Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„“Byly to hvězdné chvíle v jinak pro naši zemi velice smutné době. Za český národ se postavili reprezentanti starých rodin, kteří měli v povědomí povinnosti, které jim ukládala příslušnost ke stavu českému a vzali tak na sebe povinnosti coby čeští stavové. Bylo to opravdu důležité, neboť ve chvíli, kdy se hroutila republika a mnozí podléhali zoufalství, se naši otcové a dědové postavili jednoznačně za český národ. Toto prohlášení, které....“ Zobrazit celý citát »V pondělí 17.9.2018 – 80. výročí šl. deklarace z r. 1938
Navigace:
Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií
Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
| OTEC Jindřich Ludvík de Rohan-Guémenée *31.8.1745 Paříž-24.4.1809 Praha |
MATKA Victoire-Armande de Rohan-Soubise *28.12.1743 Paříž-20.9.1807 Paříž |
Ludvík Viktor kníže Rohan-Guémenée*20.7.1766 Paříž, Versailles †10.12. 1846 Sychrov |
|
| Louis Victor Meriadec de Rohan-Guémené byl francouzský šlechtic z rodiny Rohanů a voják. Narodil ve Versailles jako druhorozený syn a proto byl původně připravován na duchovní dráhu. Děd z matčiny strany maršál Soubise ale splnil jeho přání a dopomohl mu v roce 1779 k námořnictvu a Ludvík Viktor se tak stal vojákem. Studoval v Toulon, poté sloužil v Africe a Indii, v době vypuknutí Velké francouzské revoluce byl kapitánem 1. třídy. | |
|
oo 1809 Praha |
|
|
MANŽELKA Berthe princezna von Rohan Byla současně manželovou neteří (dcerou staršího bratra Karla Alana). Do manželství se narodila v roce 1818 mrtvá holčička. Tuto ztrátu Berthe nesla velmi těžce. |
|
| OTEC MANŽELKY Karel Alain Gabriel de Rohan-Guémenée *18.1.1764 Versailles † 24.4.1836 Sychrov/Paříž |
MATKA MANŽELKY Louise Aglaé de Conflans d´Armentieres *12.11.1763 Paříž † 6.5.1819 Sychrov |
|
POTOMCI |
|
|
bez potomků |
bez potomků |
♣♣♣
Plným jménem Ludvík Viktor Meriadec /Louis Victor Meriadec, titulovaný hrabě ze Saint-Pol a později princ z Rohanu (*1766 † 1846) byl mladším bratrem Karla Alaina Gabriela (*1764 † 24.4.1836) a starším bratrem Juliuse Armanda Ludvíka (*1768 † 13.1.1836). Během francouzské revoluce vstoupil do armády emigrantů financované Velkou Británií (jako plukovník u pluku stavěného jeho starším bratrem Karlem Alainem) a poté v roce 1794 vstoupil v hodnosti plukovníka do služeb habsburské monarchie a v roce 1801 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Po přestoupení do rakouských služeb bojoval v severní Itálii, kde se v roce 1805 vyznamenal obsazením Castelfranco Veneto, za což získal rytířský kříž řádu Marie Terezie.
Spolu s otcem a bratry získal Ludvík Victor inkolát pro Rakousko v roce 1808, kdy také získal indigenát pro Uhersko (měl statek Rittberg v Banátu, dnešní Tormac v Rumunsku). V roce 1808 byl jmenován knížetem Rakouského císařství a majitelem 21. pěšího pluku. Na polního maršála-poručíka byl povýšen 4.5.1809. Během rakouského tažení v roce 1809 sloužil ve sboru prince Rosenberga-Orsiniho a bojoval u Esslingu a Wagramu, kde byl 6.7.1809 vážně zraněn. Toto zranění ukončilo jeho vojenskou kariéru a Ludvík Viktor o rok později opustil aktivní službu.
V roce 1809 si v Praze vzal za manželku svoji neteř (dceru staršího bratra Karla Alaina) Berthu. Do manželství se narodilo pouze jedno, mrtvé dítě v roce 1818, což Berthe nesla těžce.
Dne 31.3.1810 spoluzakládal v Praze Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách, která založila a poté 108 let financovala činnost Pražské konzervatoře.
Během restaurace království v roce 1814 se vrátil do Francie. Zde koupil v roce 1829 nedaleko Paříže zámek Château de Vigny, který v roce 1822 prodali dědicové jeho dědečka z matčiny strany, maršála de Soubise.
Na konci srpna 1830 se s rodinou zúčastnil pohřbu svého bratrance, posledního prince z Condé. Poté , co se po revoluci v roce 1830 vrátil do Čech, zámek Vigny v roce 1844 prodal.
Když v roce 1836 zemřel jeho starší bratr, stal se Ludvík Viktor hlavou rodu Rohanů, vévodou z Bouillonu , knížetrm z Guéméné a vévodou z Montbazonu. Po jeho smrti v roce 1846 přešly tituly na jeho synovce Kamila Filipa Josefa Rohana, syna jeho sestry Marie-Louise Thérèse. V letech 1836–1846 byl hlavou rodu a v této době se věnoval zejména Rohanskému paláci v Praze. Rodové tituly a představenství rodu po něm zdědil synovec Kamil Rohan.