Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Nikoliv rozvážně kupředu, nýbrž rozhodně dozadu, neboť před námi je propast"....Císař pozbude svého postavení a jeho nástupce liberální buržoazii smete proletariát a ten se střetne s rolníky a toto střetnutí bude "nejkrvavější, neboť patří k povaze vlastníka půdy, najmě toho, jenž ji sám vzdělává, že je v ní takřka zakořeněn a že se nejtíže vzdá myšlenky vlastnictví a dědičnosti, což je přec konečným záměrem komunismu...za všeobecného zmatku pak nastane potřeba diktátora...."“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (*1799 † 1870)



Stránský, Jiří *1931 † 2019

27. 6. 2019 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
JUDr. Karel Adolf Stránský
*5.10.1898 Obříství † 14.4.1978 Praha
MATKA
Božena Malypetrová
*3.4.1905 Klobuky † 12.9.1984 Praha

Jiří Alois Josef Stránský

*12.8.1931 Praha † 29.5.2019 Praha

Spisovatel, scénárista, dramatik, překladatel, básník, skaut. 1992 – 2006 předseda Českého PEN-klubu, 1995 – 1998 předseda rady Národní knihovny. Medaile za zásluhy o Českou republiku (2001), Cena Karla Čapka (2006), Cena Josefa Škvoreckého (2013), Rytíř české kultury.

oo 9.8.1960 Praha

MANŽELKA

ak. arch. Jitka Balíková
*15.1.1936 Praha † 31.8.2010 místo

OTEC MANŽELKY
Karel Balík
*25.10.1903 místo † 5.3.1946 Praha
MATKA MANŽELKY
Vlasta Ankertová
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Ing. arch. Martin Stránský

Klára Stránská

*18.7.1961 Praha
*6.4.1965 Praha

Rodina

Jiří Stránský se narodil do rodiny JUDr. Karla Stránského, významného pražského advokáta a měl po něm šlechtické kořeny. Matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou prvorepublikového politika Jana Malypetra.

Svatební oznámení Jiřího Stránského. Svatební den Jiřího a Boženy 19.8.1960.
Jiří Stránský hovoří o svém původu. Jiří Stránský vypráví o svých příbuzných.
Jiří Stránský v roce 1949 Jiří Stránský v roce 1950

Jiří Stránský byl prostřední ze tří bratrů. Starší byl PaeDr. MVDr. Jan Ev. Karel Maria Stránský (*11.2.1929 Praha † 21.7.2009 Basilej, Švýcarsko) doktor pedagogických věd v oblasti hudební teorie a doktor veterinárních věd, který se později seznámil s členy a idejemi Řádu sv. Lazara a stal se jeho rytířem.

Bratři Petr, Jan a Jiří Stránští na návštěvě u svých tet ve Štěkni u Putimi, spolu s chůvami, Němkou Ruth (vlevo) a Češkou Jindřiškou

Mladším bratrem Jiřího Stránského je Petr Stránský (*1937), který žije ve Švýcarsku, kde inicioval vznik Česko–švýcarské nadace na záchranu kostela sv. Jakuba v Libiši., který patří k nejstarším chráněným památkám u nás.

Kořeny rodu

Dědeček Jiřího Stránského z matčiny strany, Jan Malypetr, velkostatkář se smyslem pro sociální smír, byl za první republiky předsedou vlády a představitelem agrárníků, tedy Republikánské strany českého venkova. Byl rovněž dlouholetým předsedou poslanecké sněmovny, do jeho rukou skládali slib prezidenti, kromě T. G. Masaryka i Edvard Beneš. Dědeček z otcovy strany, Jan Stránský, byl správcem panství Obříství a zajišťoval právní služby, například pro rod Lobkowiczů. Otec Jiřího Stránského, Karel Stránský, byl advokát. „Jednou nás vzal na zříceninu Stránka, snad někde u Mšena, a tvrdil, že našemu rodu kdysi patřila. A nějaký čas prý i Lipnice, ale doklady na to nejsou. Kořeny rodu sahají až někam do patnáctého století, spíš ještě dál, ale myslím, že nepatřil k nijak zvlášť významné šlechtě. Jeho příslušníci se pohybovali většinou kolem královského dvora a kuchyně. A možná mezi nimi byli i lapkové,“ říká Jiří a je vidět, že ho ta představa baví.
(ukázka z článku Miroslavy Pickové v časopise Xantypa 5/13).

Ve vězení

Za druhé světové války byl otec Jiřího Stránského zatčen gestapem a vězněn v Osvětimi. Po válce byl v roce 1948 (byl nejen známým pražským advokátem, ale také správcem domu na Loretánském náměstí, kde po válce sídlila americká vojenská mise) opět odsouzen na dva roky do vězení. Jiří Stránský byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen ze školy (těsně před maturitou, tu proto nedodělal) a musel opustit i Prahu, pracoval jako zeměměřič. Pak byl odveden na vojnu a pracoval u PTP. V lednu 1953 byl zatčen, ve vykonstruovaném procesu obviněn z velezrady a odsouzen k osmi letům vězení. Ve vězení se setkal s čelnými představiteli intelektuálního života, např. se spisovateli Zahradníčkem, Rotreklem, Knapem, Křelinou. Podmínečně propuštěn byl v roce 1960.

Jiří Stránský po návratu z vězení 9.5.1960.
Rodina Stráských v roce 1968.

Pumpař a scenárista

Poté pracoval Jiří Stránský u Vodních staveb a u benzínové pumpy, ale mezi lety 1974 a 1976 pobýval opět ve vězení, tentokrát za údajné rozkrádání majetku. Po návratu z vězení pracoval dále u čerpací stanice, mimo to působil však také jako externista na Barrandově. Po roce 1990 se nadále věnoval psaní. Řada jeho knih byla zfilmována. hrdinou posledního filmu byl jeho tchán, plukovník letectva RAF Karel Balík (*1903 † 1946). Jeho manželka Vlasta byla dcerou hudebního skladatele a litoměřického archiváře Heinricha Ankerta a Marie Paudlerové.

popisek popisek
Vyprávění Jiřího Stránského o benzínové pumpě v pražské Opletalově ulici, kde byl zaměstnán.

Rodové heslo

Kdybychom jsme si nezrušili šlechtické tituly a predikáty, byl by dnes spisovatel, scenárista, dramatik a novinář Jiří Stránský rytířem ze Stránky a Greifenfelsu. „Brnění mám v kolenou, na koni jezdím a tvrz mám taky,“ říkal pobaveně. Jeho tvrzí byla pracovna se spoustou knih, velikým psacím stolem a s nádherným heslem MŮŽEŠ-LI UDĚLAT RADOST, MUSÍŠ. „To je naše rodinné heslo, razila ho moje babička Malypetrová. Zákon o radosti. Můžeš-li udělat radost, musíš. Znamená to, že by se člověk měl umět radovat, nestydět se za to, ale také by měl umět dávat radost druhým.“

Při křtu knihy Libuše Koubské o J.S. s názvem Můžeš-li udělat radost, musíš.

Poslední loučení

Poslední rozloučení s Jiřín Stránským se konalo v pondělí 10. 6. 2019 při mši svaté v Chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v 10:00. Do Týnského chrámu byli pozůstalí a hosté uvedeni skauty. Ve velké síni Strašnického krematoria se téhož dne v 15:00 hodin konal pohřeb.

♥♥♥

Na stránkách Historické šlechty píše o Jiřím Stránském kritik Jan Lukeš
a vzpomíná na něj také Karel kníže Schwarzenberg.

♥♥♥





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás