Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Šlechtictví můžeme mít v sobě jako něco osobního, co v sobě nosíme a nějakým způsobem prezentujeme".“ Zobrazit celý citát »

Dlauhoweský Václav *1946



Přemyslovci – základní údaje

Rod Přemyslovci – základní údaje

Plamenná orlice, někdy nazývaná svatováclavská, či přemyslovská, je heraldická figura – orlice tvořící základ přemyslovského erbu. Znak tvoří orlice černé barvy,
se zlatými drápy a zbrojí, posetá po celém obvodu plamínky. Původně znak rodu Přemyslovců, dynastie českých knížat a králů (a mezi nimi svatý Václav, jehož jméno orlice nese). Svatováclavská orlice se objevuje jako symbol přemyslovských českých knížat, avšak její původ není zcela jasný (je možné, že představuje vztah knížat k říši, která jako symbolu  užívala dvouhlavého orla). Plamenná orlice se používala již v době knížete Václava I. jehož jméno nese (panoval v letech 921 až 935), oslavovaný jako světec bezprostředně po své smrti. Nejstarší artefakty, na nichž se symbol objevuje je několik mincí ražené knížetem Bedřichem mezi lety 1179 a 1181 a knížecí pečeť krále Přemysla Otakara I. z roku 1192.

Název rodu

Přemyslovci

Heslo rodu

text

Původ rodu

Český

Základní údaje

text

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

abecedně:
Budeč,
Levý Hradec,
Praha,
Tetín,
Mělník,
Lštění,
Libušín

Představitelé rodu

Bořivoj I. (*mezi 852 a 853† 888/890), první historicky doložený panovník z rodu Přemyslovců. Jeho manželkou byla pravděpodobně od roku 874 chronologicky první osoba prohlášena za svatou v českých dějinách, Ludmila, dcera pšovského či srbského knížete Slavibora.

Spytihněv I.(*kolem r. 875 † 915), český kníže z rodu Přemyslovců, starší syn Bořivoje I. a jeho ženy  Ludmily. Spytihněvovým mladším bratrem byl jeho následník na českém knížecím stolci Vratislav I.

Vratislav I. (*888 † 13. února 921), český kníže, vládnoucí od roku 915 do své smrti 921. Vratislav byl synem knížete Bořivoje a kněžny Ludmily, mladším bratrem Spytihněva I., otcem knížat Václava a Boleslava I..

Svatý Václav (*asi 907 † 28. září 935, příp. 929), český kníže a světec, který je hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti.

Boleslav I. zvaný Ukrutný (*asi 915 † 967 či 972), český kníže z rodu Přemyslovců v letech 935–967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslavovou.

Boleslav II. Pobožný (*932? † 7. února 999), český kníže z rodu Přemyslovců v letech 967/972–999, podle kronikáře Kosmy „muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených“.

Boleslav III. Ryšavý (*okolo 965 †1037, Polsko), český kníže v letech 999–1002 a nakrátko znovu v roce 1003.

Vladivoj († leden 1003) byl český kníže v letech 1002–1003.

Jaromír († 4. listopadu 1035) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1003, 1004–1012 a 1033–1034, syn Boleslava II. Pobožného a jeho druhé, neznámé choti, bratr Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha. Narodil se někdy v 70. letech 10. století.

Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a zřejmě jeho druhé, neznámé ženy či teoreticky i jeho třetí manželky Emmy Franské. Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. a k Čechám trvale připojil Moravu.

Břetislav I., přezdívaný kronikářem Kosmou „český Achilles“, (*mezi 1002 až 1005 † 10. ledna 1055 Chrudim), český kníže z dynastie Přemyslovců, který vládl na Moravě asi od roku 1029, v Čechách v letech 1034–1055.

Spytihněv II. (*1031 † 28. ledna 1061),  český kníže (1055–1061) z dynastie Přemyslovců, podle Kosmy muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu, vousy dlouze splývající, tvář veselou…

Vratislav II. (*okolo 1031 †14. ledna 1092), český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců. Zároveň byl titulárním polským králem v letech 1085–1092. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. (Wratislaus Primus Rex).

Konrád I. Brněnský (*asi 1035 †6. září 1092, Praha), syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu, byl kníže brněnského údělu (1055–1056 a 1061–1092)[1] a český kníže (1092) z dynastie Přemyslovců.

Břetislav II. († 22. prosince 1100, Zbečno) byl český kníže (1092–1100) z rodu Přemyslovců, nejstarší syn knížete a krále Vratislava II. a jeho druhé manželky Adléty Uherské.

Bořivoj II. (*okolo 1064 †2. února 1124), český kníže v letech 1100–1107 a 1117–1120. Byl synem krále Vratislava II., pro kterého (a pro Jindřicha IV.) pomáhal společně s Wiprechtem z Grojče roku 1083 dobýt Řím.

