Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Podstatzky Thonsern z Prusinovic – základní údaje

Čtvrcený štít se čtvrceným středním štítem. V jeho 1 a 4. modrém poli zlatý dvouocasý lev. Ve 2. a 3. poli stříbrné jelení parohy. V 1. a 4. zlatém poli hlavního štítu, černá, dovnitř obrácená orlice, ve 2. a 3. červeném poli stříbrný klín a v každém poli dvě zkřížené palice opačných barev. Klenoty zprava: 1. půl zlatého dvouocasého lva; pokryvadla modro-zlatá. 2. černá orlice se zlatou zbrojí a říšským jablkem na hrudi; pokryvadla černo-zlatá. 3. stříbrné jelení parohy, pokryvadla červeno-stříbrná.

Název rodu

PODSTATZKÝ Z PRUSINOVIC

Heslo rodu

RECTO ET FORTITER / O PRÁVU A NESMLOUVAVĚ

Původ rodu

moravský

Základní údaje o rodu

první zmínka o rodu: polovina 1349, první známý předek: Tas z Prusinovic (podle Maška Sezema z Prissinowitz)

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Bartošovice (1616–1768) – dnes majetek obce
Bouzov (1547–1583) – dnes majetek státu, národní kulturní památka
Hustopeče nad Bečvou(1693–1773) – dnes majetek obce
Litenčice (1778–1948 a od 1993) – vráceno v restituci, majetek rodu
Potštát (1408–1623) – dnes majetek obce
Prusinovice (1349–1464)
Telč (1762–1945) – dnes majetek státu, zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
Roštejn (1762–1945) – dnes majetek státu
Slavkov u Opavy (1677–1898) – dnes majetek obce
Stará Ves nad Ondřejnicí (1623–1904) – dnes majetek obce
Velké Meziříčí (1937–1948 a od 1992) – vráceno v restituci,  majetku rodu
Veselíčko (1573–1945) – dnes majetek státu

Rodové větve

Podstatský-Lichtenštejn
Podstatský-Thonsern

Představitelé rodu

Alois Arnošt (*1723 † 1793) –  rakouský vyslanec v Mnichově, místodržitel ve  Štýrsku
Alois (*1905-†1982) – za II. sv. války podporoval partyzánské hnutí
František Dominik († 1721) – v roce 1707 povýšen do hraběcího stavu, nejvyšší komorník na Moravě
Gustav Felix (Podstatský-Lichtenštej), (*1807 † 1904) – c.k. generálmajor, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Alice Toskánské
Jan Npomuk (*1707 † 1758) – císařský rada a moravský zemský soudce
Jetřich († 1578) – nejvyšší písař na Moravě
Kryštof Karel ( † 1645) – nejvyšší sudí na Moravě
Leopold I. (*1763 † 1813) – mecenáš, osvícenec, vlastenec
Leopold II. (*1801 † 1848) – c.k. komoří, hrabě dvorské hudby
Leopold III. (*1840 † 1902) – poslanec Moravského zemského sněmu
Theodor (*1909 † 1984) – podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939

Titulatura

hrabata

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Stará moravská šlechtická rodina. Pravděpodobným předkem rodu byl Sezema z Prussinowitz, který žil v polovině 14. století. Rod získal panství Potštát u Přerova. V 17. století se rod rozdělil do dvou hlavních větví, hraběcí větve Podstatzkých z Lichtensteina a baronské větve Podstatzkých z Prussinowitz a Thonsernu.

