Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„_Císař Zikmund Lucemburský: „Pomněte, že vaše malicherné spory jsou hloupé! Všichni křesťané, i když můžeme mít na některé záležitosti svaté matky církve rozdílné názory, máme jednu společnou povinnost: tou je hájit Kristovu pravdu před machometány! “ Zobrazit celý citát »

Zikmund Lucemburský řekl před smrtí



Schlik, Leopold Antonín Josef *1663 † 1723

25. 10. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
František Arnošt
hrabě Schlik

*po 1623 místo † 16.8.1675 Řezno
MATKA
Marie Markéta
hraběnka Ungnad von Weissenwolff
*datum místo † 1661 místo

Leopold Antonín Josef hrabě Schlik

 

*20.1.1663 † 10.4.1723 Vídeň ‡ Katedrála sv. Víta, Praha

Hrabě Leopold Antonín Josef pochází ze starého šlechtického rodu Schliků. Byl politik, diplomat a voják. V roce 1689 plkovník dragounů, 1692 generálmajor, bojoval u Bělehradu, v roce 1701 tajný rada, 1712 polní podmaršálek, v roce 1713 se stal nejvyšším kancléřem Království Českého. V roce 1721 rytíř Řádu Zlatého rouna (č. 643). Statky: spor s bratrem o majorát.

1. oo 12.7.1687 místo

MANŽELKA

Klára Rosalie hraběnka Kaunitzová
*datum místo † 1693 místo
Jejím prvním manželem byl Jaroslav Bernard Bořita z Martinic,
vnuk hofmistra Jaroslava Bořity z Martinic.

OTEC MANŽELKY
Lev Vilém hrabě Kounic
*16.1.1614 místo † 31.10.1655 Brno
MATKA MANŽELKY
Marie Eleonora princezna z Dietrichsteinu
*1.1.1623 Vídeň † 20.3.1687 Brno

POTOMCI

Josefa Marie Anna hraběnka Schliková

*c. 1690 místo † 2.2.1728 Znojmo

2. oo 6.2.1695 místo

MANŽELKA

Marie Josefa hraběnka Wratislavová z Mitrowicz
*8.6.1678 místo † 10.1.1737 místo

OTEC MANŽELKY
František Kryštof
hrabě Wratislav z Mitrowicz

*datum místo † 11.5.1689 Praha
MATKA MANŽELKY
Marie Alžběta
hraběnka z Waldsteina

*po 1644 místo † 1687 místo

POTOMCI

František Josef Jindřich I. hrabě Schlik

Marie Josefa Filipina hraběnka Schliková

*28.02.1696 † 09.01.1766
*24.10.1708 † 03.03.1761

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Leopold Antonín Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu (německy Leopold Anton Joseph Schlik zu Bassano und Weißkirchen; (10. června 1663 Ostrov – 10. dubna 1723 Praha) byl příslušník kopidlanské větve šlechtického rodu Šliků a císařský generální válečný komisař, vyslanec, polní maršál a nejvyšší kancléř Českého království v době války o španělské dědictví.

Původ

Mezi jeho předky patřili Jindřich Šlik z Holíče a Pasounu, předseda dvorské válečné rady z let 1644 až 1648. Narodil se jako syn Františka Arnošta Šlika (po 1623 – 16. srpen 1675) a jeho druhé manželky Heleny (Ester Maxmiliany) z Drahotuš (Traudischové; † 1700). Otec měl z prvního manželství s Markétou Ungnádovou ze Suneku syna Františka Josefa, který se v roce 1675 stal dědicem majorátu a Leopolda přežil o 17 let. Matka Helena se po smrti manžela podruhé provdala za Františka Taafeho z Carlingfordu z irského šlechtického rodu, s jehož kyrysnickým plukem se Leopold zúčastnil obléhání Nových Zámků a Ostřihomi, a tak patrně začala jeho válečnická kariéra.

