Maxmilián hrabě (1628) Waldstein

*1600 místo † 19.2.1655 Vídeň

Kateřina Barbora hraběnka z Harrachu

*10.11.1599 místo † 22.8.1640 místo

František Augustin hrabě Waldstein

*1628 místo † 11.8.1684 Vídeň

František Augustin patřil za vlády Leopolda I. k nejvýznamnějším zástupcům české šlechty u císařského dvora, kde zastával několik funkcí. Krátce před smrtí byl nakonec nejvyšším dvorským maršálkem (1683–1684) a v roce 1684 získal Řád zlatého rouna. Vlastnil několik panství v Čechách, v Třebíči zahájil barokní přestavbu kláštera na zámek.

♣♣♣

Životopis

František Augustin pocházel ze staré šlechtické rodiny Valdštejnů, narodil se jako čtvrtý syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna († 1655) a jeho první manželky Kateřiny z Harrachu (*1599
† 1640). Od dětství byl předurčen ke kariéře v Maltézském řádu, jehož členem se stal v roce 1647. Poté několik let pobýval střídavě na Maltě a v Itálii. Přes protekci svého vlivného otce se mu nepodařilo v rámci Maltézského řádu dosáhnout vyšších postů, i později ale využíval získaných kontaktů v Římě. Po návratu z Itálie se připojil ke dvoru arcivévody Leopolda a v roce 1654 byl jmenován císařským komořím.

Když se Leopold I. stal v roce 1657 císařem, František Augustin patřil k úzkému okruhu českých šlechticů, kteří měli velmi blízko k novému panovníkovi. Zúčastnil se císařské volby ve Frankfurtu nad Mohanem, kde vynikl v turnajových kláních a při vysoké účasti ze všech zemí Svaté říše římské získal v několika disciplínách nejvyšší bodové ohodnocení. V roce 1659 se stal členem císařské tělesné stráže, příležitostně působil také jako diplomat. V letech 1664–1669 byl velitelem pěchotní císařské gardy a poté v letech 1669–1683 jezdecké gardy.

V roce 1672 byl jmenován tajným radou a nadále zůstával předním důvěrníkem císaře Leopolda I. Kromě osobních setkání s ním vedl bohatou korespondenci (v italštině). Císař s Františkem Augustinem konzultoval především kulturní život u dvora a ten díky tomu udržoval kontakty s předními umělci v celé Evropě, malíři, architekty nebo hudebníky. Neměl vysoké politické ambice, ale jako maltézský rytíř a řádový komtur ve Vídni usiloval o dosažení hodnosti kardinála. V tomto ohledu se několikrát osobně angažoval v letech 1672–1673 Leopold I., ale bez úspěchu. Vrcholem kariéry Františka Augustina byla funkce nejvyššího dvorského maršálka, kterou zastával krátce před smrtí v letech 1683–1684. V roce 1684 získal Řád zlatého rouna. Své postavení u dvora uplatňoval ve prospěch příbuzných, doložený je například vliv na rychlou církevní kariéru nejmladšího bratra Jana Bedřicha (*1642 † 1694), který se již ve třiatřiceti letech stal pražským arcibiskupem.