Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Karlismus



Levý Hradec

Levý Hradec bylo raně středověké ostrožné hradiště, situované na území dnešního města Roztoky, v katastru bývalé samostatné obce Žalov, 10 km severozápadně od centra Prahy. 

Žalovský vrh s kostelem sv. Klimenta

Žalovský vrch byl poprvé osídlen již v období pozdní doby kamenné – eneolitu, ale dosud není jasné, jestli šlo o sídlo opevněné. O skutečném hradišti můžeme s jistotou mluvit až v mladší době bronzové, ale skutečný rozkvět zažilo až v raném středověku.

Hradiště je tvořeno dvěma částmi spojenými úzkou novodobou šíjí nad strmou roklí Žalovského potoka. Dodnes po ní vede silnice ke kostelu sv. Klimenta. Archeologický průzkum prokázal budování  opevnění v mladší době bronzové (kultura knovízská) na západní části. Hlavní fortifikace byla ale vybudována v době hradištní od 9. do 11. století.
Lépe chráněná byla východní část, na níž stála akropole s kostelem. Má rozlohu 3,6 ha a po celém obvodu byla vybudovaná dřevohlinitá konstrukce s vnější na sucho vyzděnou kamennou plentou. Obyvatelé akropole obývali dřevěné srubovité stavby s prkennými podlahami. Stál zde zcela jistě knížecí dvorec, jehož poloha ale není známá. Archeologický průzkum odhalil při západním obvodu předhradí u brány víceprostorové přízemní domy s hospodářskými a obytnými prostorami.

Kostel sv. Klimenta

Uprostřed akropole byl postaven pravděpodobně v osmdesátých letech 9. století z popudu knížete Bořivoje první křesťanský kostel v Čechách. V době vlády tohoto prvního historického knížete byl Levý Hradec pravděpodobně rodovým sídlem Přemyslovců a o jeho významu svědčí i to, že zde byl 19. února 982 zvolen druhý pražský biskup Vojtěch. Původně dřevěný kostel byl v době volby už nepochybně kamenný.

Od počátku desátého století však dochází k poklesu významu Levého Hradce především v důsledku upřednostňování Pražského hradu. K zániku zdejšího hradiště došlo až koncem 11. století, a to možná dokonce násilnou cestou. Přesto ještě z počátku 13. století pocházejí záznamy popisující toto místo jako opevněné, i když se v této době jednalo již o nefunkční rozpadlou hradební konstrukci – bez pravidelné údržby dřevěné části, držící hliněné těleso hradby pohromadě, rychle zetlely a konstrukce ztratila soudržnost.

Mnohem méně prozkoumané je předhradí, ležící západně od akropole a oddělené od něj roklí Ve Vikouši. Zdejší situace byla navíc poškozena těžbou písku, stavbou domů a jinou hospodářskou činností. Vstup do předhradí byl v jihozápadní části opevnění, v dnešní ulici U zastávky. Obyvatelé ukládali své mrtvé na kostrovém pohřebišti, které se nalézalo v místech bývalé žalovské cihelny a právě její provoz je téměř celé zničil. Odhad množství zničených hrobů jde do několika stovek. Pohřbívalo se zde od druhé poloviny 9. století do počátku 11. století. Celý komplex hradiště Levý Hradec je jednou z nejvýznamnějších památek z počátku vzniku českého státu.

Zdroj: Hrady.cz


Málokteré místo u nás je tak významně spjato s historií prvních Přemyslovců, jako právě Levý Hradec. Dá se předpokládat, že do Prahy přišel rod, jehož „praotcem“ měl být bájný Přemysl, právě z Levého Hradce.

Na úvod si připomeňme, které události tomu předcházely. K roku 869 je v písemných pramenech poprvé doložen moravský Svatopluk, synovec Rostislavův, který vládne ve svém „regnu“ (pravděpodobně na Nitransku). Ten se v roce 870 dopustí na svém strýci zrady a vydá jej do rukou Franků – předpokládá, že se pak sám stane moravským knížetem, podporovaným franským Karlomanem. Jenže zrada střídá zradu – pozná to i Svatopluk, když se roku 871 ocitne ve franském žaláři. A přichází zrada na třetí – Karloman, který situaci na Moravě, (kde se mezitím vzmáhá povstání proti nepřátelským okupantům), hrubě podcenil, teď prosí Svatopluka o pomoc v boji proti Moravanům. Svatopluk, (který sotva v tu chvíli tuší, že se jednou stane moravským králem), mu pomoc na oko slíbí, ale sotva překročí hranice své domoviny, přidá se na stranu svých soukmenovců a pomáhá jim vyhnat nenáviděné Franky.