Život a kariéran

Na počátku října 1698 do 26. ledna 1699 zastupoval generálmajor Šlik s Wolfgangem z Oettingen-Wallersteinu císaře Leopolda I. při karlovických mírových jednáních. Šlik se řadil mezi válečné vítěze v jižních Uhrách, a získal panství na uherských neoacquistánských územích od Neoacquistánské komise. V roce 1712 byl jmenován nejvyšším českým kancléřem a v roce 1721 rytířem Řádu zlatého rouna. Jeho politickým protivníkem byl princ Evžen Savojský. Jako nejvyšší kancléř Českého království měl na starost přípravy korunovace Karla VI. na českého krále v roce 1723, ale slavnosti se nedožil.

Smrt a náhrobek

Zemřel v Praze na krvácení do mozku a byl pochován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Jeho pyramidální náhrobek vytvořil v letech 1723–1725 František Maxmilián Kaňka (1674–1766) podle konceptu Konráda Adolfa von Albrecht nebo Josefa Emanuela Fischera z Erlachu (1693–1742),[zdroj?] autorem sochařské výzdoby náhrobku byl Matyáš Bernard Braun (1684–1738), na náhrobku pracovali také kameníci Domenico Antonio Rappa a Johann Ulrich Mannes, štukatér Tommaso Soldatti, umělé mramorování vytvořil Wilhelm Hennevogel a v neposlední řadě povrch upravil a pozlatil štafíř Johann Christoph Pauer.

Vybudování náhrobku inicioval a financoval císař Karel VI. Zprostředkovatelem byl prezident vídeňského dvorního stavebního úřadu Gundakar z Althannu (1665–1747).

Náhrobek se skládá z třech částí a je asi 9,20 metrů vysoký. Na konkávně vyklenutém soklu z tmavého mramoru je oslavný nápis a po stranách stojí dvě vázy. Střední část tvoří tumba z červeného mramoru, strany zdobí dvě zlacené olejové lampy a před tumbou leží heraldický lev, který v tlapě drží pozlacený zlomený meč, symbol smrti. Horní, sochařsky nejbohatší část tvoří červený obelisk, v jehož středu je oválný výklenek s mramorovou portrétní bustou zemřelého. Obelisk i výklenek jsou orámovány šedým mramorem. Na vrcholu obelisku je pozlacená koule, symbol věčnosti. Po straně obelisku vlevo stojí pískovcová socha bohyně moudrosti Minervy, která vavřínovým věncem korunuje zemřelého, a analogicky k tomu vpravo stojí dřevěná socha boha války Marta. Tyto dvě sochy připomínají Šlikovu úřednickou a vojenskou kariéru. Nad obeliskem vpravo se vznáší dřevěná socha okřídlené bohyně slávy Fáma, která hlásá slávu rodu, zatímco vlevo drží dvojice andílků šlikovský erb s korunkou. Pozadí obelisku tvoří zlatem lemovaná černá draperie. Na podstavci je dlouhý latinský nápis:

HIC ILLVSTRISSIMI AC EXCELLENTISSIMI LEOPOLDI IOSEPHI SCHLIK S. R. I. COMITIS DE BASSAN ET WEISKIRK // LEOPOLDO, IOSEPHO, CAROLO, IMPERATORIBVS, ET REGIBVS // AB EQUESTRI AUREI VELLERIS ORDINE A CVBICVLO AUGVSTI , ET A PENITIORIBUS AULAE CONSILIIS, // GENERALIS IN CAMPO MARESCHALLI, SVPREMI IN INCLYTO BOHEMIAE REGNO CANCELLARII // ANNO MDCCXXIII PRAGAE SAECULARI MAGNO AETATIS SVAE LXI VINDOBOINAE VI. IDVS APRILIS DEMORTUI // OSSA PATRIO SOLO RESTITVTA SVB MONIMENTO A PIENTISSIMA VIDUA, NATA COMITISSA DE WRATISLAW POSITO CONDITA SVNTO // MIRARE DIVERSOS IN VIRO UNICO A CASTRIS ET PALATIO HONORUM TITVLOS, BIFARIA VIRTUTIS CONCORDIA ORTOS, // RARUS MARTIS ET MINERVAE PARTUS CNACELLARIUS MILES, // CUIUS GLADIO ERUDITA AC CALAMO ARMATA MANUS UTROBIQVE DEXTRA, DVPLICEM IN ARENAM APTA // DEBELLATO CHRISTIANORVM HOSTE CARLOWITZII CADUCEATOREM SE SUBSIGNARE // REPETITIS HINC MILITIAE ILLINC LEGATIONUM EXPEDITIONIBUS INSTRUCTO STATUUM MEDIOLANENSI, GESTO GENERALIS COMISSARIII BELLICI MVNERE // REGIO TANDEM CANCELLARIAE BOHEMICAE SIGILLO QVASI SUO UTI PROMERUIT VERUS INTER LEGES LYCVRGVS MERITIS PRO MORE PROSAPIAE SAGO ET TOGA TERNO ITERUM SUB REGNO CAESARVM CVMVLATIS OPTIMO MORTIS GENERE DECESSIT PROMOTO MEMORABILI OPERE POSTHUMO NEGOTIORUM FINEM EXORNANTE, // GEMINA HAC IN BASILICA SOLENNI CAROLI ET ELISAE REGIA INAUGVRATIONE.

Majetek

Vlastnil Vokšice (1689 prodal bratrovi Františku Josefovi), Radim, Žabonosy u Kouřimi. Do roku 1697 vlastnil předměstský palác u Vídně v Josefstadtu, který vybudoval barokní architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu (1656–1723), a další rezidenci v Laxenburgu.

Rodina

Hrabě Šlik se oženil dvakrát. Nejprve 12. července 1687 s Klárou Rozálií z Kounic († 1693), vdovou po Jaroslavu Bernardovi z Martinic, a podruhé 6. února 1695 s Marií Josefou Vratislavovou, sestrou předchozího nejvyššího kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic. Narodily se mu následující děti:

1. [z 1. manž.] Josefa Marie Anna (asi 1690 – 2. 2. 1728 Znojmo)
∞ (1711) Karel Josef Raduit de Souches (10. 8. 1684 – 22. 12. 1736 Vídeň)

2. [z 2. manž.] František Josef Jindřich I. (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
∞ (18. 7. 1723 Praha) Marie Eleonora (nebo Eleonora Lucie z Trauttmansdorffu († 12. 3. 1769),
jejich děti:
1. František Josef (1724–1724),
2. Marie Anna (4. 12. 1725 – 4. 9. 1781) ∞ Alois Hager von Allensteig

3. Leopold Jindřich František (29. 6. 1729 Vídeň – 26. 6. 1770)
∞ (29. 1. 1754 Vídeň) Marie Antonie z Frankenbergu a Ludwigsdorfu (2. 1. 1728 – 14. 8. 1794 Vídeň)

4. Jindřiška (Henriette, 1734–1736)

5. Marie Franziska (* 2. 10. 1738)

6. Marie Vilemína (* asi 8. 12. 1739)

3. [z 2. manž.] Marie Josefa Filipina (24. 10. 1705 nebo 1708 – 10. 1. 1737[15] nebo 3. 3. 1761[16])
∞ (29. 4. 1723) Mikuláš Pálffy z Erdödu (24. 10. 1699 – 29. 1. 1734)

Syn a dědic František Jindřich byl císařským komořím (1710), od roku 1720 pracoval v české dvorské kanceláři jako dvorní rada, v roce 1723 byl císařem Karlem VI. pasován na svatováclavského rytíře, byl také tajným radou (1738), skutečným tajným radou (1742) a nejvyšším zemským maršálkem Českého království (1741–1746).

♣♣♣


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás