Šlechtické citáty:
Navigace:
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
| OTEC Maxmilián II. Habsburský *31.7.1527 Vídeň † 12.10.1576 Řezno |
MATKA Marie Španělská *21. 6.1528 Madrid †26. 2. 1603 Villa Monte |
římský císař, 21. český a uherský král
Rudolf II. Habsburský*18. 7. 1552, Vídeň †20. 1. 1612, Praha |
|
| Římský císař, uherský, český, chorvatský král a rakouský arcivévoda z dynastie habsburské. Poslední habsburský panovník a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – doba rudolfinská. | |
|
oo datum místo |
|
|
MILENKA Milenkou Rudolfa II. byla hraběnka Kateřina Stradová, vlastním jménem Anna Marie Stradová (*1579 † 1629). Dcera císařova antikváře Ottavia Strady. Její dědeček Jacopo Strada pocházel z Itálie, ale jeho syn Ottavio se již narodil v Norimberku. Později se Ottavio Strada přestěhoval do Prahy, kde zakoupil několik domů, ale i jeden nevěstinec. Anna Marie se císařovou milenkou stala již před patnáctým rokem věku. Jako osmnáctiletá císaři porodila první dítě – dona Julia Caesara, markýze d’Austria (*1585 ? † 1609). Z řady jejich dalších dětí se však dospělého věku dožili jen tři synové a tři dcery, o které se císař sice dobře postaral, ale nikdy je neuznal za legitimní potomky. Z nich nejstarší byl již zmíněný Julio Caesar, do něhož císař vkládal naděje, ale pro své brutální chování a vraždu zemřel ve vězení na krumlovském zámku. |
|
| OTEC MILENKY Ottavio Strada *1550 Norimberk † 1606 Praha |
MATKA MILENKY Marie (Mariana) Hofmeistrová *datum místo † datum místo |
|
POTOMCI (6) |
|
|
Julius Caesar d’Austria Karolina d’Austria Matyáš d’Austria Karel d’Austria |
*1585 † 25.6.1609 *1591/1600 † 1662 *1594 † 1619/1626 *1603 † 1628/po 1650 *1612 † 1694 – jeptiška v Madridu |
♣♣♣
Z hlediska politiky byl Rudolf II. ne příliš úspěšný vládce, důvodem byla duševní labilita a nemoci, rovněž stoupající celoevropské napětí mezi protestanty a katolíky. V závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen postoupit vládu v Uhrách,
Rakousích a na Moravě. Aby se vůbec udržel na trůnu, musel českým a slezským
protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval svobodu vyznání. Marný pokus zvrátit tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho nucené abdikaci ve prospěch bratra Matyáše.
(Wikipedie)