Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát poslanec komentuje občas na Facebooku politické dění v zemi. V Historické šlechtě (HS) jsou příspěvky řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Portrét knížete je z natáčení filmu "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", který byl natáčen v roce 2002. Více o Karlu Schwarzenbergovi, jeho rodu i filmu na stránkách HS.“ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje



Daczický z Heslowa

Rod Daczický z Heslowa

Popis erbu (1814): V červeném poli za stříbrnou kvádrovovanou zdí o třech stinkách dvě obrněné paže vystřelující ze zlatého luku stříbrný šíp ze zlatým hrotem a opeřením. Klenoty zprava:
1. červené, stříbrné a červené pštrosí pero; pokryvadla černo-stříbrná.
2. rostoucí stříbrný lev držící v pravé tlapě stříbrnou tureckou šavli se zlatou záštitou; pokryvadla červeno-stříbrná.
3. složená orlí křídla, zadní stříbrné, přední červené, mezi nimi figura ze štítu; pokryvadla červeno-stříbrná.

Název rodu

Daczický z Heslowa

Původ rodu

polský

Základní údaje

založení rodu: 15. století

Rodová sídla

domy v Kutné Hoře, Kluky u Čáslavi

Představitelé rodu

abecedně:
Bernard Ignác *1666 † 1742
Bernard Jan *1709 † 1787
Jan Nepomuk *1795 † 1880
Josef  Václav *1748 † 1815
Mikuláš *1555 † 1626
Richard *1864 † 1934

Bratři Hugo (*1911 † 1989), Mikuláš (*1909 † 1971) a Bedřich (*1913 † 1995) podepsali v době nejvyššího ohrožení vlasti nacismem “Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939” ,
v němž se spolu s ostatními představiteli starých rodů jednoznačně postavili  za český národ.  

Titulatura

svobodný pán (baron), svobodná paní (baronka)

Vývoj rodu Daczických z Heslowa

PETR MAŠEK:
encyklopedické knihy:
MODRÁ KREV (1992 a 2003),
ŠLECHTICKÉ RODY v ČECHÁCH,
na MORAVĚ a ve SLEZSKU (2008 a 2009):

Daczický z Hesslova

První stopy tohoto rodu jsou v Kutné Hoře na přelomu 15. a 16. století, kde žila měšťanská rodina zvaná Daczicky, snad původně z Dačic pocházející. Prvním identifikovatelným předkem byl kráječ suken Ondřej Krziwolaczek zvaný Daczicky (*1510 † 1571). Jméno Krziwolaczek převzal po své první ženě. Po její smrti se ještě dvakrát oženil a těmito sňatky získal poměrně rozsáhlý majetek. Ač se hlásil k luteránskému vyznání, stal se v Kutné Hoře rychtářem a později horním hofmistrem. Vedl četné soudní spory a na čas byl dokonce i uvězněn. Jakožto měšťan požádal si o udělení erbu. Erbovní list
byl vyhotoven již v roce 1564, ale Ondřej ho získal až v roce 1571 spolu s predikátem „z Hesslova“.
Krátce nato zemřel.
Z jeho několika synů proslul Mikuláš Daczicky z Hesslova (*1555  † 1626). Přestože byl vyznáním luterán, získal velice kvalitní katolické vzdělání. To ovšem nebránilo v četných výstřednostech a skandálech. Byl proslaven četnými pitkami v kutnohorských krčmách, které často končívaly rvačkami. Za zabití Felixe Novohradského z Kolowrat byl uvězněn. Zúčastnil se vojenského tažení proti Turkům a po svém návratu do Kutné Hory se opět navrátil ke starému způsobu života. Stáří a nedostatek peněz ho ovšem umírnily. Žil samotářsky a začal sepisovat sbírku rýmovaných básniček „Prostopravda“. Také se věnoval doplňování kutnohorské kroniky, kterou zdědil po předcích. Stačil ještě zachytit bělohorskou dobu. Své Paměti, pro historii velmi cenné, psal z pozice uvědomělého českého vlastence.

