Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Za dobu trvání pražského biskupství a arcibiskupství se ve funkci biskupa resp. arcibiskupa vystřídalo 63 osob. Biskupů bylo 27 a arcibiskupů 37 (Arnošt z Pardubic byl 27. biskupem v pořadí a od 30.4.1344 i 1. arcibiskupem. Od roku 1667 je arcibiskup pražský též primasem českým, což je čestný titul arcibiskupa pražského, který je spojen s výsadou korunovat českého krále. Posledním 37 arcibiskupem pražským je od roku 2022 Jan Graubner, který je též 25. primasem českým. “ Zobrazit celý citát »Pražští biskupové a arcibiskupové – chronologicky
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Poděbrad, Jindřich II. mladší „Hynek“ Münsterberský *1452 † 1492
5. 11. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti
OTEC 16. český král Jiří z Poděbrad *23.4.1420 Poděbrady? † 22.3.1471 Praha |
MATKA Johana z Rožmitálu *c. 1430? † 12. 11.1475 Mělník |
Jindřich II. mladší „Hynek“ Münsterberský z Poděbrad*17.5.1452 Praha † 11.7.1492 Poděbrady |
|
Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 17. května 1452 Poděbrady – 11. července 1492 Poděbrady) byl syn krále Jiřího z Poděbrad, český diplomat a spisovatel. Do historie se zapsal hlavně jako autor děl s milostnými motivy a první český překladatel Dekameronu (části). | |
1. oo 24.5.1459 Cheb |
|
MANŽELKA Kateřina Saská Durynská |
|
OTEC MANŽELKY Vílém III. Durynský Saský Wettin *30.4.1425 Míšeň † 17.9.1482 Výmar |
MATKA MANŽELKY Anna Habsburská *12.4.1432 místo † 13.11.1462 místo |
POTOMCI |
|
Bedřich z Poděbrad |
*datum místo † 1493 místo *1471 místo † po 13.4.1417 místo |
2. oo nemanželský vztah |
|
MANŽELKA Kateřina ze Stražnice |
|
OTEC MANŽELKY jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
MATKA MANŽELKY jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
POTOMCI |
|
Friedrich z Kunstatu na Kostomlatech |
*datum místo † datum místo |
♣♣♣
WIKIPEDIE:
Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 17. května 1452 Poděbrady – 11. července 1492 Poděbrady) byl syn krále Jiřího z Poděbrad, český diplomat a spisovatel. Do historie se zapsal hlavně jako autor děl s milostnými motivy a první český překladatel Dekameronu (části).
Mládí
Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad – jediným synem Jiříkovy druhé manželky Johany z Rožmitálu, který se dožil dospělosti. Jeho jméno bylo Jindřich, ale protože stejné jméno měl i jeho starší nevlastní bratr, pro rozlišení mu říkali Hynek. Král Jiří dbal na vzdělání svých synů a i Hynek získal u pražského dvora základy humanistického vzdělání. Jeho učitelem byl jistý Martin Rokycana.
Když Jiří již jako český král uzavřel v Chebu 25. dubna 1459 smlouvu mezi Českým královstvím
a Saským kurfiřtstvím, která měla pevně stanovit hranice mezi oběma zeměmi, byly dohodnuty i vzájemné sňatky dětí panovníků a Hynek byl zasnouben s Kateřinou (*1453 † 10. 7. 1491), mladší dcerou Viléma Saského, zvaného Chrabrý (1425-1482). Svatba se uskutečnila až v roce 1471, krátce před smrtí krále Jiřího.
V roce 1462 císař Fridrich III. povýšil Hynka a jeho bratra Jindřicha do stavu říšských knížat jako odměnu za Jiříkovu vojenskou a diplomatickou pomoc při obklíčení ve Vídni. Spolu s nejstarším bratrem Viktorínem, který byl povýšen již dříve, drželi Jiřího synové hrabství kladské a knížectví minsterberské, které jim král potom v roce 1465 udělil dědičně jako léna České koruny.
Po smrti krále Jiřího
Ačkoli synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Až do roku 1472 drželi bratři rodinné statky v nedílu. Při rozdělení majetku na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, později zdědil po matce Lichtenburk, Mělník a
Teplice. Hospodařit však Hynek příliš neuměl a kvůli rozmařilému životu se často ocital v dluzích.
V roce 1473 Hynek konvertoval ke katolicismu. Vstoupil i do politiky – na sněmu v Benešově téhož roku byl ustanoven jedním ze čtyř „zemských řiditelů“ jako zástupce Vladislavovy strany. Brzy si však krále pohněval pro přátelské styky s protikrálem Matyášem Korvínem. Protože nebyl schopen splácet své dluhy, zastavil za 20 000 dukátů Matyášovi panství Kolín, které získal v roce 1475 od svého bratra Viktorína. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. (Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejímiž členy byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské knihovny.)
Spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478 a Hynek se stal královým rádcem a pomocníkem. V roce 1483, když se v Praze rozpoutaly nepokoje, dělal prostředníka mezi městem a králem. Měl i nemalé zásluhy na dojednání náboženského smíru v Čechách v roce 1485.
V roce 1488 se Hynek spolu s bratrem Jindřichem připojil k slezským knížatům, která se vzepřela proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen postoupit Matyášovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti (po Matyášově smrti získal Kostomlaty zpět).
Osobní život
S Kateřinou Saskou měl jedinou dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha IV. z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kunštát a Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha Minsterberského a jeho syny.
Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví a žil dosti nevázaným životem. Rád pořádal hostiny a turnaje. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl.
Je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou. Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na hradě v Poděbradech. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a pohřbeny do zdejší rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové při klášteře minoritů. Roku 1558 byly ostatky všech 8 členů rodiny přeneseny do hlavního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Dílo
Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní. Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybíral vesměs témata milostná až erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník kvůli cizoložství a smilství, proto byl také označován hanlivými přízvisky nejnemravnější a nejnecudnější.
Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do posledního desetiletí 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.
Zajímal se také o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře, neboť právě v centru města získal v roce 1480 do svého držení Knajslíkovský dům.
Původní dílo:
próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen (dostupné online); Stesk na ženitbu