Pravděpodobně někdy v této době, (ale možná už dříve), uzavírají Moravané s Čechy spojenectví. V říjnu roku 871 posílá král Ludvík Němec bavorské vojsko do Čech. Říšské vojáky vedou würzburský arcibiskup Arno a hrabě Rudolf. Armáda vstupuje na české území nejspíše z jihu a pohybuje se v oblasti českomoravského pomezí. „Náhodou” zde natrefí na početný průvod, směřující z Čech na Moravu. Podle kronikáře se mělo jednat o průvod svatební. Bavoři se pustí do jeho pronásledování. Stane se však podivná věc. „Moravští Slované“, kteří „strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů“ pronásledováni nepřítelem „z neznalosti“ narazili na hraniční zátarasy a před úzkou stezkou, která vedla skrze opevnění, byli nuceni (ve snaze zachránit holé životy) „zanechat koně a výzbroj“. Těch koní však bylo podle analisty z Fuldy 644 a byli vybaveni otěžemi, sedly a štíty. Ze zprávy tedy jasně vyplývá, že z Čech na Moravu mířila nebývale silná vojenská podpora, patrně jako věno české nevěsty, která se měla stát Svatoplukovou manželkou. Avšak bavorští vojáci obrovské stádo koní „bez odporu sebrali a vrátili se radostně do tábora“. Nevěsta se patrně jmenovala Sventožizň, protože toto jméno se objevuje v dokumentech z té doby společně se jménem Svatopluka a jeho syna Predslava (Braslava). Ztráta, kterou touto krádeží „Moravští Slované“ utrpěli, byla jistě obrovská, avšak jejich bojovné nálady tím byly jen znovu podníceny.

V květnu 872 se král Ludvík Němec pokouší zvrátit nepříznivě se vyvíjející situaci a posílá na Moravu vojsko složené z durynských a saských oddílů. Sám se tažení ze zdravotních důvodů účastnit nemůže, spoléhá proto na umění svých vojevůdců. Avšak ani tentokrát mu jeho muži radost neudělají. „Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých lidí, s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní.“ 
Durynkové a Sasové se vracejí do Říše s velkou ostudou. Moravanům opět narostlo sebevědomí. Svatopluk neváhá s odvetou a útočí na Karlomanovo území, zatímco další říšské vojsko míří do Čech. Vede jej mohučský arcibiskup Liutbert. Někde v Povltaví se střetne s oddíly pěti českých knížat – Svatoslava, Vitislava, Herimana, Spytimíra a Mojslava. (Údajně s nimi byl i Bořivoj. Historici o tom spekulují na základě vpisku v jednom z pozdějších opisů Fuldských análů, kde je připsáno i jméno Goriwei. Přesto je to považováno za první a nejstarší písemný důkaz o Bořivojově existenci). Liutbertovi se daří Čechy porazit a pustoší jejich území.
Avšak ta část říšského vojska, která je vyslána na pomoc Karlomanovi proti Svatoplukovi, takové štěstí nemá. Opět ji vede biskup Arno, tentokrát s opatem fuldského kláštera Sigibertem. Zatímco Karloman drancuje Moravu, „Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, druhé dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce“. (Fuldské anály k roku 872)
Uprchnout se podařilo pouze řezenskému biskupovi Embrichovi s několika dalšími bojovníky.

V následujících letech dochází k dalším bojům mezi Svatoplukem a Karlomanem, roku 874 je mezi Ludvíkem Němcem a Svatoplukem uzavřen tzv. Forchheimský mír. Svatopluk mír s Říší potřebuje k tomu, aby Moravu konečně po náročných letech zkonsolidoval a mohl zahájit boje na jiných frontách. Kromě Čechů se tak v následujících letech stanou jeho poplatníky Holasici (na dnešním Opavsku), Slezané, Vislané (na dnešním Krakovsku) a dokonce i některé kmeny Polabských Slovanů.
Pravděpodobně v této době se vládcem Čechů stává kníže Bořivoj, jenž později se svou manželkou Ludmilou přijímá na Moravě křest od arcibiskupa Metoděje.

Svědectví o Bořivojově křtu přináší mnich Kristián: „… povzbuzováním roznícená mysl jinochova prahla přijmouti milost křtu, i vrhnuv se s celou svou družinou na zem k nohám biskupovým, velmi snažně ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo. Nač třeba více slov? Druhého dne poučil vévodu i s třiceti dvořany, kteří s ním přišli, o základech víry, a když podle obyčeje vykonali obřadný půst, obrodil je přeposvátným pramenem křtu. A když jej ve víře Kristově plně vzdělal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary, aby se vrátil domů, a dal mu s sebou kněze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše se pak domů, usadil řečeného kněze na hrádku, jehož jméno bylo Hradec, a založil tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, papeže a mučedníka, satanovi mnoho škod působíce a lid Kristu Pánu získávajíce.“ (Kristiánova legenda)