Svatopluk (resp. Svatopluk Olomoucký, datum jeho narození neznámé, zemřel 21. září 1109) pocházel z olomoucké větve dynastie Přemyslovců, byl nejdříve knížetem olomouckého údělu v letech 1091–1107[1], v letech 1107–1109 pak českým knížetem.

Vladislav I. (datum narození neznámé, † 12. dubna 1125) byl český kníže od října 1109 do prosince 1117 a znovu od 16. srpna 1120 do své smrti.

Soběslav I. (*1090? – 14. února 1140, Debrné), českým knížetem od 12. dubna 1125 do 14. února 1140 a zakladatelem větve Soběslavovců. V letech 1115–1123 byl také knížetem brněnského znojemského údělu. Byl nejmladším ze synů krále Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské.

Vladislav II. (*kolem roku 1110 †18. ledna 1174, Meerane) byl od roku 1140 český kníže a v letech 1158–1172 jako Vladislav I. druhý český král z rodu Přemyslovců.

Bedřich, také Fridrich, (* okolo 1141/2 † 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září 1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. V letech 1164-1173 byl knížetem olomouckého údělu.

Soběslav II. (*asi 1128 † 29. ledna 1180) byl český kníže (1173–1178) z dynastie Přemyslovců, druhorozený syn Soběslava I. a jeho manželky Adléty Uherské.

Konrád II. Ota (*1136/1141 † 9. září 1191 u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189–1191) a markrabě moravský (1182–1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého.

Václav II. (*1137 † po 1192) byl český kníže (1191–1192) z dynastie Přemyslovců, nejmladší syn Soběslava I. a Adléty Uherské, bratr knížete Soběslava II. a údělníka Oldřicha. V letech 1177-1178 byl knížetem olomouckého údělu.

Přemysl Otakar I. (*1155/1167? † 15. prosince 1230) byl český kníže (1192–1193 a 1197–1198) a třetí český král (1198–1230) z rodu Přemyslovců, první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky.

Jindřich Břetislav (*? †15. června 1197 Cheb) byl od roku 1182 pražský biskup a v letech 1193–1197 současně též českým knížetem z dynastie Přemyslovců (jménem Břetislav III., v latinských listinách Henricus).

Vladislav Jindřich (*asi 1160/1165 †12. srpna 1222, Znojmo) byl český kníže v roce 1197 (Vladislav III., v latinských listinách Heinricus) a markrabě moravský (1192-1194 a 1197-1222), druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské.

Václav I. (*1205 † 23. září 1253 Počaply u Berouna), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.

Přemysl Otakar II., řečený král železný a zlatý (*1233? † 26. srpna 1278, Suché Kruty), byl v letech 1253–1278 pátý český král z rodu Přemyslovců, od roku 1247 také moravský markrabě, v letech 1251–1276 rakouský vévoda, v letech 1261 –1276 štýrský vévoda a v letech 1269 –1276 korutanský vévoda a kraňský markrabě.

Václav II. (*27. září 1271 Praha † 21. června 1305 Staré Město pražské) byl šestý český a první polský král z dynastie Přemyslovců. Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty.
Po Přemyslově smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se poručníkem sedmiletého Václava stal Ota V. Braniborský a ten se pro uchování kontroly nad situací v zemi rozhodl odvézt chlapce do Braniborska. Po několika letech zmatků, hladomoru a nejisté politické situace souhlasil Ota s Václavovým návratem zpět do Čech. Teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády, hlavní roli však hrál nový partner Václavovy matky Záviš z Falkenštejna.

Václav III. (*6. října 1289 Praha † 4. srpna 1306 Olomouc) byl český, polský a uherský král; poslední panovník z dynastie Přemyslovců. Byl synem českého a polského krále Václava II. a jeho manželky Guty Habsburské.

 

Titulatura

králové, vévodové, markrabata, knížata, páni a vládci

Český král
Polský král
Uherský král
Rakouský vévoda
Štýrský vévoda
Korutanský vévoda
Moravský markrabě
Míšeňský markrabě
Lužický markrabě
Opavský kníže
Ratibořský kníže
pán Kraňska
vládce Chebu
vládce Pordenone

Vývoj dynastie Přemyslovců

1)   Petr Mašek: ŠLECHTICKÉ RODY… (2008-2009)

Jméno kníža

♥♥♥♥♥♥

2)  WIKIPEDIE (2019)

Přemyslovci 
byli první česká knížecí a královská dynastie (tzv. odnepaměti až do 4. srpna 1306), dále vládli také v Rakouských zemích (1251–1278), Polsku(1300–1306) a Uhersku (1301–1305). Ve vedlejší (levobočné) opavské linii Přemyslovci vymřeli (po meči) až roku 1521. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií. Osobou krále Václava III. vymřel rod po meči a královská linie se tak sňatkem Přemyslovny Elišky s králem Janem Lucemburským přenesla na Lucemburskou dynastii a další rody. V českých zemích (s výjimkou Jiřího z Poděbrad) již panovali panovníci s původem mimo domácí rody.

Původ dynastie
Podle tradice, zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů, byl zakladatelem rodu Přemyslovců Přemysl Oráč, pocházející ze Stadic, kterého si vyvolila za manžela Krokova dcera Libuše
(v té době ale Stadice ještě neexistovaly).
Jejich následníky byli dle pověstí Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem údajně byl první historicky doložený český kníže Bořivoj I., u nějž se dodnes spekuluje o původu. K původu rodu se vyjadřuje také tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století a autor svatováclavské legendy Diffundente sole. V obou těchto starších pramenech se hovoří o Přemyslu Oráči, příběh ale není zdaleka tak rozvinutý jako v Kosmově „literárnějším” podání. Spekuluje se také o moravském původu Přemyslovců, tedy že Bořivoj byl synem velkomoravského knížete Rostislava.

Alternativní teorie původu
Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.

Podle další teorie muzikologa V. Karbusického pocházejí jména dvanácti bájných knížat, potomků Přemysla a Libuše, z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu-poselství Čechů k Frankům v 9. století. Nejspíše je to varování před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou bitvou z roku 849. V tomto textu údajně bylo psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Období vlády
Svatopluk Velkomoravský ustanovil svého zhruba patnáctiletého chráněnce Bořivoje někdy po roce 867 knížetem Čechů. První historicky doložený Přemyslovec a jeho potomci v Čechách tedy vládli více než 430 let – do roku 1306. Na trůně se jich vystřídalo pravděpodobně 30, z toho sedm králů.
Ke konci 10. století svedli Přemyslovci rozhodující boj o vrchní vládu nad Čechami s mocným rodem Slavníkovců, který skončil vyvražděním Slavníkovců na Libici 28. září 995. Otázka vztahů těchto dvou rodů je dodnes diskutovaná, Slavníkovci možná pro Přemyslovce nepředstavovali mocenskou hrozbu. Existují i alternativní teorie o tom, že Slavníkovci byli pouze jednou z větví Přemyslovců a tudíž šlo o mocenský boj v rámci rodu.
Po úspěších za vlády Boleslava I. a Boleslava II. nastal za vlády tří synů knížete Boleslava II. v 10. století velký úpadek českého knížectví v souvislosti s bratrovražednými boji mezi Přemyslovci a vzestupem okolních zemí – především pak Uher a Polska. Tato krize byla překonána až za vlády Břetislava I., který, poučen z těchto problémů, zavedl seniorátní řád, tj. dědictví nejstaršího člena přemyslovského rodu a rozdělil tím vládu svým pěti synům, z nichž nejstarší Spytihněv II. vládl jako kníže a jeho tři mladší bratři obdrželi vládu nad moravskými úděly – olomouckým, brněnským a znojemským – a poslední syn Jaromír (Gebhart) se věnoval církevní dráze. Ze synů Břetislava I. odvozovali svůj původ také moravští Přemyslovci, kteří vymřeli až za vlády krále Přemysla Otakara I., který se snažil eliminovat moc vedlejších větví rodu a soustředit ji do hlavní, pražské linie.
V roce 1085 získal jako první z Přemyslovců královský titul Vratislav II.. V roce 1158 se totéž podařilo i jeho vnukovi Vladislavovi II. Oba Přemyslovci královský titul získali jako poctu a odměnu od císaře. Navíc i v tomto období se v přemyslovském rodě projevovaly velké rozpory mezi jednotlivými rodovými liniemi.
Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev vymřela jako první – její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, byly v roce 1247.

Poslední Přemyslovci
Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.
V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého  Václava III.
v Olomouci dne 4. srpna 1306.


Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310–1436), Habsburkové (1436–1457), Jagellonci (1471–1526) a opět Habsburkové (1526–1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740–1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu – opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Tělesná charakteristika
Podle zachovalých kosterních pozůstatků (studie E. Vlčka z vykopávek na Pražském hradě) je známo, že přemyslovská knížata měřila více než 170 cm, králové necelých 170 cm, byli štíhlí, ale svalnatí. Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby měli králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (podkus). Svalové úpony jsou na lebce utvořeny jenom málo; řada znaků, která charakterizuje typicky mužské lebky, chybí. Přemyslovci, i když se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní mohutní válečníci. Jejich rysy a utváření těla se vyznačovalo půvabem skoro ženským. To platí hlavně o obličeji. Vlasy a vousy měli hnědé nebo kaštanové. Jedinečnou galerii nejstarších příslušníků přemyslovské dynastie (do roku 1134) představují nástěnné malby ve znojemské rotundě svaté Kateřiny.

♥♥♥♥♥♥

3)  OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ (1888-1909)

heslo Přemyslovci je ve 20. díle, který vyšel v roce 1903.

text

♥♥♥♥♥♥





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás