Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Poslední rozloučení s Karlem Schwarzenbergem dojalo mnohé, Matěj Stropnický k nim ale nepatří. Proti jeho až nenávistným protišlechtickým výrokům z hloubi stalinských padesátých let minulého století se ohradil Jiří Jan princ Lobkowicz z mělnické větvé knížecího rodu.“ Zobrazit celý citát »Rozdíl mezi šlechtou a primitivismem
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
OTEC Karel I. (III.) Habsbursko-Lotrinský 17.8.1887 z. Persenbeug † 1.4.1922 Madeira |
MATKA Zita Bourbonsko-Parmská *9.5.1892 Villa Pianore † 14.3.1989 Zizers |
Otto arcivévoda Habsbursko-Lotrinský*20.11.1912 vila Wartholz u Reichenau an der Rax † 4.7.2011 Pöcking |
|
Nejstarší syn rakouského císaře a českého krále císaře Karla I. (III.) a do zániku monarchie byl korunním princem v zemích rakousko-uherské monarchie. Roku 1961 se vzdal veškerých nároků na rakouský císařský trůn pro svou osobu. Europoslanec za bavorskou CSU, novinář a publicista, spisovatel. Občan Rakouska, Maďarska, Německa a Chorvatska. V Čechách rád navštěvoval zámek v Brandýse nad Labem, jehož je čestným občanem. |
|
oo 10.5.1951 Nancy |
|
MANŽELKA Regina princezna Sasko-Meingenská |
|
OTEC MANŽELKY Jiří vévoda Sasko-Meiningenský *11.10.1892 Kassel † 6.1.1946 Čerepovec |
MATKA MANŽELKY Klara-Marie hraběnka von Korff-Schmising-Kerssenbrock *31.5.1895 Darmstadt † 10.2.1992 Högerhof |
POTOMCI |
|
Andrea arcivévodkyně Habsbursko-Lotrinská Monika arciv. Habsbursko-Lotrinská Michaela arciv. Habsbursko-Lotrinská Gabriela arciv. Habsbursko-Lotrinská Walburga arciv. Habsbursko-Lotrinská |
*30.05.1953 Würzburg *13.09.1954 Würzburg *13.09.1954 Würzburg *14.10.1956 Luxemburg *05.10.1958 Berg *11.01.1961 Starnberg *16.12.1964 Starnberg |
♣♣♣
Jeho oficiální titul zněl Jeho císařská a královská Výsost František Josef Otto Robert Maria Antonín Karel Max Jindřich Sixtus Xaver Felix Renátus Ludvík Kajetán Pius Ignác, císařský princ,
arcivévoda rakouský, korunní princ český a maďarský etc., (jeho později schválené oficiální jméno v Rakousku od roku 1919, a znovu potvrzeno v roce 1957, bylo Otto Habsburg-Lothringen).
Byl jako prvorozený syn posledního rakouského i českého panovníka Karla I.(III.) a jeho manželky Zity (od roku 1916 byl korunní princ) již od dětství připravován na svou budoucí roli panovníka. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 žil do března 1919 se svými rodiči na zámku v dolnorakouském Eckartsau. Od roku 1919 do roku 1921 žil poté Otto Habsburský se svými rodiči v exilu ve Švýcarsku, později na ostrově Madeira a ve Španělsku.
Na jeho vzdělání přísně dohlížela matka, která se ze všech sil snažila ho co nejlépe připravit pro roli budoucího katolického panovníka. Byl vyučován v národních jazycích rakousko-uherské monarchie (hovořil tedy vedle rodné němčiny čtrnácti dalšími jazyky, včetně češtiny a maďarštiny) a musel současně absolvovat učební plán rakouského a uherského gymnázia. Svou maturitní zkoušku absolvoval v roce 1930 v Baskické obci Lequeitio s vyznamenáním. Zletilosti a tím pádem i ukončení opatrovnictví své matky Zity, dosáhl 20.11.1930. Tímto se Otto stal hlavou domu
Habsburků a hlavou Řádu zlatého rouna. V roce 1935 zakončil studium politických a sociálních věd na univerzitě v Lovani (Belgie) a to opět s vyznamenáním. Vstup do Rakouska mu byl zakázán skrze tzv. Habsburský zákon z roku 1919 tak dlouho, dokud se nevzdá svých panovnických nároků a nepřihlásí se jako věrný občan republiky. V roce 1961 se Otto vzdal svého osobního nároku na rakouský trůn.
(převzato a upraveno z Wikipedie)
Reichenau an der Rax (1900) | Rodný dům Villa Wartholz (1900) |