Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Za dobu trvání pražského biskupství a arcibiskupství se ve funkci biskupa resp. arcibiskupa vystřídalo 63 osob. Biskupů bylo 27 a arcibiskupů 37 (Arnošt z Pardubic byl 27. biskupem v pořadí a od 30.4.1344 i 1. arcibiskupem. Od roku 1667 je arcibiskup pražský též primasem českým, což je čestný titul arcibiskupa pražského, který je spojen s výsadou korunovat českého krále. Posledním 37 arcibiskupem pražským je od roku 2022 Jan Graubner, který je též 25. primasem českým. “ Zobrazit celý citát »

Pražští biskupové a arcibiskupové – chronologicky



Wiežnik z Wiežnik, Bernard František *1651 † 1714

6. 1. 2024 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Václav Rudolf sv.p.Wiežnik z Wiežnik
*1589 místo † leden 1666 místo
MATKA
Alžběta Barbora Mitrovská z Nemyšle
*datum místo † 11.2.1671 místo

Bernard František Ignác hrabě Wiežnik z Wiežnik

 

*1651 místo † září 1714 místo – 63 let

Bernard František Ignác pocházel z českého šlechtického rodu Wiežniků z Wiežnik. V roce 1671 se ujal otcovských statků, procestoval cizí země, stal se v roce 1676 radou komorního soudu a v roce 1679 hejtmanem čáslavského kraje. V té hodnosti provázel obezřele v roce 1683 pomocná vojska táhnoucí k Vídni a zachoval se rázně při selském povstání (OSN). Jednoho syna vypravil proti Turkům a ten roku 1693 při obležení Bělehradu zahynul. Pro tyto zásluhy byl povýšen 8.7.1694 do stavu hrabského OSN). V roce 1674 prodal Vrbici (a roku 1689 Modletín), koupil r. 1679 Nové Dvory, kde r. 1686 vystavěl zámek a vyjednal povýšení na městečko (1701). První jeho manželkou byla Terezie z Archu (Arco); druhá Barbora Eliška Švihovská koupila r. 1698 Vlastějovice, držela v letech 1712-1718 Zbraslavice a prodavši r. 1716 Vlastějovice, držela v letech 1717-1721 Svojšice a do r. 1722 též Nové Dvory. Od r. 1725 do smrti měla Bukovany. Po Bernardovi Františkovi zůstalo několik synů.

1. oo datum místo

MANŽELKA

Terezie Rozina von Arco
*datum místo † před 1698 místo

OTEC MANŽELKY
Massimiliano von Arco
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
Cecilia von Lodron
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Jiří Markvart hrabě Wiežnik z Wiežnik

Marie Kateřina hraběnka Wiežniková z Wiežnik

Leopold Ignác hrabě Wiežnik z Wiežnik

*1672 místo † 1693 místo

*1674 místo † 1725 místo
*1675 místo † 29.01.1730 místo

2. oo datum místo

MANŽELKA

Barbora Eliška Švihovská z Rýzmberka
*datum místo † po 1727 místo

OTEC MANŽELKY
Jaroslav Florian Švihovský z Rýzmberka
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
Isabella Emilie von Salm-Neuburg
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Josef Jaroslav Wiežnik z Wiežnik

Romedius Jan Wiežnik z Wiežnik

Josef Bernard Wiežnik z Wiežnik

Jan Ignác Wiežnik z Wiežnik

Marie Anna Wiežniková z Wiežnik

Konstancie Marie Jana Wiežnik z Wiežnik

František Xaver Wiežnik z Wiežnik

Jáchym Matěj Wiežnik z Wiežnik

*00.00.1695 † 28.01.1740

*00.00.1696 † 00.07.1720

*datum místo † datum místo

*datum místo † 00.00.1746

*27.01.1698  † 08.05.1738

*21.03.1699  † 29.11.1748

*00.00.1711  † 14.09.1789

*00.00.1712 † 00.00.1743

♣♣♣

WIKIPEDIA

Bernard František Ignác hrabě Věžník z Věžník (též německy jako Bernhard Franz Ignatius Graf von Wischnik, 1647 nebo 1651 – 12. září 1714, Praha) byl český šlechtic (svobodný pán, později hrabě) ze starého rodu Věžníků z Věžník.[2] Zastával úřady v zemské správě Českého království a v roce 1694 byl povýšen na hraběte. Vlastnil statky v různých částech Čech, jeho zásluhou dosáhly rozkvětu Nové Dvory na Kutnohorsku, kde měl své hlavní sídlo.[3] Z jeho početného potomstva vynikl syn František Xaver Věžník (1711–1789), který jako právník a vysoký zemský úředník patřil k významným osobnostem vlády Marie Terezie a Josefa II.

Životopis

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Věžníků z Věžník povýšeného v roce 1658 do panského stavu. Narodil se jako jediný syn císařského rady a hejtmana Čáslavského kraje Václava Rudolfa Věžníka (†1666) a jeho druhé manželky Anny Marie, rozené Mitrovské z Nemyšle. Po studiích absolvoval
kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1671 dosáhl zletilosti a převzal otcovské dědictví na Kutnohorsku a Vysočině. V roce 1676 byl jmenován přísedícím dvorského a komorního soudu, později získal hodnost císařského komorníka. Byl historicky nejdéle sloužícím hejtmanem Čáslavského kraje, tento úřad zastával přes třicet let (1680–1711). Hned v roce 1680 vynikl energickým postupem proti poddanským vzpourám, v roce 1683 organizoval průchod armády směřující k obraně Vídně před Turky. Za zásluhy své a svého nejstaršího syna Jiřího Markvarta padlého v bojích proti Turkům byl v roce 1694 povýšen na hraběte. Správu Čáslavského kraje řídil ze svého nově postaveného zámku v Nových Dvorech u Kutné Hory. V roce 1702 navštívil Nové Dvory arcivévoda a pozdější císař Josef I., který se zde zúčastnil honu na jeleny. Při té příležitosti byla Věžníkům platnost hraběcího titulu rozšířena pro celou Svatou říši, od té doby se tedy Bernard František a jeho potomci mohli psát jako říšská hrabata.

Byl donátorem 19. kaple poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674. Mimo jiné užíval také dědičný titul místolovčího Českého království uděleného Věžníkům v roce 1655. Jeho jméno nese obec Bernardov založená koncem 17. století na panství Nové Dvory.

Hrabě Bernard František Věžník zemřel 12. září 1714 v Praze ve věku 63 let. Pohřben byl v kostele sv. Anny v Nových Dvorech, schránka se srdcem byla uložena v kostele sv. Vavřince v Církvici.

Majetkové poměry

Po otci zdědil Bernard František panství Třebešice a Zdechovice s dalšími připojenými statky (Zbyslav, Modletín). Dalším majetkem byla Vrbice na Vysočině. Dnes malá vesnice byla tehdy centrem panství s jedním městečkem a patnácti vesnicemi. Bernard František sídlil původně na tvrzi v Třebešicích, části rodového dědictví postupně prodával (Vrbice, 1674; Modletín, 1689), mezitím v roce 1679 koupil panství Nové Dvory, které se staly jeho hlavním sídlem.

Nové Dvory

Panství Nové Dvory na Kutnohorsku bylo největším majetkem ve vlastnictví Bernarda Františka Věžníka a jeho éra patří k významným kapitolám v dějinách města. Panství zdevastované třicetiletou válkou koupil v roce 1679 od Jana Kašpara Montaniho za 125 000 zlatých. Jako cílevědomý a energický hospodář hned přistoupil k obnově velkostatku, kácením lesů vznikala úrodná pole, opravoval hospodářské dvory a zvyšoval počet chovaného dobytka. Později přikupoval další sousední statky (Radvančice 1705, Hetlín, 1709), získal také pozemky v Církvici. Ambicí Bernarda Františka bylo vytvořit z Nových Dvorů aristokratickou rezidenci a v letech 1679–1686 na ruinách starého zámku vznikl nový barokní zámek spojený později arkádovou chodbou s kostelem sv. Martina (1696). V návaznosti na výstavbu rozlehlého zámku s dvěma nádvořími věnoval Bernard Věžník svou pozornost i jeho bezprostřednímu okolí. Severovýchodně od zámku byla založena zahrada francouzského typu s vodotrysky a skleníky, součástí parku byl také rybník s letohrádkem. V roce 1701 byly Nové Dvory povýšeny na městečko (součástí městského znaku je dodnes psí hlava z erbu Věžníků), téhož roku byl na náklady Bernarda Františka Věžníka postaven mariánský sloup a Kutnohorská brána. Spolu se svou druhou manželkou Barborou Eliškou Švihovskou z Rýzmberka nechal postavit kostel sv. Anny jako základ pozdějšího dominikánského kláštera. Panství Nové Dvory zdědil v roce 1714 nejstarší syn z druhého manželství Romedius Jan, po jeho předčasném úmrtí v roce 1720 převzala majetek matka, která celé panství prodala v roce 1722 Pachtům z Rájova.

