Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Dlauhoweský z Dlouhévsi – základní údaje

V modrém poli stříbrný kulatý válečný štít s hrotem uprostřed. Klenot: tři pštrosí pera (modré, stříbrné, modré); pokryvadla modro-stříbrná. Štítonoši: dva zlatí lvi.

Název rodu

DLAUHOWESKÝ Z DLOUHÉVSI

Heslo rodu

Für Gott, Kaiser und Vaterland

Původ rodu

český

Základní údaje

první zmínka o rodu: přelom 13. a 14. století, první známý předek: Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi

Rodokmen  rodu

text

Rodová sídla

Hodějov (statek) – v majetku rodu
Kraselov (statek) – v majetku rodu
Němčice u Volyně  (zámek) – v majetku rodu

Rodové větve

Janovská z Dlouhévsi
Voselská z Dlouhévsi
Dlauhoveská z Dlouhévsi – potomci žijí dodnes
Chanovská z Dlouhévsi a další

Představitelé rodu

Albrecht (Albert) z Chanovské větve (*1581 †1643) – český katolický kněz a jezuitský misionář, spisovatel
František Xaver Chýnovský (*1789 †1877) – profesor na císařské akademii, vědec, vlastenec
Jan Ignác Chýnovský (*1638 †1701) – biskup a generální vikář pražské diecéze, spisovatel
Jan Dlauhoweský (*1948 †1971) -zemřel po motocyklové havárii
Karel Dlauhoweský (*1844 †1907) – generál a nejvyšší hofmistr arcivévody Otty
Karel Dlauhoweský (*1876 †1956) – podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939
Jan Dlauhoweský (*1909†1996) – podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939
Karel Felix Dlauhoweský (*31.8.1910 † 5.1.1976) – podepsal Prohlášení české a moravské šlechty v roce 1939
Václav Dlauhoweský (*1946) – veterinář, spravuje restituovaný majetek

Titulatura

baroni

Vývoj rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Starý český šlechtický rod pocházející z Dlouhé vsi u Sušice, kde jsou zaznamenáni již na přelomu 13. – 14. století. V 15. století se rod rozdělil na janovské z Dlouhévsi, Voselské z Dlouhévsi, Dlauhoweské z Dlouhévsi (Langensdorfu) a další. Z linie Chanovských z Dlouhévsi proslul zejména Jan Ignác (*1638 †1701), který zvolil církevní kariéru. Byl proboštem svatovítské kapituly a titulárním biskupem Milevitenským. (Zaniklé biskupství v severní Africe). Patřil do okruhu českých barokních vlastenců typu Tomáše Pešiny z Čechorodu, se kterým se přátelil. Publikoval mnoho spisů, často v češtině. Ze svých statků na Klatovsku, Němčic a dalších, vytvořil rodinný fideikonismus, který měl být děděn s podmínkou, že nikdo z rodu nepřijme povýšení do stavu svobodných pánů. Větev Chanovských z Dlouhévsi vymřela po meči Františkem Xaverem (*1789 †1877), válečným invalidou, který byl těžce raněn v bitvě u Aspern v roce 1809. V letech 1810-1827 vyučoval dějiny a zeměpis na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Později se věnoval správě svých statků a genealogii. Několik let také vykonával funkci ředitele pražské polytechniky. Chanovský fideikonismus pak přešel dědictvím na linii Dlauhoweských z Dlouhévsi. Příslušníci větve Dlauhoweských z Dlouhévsi vlastnili menší statky, vesměs v jihozápadních Čechách. Arnošt Dlauhoweský (*1779 †1855) byl v roce 1829 povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Bedřich (*1811 †1881) zdědil fideikonismus Chanovských. Příslušníci rodu se často věnovali vojenskému řemeslu. Bedřichovým nástupcem byl jeho syn Karel (*1844 †1907), důstojník v hodnosti generála a nejvyšší hofmistr arcivévody Otty. Dědicem byl jeho syn baron Karel (*1876 †1956), který za sebe a syny Jana Ignáce (*1909 †1996) a Karla (*1901 †1976), majitele statku a zámku v Němčicích u Volyně, podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty. Po roce 1948 byl rodině majetek zabaven. Oba Karlovi synové přesto zůstali v Čechách. Starší Jan Ignác měl opět dva syny, z nichž mladší Jan (*1948 †1971) zahynul po motoristické havárii, starší Václav (*1946) vystudoval veterinární fakultu a byl ředitelem okresní veterinární správy v Náchodě. Díky jeho potomkům rod stále žije.

WIKIPEDIE

Dlouhoveští z Dlouhé Vsi (často se používá podoba Dlauhoweský, někdy také z Dlouhévsi) jsou starý český šlechtický rod pocházející z Dlouhé Vsi u Sušice (Langensdorf).

V Dlouhé Vsi byli předkové rodu zaznamenáni již na přelomu 13. – 14. století. V 15. století se rod rozdělil na Chanovské, Dlauhoweské a další. Z linie Chanovských z Dlouhé Vsi proslul zejména Jan Ignác (1638–1701), který si zvolil církevní dráhu a byl i významným barokním literátem. Větev Chanovských vymřela po meči Františkem Xaverem (1789–1877), válečným invalidou po těžkém zranění v bitvě u Aspern v roce 1809. Chanovský fideikomis potom přešel na linii Dlauhoweských.

Členové větve Dlauhoweských z Dlouhé Vsi byli původně majiteli menších statků v jihozápadních Čechách. Arnošt Dlauhoweský (1779–1855) byl v roce 1829 povýšen do stavu svobodných pánů a majetek po Chanovských zdědil jeho syn Bedřich (1811–1881). Příslušníci této rodové linie často volili vojenskou kariéru. Bedřichův syn Karel (1844–1907) měl hodnost generála a byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, otce posledního rakouského císaře Karla I.

Jeho syn baron Karel Dlauhoweský (1876–1956), za sebe a svoje syny Jana Ignáce (1909–1996) a Karla (1901–1976, majitele statku a zámku v Němčicích u Volyně) podepsal v září 1939 Národnostní prohlášení české šlechty. Po roce 1948 byl rodině majetek zabaven, ale oba synové zůstali v Čechách a díky potomkům Jana Ignáce má rod pokračování.

Ottův slovník naučný

Dlouhoveský z Dlouhévsi

staročeský rod vladycký, který v tomto století do stavu svobodných pánů povýšen byl; pochází z Dlouhé vsi u Sušice a má za erb kotouč u Častolarů Dlouhoveských z Dlouhévsi popsaný.

Rodina tato nejen že záhy již ve XIII. stol. se připomíná, nýbrž i po celém Pracheňsku a na Plzeňsku četnými haluzemi se rozšířila. Roku 1290 svědčil Blažislav Dlouhoveský z Dlouhévsi  Jindřichovi faráři na Zdouni u Sušice a r. 1320 byl v družině Viléma ze Strakonic Vojša Dlouhoveský z Dlouhévsi.  R. 1352 žil Dobroslav z Dlouhévsi a v l. 1353-1360 již na třech místech Dlouhoveští z Dlouhévsi se rozrodili.

Držkraj, syn Zdimíra Dlouhoveský z Dlouhévsi, držel statek v Krušci u Sušice r. 1353 a v Novém městě (nynějším kostele sv. Maurice u Kašperských Hor) patronovali r. 1360 Kunrat, farář zdounský, Zdimír Dlouhoveský z Dlouhévsi, bratří: Jan, Dětřich, Vojtěch a Lipoltovi sirotci z Čejetic (u Strakonic), kteří dle erbu svého »kotouče« k Dlouhoveským z Dlouhévsi náleželi, a spolu s nimi Buzek, Vojtěch a Litolt Dlouhoveský z Dlouhévsi. Kromě těchto jmenovaných Dlouhoveských z Dlouhévsi  také Blaislaus (Blažislav) z Pačejova u Horažďovic k rodu tomu náležel  r. 1353 a jeho potomci Oldřich roku 1382 a Zachař v l. 1396-1413 připomenutí.

V Dlouhévsi patronovali r. 1392 tři bratří: Vitmar (až do r. 1405), Výšek, kněz v Černicích (až do r 1395) a Petr, mistr učení Pražského. Zdebor řeč. Čejka z Čejetic prodal statek svůj v Jiřičném u Sušice r. 1413 a bratří Buzek ze Sedla a Přibík Dlouhoveský z Dlouhévsi ze Lhoty nadali kostel v Hošticích u Horažďovic roku 1399 na spásu duše zemřelého bratra Viléma. Rachač z Dlouhoveský z Dlouhévsi  na Lhotě daroval jistý plat v Doubravici kněžím maltánského řádu v Horažďovicích r. 1417, jeho bratr Buzek Dlouhoveský z Dlouhévsi  seděl od r. 1439 na Pokojnicích, zašlé nyní tvrzi u Žákavě na Plzeňsku, a po něm následoval Mikuláš, jenž do r. 1453 také Spálené Poříčí držel. Potomci Rachačovi psali se dle Lhoty Lhotové  Dlouhoveský z Dlouhévsi a ještě r. 1534 čtyři Lhotové v Rokycanech a na Zahořovicích se připomínají.
Jan st. Lhota Dlouhoveský z Dlouhévsi uvozuje se v pamětech horažďovických r. 1459; Jan mladší Lhota na Chanovicích poslal r. 1467 odpovědný list Jindřichovi z Hradce.

Předkem Chanovských Dlouhoveských z Dlouhévsi bude asi Volfgang Dlouhoveský z Dlouhévsi na Chanovicích před r. 1492 připomenutý. Jiná větev Dlouhoveských z Dlouhévsi usadila se na Kraselově, odkud se také již  v XV. stol. psali a erb svůj, kotouč, se starým erbem Kraselovských, půlkoněm, tak spojili, že kotouč na štítě si nechali a půlkoně za klenot na helm si dali. V XV. stol. žili Racek Dlouhoveský z Dlouhévsi  na Uzenicích r. 1442, Petr na Dobevi r. 1448, Augustin v Kutné Hoře r. 1454 a Jan Koník Dlouhoveský z Dlouhévsi  r. 1443 kromě Kraselovských z Kraselova (v. t.). Také na Oselci blíže Horažďovic Dlouhoveští  z Dlouhévsi  se usadili, Voselskými Dlouhoveskými z Dlouhévsi se nazývajíce, ze kterých Lipolt Dlouhoveský z Dlouhévsi k roku 1460 se připomíná, a Petr Voselský Dlouhoveský z Dlouhévsi 1578 jako poslední z této větve zemřel.

Na konci XV. věku uvozují se Jan Dlouhoveský z Dlouhévsi na Tupadlech r. 1494 a Jindřich na Vyšehořovicích v l. 1488-1503, od kterých pocházejí Diviš Dlouhoveský z Dlouhévsi r. 1507 připomenutý a Václav Dlouhoveský z Dlouhévsi,  jenž r. 1515 na soud pohnal Michala Slavatu z Chlumu. A poněvadž Jan Dlouhoveský z Dlouhévsi  též tohoto pana Slavatu r. 1533 pohnal, soudíme, že Jan Václavovým synem nebo jiným příbuzným byl. Jan Dlouhoveský z Dlouhévsi  koupil sobě Zavlekov tvrz a ves
s příslušenstvím mezi Horažďovici a Klatovy od Břetislava Švihovského z Risenberka někdy r. 1539 a výborným dlouholetým hospodářstvím statek tento velmi zvelebil a zvětšil, závodě ve chvalitebné této snaze se sousedem svým Václavem Vintířem z Vlčkovic na Kolinci. Ovdověv po smrti své první manželky Markéty z Obytec, pojal za druhou manželku Dorotu Rozvadovskou z Něšova a měl s oběma. kromě dcery Anny čtyři syny: Fridricha, Diviše Pačinu, Přibíka a Jiříka. Zřídil jim dvě nová sídla: ve Vidhošti, kde jen zbytky zdí dnes viděti lze, a ve Vlčňovech, kterou ves koupil od Kryštofa Račína z Račin na Čejkovech. Jan Dlouhoveský z Dlouhévsi, jenž také hejtmanem kraje pracheňského byl, dožil se vysokého věku a zemřel r. 1595. Syn jeho Fridrich pojal za manželku Ludmilu Pernklóbku, ale zemřel již před r. 1613, a ještě dříve odešel z tohoto světa bratr jeho Diviš (1597, jenž se skrze svou manželku Johanku Radkovcovnu na Krutěnice dostal. Přibík byl za mládí svého na učení u faráře Pořického ve Velharticích a usadil se potom na Vlčňovech s manželkou svou Alžbětou Kořenskou z Terešova; čtvrtý syn páně Janův Jiřík ujal Zavlekov a v bouřích třicetileté války odsouzen jest k tomu, že na dva díly Zavlekova léno přijal r. 1626; manželka jeho Markéta Rozvadovská z Něšova ovdověvši r. 1631 žila ještě r. 1652 na Vlčňovech.

Syny zůstavili dva: Adama Felixa, jenž jako vojenský důstojník již před r. 1637 zemřel, a Jiřího Mikuláše, který Zavlekov prodal r. 1669 Divišovi Žákavci ze Žákavě. Jediný Jiřího syn Jan Jaroslav držel šosovní dvůr v Klatovech a statek Hradiště mezi Klatovy a Kolincem, který r. 1683 prodal. První jeho manželka byla Eva Eufrosina Běšinka z Běšin, druhá Benigna Dorota z Hekingu, s nimi oběma měl dva syny Jaroslava Jiřího  a Adama Floriana a dceru Amabilii Salomenu provdanou Rosenthalovou. Adam Florian a Jaroslav Jiří umřeli ještě před otcem, jenž po Jaroslavovi dědil r. 1717  a posledním Dlouhoveským z Dlouhévsi z haluze Zavlekovské byl.

Přibík Dlouhoveský z Dlouhévsi na Vlčňovech měl syna Adama, o němž se žádných zpráv nezachovalo, ale bratra Přibíkova Diviše Pačiny potomci ieště za našich dnů žijí. Syn jeho Znejboha Dlouhoveský z Dlouhévsi seděl roku 1598 na Vidhošti, r. 1613-1616 na Vlčkovicích, r. 1618-1646 v Radoňovech na dvoře a dvakráte se oženiv, poprvé s Ludmilou Běšinkou z Běšin, podruhé s Dorotou Fremutkou z Tropčic, zplodil čtyři syny: Jindřicha Václava, Viléma Galla, Bohuslava Chvala a Gottfrida, kteří všichni r. 1646 v držení vesnice Kuzí u Stražova uvedeni byli. Bohuslav Chval Dlouhoveský z Dlouhévsi na Kuzím měl syna Adama, jenž seděl na Kozlově a s Reginou Roztokovou zplodil syna Františka Jindřicha, jenž zemřel v dvacátých létech XVIII. stol. v Malé Chmelné u Sušice, zanechav vdovu Eleonoru roz. Plotovnu z onařin ovdovělou Lažanskou z Bukové a dva syny nepovědomých jmen.

R. 1707 složili přísahu věrnosti Adam Václav a Jan Karel Dlouhoveský z Dlouhévsi, ze kterých r. 1736 Jan Karel rytmistrem byl a Sloučím držel; jeho dva bratří sloužili též ve vojště: Ferdinand byl velitelem v Rudníce v Banátě a Václav Josef praporečníkem. Václav Josef pojal za manželku Viktorii Sommerovou z Herstošic a měl s ní syna Josefa, jenž se oženil s Annou Kocovou z Dobrše a Horní Krušec u Sušice v l. 1764-88 držel. Z manželství toho pošel Ferdinand Dlouhoveský z Dlouhévsi, který statek otcovský r. 1808 prodal.

Současně s ním připomínají se r. 1788 bratří František a Jan Dlouhoveský z Dlouhévsi.  Potomkem jednoho z těchto tří Dlouhoveských z Dlouhévsi byl Arnošt (1779-1855), jenž byl do stavu svobodných pánů povýšen r. 1818 a jako c. k. generálmajor zemřel. Syn jeho Bedřich († 1881 též jako generálmajor) pojal za manželku Bedřišku hrab. Kuenburgovou na Statenicích a Kamýce r. 1840, s nížto zplodil tři dcery: Bedřišku, Barboru a Marii a dva syny: Karla a Osvalda. Bratranec Bedřichův Arnošt byl c. k. rytmistrem r. 1855.

Když Chanovští Dlouhoveští z Dlouhévsi krátce před r. 1881 Františkem ryt. Chanovským Dlouhoveským z Dlouhévsi  vymřeli, zdědili baronové Dlouhoveští z Dlouhévsi  svěřenské Chanovských statky: Němčice, Kraselov, Hodějov a Zahorčice; hlavou rodiny a držitelem fideikommissu jest nyní Karel svob. pán Dlouhoveský z Dlouhévs, c. k. komoří a podplukovník.

Klr.

Rod Dlauhoweský z Dlouhévsi na webu Historická šlechta