V roce 1707 byl František Dominik Podstatzky z Prussinowitz povýšen do hraběcího stavu. V roce 1762 zdědil hrabě Alois Podstatzky z Prussinowitz ( 1723-1793) majetek, zvláště statek a zámek Telč, i jméno vymřelého rodu hrabat z Lichtensteina-Kastelkornu. Tento rod není příbuzný z knížaty z Leichtensteina a pochází z Tridentska. Později získali statek Castelcorno v jižním Tyrolsku a v 17. století získali statky na Moravě. Zmíněný hrabě Alois byl progresivním podnikatelem, založil banku v Brně, která měla podporovat domácí výrobu a obchod. Podnikl cestu do Itálie za účelem průzkumu možnosti moravského exportu. V cestopisu, který napsal, si všímá italských manufaktur a průmyslových podniků. Na základě této cesty stvořil teze obchodní politiky Moravy. Aloisův syn Leopold (*1763-†1813) patřil do okruhu moravských osvícenců. Proslul jako lidumil a vlastenec, který se zasloužil o vznik moravskoslezské legie. Když císař Napoleon obsadil Vídeň, Leopold si u něho vymohl audienci a podařilo se mu zabezpečit ve městě klid a pořádek. Po něm následoval na Telči stejnojmenný syn Leopold (*1801- †1848), znalec a podporovatel hudby. Na zámku v Telči vydržoval kapelu a provozoval divadlo. Jeho vnuk hrabě Karel (*1874 -†1946) sepsal knihu loveckých zážitků z Čech a Afriky. Posledním majitelem Telče z rodu Podstatzkých byl hrabě Leopold (*1903-†1979), jehož syn Georg Christoph (*1932) se prozatím marně snaží o restituci Telče. Leopoldův bratr Alois (*1905-†1982) žil s manželkou hraběnkou Josefou z Harrachu (*1905) na zámku ve Velkém Meziříčía za II. světové války podporoval partyzánské hnutí, což nebylo popíráno ani v dobách komunismu. Velké Meziříčí bylo po roce 1989 v rámci restitucí vráceno. Druhá větev rodu byla povýšena do stavu svobodných pánů a v roce 1779 spolu se spojením jména a erbu vymýrající rodiny svobodných pánů z Thonsernu. Pak vzniklo spojení Podstatzky z Prussinowitz a Thonsernu. Thornsenové byly starou rytířskou rodinou, což jim bylo v Čechách potvrzeno v roce 1708. František Josef z Thonsernu (*1701-†1778), poslední svého rodu, byl podivín technického založení a sestrojil údajně první elektrický stroj na Moravě.

Rod Podstatzky z Prussinowitz a Thonsernu sídlil na zděděných moravských Litenčicích až do roku 1948. Theodor Podstatzky (*1909) podepsal v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty. Po roce 1989 byl majetek rodu navrácen.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Podstatští z Prusinovic jsou starý moravský šlechtický rod připomínaný v písemných pramenech od 13. století. Vlastnili řadu statků na Přerovsku a Zlínsku, později zastávali i zemské úřady na Moravě. V roce 1627 byli povýšeni do panského stavu a ve dvou liniích obdrželi v letech 1707 a 1744 hraběcí titul. Dědictvím po vymřelém rodu Lichtenštejnů z Kastelkornu uplatnili v roce 1762 nárok na jejich jméno a erb. Rodina Podstatský-Lichtenštejn poté patřila k nejvyšší šlechtě v Rakousku a patřil jí rozsáhlý majetek na Vysočině (Telč) a severní Moravě. Nejdéle se v rodovém majetku udrželo panství Veselíčko, které Podstatským patřilo v letech 1573–1945. Panské linii Podstatský-Thonsern patří od počátku 19. století Litenčice na Kroměřížsku.

Pravděpodobný předek rodu Jenec ze Šumberka se připomíná v roce 1281, prokazatelný původ lze doložit až v souvislosti se zmínkou o tvrzi v Prusinovicích z roku 1349. Tas z Prusinovic koupil v roce 1408 panství Potštát od té doby se jeho potomci psali jako Podstatští z Prusinovic. Prokop Podstatský prodal Prusinovice v roce 1464, ale další členové rod získávali řadu dalších statků na Moravě (Bouzov, Ivanovice na hané, Malenovice) a dostali se i k zemským úřadům – Jetřich starší byl v letech 1573–1578 moravským nejvyšším zemským písařem. Hlavní rodové sídlo v Potštátě prošlo v 16. století přestavbou z tvrze na renesanční zámek.

Zatímco Jan Felix Podstatský v pobělohorských konfiskacích ztratil Potštát (1623), jeho bratranec Kraštof Karel (†1645) naopak na konfiskacích profitoval, získal například Otrokovice a Zlín, v letech 1625–1628 byl na Moravě nejvyšším dvorským sudím a v roce 1627 byl povýšen do panského stavu. Jeho tři synové založili tři hlavní rodové větve, linie Podstatský-Lichtenštejn a Podstatský-Thonsern žijí dodnes. Z potomstva nejmladšího syna Kryštofa Karla II. pocházel Jan Npomuk (1707–1758), císařský rada a moravský zemský soudce, který byl v roce 1744 povýšen do hraběcího stavu. Vlastnil Hustopeče nad Bečvou, zemřel ale bez mužského potomstva.

Větev Podstatský-Lichtenštejn

Na počátku současné linie hrabat Podstatských-Lichtenštejnů stál Jiří Valerián (†1688), moravský zemský sudí, majitel Veselíčka a Bartošovic, rodový majetek rozšířil v roce 1677 přikoupením Slavkov u Opavy. Jeho syn František Dominik (1650? – 1721) zastával vysoké úřady na Moravě ( nejvyšší sudí 1702–1714, nejvyšší komorník (1714–1721) a v roce 1707 byl povýšen na hraběte. Jeho syn František Valerián (1678-1741) se oženil s Marií Terezií z Lichtenštejna-Kastelkornu (1693-1748) a z tohoto sňatku později vzešel alianční rod Podstatský-Lichtenštejn. Významný moravský osvícenec, diplomat a politik Alois Arnošt Podstatský (1723–1793) převzal na základě předchozích dědických dohod jméno a erb vymřelých Lichtenštejnů z Kastelkornu, jeho syn Leopold I. (1763–1813) v roce 1796 získal i lichtenštejnský majetek (Telč). Od roku 1762 nese tato linie jméno Podstatský-Lichtenštejn, respektive hrabě Podstatský z Lichtenštejna a Kastelkornu, svobodný pán z Prusinovic.

Teprve ziskem Telče se Podstatští zařadili mezi významnou šlechtu habsburské monarchie, což kromě rozsáhlého pozemkového vlastnictví dokládají i jejich aktivity v politice a kultuře. Leopold I. proslul jako mecenáš a lidumil, jeho syn Leopold III. propagoval především hudbu a ve Vídni obdržel čestný titul hrabě dvorské hudby (Hofmusikgraf). Společenský vzestup rodu dokazuje i výběr nevěst z předních šlechtických rodin (Clary-Aldringen, Paar, Nostic, Lobkowicz). Leopold IV. (1903-1979) se přihlásil k německé národnosti a jeho majetek (Telč, Veselíčko) byl v roce 1945 zestátněn. Jeho syn Jiří Kryštof (*1932) sice v roce 1990 získal československé občanství, ale jeho dlouholetý boj o restituci majetku byl neúspěšný. Leopoldův mladší bratr Alois (1905–1982) vyženil s Josefínou Harrachovou (1905–2000) velkostatek Velké Meziříčí. Ti se naopak hlásili k české národnosti a majetek jim byl po roce 1989 vrácen. Současným správcem Velkého Meziříčí je jejich syn Jan Nepomuk Podstatský (*1937).

Větev Podstatský-Thonsern

Zakladatelem panské větve Podstatský-Thonsern byl pravděpodobně Karel Šebestián, nejmladší syn Kryštofa Karla. Jeho potomci vlastnili na přelomu 17. a 18. století statek Hovězí, ale až díky dědictví po vymřelém rodu Thornsernů nabyli určitého významu. Panství Litenčice na Kroměřížsku zdědili v roce 1778, ale až Vilém František (1781–1833) získal v roce 1804 titul svobodného pána spolu s přijetím jména Thonsern (Podstatský z Prusinovic, svobodný pán z Thonsernu). Jeho vnuk Theodor (1844–1910) byl dlouholetým poslancem Moravského sněmu a jeho potomkům patří zámek Litenčice dodnes.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Rod Podstatzký z Prusinova na webu Historická šlechta