Rod pokračoval Mikulášovým bratrem Janem Tobiášem (*1534 † 1582). On a jeho syn Matyáš (*1570  † 1658) pokračovali v Kutné Hoře v řemesle krájení sukna. Další generaci představoval Václav (*1618 † 1684), který se stal kutnohorským purkmistrem. Jeho syn Bernard Ignác (*1666 † 1742) byl kutnohorským konšelem a císařským rychtářem. Jeho syn Bernard Jan (*1709 † 1787), císařský důstojník, byl v roce 1773 povýšen do rytířského stavu se jménem a predikátem Daczicky z Hesslowa a byl mu udělen čestný inkolát. V další generaci představované Josefem (*1748 † 1815) byl rod povýšen v roce 1814 do stavu svobodných pánů. Baron Josef byl českým guberniálním radou a krajským hejtmanem v Plzni. Jeho syn Jan Nepomuk (*1795 † 1880) byl krajským hejtmanem v Nymburku a zároveň se věnoval malířství. V majetku rodu byl od počátku 20. století statek a zámek Kluky u Čáslavi, kde sídlil baron Richard (*1864 † 1934). Jeho synové Hugo (*1911) a Mikuláš (*1909 † po r. 1970) podepsali v roce 1939 za sebe a bratra Bedřicha (*1913) prohlášení české a moravské šlechty. Rod žije i po druhé světové válce v Čechách.

WIKIPEDIE

Wikipedie je mnohojazyčná webová encyklopedie se svobodným obsahem,
na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa. Jejím
cílem je tvorba a celosvětové šíření volně přístupných encyklopedických
informací. Encyklopedie byla spuštěna 15.1.2001. Česká verze byla
zahájena 3.5.2002.

 

Dačičtí z Heslova (též Dacziczky z Heszlowa)
– český šlechtický rod. Nejznámějším příslušníkem byl Mikuláš Dačický z Heslova.

Historie rodu
Zakladatelem rodu se stal bohatý měšťan Ondřej Křivoláček, který působil jako královský rychtář v Kutné Hoře. Zplodil patnáct dětí, z nichž přežili pouze dvě dcery a tři synové, Jan, Václav a Mikuláš. Právo nosit erb a predikát Dačický z Lorce udělil Ondřejovi císař Ferdinand I. Habsburský roku 1564. Avšak až roku 1571 Maxmilián II. Habsburský udělil rodině znak v současné podobě a přidal i predikát Dačický z Heslova. Až roku 1773 byli další příslušníci rodiny přijati do rytířského a roku 1814 do panského stavu. Zmínky o příslušnících rodu pocházejí ještě z doby před 2. světovou válkou, tudíž potomci rodu zde pravděpodobně žijí dodnes.

Mikuláš Dačický, kterého jeho současníci znali jako prostopášníka a bouřliváka, zanechal ve svých pamětech vzácné dílo národní literatury.

Erb
V červeném štítu stojí stříbrná zeď a na ní vidíme ruce napínající luk žluté barvy mezi dvěma křídly, tento klenot dostali roku 1773 současně s povýšení do rytířského stavu. Třetí klenot, lva s mečem, získali povýšením do panského stavu roku 1814.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Ottův slovník naučný (také Ottova encyklopedie) – česká encyklopedie (konverzační lexikon) z let 1888-1909.
Ve své době to byla jedna z nejlepších encyklopedií
na světě a více jak sto let i největší českou
encyklopedií. Až v letech 2010–2011 byla
v počtu hesel překonána českou verzí
internetové encyklopedie Wikipedie.

 

Dačický z Heslova, jméno starožitného erbovního rodu českého, jenž však neprávem odvozoval původ svůj z Polska. Zakladatelem erbu i rodu byl Ondřej Křivoláček, jinak Dačický, suken kroječ v Kutné Hoře, nar. r. 1510. Dvakráte se oženil; poprvé (1532) s Annou, obstárlou vdovou po Martinovi Křivoláčkovi, odkudž i příjmí nabyl, po druhé (1538) s Dorotou, dcerou slovutného a bohatého Mikuláše z Prachňan (viz z Prachňan), na slovo vzatého souseda kutnohorského. Oběma sňatky nabyl O. Křivoláček jinak Dačický z Heslova velikého jmění a vznešeného patricijského příbuzenstva; zanechal tudíž suken krojičství, stal se nákladníkem na hory a věnoval se veřejnému životu. Proslul zejména r. 1547 a na náboženském sněmě r. 1549, kdež vystoupil jako horlivý lutherán. Neupadl proto u krále Ferdinanda I. v nemilost, nýbrž naopak r. 1551 vložen naň úřad nově zřízený, totiž královské rychtářství v Kutné Hoře, kterýž dlouho nezastával, proto že celým smýšlením svým politickým a náboženským k němu se nehodil. Jmenován za to horním hofmistrem, ale utkal se brzo ostrými spory s nejv. mincmistrem Janem z Vitence a potom s jeho nástupcem Petrem Hlavsou z Liboslavě, pro které i do vězení byl vzat. Spory tyto narovnány teprve r. 1562. Ondřej Dačický z Heslova nepřijal potom již žádného veřejného úřadu, zasedaje toliko občas ve sboru šepmistrovském. Několikráte ucházel se jakožto zámožný nákladník o erb, a kolem r. 1564 již i diplom erbovní v kanceláři královské byl vyhotoven, ale pak věc se zvrtla a teprve 11. června 1571 za císaře Maximiliána II. obdařen byl Ondřej Dačický z Heslova erbem a praedikátem z Heslova. Avšak ještě téhož roku 29. srp. zemřel na sídle svém Lorci u Kutné Hory. Rodinou požehnán byl velmi četnou, ale přetrvali ho toliko tři synové, Jan, Václav a Mikuláš, a dvě dcery.

V četných rodinách kutnohorských zapisovány »Paměti« o důležitostech současných, buď celého království nebo Kutné Hory, nebo jenom tamějšího dolování se dotýkajících. Takové Paměti psaly se také u Prachňanských, a Ondřej Dačický z Heslova, když do této vzácné rodiny se přiženil a staré zápisky její shledl, vzal je k sobě a pokračoval v jich sepisování. Tak vznikl svod Kutnohorských Pamětí od roku 1278-1571. Starší partie jsou bezcenné, čím však dále k novějšímu věku, tím cennější a důležitější.

V této práci pokračoval potom po smrti Ondřeje Dačického z Heslova třetí jeho syn Mikuláš Dačický z Heslova. Narodil se roku 1555 v Kutné Hoře a strávil mládí své v klášteře kladrubském, kdež byl pečlivě vzděláván a vyučován, jmenovitě v latině. Nic nevadilo, že Mikuláš byl horlivý lutherán a jeho učitel, kladrubský opat, katolíkem. Po smrti otcově navrátil se Mikuláš do Kutné Hory, aby se s bratřími a sestrami porovnal o dědictví. Po některé chvíli se pak pro vždy v rodném městě svém usadil, nezanášeje se ani řemeslem ani obchodem, nýbrž živ jsa z hotového. Ženat byl od roku 1590 s Alžbětou, dcerou Jiřího Mládka, kteráž však r. 1610 zemřela bez dědiců.  Mikuláš Dačický z Heslova jest typickou figurou své doby. Na jedné straně obdivujeme se jeho vzdělanosti, energii, lásce k vlasti a k českému jazyku, avšak na druhé straně stejný obdiv budí četné prostopášnosti i výstřednosti, jichž dopouštěl se při nočních toulkách, rvačkách a půtkách v pověstných krčmách kutnohorských. Nevycházel ze sporů, soudů a nepříjemností. Nejvíce zakoušel pro zabití Šťastného Novohradského z Kolovrat, s nímž se v opilství pohádal, až jej na konec probodl. V šatlavě býval za to Mikuláš skoro jako doma a také jmění valem mu ubývalo. R. 1594 dal se na tažení proti Turkům »retovati Rábu«, ale nepřišel dále než asi do Prešpurka, odkudž se zase navrátil k bouřlivému živobytí svému v Kutné Hoře. Po smrti manželky své (1610), když jmění jeho bylo v koncích a také různé nemoci následkem výstředního života se dostavovaly, počal Mikuláš vésti život samotářský a trudný. V té době povstala sbírka rýmovaček jeho, zvaná Prostopravda (na čisto přepsaná r. 1620), pro Mikuláše právě tak charakteristická jako celý jeho život. Nejvíce však péče věnoval touto dobou historickým zápiskům a pamětím rodiny Prachňanských a otce svého Ondřeje. Ty načisto přepsal, v jeden svod uvedl a potom v nich sám (od r. 1571) pokračoval. Proto také celé Paměti po něm nesou jméno, neboť on má o uspořádání jich největší zásluhu, a části jím sepsané mají také největší cenu. Lascivní rozpustilec mění se tu v muže nad míru vlasteneckého, pravdu milujícího, křivdy a nepravosti kárajícího, a jeví se zvláště jako nepřítel povstání českého, proto že již Čechové jsou zavedení a zotročilí »vlastní vinou«. Mikuláš Dačický z Heslova viděl také uskutečňovati se pád své vlasti, neboť prožil porážku bělohorskou a první její hrozné následky. Sloh i obsah Pamětí jeho stával se pak tím smutnějším, až Mikuláš věkem zachvácen jsa po krátké nemoci skonal 25. září 1626, v stáří skoro 71 let. Pochován byl ve chrámu sv. Barbory.

Nyní žijící rodina Dačických z Heslova pochází od Matiáše Dačického z Heslova, strýce Mikulášova. R. 1773 povýšena byla do stavu rytířského a r. 1814 do stavu panského království Českého a zemí přivtělených. Nynější nejstarší mužský člen sluje Hugo svob. pán Dačický z Heslova (nar. r. 1830) a žije v Praze.

Paměti Mikuláše Dačického z Heslova jsou pro poznání vlasti naší a společenských i politických poměrů před katastrofou bělohorskou studnicí nevyčerpatelnou a nad jiné vzácnou. Jest také o nich dosti veliká literatura, kterouž nalézti lze celou při úplném vydání Dačického z Heslova Pamětí, pořízeném a podrobným úvodem opatřeném od A. Rezka, ve 2 sv., nákladem Matice české (1878, 1880). Po vydání tomto vyskytly se některé nové zprávy o Dačických z Heslova v Rezkově »Sborníku Historickém« (IV., 185.) a v panegyrické brožuře P. M. Veselského Dačičtí z Heslova (Kutná Hora, 1886).

Znakem rodu je vykrojený štít červený, v jehož spodní třetině ční zeď stříbrná se 3 stinkami, nad ní pak dvě ruce oděné ve zbroji vynikají držíce šíp v napjatém luku žluté barvy, obložený bílým peřím; nad štítem korunovaný helm stříbrný s 3 pštrosími péry, z nichž postranní jsou červená, prostřední bílé,
a s přikryvadly běločervenými.

Vlastenecký slovník historický 

Dačický z Heslova, starožitný erbovní rod český, pocházející prý původně z Polska. První toho rodu v Čechách připomíná se
1) Ondřej D., narozen 1510, zámožný měšťan na Horách Kutných, držitel statků Kbelského a Loneckého, od r. 1551 cís. rychtář  tamtéž, muž věcí hornických i politických výborně znalý, který r. 1571 nadán byl erbem a predikatem z Heslova a zemřel r. 1571. Spisoval velmi bedlivě a svědomitě paměti historické Hor Kuten. Ještě pilnější ve spisování pamětí těchto byl jeho syn
2) Mikuláš D. z H., narozený 1555, který, konav za svého mládí vojenské služby proti Turkům, vedl napotom život prostopášný a nevázaný, jakým toho času nižší šlechta česká nechvalně se vyznamenávala, a zemřel 1616. Pamětí jeho zachovaly se dva folianty, i jsou zajímavou pomůckou
k domácí historii vůbec, zvláště pak ku poznání mravů a společenských spůsobů té doby. Mimo to zůstavil v rukopise báseň obsahu mravokárného a náboženského, nazvanou Prostopravda.
Rukopisy obou spisů nalezají se v českém museu.

Monografie Vlastenecký slovník historický:
Název vydavatele: Rohlíček & Sievers, datum vydání: 1877, místo vydání: v Praze, sestavovatel Jakub Malý, místo uložení: Národní knihovna České republiky, signatura: 54 E 017972





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás