Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastií
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
| OTEC
Jindřich Jan |
MATKA
Anna z Příchovic ? |
Jan Ignác Dlauhoweský z Dlouhé Vsi*6.2.1638 místo † 10.1.1701 Praha ‡ chrám sv. Víta v Praze |
|
| Český barokní spisovatel, homoletik, vlastenec, kanovník metropolitní kapituly a pražský světící biskup a generální vikář. Dne 24.1.1701 zřídil ze zakoupených statků Kraselova, Záhořic, Němčic a Hodějova fideikomis, rodové svěřenectví Chanovských, Častolarů a Dlouhoweských v Dlouhévsi. Současně ustanovil, aby jeho držitelé nepřijímali hodnost svobodných pánů. Jan Ignác se narodil v rodině rytíře Jindřicha Jana Chanovského/Dlauhoveského z Dlouhé Vsi. Vzdělání získal v Jezuitském konviktu u sv. Bartoloměje na Starém Městě pražském. Po studiu teologie, kde dosáhl titulu bakaláře, byl vysvěcen na kněze a stal se děkanem v Německém Brodě. Díky svým schopnostem a osobním vlastnostem zažil rychlý kariérní postup. Roku 1664 se stává kanovníkem staroboleslavským. Roku 1667 se stává farářem v Týnském chrámu na Starém Městě a již o rok později odchází a stává se kanovníkem vyšehradským a u sv. Víta, kde se stává také dómským kazatelem. Roku 1674 je zvolen proboštem a roku 1679 se stává pomocným biskupem pražským a generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Zemřel 10. ledna 1701 a je podle svého přání pochován v pražské katedrále nedaleko hrobu sv. Jana Nepomuckého, jehož vroucně ctil již v době před jeho svatořečením.Pokračování níže. |
|
|
|
|
|
Jan Ignác se narodil v rodině rytíře Jindřicha Jana Chanovského/Dlauhoveského z Dlouhé Vsi. Vzdělání získal v Jezuitském konviktu u sv. Bartoloměje na Starém Městě pražském. Po studiu teologie, kde dosáhl titulu bakaláře, byl vysvěcen na kněze a stal se děkanem v Německém Brodě. Díky svým schopnostem a osobním vlastnostem zažil rychlý kariérní postup. |
|
|
V roce 1664 se Jan Ignác stává kanovníkem staroboleslavským. Roku 1667 se stává farářem v Týnském chrámu na Starém Městě a již o rok později odchází a stává se kanovníkem vyšehradským a u sv. Víta, kde se stává také dómským kazatelem. Roku 1674 je zvolen proboštem a roku 1679 se stává pomocným biskupem pražským a generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Zemřel 10. ledna 1701 a je podle svého přání pochován v pražské katedrále nedaleko hrobu sv. Jana Nepomuckého, jehož vroucně ctil již v době před jeho svatořečením. |
|
|
– |
– |
♣♣♣
Ve své duchovní službě se věnoval péči o katedrálu, pro kterou nechal ze svého jmění zhotovit liturgické vybavení a bohoslužebná roucha. Stejně tak činil i jiným kostelům. Rokue 1679 založil na místě dnešního kostela Panny Marie Bolestné Na Slupi ústav pro staré kněze. Pro baziliku sv. Václava ve Staré Boleslavi nechal zhotovit kopii oltářního obrazu sv.Václava ze
svatopetrské baziliky v Římě.
K Boleslavi vůbec choval zvláštní úctu. Putoval sem se svými farníky již během svého působení v Brodě, později nechal vybudovat jednu z kaplí tzv. svaté poutní cesty z Prahy do Boleslavi. Staroboleslavské Panně Marii – Palladiu země české věnoval několik svých literárních děl. Vztah k staroboleslavské Madoně vlastně provází celé jeho dílo.
Za svůj život napsal nebo do češtiny přeložil celkem na čtyřicet knih, z nichž ne všechny se nám dochovaly dodnes. Jedná se především o náboženskou poezii a písně, modlitební knihy, exempla (kázání), ale také spisy věnované popisu svatovítských památek a životopisy světců. Vyznívá z nich jeho vlastenectví, láska k české zemi i jazyku a upřímná katolická víra. K nejvíce ceněným dílům patřil zpěvník Zdoroslavíček, v němž navázal na svého předchůdce, barokního básníka F. Kadlinského, ovšem kvalit jeho poezie nedosáhl. Vyšší literární hodnotu měla Dlouhoveského kázání.
Zdroj: Wikipedie, Biografický slovní HÚ AV ČR
♣♣♣
“V roce 1679 koupil suffragan a probošt kostela Pražského Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé vsi od Jiřího Haugvice z Biskupic s jeho manželky Kraselov. Za těch dob byla tvrz zdejší, ač se v ní bydlívalo, tak sešlá, že ji Balbín ke zřícenině přirovnával. Biskup Dlouhoveský zřídil z Kraselova a přikoupených Němčic a jiných drobných statků nápadní nebo svěřenecký statek pro veškerý rod Dlouhoveských (r. 1701). K dědictví povolán napřed Adam Josef Chanovský z Dlouhé vsi, a když tento r. 1714 zemřel, následoval po něm bratr a potomstvo jeho. V držení jeho zůstává rod Dlaouhoveských posud”.
Augustín Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl 11, Práchensko str. 140