Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Poslední rozloučení s Karlem Schwarzenbergem dojalo mnohé, Matěj Stropnický k nim ale nepatří. Proti jeho až nenávistným protišlechtickým výrokům z hloubi stalinských padesátých let minulého století se ohradil Jiří Jan princ Lobkowicz z mělnické větvé knížecího rodu.“ Zobrazit celý citát »Rozdíl mezi šlechtou a primitivismem
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Piette-Rivage, Eduard Maria Prosper *1846 † 1928
6. 10. 2009 | Tichý, Antonín | Osobnosti
Eduard Maria Prosper Piette von Rivage
(30. 11. 1846 Beckingen-1. 3. 1928 Maršov I.)
2. oo 25.6.1892 Radmer
Rosa Karolina Marie Amalie Fiedler
(18.2.1862 Přerov-2.2.1942 Svoboda nad Úpou)
rodiče: Hugo Fiedler a Amalia Josefa Rausch
Eduard Maria Prosper Piette – Rivage
od 25. 11. 1906 čestný občan města Svoboda nad Úpou
C. k. komerční rada, majitel papírny ve Svobodě nad Úpou – Maršově I. pojal své 60. narozeniny spolu se 40. výročím aktivní podnikatelské činnosti a zároveň 40. jubileem trvání místní papírny firmy Piette vskutku velkoryse, věrný své pověsti „krkonošského Roberta Owena”.
Mezi dělnictvo svých podniků ve Svobodě a v Maršově I. rozdělil téměř 7 000 rakouských korun. Každý zaměstnanec, pracující u firmy od jejího vzniku, dostal mimo to věrnostní příplatek 500K. Další 4 000K rozdělil místním spolkům a korporacím. Neopomněl štědře obdarovat ani obecní chudé. Továrnu na jemné papíry, z nichž cigaretový měl vynikající renomé po celém světě, převzal po otci Prosperovi, potomku starého papírenského rodu z Viel Salmu v Lucembursku.
Široká škála aktivit vzdělaného podnikatele, humanisty a mecenáše Prospera Piette – Rivage několikanásobně překračuje rozsah tohoto článku. Byl téměř u všeho, co se ve společnosti událo. Jako podporovatel spolkového života v Krkonoších se stal čestným členem desítek vojenských, hasičských, humanitních, kulturních a průmyslových spolků a organizací. Stál u zrodu Krkonošského spolku i Krkonošského muzea ve Vrchlabí, kterému věnoval mnoho cenných exponátů ze svého majetku.
V roce 1879 zřídil jako první v Rakousku – Uhersku školku a jesle pro děti svých zaměstnanců a v roce 1880 otevřel soukromou obecnou školu v jím financované nově postavené budově. Jeho stylová neorenesanční vila z roku 1882 je dnes zajímavou architektonickou památkou s nadějí, že ji nepostihne osud podobné stavby jeho bratra Julia v Plzni, která byla barbarsky zbořena v roce 2008. Vtiskl tvář rodícímu se urbanistickému centru Dolního Maršova, nesoucímu dnes jméno Piettovo náměstí. Jako investor započal s realizací nedokončeného projektu prodloužení železniční trati ze Svobody nad Úpou do Horního Maršova již před I. světovou válkou. Zaštítil stavbu kostela sv. Josefa v Maršově I. v jehož sousedství na romantickém terasovém lesním hřbitůvku spočinula v bouřlivém roce 1945 díky dobrým lidem i urna s jeho popelem, uložená původně v parku u jmenované rodinné vily.
Císař František Josef I. Prospera Pietta již před koncem 19. století 30. 11. 1898 za nezpochybnitelné zásluhy spolu s udělením zlatého záslužného kříže povýšil, stejně jako jeho bratry Julia a Ludwiga, do šlechtického stavu s přídomkem von Rivage.
Čestné občanství mu k padesátinám udělilo 22. 11. 1896 také město Radmer ve Štýrsku, kde se 25. 6. 1892 podruhé oženil a ještě dříve 18. 10. 1881 za zásluhy o vybudování školy obec Maršov I. V Maršově I. a II. byl jmenován i čestným stavebním radou.
(převzato z časopisu Krkonoše – Jizerské hory 2009/9)
Freiheit – webové stránky autora
Znak Piette von Rivage: Jaroslav Tovačovský