004), Pavel Antonín (*1962)

Preláti rodu

Tato hraběcí rodina dala mnoho hodnostářů katolické církvi:

Jan Filip ze Schönbornu (1605 – 1673), Arcibiskup mohučský, Biskup würzburský a wormský. Jeho současníci jej uctivě oslovovali jako “Moudrý”, “německý Šalamoun” a “německý Kato”.

Lotar František ze Schönbornu, synovec předešlého, stal se arcibiskupem mohučským (1695 – 1729) a biskupem bamberským (1693).

Damián Hugo Filip ze Schönbornu, kníže – biskup špýrský (1719  – 1743) a kostnický (1740), byl také kardinál. Vykonal mnoho dobrého pro špýrskou diecézi a byl proslulý svou vytříbeností, vzděláním, mírností a zbožností.

František Jiří ze Schönbornu, arcibiskup trevírský (1729 – 1756) a biskup wormský (1732). Bedřich  Veliký a Marie Terezie jej oslavovali jako skvělého panovníka.

Jan Filip František ze Schönbornu, biskup würzburský (1719 – 1724).

Bedřich Karel ze Schönbornu (*3. března 1674  † 26. července 1746) byl biskup bamberský  a würzburský (1729 – 1746). Narodil se v Mohuči. Poslední preláti byli bratři, a a vnukové Lotara Františka.

František Paula hrabě ze Schönbornu (24. ledna 1844 † 6. června 1899). Narozený v Praze, stal se pražským aricibiskupem v roce 1885 a kardinálem v roce 1889.

Kryštof kardinál Schönborn je od roku 2006 arcibiskup vídeňský.

Rodové paláce

Schönbornský palác v Praze, dnes sídlo velvyslanectví USA, Zámek Weißenstein, Palác Schönborn-Batthyány, Würzburská rezidence

Umělecká sbírka – Artemisia Gentileschi

Ottův slovním naučný

Schönborn, jméno prastaré šlechtické rodiny, pocházející z Westerwaldu, později povýšené do stavu hraběcího; první z tohoto rodu, o němž se zmínka děje, je Eucharius (r. 1180). Jiří (*1574-+1631) zanechal 2 syny, Jana Filipa a Filipa Ervína. Jan Filip (*1605 †1673), stal se r. 1619 klerikem, r. 1625 kanovníkem mohučským, později studoval v Orléansu, ale r. 1629 náhle vstoupil do císařského vojska, v němž velel jezdecké setnině; r. 1630 stejně náhle vojsko opustil a obdržel praebendu při hl. chrámu ve Vircpurce, r. 1635 stal se tam proboštem při chrámě sv. Burkarda, r. 1642 biskupem vircpurským, r. 1647 kurfirštem mohučským. V tomto postavení velice se přičinil o volbu Ferdinanda III. za krále římského, ale při volbě Leopolda I. stál na straně francouzské. Proslul jako muž nábožensky tolerantní. Nějakou dobu dlel u něho Leibniz. Bratru svému udělil v manství zámek Reichenberg, čímž se jeho rodu dostalo hlasu v hraběcím kollegiu franckém; r. 1663 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánu. Jeho synové r. 1701 byli povýšení do stavu říšských hrabat. Z nich Lothar František (*1655 †1729) stal se r. 1693 biskupem bamberským, r. 1695 arcibiskupem mohuč.; Jan Filip (*1642 †1703) byl kommandérem řádu Maltánského; Melchior Bedřich (*1644 †1717) byl komořím, c. k. tajným a říšským dvorním radou, státním ministrem kurfiršta mohučského; vyjednávání při míru Ryswickém (1697) účastnil se jako kurfirštský plnomocník. Jeho manželka porodila mu 14 dětí, 7 synů, z nichž 5 věnovalo se stavu duchovnímu:
1. Jan Filip František (*1673 †1724) stal se r. 1719 biskupem vircpurským;
2. Bedřich Karel (*1674 †1746) stal se r. 1729 biskupem bamberským; r. 1710 bisk. v Novém Městě Víd. Ant. hr. z Buchheimu přenesl na Schönborny dědič. číšnictví v H. a D. Rak., od kteréžto doby Schönbornové přijali také příjmí z Buchheimu;
3. Damian Hugo (*1676 †1743) stal se r. 1709 tajným radou cís.Josefa I., r. 1713 kardinálem, r. 1719 biskupem špýrským, r. 1740 biskupem kostnickým;
4. František Jiří (*1682 †1756) stal se r. 1729 biskupem trevírským, r. 1732 také bamberským;
5. Marquardt Vilém (*1683 †1770) byl kanovníkem.
Světští synové Melchiorovi:
6. Rudolf František Ervín (*1677 †1754) a
7. Anselm František (*1681 †1726), pán na Heussenstammě, stali se zakl. dvou větví, francké a rakouské. Anselm František byl cís. kom. a taj. radou, generálem jízdy; jeho syn Eugen Frant. Ervin (*1727 †1801) zdědil po svém strýci Bedřichu Karlovi statky, kterých tento nabyl v D. Rakousích (Mautern a j.) a připojil k nim r. 1731 panství mukačovské a Sv.Mikuláše (jichž dostalo se rodu od Karla VI. z konfiskace statků Fr. Rákoczyho), r. 1740 získal dědičné županství berežské; byl také c. k. komořím a rytířem zlatého rouna. Zemřel bezdětek.

Rudolf František Ervin (*1677 †1754), hrabě, stal se r. 1707 kurfirštským mohučským tajným radou, r. 1709 vrchním dvorním maršálem, r. 1711 byl od císaře Karla VI. pasován na rytíře sv. Římské říše, r. 1713 stal se cís. tajným radou, načež vystoupil ze služeb kurfiršta mohučského a r. 1731 obdržel (první svého rodu) řád zlatého rouna. Manželka jeho Marie Eleonora roz. hrab. z Hatzfeldu, vdova po hraběti Ottovi z Dernbachu, přinesla mu věnem Wiesentheid ve franckém kraji, po kterémžto panství ještě dnes píše se jedna větev Schönbornů, dále panství Arnfels ve Štýrsku a Waldenstein v Korutansku.
Měl 9 dětí: 7 dcer a 2 syny; ze synů vedl linii dál Josef František Bonaventura (*1708 †1772; mladší bratr Melchior Bedřich Josef †1754 jako kanovník). Jeho syn hrabě Hugo Damian Ervin (*1738 †1817), c. k. komoří a tajný rada, rytíř řádu sv. Josefa a čestný rytíř řádu Maltánského, koupil r. 1784 statek Příchovice (na Klatovsku), r. 1794 zdědil po synu sestry své Bernardiny (*1737 †1780), knížeti Frant. Bedř. z Hatzfeldu, panství Dolní Lukavici a Dlažkovice (v Čechách); r. 1801 po vymření rakouské linie zdědil její statky, hned je však postoupil svému druhoroz. synovi Františku Filipu Josefovi (*1768 † 1841), c. k. komořímu a tajnému radovi, dědičnému číšníkovi arciknížetství Horno-a Dolnorakouského; tento proslul jako veliký přítel umění, jeho knihovna, umístěná v jeho paláci ve Vídni (Renngasse) obsahovala r. 1823 20.000 svazků, mezi nimi cenné inkunabule a rukopisy; v jeho obrazárně skvěly se obrazy Van Dycka, Dowa, Holbeina, Guidona Reniho, Karla Dolce, Ostadeho, Rembrandta, Ruysdaëla, Wouvermansa, Tenierse a mn. j. Jeho manželka Marie Sophie Antonie hraběnka von der Leyen proslula ve Vídni dobročinností. Ostatní statky hraběte Hugona dostaly se prostřednímu synu Ervinu Františku Damianovi (*1776 †1840) a nejmladšímu Bedřichu Karlu Josefovi (*1781 †1849).

Tím rod opět se rozdělil na tři větve:

1. nejstarší, Schönborn-Buchheim (dříve Schönborn-Heussenstamm) pocházející od Františka Filipa Josefa, po něm nastoupil jeho syn Karel Theodor Ervin (*1790 †1841), c. k. komoří a rada zemského výboru štýrského, po jeho smrti přešly statky na mladšího bratra Ervina Damiana Hugona (*1791), který nemaje dědiců r. 1844 postoupil panství nejmladšímu bratrovi Karlu Eduardovi (*1803 †1854); Karlův syn Ervin Bedřich Karel (*1842 †1903), dědičný číšník v obojích Rakousích, vrchní župan komitátu berežského, c. a k. komoří a tajný rada; jeho syn Bedřich Karel Ervin (*1869) jest nyní hlavou této větve.

2. Větev prostřední, pošlá od hraběte Ervina, sluje Schönborn-Wiesentheid; statky zdědil nejprve nejstarší syn Ervin Damian (*1805 †1865), po něm přešly na jeho mladšího bratra Klimenta (*1810 †1877), jehož syn Arthur Frant. Maxmil. (*1846) jest nyní hlavou této větve.

3. Větev nejmladší, česká, založená Bedřichem Karlem Josefem; jeho syn Ervin (*1812 †1881) byl v l. 1861-67 poslancem v kurii velkostatkářské (fideik.) a hlásil se ke straně konservativní; od r. 1861 byl členem rakouské sněmovny panské. V Čechách mu náležely statky (fideik.) Lukavice, Příchovice, Přeštice, Malesice a Kozolupy (na Plzeňsku) a alodiální statek Dlažkovice na Litoměřicku. Se svou manželkou Kristinou roz. hr. Brühlovou měl 8 dětí, 4 dcery a 4 syny, z nichž nejstarší Karel Bedřich (*1840; 1. manželka Johanna, princezna Lobkovicová †1872, 2. Zdeňka Karolina Šternberková *1846). Jeho mladší bratr Bedřich hrabě Schönborn-Buchheim, rak. ministr práv a politik (*11. září 1841 v Dlažkovicích u Lovosic), studoval na pražské universitě, na níž dosáhl hodnosti doktora práv. R. 1879 kandidoval v plzeňském venkovském okresu do říšské rady, ale podlehl národnímu kandidátu dru Steidlovi. R. 1880 byl zvolen členem státního soudního dvoru a 6. list. 1881 jmenován místodržitelem moravským. Dne 17. čce 1884 zvolen byl českými voliči poslancem sněmu moravského za města Uh. Hradiště, Uh. Ostroh, Bzenec a Veselí. Mandát ten však po roce složil. Dne 13. říj. 1888 povolán byl do kabinetu Taaffova místo dra Pražáka za ministra spravedlnosti. Účastnil se lednových konferencí vyrovnávacích r. 1890 a vydal 3. ún. t. r. známá nařízení v příčině c. k. vrchního zem. soudu v Praze, jimiž byl český národ hluboce roztrpčen. Když r. 1893 ministrpraesident hr. Taaffe zadal za propuštěnou, [Schönborn] vstoupil do ministerstva Windischgrätzova. Po pádu koalice odstoupil s celým kabinetem 19. čna 1895. Když byl hr. Richard Belcredi, první předseda správního soudu, dán na odpočinek, Schönborn stal se r. 1895 jeho nástupcem. Schönborn byl též literárně činný. R. 1870 napsal brožuru Boehmen und Oesterreich, r. 1878 Randglosse zum Entwurfe eines neuen Strafgesetzes a r. 1881 Wirkungen der Neuschule. Píše též do vídeňského »Vaterlandu«. Jest od r. 1881 c. k. komořím, od r. 1883 tajným radou, dále rytířem řádu železné koruny I. tř., velkokříže řádu cís. Fr. Josefa, velkokříže řádu Leopoldova, rytířem ruského řádu sv. Anny I. třídy, čestným rytířem řádu Johannitů a vlastníkem velkokříže francouzské čestné legie. V panské sněmovně, jejímž doživotním členem jest od 18. led. 1881, hlasuje s pravicí. Jest dobrý řečník, bystrý právník a z nejzkušenějších předáků historické šlechty. Třetí syn hraběte Ervina František (*1844 †1899), kardinál, kníže-arcibiskup pražský, studoval s počátku v Praze práva, účastnil se r. 1866 války s Pruskem, potom pokračoval ve studiích, ale r. 1869 obrátil se k theologii, již studoval dílem v Inšpruku, dílem v Římě. R. 1873 byl vysvěcen na kněze, potom byl několik let kaplanem v Plané, později zástupcem rektora kníž. arcibiskupského semináře v Praze a r. 1882 stal se na témže ústavě rektorem; r. 1883 stal se biskupem budějovickým, r. 1885 knížetem-arcibiskupem pražským, r. 1889 dostalo se mu klobouku kardinálského. Byl také členem panské sněmovny. Vojtěch Josef hr. [Schönborn]-Buchheim-Wolfsthal, nejmladší syn hraběte Ervina, poslanec sněmu českého (*2. čce 1854 v Dlažkovicích), absolvovav právnická studia, vstoupil r. 1879 do státní služby a stal se radou zemského soudu. Na sněmě českém zasedá jako přívrženec konservativní strany za nesvěřenský velkostatek. Přísedícím zem. výboru zvolen 20. led. 1887 z celého sněmu, 27. led. 1891, r. 1896 a 1902 za kurii velkostatkářskou. Zastupuje zem. výbor v důležitých korporacích. Jest komořím. R. 1898 vyznamenán byl řádem železné koruny II. třídy. Byl předsedou družstva sv. Vojtěcha, jež vydávalo »Katolické Listy«, a předsedá spolku »Kollej Arnošta z Pardubic«. Účastní se katolického života spolkového a řečnil nebo předsedal na katolických sjezd. v Táboře, v Příbrami a v Praze. Působí pro chudinu ve spolku sv. Vincence de Paula. Dr.N.-Dědičným synem hr. Karla Bedřicha jest hr. Jan Nepom. (*1864).

Rod Schönborn na webu Historická šlechta