Další statky Bernarda Františka Věžníka

Během třicetileté války byla v roce 1639 obec Svatý Mikuláš na Kutnohorsku vypálena Švédy. Škody utrpěl i tamní kostel svatého Mikuláše. Ten byl v roce 1655, když hrabě Bernard František z Věžník
koupil novodvorské panství, přifařen jako filiální k církvické farnosti. Na své náklady nechal kostel v roce 1680 důkladně opravit.

V roce 1698 koupil Bernard Věžník panství Nihošovice s tvrzí, dvorem a pivovarem. Půdorys nihošovického zámku vznikl nejspíše už během renesanční přestavby, ale dochovaná podoba budovy je až výsledkem rozšíření let 1670-1675. Po Albertu Chřepickém statek v roce 1696 převzal syn Jan Ferdinand Chřepický, který je o dva roky později prodal Bernardu Věžníkovi z Věžník. Posledním majitelem se stala svatovítská kapitula, jejíž správa Nihošovice připojila k Volyni. Když Jan Ferdinand Chřepický z Modliškovic v roce 1698 Bernardu Věžníkovi z Věžník prodával také ves Němětice, stávala na neznámém místě tvrz.

Nedaleko od Kutné Hory koupil v roce 1689 panství Vlastějovice, k němuž připojil některé již dříve získané statky (Nesměřice). Ve Vlastějovicích nechal postavit barokní zámek, z nějž se dodnes dochovala jen kaple sv. Maří Magdaleny. Po Bernardu Františkovi vlastnila panství s 18 vesnicemi vdova Barbora Eliška Švihovská z Rýzmberka, která je v roce 1716 prodala Trautsonům.

Rodina

Bernard František z Věžník byl dvakrát ženatý. Poprvé se v roce 1671 oženil s hraběnkou Terezií Arco (1648–1692), po ovdovění se jeho druhou manželkou stala Barbora Eliška Švihovská z Rýzmberka (
† 1752). Z obou manželství měl celkem patnáct dětí, mezi nejstarším a nejmladším synem byl věkový rozdíl čtyřicet let. Bernardova druhá manželka Barbora Eliška převzala od manžela Vlastějovice, které prodala v roce 1716. Krátce vlastnila Zbraslavice (1712–1718) a v letech 1717–1721 byla majitelkou Soutic. Na tomto panství založila vesnice pojmenované po ní Rýzmburk a Švihov. Po dnes již zaniklé obci Švihov nese název vodní nádrž Švihov známá též pod názvem Želivka.

Potomstvo:

1. Jiří Markvart (1672–1693), majitel panství Běstvina, padl při obléhání Bělehradu
2. Marie Kateřina (1674–1725), manžel 1693 Raimund Erdmann svobodný pán Stillfried z Ratenic (1672–1720), majitel panství Neurode v Kladsku
3. Leopold Ignác (1675–1730), majitel panství Zdechovice, Ledeč nad Sázavou, Bohdaneč
4. Romedius Jan (1695–1720), majitel panství Nové Dvory (po něm dědí matka)
5. Josef Jaroslav (1696–1740), majitel panství Košetice (okres Pelhřimov), Ronov nad Doubravou, hejtman Čáslavského kraje
6. Marie Anna (1698–1738), manžel Jan Josef hrabě Špork (1693–1749), majitel panství Heřmanův Městec, hejtman Chrudimského kraje, přísedící dvorského a komorního soudu
7. Konstancie Marie (1699–1748), manžel Václav Jan svobodný pán Bechyně z Lažan (1680–1729), majitel panství Rozsochatec, hejtman Čáslavského kraje
8. Jan Ignác, majitel panství Lobeč, Mšeno, hejtman Boleslavského kraje
9. Marie Františka († 1769), manžel Josef Vilibald Schaffgotsch (1706–1772), majitel panství Horní Maršov, Lázně Bělohrad, rada apelačního soudu
10. František Xaver (1711–1789), majitel panství Obříství, Bukovany, Velké Všelisy, prezident apelačního soudu 1762–1783, nejvyšší hofmistr Českého království 1783–1789
11. Jáchym Matěj (1712–1743), rytíř Maltézského řádu, zemřel na Maltě

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ (OSN)

 

Zdá se, že nejstarším synem Bernarda Františka Ignáce byl
1. Jiří Markvart, jenž držel Opatovice, od r. 1687 Běstvinu a r. 1689 Modletín (2. manž. Joh.Felicitas v. Schützen). Po jeho smrti prodána r. 1693 Běstvina a r. 1695 Modletín. O synu jeho Markvartovi Rudolfovi (r. 1693 nezletilém) není nic známo.

2. Leopold Ignác držel po otci Zdechovice, jež r. 1722 prodal, taktéž prodal r. 1723 Radboř s Pasinkou a Skalici, jež r. 1711 koupil, a koupil r. 1723 Ledeč a Bohdaneč. Zemřel 29. led. 1730, zůstaviv vdovu M. Elišku z Valdšteina († 1742) a syny Ignáce, Bernarta, Josefa a Petra Pavla. Ignác ujav Ledeč, oženil se s M. Annou ze Satzenhofen, ale zemřel záhy a po něm r. 1733 nezletilý syn Leopold Ondřej, takže Ledeč se dostala vdově a sestře Ignácově Františce, vd. Bechyňové. Bernart byl kanovníkem Vš. Svatých, r. 1752 farářem v Kunraci a r. 1755 v Šlapanově. Vydal r. 1746 spis Korouhev křesťanstva. Petr vyženil r. 1740 s Kateřinou z Říčan († 4. září 1787) statek Kunrac. Ten měl po něm dostat; se synu Josefovi Benediktovi (* 1743), avšak prodán r. 1767. Josef tento byl důstojníkem u kyrysníkův Trauttmansdorffských a r. 1786 rytmistrem.

3. Josef Jaroslav (* 1695), syn Bernartův, byl r. 1723 pánem na Hoděticích, r. 1725 koupil Košetice a nedlouho potom Ronov n. D. Býval hejtmanem čásl. kraje a dobrodincem kláštera želivského, v němž po své smrti († 28. led. 1740) pohřben. Z manželky Sylvie z Kleblsberka († 7. list. 1773) zůstavil dva syny. Starší František (* 1. ún. 1717) vstoupil r. 1736 do želivského kláštera, učinil r. 1737 profess a byl tu pak prof, filosofie a církevního práva (jako Fr. Marian). Zemřel 16. list. 1760. Sepsal spisy Funiculus triplex seu triplex viduatis ecclesiis (ord. praemon.) providendi methodus (Praha, 1750); Diurnale scholasticum (rkp. v Želivě). Mladší syn Antonín držel Košetice a Ronov, jež prodal (tyto 1744, ony 1769). Od r. 1755 byl ženat s Eleonorou z Koláru, jež se po jeho smrti († 9. srp. 1769 v Kutné Hoře) zase vdala.

4. Romedius Jan (* 1696) držel po otci Nové Dvory. Ty odkázal před svou smrtí († v čci 1720) mateři Barboře, která je r. 1722 prodala.

5. Josef Bernart držel po otci Třebešice, jež dostaly se po něm rovněž mateři.

6. Jan Ignác držel po otci Mšeno a Lobez, ale nehospodařil dobře, tak že ty statky uchváceny od věřitelů (1746).

7. Jáchym Matěj, nejmladší syn Bernartův, došel r. 1733 let svých. O jeho pozdějších osudech není nic známo.

8. František Xaver, předposlední syn Bernartův, došel r. 1732 let svých, ujal statky Všelisy a Bukovany, stal se r. 1738 radou nad appellacími, nedlouho potom radou repraesentace a hejtmanem Nového města Praž., pak c. k. komořím, tajným radou, komturem řádu sv. Štěpána, assessorem u gubernia, zemským soudcem, od r. 1762 byl praesidentem nad appellacími a nejv. hofmistrem, Kromě toho potřebován v rozličných kommissich, těše se důvěře i Marie Terezie i Josefa II. Zemřel 14. záři 1789, maje věku svého 78 let. Před svou smrtí byl sám třetí živ z celé rodiny a jediný měl syna, totiž Emanuela. Tento oženiv se r. 1794 s Aloisii hr. z Wurmbrandu († 1818), rozprodal všechno své jmění a zemřel r. 1806, jsa posledním potomkem této někdy tak četné rodiny. Dcery jeho byly Anna Františka († 1861, vdaná od r. 1819 za Pavla Ludvíka rytíře Madra, naposled praesidenta zemského soudu v Linci) a Valburga (vdaná od r. 1827 za Josefa hraběte Sporcka, avšak od r. 1850 ovdovělá). R. 1877 vyhasla tato vzácná rodina nadobro. Sčk.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás