Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Úvahy dr. Otty Habsburského o budoucnosti Evropy před 26 lety. „Když bylo před dvěma sty lety v důsledku Francouzské revoluce oznámeno, že Bůh je mrtev nebo že nikdy nežil, začala až dosud největší krize lidstva. Ta vyústila ve 20. století ve zřízení koncentračních táborů nacionálního socialismu a komunistických gulagů… “ Zobrazit celý citát »

Dr. Otto Habsburský, Úvahy o Evropě, 1993



Sasko-Lauenburská, Anna Marie Františka *1672 † 1741

19. 6. 2021 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Julius František Sasko-Lauenburský

*16.9.1641 Praha † 30.9.1689

Zákupy (Reichstadt)

MATKA

Hedvika-Augusta

falckraběnka von Pfalz-Sulzbach

*25.4.1650 místo † 23.11.1681 Schlackenworth

princezna Sasko-Lauenburská, hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská

Anna Marie Františka Sasko-Lauenburská (Toskánská)

*13.6.1672 Ostrov nad Ohří † 15.10.1741 Zákupy

Anna Marie Františka Terezie patřila k nejvýznamnějším šlechtičnám barokního  období
v Českém království. Proslula svou zbožností a moderní, často velmi nákladnou, přestavbou svých sídel.

1. oo 29.10.1690/19.11.1690 Roudnice

MANŽEL

Filip Vilém August princ a falckrabě z Neuburgu

†*19.11.1668 Neuburg † 5.4.1693 Zákupy ‡ Zákupy (Reichstadt)

OTEC MANŽELA MATKA MANŽELA

POTOMCI

Leopoldina Eleonora Neuburská

Marie Anna Karolína Neuburská

*1691 † 1693

*30.1.1693 Zákupy † 12.9.1751 Ahaus

2. oo  2.7.1697 Düsseldorf

MANŽEL

Gian Gastone di  Medici, velkovévoda Toskánský

*25.5.1671 místo † 9.7.1737 Florencie

 poslední (7.) toskánský velkovévoda z rodu Medicejských, jím rod vymřel po meči

OTEC MANŽELA

velkovévoda Cosimo III. Medicejský

*14.8.1642 Florencie † 31.10.1723 Florencie

MATKA MANŽELA

princezna Markéta Luisa Orleánská

*28.7.1645 zámek Blois † 17.9.1721 Paříž

POTOMCI

bez potomků

bez potomků

Dcera Julia Františka vévody Sasko-Lauenburského a Hedviky Marie Augusty von Pfalz-Sulzbach se narodila 13. června 1672 v Ostrově nad Ohří. Jejím rodičům, kteří po sobě zanechali pouze dva potomky doživší se dospělosti – Annu Marii Františku a její sestru Sybillu Marii Augustu, patřila různá území v západních, středních i severních Čechách. Byli například vlastníky  panství zákupského, ploskovického, 

 

hornopolického, buštěhradského, dále Ostrova nad  Ohří, Svádova,
Loketska,
Zvoleněvsi, Míkovic atd. Tento majetek byl po smrti Julia Františka v roce 16

89 rozdělen mezi dvě dcery. Zatímco o tři roky mladší Sybille Marii Augustě připadlo jen panství Ostrov nad Ohří, starší sestra Anna Marie Františka zdědila většinu statků, které její otec během svého úspěšného života nashromáždil. Dědictví z Anny Marie Františky učinilo velmi atraktivní nevěstu. Dne 1.10.1690 se zasnoubila s Filipem Vilémem Augustem princem a falckrabětem z Neuburgu, švagrem císaře Leopolda I., se kterým ji sezdal ještě během října téhož roku na lobkovickém zámku v Roudnici nad  Labem

tamní probošt Horneck. Novomanželé si za své sídlo zvolili zámek v Zákupech, který v té době byl právě upravován významným italským barokním architektem, působícím především v severních Čechách, Giuliem Broggiem, u něhož si zakázku objednal ještě předchozí majitel a otec Anny Marie Františky: Julius František. Z dnes dostupných informací můžeme soudit, že manželství bylo relativně šťastné, a že si manželé rozuměli i po stránce citové. Téměř na den přesně rok po svatbě se narodila jejich první dcera, Leopoldina Eleonora, která ale zemřela ještě v batolecím věku v roce 1693. Ve stejný rok se jim narodí i druhá dcera, Marie Anna Karolína, která se dožije dospělosti, ale krátce po jejím narození umírá její otec, ani ne pětadvacetiletý Filip Vilém August, manžel Anny Marie Františky, která se tak v jednadvaceti letech stala vdovou.

Na naléhání ze strany svého švagra, císaře Leopolda I., se v Düsseldorfu roku 1697 znovu provdala, přestože byla původně rozhodnuta zůstat vdovou, a to za posledního mužského potomka velkovévodského toskánského rodu Medici, jehož jí opatřili její bavorští příbuzní, Giovanniho Gastona. Tento svazek vytvořený z politických důvodů, jehož cílem bylo přivést na svět mužského potomka, naprosto selhal. Oba dva byli značně rozdílné povahy. On vedl velmi nákladný život plný radovánek. Nakonec ho žití v Čechách po několika letech omrzelo a roku 1708 se odstěhoval od své manželky do Florencie, kde dožil roku 1737, aniž by se byli od té doby viděli. Dle manželské smlouvy po něm ovdovělá nic kromě titulu nedědila, avšak statky náležející Anně Marii Františce tvořily dosti pevnou ekonomickou jednotku, která jí vynášela dostatečné prostředky na pokrytí obrovských výdajů na úpravy, rekonstrukce a rozšiřování svých statků, jakož i podporu duchovního života.

Zámek Ploskovice
Jak lze vyčíst z již zmíněného, většinu života věnovala velkovévodkyně zvelebování svých panství. Staví nové zámky, fary, kostely a kupuje ostatky několika svatých (např. sv. Pavla, sv. Kristýny) z Říma do kostelů na svých državách. Dokonce roku 1718 koupila palác vystavěný hrabětem Thunem na pražských Hradčanech, dnešní Toskánský palác, sídlo Ministerstva zahraničních věcí ČR. Je také znám její vlídný vztah k sedlákům, hajným a dalším lidem, kteří měli podíl na správě jejích majetků, které, ač měla ráda luxus a přepych, pravidelně navštěvovala, což jí vynášelo respekt u svých poddaných. V Zákupech, kde žila 52 let, dala postavit roku 1708 sousoší Nejsvětější Trojice, po zničujícím krupobití v roce 1725 nechala vybudovat zámecký rybník. Vévodkyně, v Zákupech nazývaná časem „Stará výsost“, měla na zámku 120 dvořanů a služebníků, udržovala si zde i stáj pro velbloudy.

Kostel sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech, místo posledního odpočinku velkovévodkyně
Další smrt v rodině Annu Marii Františku velmi zasáhla, neboť to byla smrt její sestry Sybilly Marie Augusty v roce 1733, se kterou si byla velmi blízká. O pět let později, když zemřel manžel její dcery Marie Anny Karolíny Ferdinand, vévoda Bavorský, se její dcera přestěhovala zpět do Zákup, kde žila se svou matkou až do 15. října 1741, kdy Anna Marie Františka umírá. Byla pohřbena pod sakristií děkanského kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech, kde leží oděna do roucha celestýnek po boku svého prvního manžela. Většinu majetku dědila její dcera, další velkovévodkyní toskánskou se ovšem stala císařovna Marie Terezie.

Potomci
Z prvního manželství s Filipem Vilémem, falckrabětem z Neuburgu se velkovévodkyni narodila dne 30. ledna 1693 jediná dcera Marie Anna Karolína. Ta se roku 1719 provdala za Ferdinanda, vévodu bavorského z rodu Wittelsbachů, bratra Karla VII. Bavorského.

Byla donátorkou 15. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

 

Od dalšího majitele Karla Jáchyma hraběte z Bredy koupila v roce 1732 tachlovické panství včetně Hostivice Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská (* 1672 – † 1741). Velkovévodkyně pocházela z rodu sasko-lauen­burských vévodů, kteří vlastnili rozsáhlé majetky v severních Čechách, například zámek v Zákupech. Její první manželství s falckrabětem Filipem Vilémem z Neuburgu ukončilo po třech letech úmrtí manžela. Druhé man­želství s Giovannim Gastonem, posledním příslušníkem rodu Medicejských vládnoucího v Toskánsku, dopadlo špatně. Manželé žili odloučeně a Anna Marie Františka nasměrovala svou činorodost do rozsáhlé stavební činnosti na svých panstvích.

V Hostivici postavila Anna Marie Františka faru, mariánský sloup a školu (dnes dům čp. 7 na Husově náměstí) a zcela přestavěla kostel a zámek. Přestavba zámku provedená v letech 1732–1734 pravděpodobně vycházela z návrhu pražského stavitele Václava Špačka a pro inspiraci sloužil nejspíš zámeček v Ostrově u Karlových Varů. Zednické práce vedl polír Jan Jiří Bauer, tesařské práce zajistil litovický tesař Wettinger a jeho tovaryši. Kamna, která se bohužel nezachovala, byla dílem pražského kamnáře Jana Wolfa Rodleina. Freskovou výzdobu v centrální hale a všech místnostech prvního patra vytvořil pražský malíř Karel Josef Moravini (či snad Moravec), který vymaloval rovněž obdobný zámek v Kácově.

Z původní stavby zámku bylo při přestavbě použito obvodové zdivo se vstupním portálem, okenní ostění a klenby v přízemí. Objekt byl zvýšen o druhé patro a dispozice spodních podlaží umožnila vznik monumentální ústřední haly, procházející oběma patry a osvětlené altánovou střešní nástavbou. Na jednoduchou až geometricky strohou hmotu zámku byl nasazen nástavec s řadou komínů, který zakončovala věžička se zvonkem a dvěma hodinovými ciferníky, vrcholící tyčí s koulí a osmicípou hvězdou.

Svou stavební činnost v zámeckém areálu zakončila velkovévodkyně toskánská stavbou dvoupatrové sýpky (špýcharu) situované severně od zámku, v níž bylo v roce 1736 zřízeno 12 nových pokojů.

Po její smrti zdědila zámek dcera z prvního manželství Marie Anna Karolína a po ní vnuk velkovévodkyně, bavorský vévoda Klement František. Ten obnovil stavební činnost, především přístavbou kaple. Kaple se musela vyhnout staršímu špýcharu a svým zalícováním s hlavní fasádou částečně narušuje přísnou symetrii stavby. Štukatérskou výzdobu kaple provedl Antonín Oldelli.

V roce 1754 převzal panství bavorský kurfiřt Maxmilián Josef a zájem majitelů o hostivický zá­mek postupně upadá. V roce 1797 ještě za­zna­menáváme ú­pravy zahrady, kde byla zřízena fontána, ale již v roce 1806 píše správce budovy přípis o hava­rijním stavu bu­do­vy. Navrho­va­né opravy se uskutečnily jen částečně, a tak v roce 1823 mu­sela být pro značnou sešlost stržena věžička. Současně byl vy­měněn krov. K větší opravě stře­chy došlo v ro­ce 1871, kdy se musely od­stra­nit následky velké vichřice.

Tachlovické panství, ke kterému patřila i Hostivice, se stalo v 19. století soukromým majetkem habsburského domu. Nejprve patřilo Ferdinandu V. Dobrotivému, poté císaři Františku Josefu I. Zámek přestal sloužit svému účelu a byl pronajímán na byty. Kaple byla rozdělena a spodní část sloužila jako uhelna, horní jako sušárna prádla. Po rozpadu Rakouska-Uherska převzaly hospodaření v areálu hostivického zámku státní statky a v roce 1957 pak Jednotné zemědělské družstvo Hostivice. Po celou tuto dobu se trvale zanedbávala údržba, až se zámek dostal do havarijního stavu. Místní národní výbor již dokonce požádal o vyřazení zámku ze seznamu nemovitých kulturních památek, ale nakonec převážil názor, že zámek by se měl opravit.

MAJITELÉ PANSTVÍ TACHLOVICE
Přehled majitelů panství Tachlovice, které vzniklo v roce 1697

http://www.hostivickahistorie.cz/tachlovickepanstvi/vyvoj.html

1697–1732
Karel Jáchym hrabě Breda

Od hraběte Bredy odkoupila tachlovické dominium v r. 1732 za 954 166 zlatých  a 40 krejcarů Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská.  V r. 1741, v době války o dědictví rakouské, přepadla francouzská a bavorská armáda Tachlovice.

1732–1741
Anna Marie velko­vévod­kyně toskánská *1672 † 1741 (koupě)
oo 29.10.1690 Filip Vilém von Pfalz-Neuburg (*1668 † 1693)

1741–1751
Marie Anna Karolina von Pfalz-Neuburg (*1693 † 1751)
oo 5.2.1719
Ferdinand von Wittelsbach, Herzog von Bayern (*1699 † 1738)

syn

1751–?
Klement František Wittelsbach kurfiřt bavorský (*19.4.1722 † 6.8.1770)
oo 17.1.1724
Maria Anna von Pfalz-Sulzbach (*22.6.1722 † 25.4.1790)

?–1777
Maxmilian Josef kurfiřt bavorský (*

 

 

Po velkovévodkyni toskánské zdědila její majetek v r. 1741 dcera Marie Anna Karolína, ovdovělá vévodkyně bavorská. V polovině 18.století (1751 – 1777) patřilo toto panství jejím synům Klementovi Františkovi a Maxmiliánu Josefovi, bavorským kurfirstům.

Druhý z nich zemřel r. 1777 bez dědiců a panství přešlo na Karla Augusta, zweibrückenského vévodu.

Ten jej  r.1784 prodal Kristiánovi Augustovi, knížeti valdeckému. Roku 1790 připadlo podle smlouvy zpět Karlu Augustovi.

Ten zemřel  r.1795 a odkázal panství bratrovi Maxmiliánu Josefovi, bavorskému kurfirstovi. Když se Maxmilián Josef stal r.1805 bavorským králem, odstoupil všechny  zweibrückenské statky  v Čechách arcivévodovi Ferdinandovi, salcburskému kurfirstovi a od r. 1814 velkovévodovi toskánskému.

Po něm jej zdědil r.1824 jeho syn Leopold, arcivévoda rakouský a velkovévoda toskánský.  Krátce vlastnil zákupské panství a s ním i Tachlovice syn Napoleona Bonaparte – Napoleon II., zvaný Orlík.

Dne 17.prosince 1847 připadly tyto statky jako soukromé císařské jmění císaři Ferdinandovi V., jenž zemřel 29.června 1875. Po jeho smrti přešly na císaře a krále Františka Josefa I.

Více zde: https://tachlovice.webnode.cz/obec-tachlovice/historie-obce/a18-stoleti/

 

1777–1784
Karel August vévoda zweibrückenský

1784–1790
Kristian August kníže valdecký

1790–1795
Karel August vévoda zweibrückenský (znovu)

1795–1805
Maxmilian Josef kurfiřt bavorský

1805–1824
arcivévoda Ferdinan­d, kurfiřt salcburský a od 1814 velkovévoda toskánský

1824–1847
Leopold, arcivévoda rakouský a velkovévoda toskánský

1847–1875
rakouský císař Ferdinand V.

1875–1916
rakouský císař František Josef I.

1916–1918
rakouský císař Karel I.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2021  |  O nás