Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »



Lobkowicz, Václav Eusebius *1609 † 1677

18. 6. 2020 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Zdeněk Vojtěch

kníže Popel z Lobkowicz
*1568 místo † 1628 místo

MATKA

Polyxena

z Pernštejna

*1566 místo †24. 5. 1642 místo

Václav Eusebius
kníže
Popel z Lobkowicz

 

*20. leden 1609 Praha  † 22. duben 1677 Roudnice nad Labem

Byl jediným potomkem Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny byl Václav Eusebius, 2. kníže z Lobkowicz (1609–1677), který se stal a členem císařské rady Ferdinanda III. a Leopolda I. Byl také jedním z nejvlivnějších evropských státníků 17. století. Během třicetileté války stál v čele vlastního pluku a po válce pak jako předseda císařského válečného kabinetu (od roku 1652) a předseda tajné císařské rady (od roku 1669) vedl ve Vídni důležitá jednání. Své schopnosti prokázal i ve správě rodinného majetku. Z jeho popudu byli do Čech pozváni italští umělci a architekti, pod jejichž vedením byla v Lobkowiczkém paláci a na zámku v Roudnici provedena rozsáhlá barokní přestavba.

Byl donátorem kaple Svatováclavské cesty???

Více informací pod tabulkou.

1. oo

3. 11. 1638 místo

MANŽELKA

Johana

hraběnka Myškovna ze Žlunic 

*1600 místo  † 17. 1. 1650 místo

OTEC MANŽELKY

Karel Častovec Myška ze Žlunic
datum místo † 1602 místo

MATKA MANŽELKY

Magdalena Kaplířová ze Sulevic

datum místo † 1617 místo

POTOMCI

bez potomků

2. oo

20. 1. 1653 místo

MANŽELKA

 Augusta Žofie

falckraběnka na Rýně ze Sulzbachu

*22. 11. 1624 místo † 30. 4. 1682 Norimberk

OTEC MANŽELKY

August Bavorský

*1582 †1632

MATKA MANŽELKY

Hedvika princezna z Holstein-Gottorup

*1603 †1657

POTOMCI

první  syn

Ferdinand August Leopold z Lobkowicz

Filip Ferdinand Adalbert z Lobkowicz

Marie Hedvika Zofie  z Lobkowicz

František Vilém Ignác  z Lobkowicz

*/† 31.1.1654 místo

*7. 9. 1655 Neustadt † 3.10. 1715 Vídeň

*12. 9. 1656 místo † 2. 1. 1659 místo

*30. 4. 1658 místo † 24. 3. 1660 místo

*15. 9. 1659 místo † 6. 1. 1698 místo

 

Václav Eusebius Popel z Lobkovi-druhý panující kníže z Lobkovic, vévoda zaháňský (od roku 1646), byl český šlechtic a vojevůdce. Byl jediným synem Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic a Polyxeny z Pernštejna. Po skončení studií se věnoval vojenské službě. V roce 1631 byl jmenován plukovníkem, od roku 1636 velel vojenskému oddílu a v roce 1646 stal se vrchním velitelem říšské armády. V roce 1636 byl jmenován dvorským válečným radou, v roce 1640 polním podmaršálem, v roce 1647 vrchním polním maršálem, v roce 1652 prezidentem dvorské válečné rady.

V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu nad Mohanem. Úřad nejvyššího císařského hofmistra zastával od roku 1665, prvním ministrem říše jej císař jmenoval v roce 1669. V této funkci mimo jiné s ostatními členy státní rady potrestal Wesselényiho spiknutí chorvatské a uherské šlechty vůči císaři. Vládl téměř neomezeně a snažil se o spojenectví s Francií. V roce 1674 přivodila španělská strana jeho pád, 19. října byl zatčen a vykázán na Roudnici.

Pohřben byl v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem.

V roce 1644 byl přijat mezi rytíře Řádu Zlatého rouna. Císař v roce 1641 povýšil jeho říšské panství Neustadt a. d. W. a Störnstein na okněžněné hrabství Sternstein (Sterneck) a v roce 1653 jej uvedl do kolegia říšských knížat (říšská knížecí rada). V roce 1646 získal knížectví Zaháňské a s ním i vévodský titul.

První manželka Johana hraběnka Myškovna ze Žlunic (1600 – 17. 1. 1650, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem), dcera Karla Častovce Myšky ze Žlunic († 1602) a Magdaleny Kaplířové ze Sulevic († 1617), vdova po Václavu Štastném Pětipeském z Chýš († 1638); bezdětné manželství
Druhá manželka  evangelička Augusta Žofie falckraběnka na Rýně ze Sulzbachu (22. 11. 1624 – 30. 4. 1682 Norimberk), dcera Augusta Bavorského (1582-1632), falckraběte rýnského z Sulzbachu, a Hedviky princezny z Holstein-Gottorup (1603-1657), narodilo se jim pět dětí – viz tabulka.

Mezi přímé potomky Václava Eusebia z Lobkovic patří např. ruský car Mikuláš I., ale také anglický král Jiří VI. (a tedy i jeho dcera Alžběta) anebo princ Filip, vévoda z Edinburghu. Aktuální následník britského trůnu Charles je tedy přímým potomkem Václava Eusebia ze strany obou rodičů.

Zdroj:Wikipedie

♦♦♦♦♦

Václav Eusebius Lobkowicz se narodil jako jediný syn Zdeňka Vojtěch Popela z Lobkowicz a jeho manželky Polyxeny, po šesti letech manželství. Oba to považovali za zázrak, vždyť matce bylo již 43 let, což se v té době blížilo průměrné délce lidského života.

V 17 letech zemřel Václavu Eusebiovi otec. Přestože už měl věk na to ujmout se dědictví, jeho matka Polyxena si podržela správu otcova dědictví ještě dalších pět let ve svých rukou a teprve v roce 1633 mu předala správu i svých osobních statků.

Mezitím mladý Václav vystudoval u jezuitů v Praze a vydal se na obvyklou kavalírskou cestu po Evropě, aby získal zkušenosti ze světa. Navštívil Německo, Francii (oblíbil si její kulturu i mravy), Nizozemí, Španělsko a Itálii.

Po návratu domů zahájil svou kariéru v roce 1631 vstupem do armády. Třicetiletá válka byla právě v polovině svého trvání. Brzy byl povýšen do hodnosti plukovníka a již roku 1636 byl mladý kníže jmenován dvorským válečným radou. Válečnému poli se nevyhýbal a 6. března 1645 se zúčastnil i bitvy u Jankova nedaleko Tábora, jedné uz nejkrvavějších bitev celé války (z 30 000 vojáků na obou stranách padlo dohromady 6-7 000 mužů). V této bitvě bylo císařské vojsko na hlavu poraženo švédským vojskem pod vedením maršála Lennarta Torstensona.

Netrvalo dlouho a své matce se mohl pochlubit povýšením do hodnosti polního maršála. Roku 1643 získal Řád zlatého rouna a v roce 1652 se stal presidentem dvorské válečné rady. V této době se začala rozvíjet jeho kariéra v politice a v diplomatických službách. Po řadě úspěšných politických jednání a diplomatických poselství byl kníže roku 1657 králem Leopoldem I. pověřen mimořádně důležitým úkolem – zajistit jeho volbu císaře říše římské. Tento náročný úkol splnil a získal si takabsolutní důvěru císaře. Kníže se stal tajným radou a nejbližším důvěrníkem panovníka.

V roce 1665 byl Václav Eusebius jmenován nejvyšším hofmistrem císaře (tedy prvním mužem císařova dvora) a později roku 1669 i prezidentem jeho tajné rady a prvním ministrem. V jeho rukách se soustředilo řízení zahraniční politiky císaře Leopolda I. Do této doby spadá i jedna z nejvýznamnějších bitev habsburské monarchie a Turky . bitva u sv. Gotthardu. V ní 1.srpna 1664 císařská armáda díky velké statečnosti a štěstí obránců porazila mnohem silnější armádu paši Ahmeda Köprülüho.

Jako politik prosazoval kníže Václav Eusebius spojenectví s francouzským králem Ludvíkem XIV., kterého si vážil. Zde se pochopitelně střetl se  zájmy Španělska. Ty ve Vídni hájil nejen jeho vyslanec, ale také jezuité a mnozí katoličtí páni. Václavova pozice u dvora začala slábnout poté, co se zastal svého profrancouzsky orientovaného přítele Wilhema Egona knížete z Fürstenbergu, který byl v roce 1704 unesen z říše do Vídně , byl obviněn z velezrady císaře ve prospěch Francie a hrozil mu trest smrti.