Na tom kdy  to bylo, se historici dosud neshodli. Dušan Třeštík věnuje problematice datování Bořivojova křtu ve svých Počátcích Přemyslovců celou obsáhlou kapitolu. Hlavním problémem je při tom skutečnost, že datum křtu českého knížete neuvádí žádný soudobý pramen. Tato událost se dává do souvislosti se zprávou uvedenou ve Fuldských análech k roku 890, podle které král Arnulf propůjčil Svatoplukovi „vévodství Čechů“. Od té doby (možná dříve) po určitý čas patřily Čechy do svazku Velké Moravy. Bořivojův křest však musel proběhnout před tímto datem – tedy pravděpodobně někdy mezi lety 872 a 885 (kdy zemřel arcibiskup Metoděj). Dušan Třeštík událost datuje takto: „Vzhledem k celkovému průběhu událostí si lze bližší chronologii představit tak, že Svatoplukovo vojsko dobylo Čechy – zřejmě krátkou vojenskou akcí – asi na jaře roku 883. Pak hned následoval křest Bořivoje. Možná v předepsaném letničním termínu. K povstání muselo dojít velmi brzy poté, asi ještě roku 883. Během následujícího roku byl Svatopluk zaměstnán boji v Panonii, nemohl tedy zasáhnout v Čechách a Bořivoj pobýval na Moravě ve vyhnanství. Vrátil se nejspíše roku 885, kdy měl Svatopluk již volné ruce a mohl zasáhnout proti povstalým Čechům. Bořivojovým prvním činem po návratu se stalo založení kostela P. Marie v Praze; tak to alespoň podává Kristián.“

Podle Třeštíka tak Svatopluk dobyl Čechy v podstatě dvakrát – poprvé v roce 883 – tehdy ještě Bořivoj (pravděpodobně) sídlil na Levém Hradci a byl jedním z mnoha kmenových knížat. Proč se právě on stal Svatoplukovým vyvoleným a zamířil s ním na Moravu, aby se tam nechal pokřtít? Odešel tam dobrovolně nebo byl odvlečen jako zajatec? Po křtu jej Svatopluk de facto dosadil v Čechách jako svého místodržícího, ale Bořivoj se brzy dočkal ozbrojeného odporu (povstání „probavorské“ strany) – do Čech byl z německého vyhnanství povolán jakýsi Strojmír, který měl evidentně dědičný nárok na pražský knížecí stolec, avšak podle Kristiána pobýval v Německu tak dlouho, že zapomněl rodný jazyk. Mohlo (ale nemuselo) jít o Bořivojova příbuzného. Bořivoj (se Svatoplukovou vojenskou pomocí) však Strojmíra odstraní, sám se ujímá vlády ve Středních Čechách a usazuje se v Praze.

Otázkou – a jistě ne nezajímavou – zůstává, kdy vlastně nechal Bořivoj kostel na Levém Hradci postavit. Z chronologie sestavené D. Třeštíkem vyplývá, že na to vlastně vůbec nemohl mít čas. Sotva se vrátil s Kaichem a moravskými zedníky na Levý Hradec, musel opět prchat zpátky na Svatoplukův dvůr. Má-li Třeštík pravdu, pak byl první kostelík na Levém Hradci jen dřevěný. Kamenná stavba by těžko vznikla během pár měsíců. Bylo by tedy také pravděpodobné, že ten úplně první levohradecký kostel sv. Klimenta, vystavěný Bořivojem, lehl při povstání roku 883 popelem.

Je totiž dost pravděpodobné, že Bořivoj byl Svatoplukem podporován již od roku 872, nejpozději od roku 874. Někdy v té době se také konala Bořivojova svatba se (Srbkou) Ludmilou, jejich prvorozený syn a pozdější český kníže Spytihněv přišel na svět záhy potom. Mohlo dojít ke křtu již v této době? Teoreticky mohlo – Metoděj byl v té době již zpátky na Moravě, kam se na podzim roku 873 vrací z Bavorského vězení.
Dušan Třeštík je však toho názoru, že Svatopluk nemohl připojit Čechy k Velké Moravě v době, kdy byl s Říší v přátelských vztazích – údajně by tak porušil dohody o uzavření míru, protože Čechy byly v té době vůči Říši závislým regnem. Tento mír trval od roku 874 (Forchheim) až do podzimu 882. Zeptejme se ale jinak – nechal by Svatopluk v Čechách deset let jako svého místodržícího vládnout pohanského knížete? Notabene když historici uvažují o tom, že si Svatopluk vzal za ženu Bořivojovu sestru a byli tedy příbuznými?

Nicméně přítomnost početných moravských oddílů na přelomu 9. a 10. století v Čechách dokládají nálezy typicky velkomoravských šperků v hrobech na Levém Hradci (Žalově), na Budči i na Pražském Hradě (Lumbeho zahrada).

Úloha Levého Hradce
Podle archeologa Michala Lutovského šlo jistě o jedno z oněch „měst“ zmiňovaných fuldskými letopisy jako útočiště poražených českých knížat z roku 872. Archeoložka Naďa Profantová říká, že Levý Hradec společně s pravým (viz dále) vytvářely v 10. století významnou mocenskou a správní jednotku, sídelní aglomeraci Levý Hradec-Klecany. K ní patřila i běžná sídliště, objevená a dosud neprozkoumaná, na katastru Klecan i Roztok.

Zdroj: e-stredovek.cz




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás