---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Ocenění:

---

 

OTEC František Kristian hrabě Sternberg *5.3.1732 Vídeň † 14.5.1811 Vídeň	MATKA Augusta Dorothea hraběnka Mandersheid-Blankenheim *28.1.1744 Köln † 19.11.1811 Vídeň
František Josef hrabě Sternberg-Manderscheid     *4.9.1763 Praha † 8.4.1830 Praha
František Josef pocházel z jednoho nejstarších šlechtických rodů Sternbergů. C. k. komoří, tajný rada, komtur Leopoldova řádu, 1824 nejvyšší komoří Království českého, 1796 zakládající člen a od 1802 jednatel Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, 1796 čestný člen a od 1816 pokladník Královské české společnosti nauk, 1822 zakládající člen Společnosti vlasteneckého muzea, kterému roku 1829 věnoval svoji sbírku mincí. Statky: otci dědil majorát Častolovice-Zásmuky a statky Schussenried a Weissenau ve Švábsku.
oo 23.9.1787 Vídeň
MANŽELKA Maria Franziska hraběnka von Schönborn-Heussenstamm  *28.7.1763 Vídeň † 20.10.1825 Praha
OTEC MANŽELKY Eugen Erwein hrabě von Schönborn-Buchheim zu Heussenstamm *17.1.1727 Mainz † 25.7.1801 Vídeň	MATKA MANŽELKY Maria Elisabeth Josepha princezna zu Salm-Salm *4.4.1729 Hoogstraten † 4.3.1775 z. Schönborn
POTOMCI
Leopoldina hr. Sternbergová-Manderscheid  Augusta hr. Sternbergová-Manderscheid Kristiana hr. Sternbergová-Manderscheid  Ervina hr. Sternbergová-Manderscheid Fr. Leopoldina hr. Sternbergová-Manderscheid	*27.04.1773 † 02.12.1835 *18.06.1793 † 21.07.1820 *28.03.1798 † 21.12.1840 *27.08.1803 † 29.06.1840 *02.11.1805 † 27.05.1845

♣♣♣

WIKIPEDIE

František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (4. září 1763 Praha – 8. dubna 1830 Praha) byl český šlechtic z rodu Šternberků-Manderscheidu, mecenáš umění a osvícenec.

Život

Narodil se jako starší syn a dědic Františka Kristiána hraběte ze Šternberka (1732–1811) a jeho manželky Augusty hraběnky z Manderscheidu (1744–1811), dědičky řady panství v Porýní a poslední zástupkyni svého rodu. Proto František po matce zdědil také titul hraběte z Manderscheidu.

Velkou část svého dětství strávil na statcích své matky, zejména v Eifelu a v Kolíně nad Rýnem, kde nabyl vzdělání. Nejprve jej tam vychovával kanovník F. F. Wallraff, proslulý sběratel přírodnin a spoluzakladatel kolínského muzea. Tam se František kromě češtiny a francouzštiny naučil němčinu. Pokračoval studiem na univerzitě. Roku 1787 se oženil s Františkou, hraběnkou ze Schönbornu, s níž měl 5 dcer. On ani jeho bratři neměli syny, takže jimi tzv. Damiánova rodová větev vymřela po meči.

Po svatbě se vrátili do Prahy a žili v majorátním šternberském domě, Šternberském paláci na
Malostranském náměstí, stejně jako Františkovi rodiče, kteří s revolucí přišli o své francouzské panství. Po jejich smrti roku 1811 František zdědil rodinný fideikomis, zejména panství Častolovice a Zásmuky.

František podporoval rozvoj umění a vědy v Čechách. Spřátelil se s Josefem Dobrovským, jehož prostřednictvím se dostal do okruhu České společnosti nauk, do kroužku vědců a filozofů kolem Ignáce Borna a Bernarda Bolzana.

Věnoval se také politice, zastával úřad nejvyššího zemského komoří Českého království. Byl představitelem českého zemského vlastenectví a člověkem liberálního smýšlení. Koncem 18. století dal zásadní podnět ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, která od roku 1796 dbala na obnovení výtvarného vkusu, umělecké tvorby obrazů a sběratelství starého umění. Z její činnosti o tři roky později v Praze vznikla Obrazárna Společnosti a po ní v roce 1800 také Kreslířská akademie, později rozšířená na Akademii výtvarných umění, původně veřejná škola kresby a malby.

Bratranci Šternberkové si roku 1823 objednali u Františka Palackého svůj rodokmen. Palacký sepsal dějiny jejich rodu, se stal jejich blízkým přítelem; vzdělával Františka Šternberka v historii. Ten byl nadále hlavním Palackého ochráncem a podporovatelem jeho další badatelské činnosti.

Vlastenecké muzeum

František Josef Šternberk patřil také mezi zakladatele Vlasteneckého muzea v Čechách v roce 1818. Do kroužku aristokratů v paláci na Malostranském náměstí přivedl svého bratrance z Bavorska, pozdější vůdčí osobnost muzea – hraběte Kašpara ze Šternberka. Roku 1818 byl zvolen jedním ze čtyř členů správního výboru muzea.

František podpořil Palackého návrhy na německý a český muzejní časopis, který František Palacký později vydával již jen v české verzi. Hlavně díky Františku Šternberkovi byl František Palacký v roce 1831 jmenován zemským historiografem (oficiální titul měl až od roku 1838).

Sbírky

Kromě přírodnin sbíral obrazy, grafiku, sochy a drobnou plastiku v kovu, kterou pro něj odlévali různí sochaři. Rád se dával portrétovat. Umělecké sbírky pochopitelně zůstaly většinou v majetku rodiny. Jako numismatik František věnoval Vlasteneckému muzeu několik svých sbírek mincí, které se staly základem sbírky dnešního numismatického oddělení. Archivu muzea odkázal obsáhlý konvolut písemností ze své pozůstalosti.

Portréty

Josef Lavos: Polofigura Františka Šternberka z profilu, s listem v ruce, olejomalba na plátně, 1820, Národní muzeum, Praha
Poprsí, bronz; v ochozu 2. patra Národního muzea, Praha
Poprsí, sádrový model poprsí; Národní muzeum, Praha
František Nadorp: Portrét, lept, Národní muzeum, Praha
Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785–1858): Portrét, mědirytina, kolem 1820; Národní muzeum v Praze
Ignác Schmedla: Posmrtný portrét (1830)