Kníže Fürstenberg byl posléze omilostněn, ale kníže Lobkowicz se stal podezřelým. Navíc své protivníky rád dráždil. Např. když ho navštívili zástupci jezuitů, kteří od něj chtěli koupit pozemky, položil jim otázku:”Víte co znamenají písmena na kříži INRI?” Překvapení jezuité odpověděli, že samozřejmě vědí:”Jesus Nazaretus Rex Judaeorum”. On jim odpověděl, že písmena znamenají: “Jam Nihil Reportabunt Jezuitae (Již nikdy jezuité nezvítězí) a pozemky jim neprodal.

Dvorské intriky jeho nepřátel se rozjely na plné obrátky. Podle legendy měla na jeho odvolání podíl i císařova manželka Klaudia Felicitas, která se dozvěděla, jak nelichotivě se o jejím portrétu kníže Václav vyjádřil, když se císař rozhodoval, zda se s ní ožení, nebo dá přednost jiným kandidátkám, jejich portréty porovnával s jejím.

Faktem je, že o jeho pád se zasloužil i zkušený politik a diplomat a jeden z hlavních činitelů “španělské strany” u císařského dvora, císařův důvěrník a poradce kníže Jan Adolf ze Schwarzenbergu (*1615 †1638).

Dne 19.října 1674 byl kníže Václav Eusebius náhle ve Vídni zatčen a odvezen na svůj zámek v Roudnici nad Labem. Zde pak zbylé tři roky života dožil v domácím vězení.Jeho přátelé a manželka se za něj sice u císaře přimlouvali, ale bez úspěchu. Na roudnickém zámku si kníže zařídil jeden ze sálů z jedné půlky honosně a z druhé půlky chudě, aby tak symbolicky znázornil svůj bohatý a náhle skromný život. O žádný majetek ale nepřišel.

Kníže Václav Eusebuis se ženil dvakrát. Poprvé s Johankou Myškovou ze Žlutic. Protože jeho snoubenka pocházela z chudého rytířského rodu, musel ji císař před sňatkem povýšit do hraběcího stavu, aby tím snoubenec neporušil rodinnou smlouvu o rovnorodých sňatcích,kterou v roce 1611 vydal jeho otec. Jejich manželství bylo bohužel bezdětné.

Tři roky poté, co pochoval svoji první manželku, se oženil podruhé. Tentokrát si za životní partnerku vybral nevěstu z řad vysoké říšské šlechty, evangeličku Augustu Sofii Bavorskou falckraběnku rýnskou ze Sulzbachu. S ní měl pět dětí, ze kterých se ale dospělosti dožily jen dvě – synové Ferdinand August Leopold a František Vilém Ignác.

Kníže Václav Eusebius rozšířil majetek a zvýšil prestiž rodu. V roce 1641 císař spojil a povýšil jeho říšské panství Neustadt a Störnstein na okněžněné říšské hrabství Sternstein. Koupí vévodství zaháňského v roce 1646 získal i s ním spojený vévodský titul a stal se zároveň jedním z dolnoslezských vévodů s právem zasedat ve slezském říšském sněmu mezi knížaty. O rok později získal tzv. velký platinát, který mu dával privilegium povyšovat do nižšího šlechtického stavu.

V roce 1653 dosáhl velkého úspěchu, když byl přijat do knížecí rady říšského sněmu. Roku 1672 mu císař udělil souhlas vytvořit z rodinného majetku fideikomis. Kníže zřídil majorát (dědictví získává nejstarší syn) až v únoru 1677.

Václav Eusebius se projevil také jako významný stavebník. Velkolepě dal v barokním stylu přestavět své hlavní sídlo – zámek v Roudnici nad Labem. Na jeho přestavbě pracovalo několik významných italských architektů: Pietro de Colombo, Francesco Carrati, Carlo Orsini, Antonio della Porta a Carlo Lurago. Na roudnický zámek dal převézt z Prahy pernštejnskou a lobowiczkou knihovnu a vybudoval zde velkolepou zbrojnici.

Václav Eusebius zemřel 22.dubna 1677 na zámku v Roudnici nad Labem. Jeho starší syn Ferdinand August jen s obtížemi nakonec dosáhl skvělé kariéry, zatímco mladší František Vilém Ignác byl od dětství nemocný a zřejmě i duševně postižený.

Zdroj: Pavel Juřík, LOBKOWICZOVÉ

 


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás