Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »Komunismus je jenom jiné slovo pro krádež
Navigace:
Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
| OTEC Jindřich Ludvík de Rohan-Guémenée *31.8.1745 Paříž-24.4.1809 Praha |
MATKA Victoire-Armande de Rohan-Soubise *28.12.1743 Paříž-20.9.1807 Paříž |
Ludvík Viktor kníže Rohan-Guémenée*20.7.1766 Paříž, Versailles †10.12. 1846 Sychrov |
|
| Louis Victor Meriadec de Rohan-Guémené byl francouzský šlechtic z rodiny Rohanů a voják. Narodil ve Versailles jako druhorozený syn a proto byl původně připravován na duchovní dráhu. Děd z matčiny strany maršál Soubise ale splnil jeho přání a dopomohl mu v roce 1779 k námořnictvu a Ludvík Viktor se tak stal vojákem. Studoval v Toulon, poté sloužil v Africe a Indii, v době vypuknutí Velké francouzské revoluce byl kapitánem 1. třídy. | |
|
oo 1809 Praha |
|
|
MANŽELKA Berthe princezna von Rohan Byla současně manželovou neteří (dcerou staršího bratra Karla Alana). Do manželství se narodila v roce 1818 mrtvá holčička. Tuto ztrátu Berthe nesla velmi těžce. |
|
| OTEC MANŽELKY Karel Alain Gabriel de Rohan-Guémenée *18.1.1764 Versailles † 24.4.1836 Sychrov/Paříž |
MATKA MANŽELKY Louise Aglaé de Conflans d´Armentieres *12.11.1763 Paříž † 6.5.1819 Sychrov |
|
POTOMCI |
|
|
bez potomků |
bez potomků |
♣♣♣
Plným jménem Ludvík Viktor Meriadec /Louis Victor Meriadec, titulovaný hrabě ze Saint-Pol a později princ z Rohanu (*1766 † 1846) byl mladším bratrem Karla Alaina Gabriela (*1764 † 24.4.1836) a starším bratrem Juliuse Armanda Ludvíka (*1768 † 13.1.1836). Během francouzské revoluce vstoupil do armády emigrantů financované Velkou Británií (jako plukovník u pluku stavěného jeho starším bratrem Karlem Alainem) a poté v roce 1794 vstoupil v hodnosti plukovníka do služeb habsburské monarchie a v roce 1801 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Po přestoupení do rakouských služeb bojoval v severní Itálii, kde se v roce 1805 vyznamenal obsazením Castelfranco Veneto, za což získal rytířský kříž řádu Marie Terezie.
Spolu s otcem a bratry získal Ludvík Victor inkolát pro Rakousko v roce 1808, kdy také získal indigenát pro Uhersko (měl statek Rittberg v Banátu, dnešní Tormac v Rumunsku). V roce 1808 byl jmenován knížetem Rakouského císařství a majitelem 21. pěšího pluku. Na polního maršála-poručíka byl povýšen 4.5.1809. Během rakouského tažení v roce 1809 sloužil ve sboru prince Rosenberga-Orsiniho a bojoval u Esslingu a Wagramu, kde byl 6.7.1809 vážně zraněn. Toto zranění ukončilo jeho vojenskou kariéru a Ludvík Viktor o rok později opustil aktivní službu.
V roce 1809 si v Praze vzal za manželku svoji neteř (dceru staršího bratra Karla Alaina) Berthu. Do manželství se narodilo pouze jedno, mrtvé dítě v roce 1818, což Berthe nesla těžce.
Dne 31.3.1810 spoluzakládal v Praze Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách, která založila a poté 108 let financovala činnost Pražské konzervatoře.
Během restaurace království v roce 1814 se vrátil do Francie. Zde koupil v roce 1829 nedaleko Paříže zámek Château de Vigny, který v roce 1822 prodali dědicové jeho dědečka z matčiny strany, maršála de Soubise.
Na konci srpna 1830 se s rodinou zúčastnil pohřbu svého bratrance, posledního prince z Condé. Poté , co se po revoluci v roce 1830 vrátil do Čech, zámek Vigny v roce 1844 prodal.
Když v roce 1836 zemřel jeho starší bratr, stal se Ludvík Viktor hlavou rodu Rohanů, vévodou z Bouillonu , knížetrm z Guéméné a vévodou z Montbazonu. Po jeho smrti v roce 1846 přešly tituly na jeho synovce Kamila Filipa Josefa Rohana, syna jeho sestry Marie-Louise Thérèse. V letech 1836–1846 byl hlavou rodu a v této době se věnoval zejména Rohanskému paláci v Praze. Rodové tituly a představenství rodu po něm zdědil synovec Kamil Rohan.