Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Potřeba české šlechty vyjádřit svůj postoj k německé okupaci i na zbývajícím území české republiky pokračovala. Ve čtvrtek 7.9.1939 byla na schůzi výboru Národního souručenství veřejně prezentována třetí deklarace: "Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939". Přečtení projevu bylo přijato výborem se všeobecným souhlasem a potleskem. Podpisy pod touto deklaraci byly poté získávány jednotlivě - platil zákazu sdružování občanů.“ Zobrazit celý citát »

Třetí šlechtická deklarace ze září 1939



Czernin, František Josef *1697 †1733

4. 8. 2020 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Heřman Jakub
hrabě Czernin z Chudenic
*25.7.1659 Vídeň † 8.8.1710 Praha

MATKA

Marie Josefa hraběnka
Slavatová z Chlumu a Košumberka

*2.2.1667 Vídeň † 10.8.1708 Jindřichův Hradec

František Josef hrabě Czernin z Chudenic

*5.3.1697 Praha, Černínský palác/6.3.1697 Vídeň † 4./6. 3.1733 Vídeň

František Josef hrabě Czernin z Chudenic  byl český šlechtic z nedrahovické větve rodu Czerninů z Chudenic a první vladař domu hradeckého a chudenického. Narodil se jako první syn a druhý potomek ze čtyř dětí Heřmana Jakuba Černína z Chudenic, nejvyššího purkrabí Království českého
a jeho první manželky Marie Josefy Slavatové z Chlumu a Košumberka, která byla dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka a dědičkou slavatovského jindřichohradeckého panství. Pokračování níže.

oo 12. 5. 1717 Brusel

MANŽELKA

Isabela Maria de Meróde-Westerloo
*12.10.1703 místo †1.4.1780 místo

OTEC MANŽELKY
Jan Filip
hrabě z Merode 
markýz z Westerloo
*24.6.1674 Brusel † 12.9.1732 – z. Merode
MATKA MANŽELKY
Marie Tereza
Pignatelli 
vévodkyně z Monteleone
*24.8.1682 místo † 9.8.1718 Brusel

POTOMCI

Marie Terezie hraběnka Czerninová

Marie Desiderie hraběnka Czerninová

Marie Josefa hraběnka Czerninová

Václav Jan hrabě Czernin

Prokop Vojtěch hrabě Czernin

*18.04.1719 †04.03.1786

*23.05.1720 †01.10.1720
*19.01.1722 †15.01.1772

*05.06.1724 †21.02.1733

*23.03.1726 †30.01.1777

♣♣♣

František Josef hrabě Czernin z Chudenic byl pokřtěn byl u skotských benediktýnů ve Vídni a jeho kmotry byli nejvyšší kancléř Českého království František Oldřich Kinský, Marie Alžběta z Eggenbergu, manželka nejvyššího hofmistra císařského dvora Ferdinanda Josefa z Dietrichštejna, a Jan Leopold Donát z Trautsonu, budoucí nejvyšší císařský hofmistr.
V 6 letech těžce onemocněl. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích. V roce 1710 mu zemřel otec a poručnictví nad ním převzala jeho sestra Marie Markéta s manželem Františkem Josefem z Valdštejna. V letech 1715–1717 vykonal kavalírskou cestu, během níž navštívil Štrasburk, Paříž, Brusel a Utrecht. Dokonale se tam naučil francouzsky.

Byl vášnivým cestovatelem a navštěvoval hlavně Francii, Itálii a Nizozemí. V roce 1716 byl Karlem VI. jmenován dědičným nejvyšším číšníkem Království českého a od roku 1721 byl nejvyšším dvorským sudím. Byl také císařským komořím a tajným radou. V letech 1721 a 1728–1730 byl jmenován královským sněmovním komisařem, to znamená, že na českém zemském sněmu zastupoval císaře. Zemřel v 36 letech a byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, jeho srdce však bylo pochováno v černínské rodinné hrobce v Chudenicích.

Majetek a mecenášství
Po rodičích vlastnil Chudenice, Švihov, Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná, Kostomlaty, Mělník, Kosmonosy, Kost Vinoř, Kowary a Jindřichův Hradec. Majetek rozšířil o Srbice, Chocomyšl, Lštění, Kanice, Přestavlky, Dobříkov, Rabštejn, Stráž nad Nežárkou, Dlažov, Spůle, Mezholec, Smržovice a Slavíkovice. Jeho rod neměl nikdy předtím ani potom větší nemovitý majetek. Jím vlastněná panství, statky a dvory se nacházely ve čtyřech krajích, a sice Vltavském, Bechyňském, Plzeňském a Žateckém.

Nejenom císaři poskytoval obrovské sumy peněz (půjčky, dary), proto se dostal do finančních nesnází a musel změnit fideikomis. Jeho nová podoba byla zapsána do zemských desek 27. dubna 1731 a zahrnovala Krásný Dvůr, Petrohrad, Kowary, statek Milčeves, Černínský palác v Praze na Hradčanech, Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov, statky Polín, Srbice a Chocomyšl. Hodnota tohoto majetku přesáhla 1 milion zlatých.

V dospělosti byl František Josef velkým stavitelem a zasloužil se o výstavbu zámku Krásný dvůr, nechal opravit zámek v Jindřichově Hradci po požáru. A také nechal zbudovat chudenickou Bažantnici a poutní kostel sv. Volfganga. Na Černínském paláci v Praze pracovali František Maxmilián Kaňka, Matyáš Bernard Braun nebo Ondřej Filip Quitainer.

Byl donátorem 6. a 10. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Zdroj: Wikipedie
František Josef hrabě Czernin z Chudenic

♣♣♣

František Josef Czernin, hrabě z Chudenic
– krátce k zajímavé barokní osobnosti

První vladař domu hradeckého a chudenického, druhý hrabě Czernin na Jindřichově Hradci se narodildne 5. března 1697 otci Heřmanu Jakubovi Czerninovi z Chudenic, nejvyššímu purkrabí Království českého a jeho první manželce Marii Josefě roz. z Chlumu a Košumberka, s níž Heřman Jakub vyženil Jindřichův Hradec.

Přesné zprávy o Františkově vzdělání a dětství zatím nemáme k dispozici, je však jisté, že kromě Vídně a rodových panství pobýval malý hoch také v krásném paláci na Hradčanech, který nechal vystavět jeho děd, proslulý barokní kavalír, Humprecht Jan Czernin. František Josef znal několik jazyků, ale donedávna se mělo za to, že česky neuměl. Díky nálezům několika dopisů v archivu v Jindřichově Hradci máme však dnes již povědomost o tom, že už jako devítiletý chlapec znal František Josef česky nejen mluvit, ale také psát 1.

Počátkem 18. století, přesněji po státním bankrotu roku 1703, proslul Františkův otec Heřman Jakub půjčkou notoricky prázdné státní pokladně ve výši 1.200.000 zlatých, což byl nejvyšší obnos, jaký kdo státní pokladně v dějinách Rakousko – Uherska půjčil2. Snad právě bohatství a přepych dali vzniknout v případě Františka Josefa jisté marnotratnosti coby povahovému rysu, který se v jeho osobě stal téměř osudným pro celý jeho slavný rod.

František Josef se tedy naučil žít „na vysoké noze“, velmi rád cestoval a také rád soutěžil v bohatství, v kterémžto oboru stal se mu vítaným protivníkem hrabě František Antonín Sporck, zakladatel slavného Kuksu. Kromě této soutěživosti pojila Františka Josefa s hrabětem Sporckem nejen láska k lovu, ale také k loveckým psím smečkám, které rádi dováželi z daleké Anglie a pokládali tak v Čechách základ modernějšímu způsobu lovu, tzv. parfosním honům. Aristokraté si takové smečky mezi sebou rádi darovávali a jednu z nich František Josef daroval samotnému císaři Karlovi VI.

Abychom však z Františka Josefa nečinili jen marnotratníka, je třeba přistoupit k výčtu stavebních akcí, které došly za jeho života realizace. František Josef angažoval mnoho známých a uznávaných umělců své doby, počínaje malíři a konče architekty. Z architektů jmenujme především vynikajícího Františka Maxmiliána Kaňku, kterého si hrabě cenil natolik, že jej obdařil roční mzdou 600 zlatých, což bylo jednou tolik, kolik bylo zvykem u většiny ostatních architektů ve službách ostaní šlechty.

Lze říci, že přičiněním právě jmenovaného architekta postavil si František Josef nesmrtelný památník v podobě zámku Krásný dvůr nedaleko Žatce. Stavba vznikla v letech 1720 až 1724 a součástí jeho stavební hmoty se stala i bývalá renesanční vila Jana Mašťovského z Kolowrat. Mnohem více než zámek zaujme však dnešního návštěvníka park o rozloze 100 ha, který zámek obklopuje a na němž bylo pracováno po celé 18. století. Dnešní vzhled je však dílem Františkova vnuka, Jana Rudolfa Czernina.

Smutné bylo jistě napravování škod po požáru zámku v Jindřichově Hradci v roce 1721, na něž Kaňka patrně také dohlížel a který pro Františka Josefa vedl i další úpravy interiérů tohoto významného rodového zámku. Jisté škody pak v roce 1720 napravoval Kaňka také na zámku v Kysiblu (Stružné) u Karlových Varů.

Za nejzajímavější je však možno považovat působení Františka Josefa Czernina v kolébce rodu – Chudenicích a jejich bezprostředním okolí. Nedošlo sice na přestavbu tzv. Starého zámku, která byla plánována, nakonec však odložena, ale hrabě se i tak do podoby chudenické krajiny zapsal měrou nebývalou.

Než se dostaneme k samotným Chudenicím, povšimněme si nejprve stavby, kterou by díky jejímu špatnému stavu jen málokdo odhadoval na bývalý representativní lovecký zámeček jednoho z nejzajímavějších velmožů pozdně barokních Čech. Asi 3 km severně od Chudenic se nalézá obec Chocomyšl s velkým rybníkem, v němž se zrcadlí omšelá a nenápadná budova velkého stavení, kdysi loveckého zámku. Ten pro hraběte Františka Josefa Czernina postavil v letech 1720 – 1722 jeho oblíbený F. M. Kaňka. Součástí zámku byla i zahrada, jejíž plán z roku 1735 se nám dochoval. Dnešní podoba je sice výsledkem přestavby za Františkova syna Prokopa Vojtěcha, nicméně stavba je velmi zajímavá a&nbsnbsp;zasloužila by si více pozornosti.

Další velmi zajímavou stavbou v okolí Chudenic je tzv. chudenická Bažantnice, poměrně rozsáhlá barokní stavba cca 2 km jižně od Chudenic, založená krátce před rokem 1734. Samotná barokní budova správy Bažantnice je obklopena více než 30 hektarovým parkem (původní bažantnicí) s množstvím cenných a dnes velmi zanedbaných dřevin. Zajímavá barokní stavba, dosahující rozlohy malého zámku dnes bohužel chátrá, ale ve zcela tristním stavu je i samotný park. Letité duby a Jedle Douglasovy jsou ponechány napospas nejen náhodným turistům, ale i škůdcům. Bývalé sádky pstruhů a kaprů, které byly vyváženy pro své kvalitní maso až do Plzně jsou zcela zničeny, rybníky vypuštěny a jejich hráze rozkotány. Stejně jako Chocomyšl, zasloužila by si i Bažantnice zvýšený zájem nejen památkářů, ale též archivářů a parkových architektů.

Na jižním úpatí vrchu Žďár, který se tyčí západně od Chudenic, odedávna vyvěral léčivý pramen. I tomuto pramenu hrabě František Josef věnoval pozornost a jeho architekt F. M. Kaňka navrhl roku 1728 obestavět pramen kaplí. Kaple měla čtvercový půdorys a byla zakryta zvoncovitou střechou. Uprostřed vyvěral do kamenné skruže pramen. Zmíněná kaple byla za Františkova vnuka Prokopa Vojtěcha ve druhé pol. 18. stol. pohlcena novostavbou tzv. Baddhausu, lázeňského hostince, který zanikl stavbou zámku sv. Volfganga, dnešní Lázně, v roce 1823.

Nejvíce se však František Josef zapsal do tváře chudenické barokní krajiny výstavbou nového monumentálního barokního poutního kostela sv. Volfganga na zmíněném vrchu Žďár. Kostel nahradil starší a mnohem menší stejnojmennou svatyni, zmiňovanou již v testamentu Heřmana Czernina v roce 1650. Projektantem novostavby nemohl být nikdo jiný, nežli F. M. Kaňka a kostel byl dokončen v roce 1726, ačkoli některé části jeho interiérové výzdoby a výbavy byly dokončovány až v roce 1731. Kostel však stihl smutný osud. Již roku 1786 byl císařem Josefem II. zrušen a o čtvrtstoletí později musela být jeho loď stržena pro špatný technický stav. Nicméně zůstala stát jeho věž upravená kolem r. 1814 na rozhlednu, která jako „Bolfánek“ slouží dosud. Z vybavení kostela mnoho nezůstalo. Jen několik málo soch uložených dnes v kostele sv. Jana Křtitele v Chudenicích a pár podstavců pod sochy, které jsou dnes částečně uloženy v depozitářích, částečně v expozicích Starého zámku tamtéž. Nicméně, z výbavy se dochoval velmi cenný předmět – relikviář sv. Volfganga. Tuto krásnou práci vrcholného baroka nechala zhotovit manželka Františka Josefa, Isabella Marie.

Těsně pod kostelem byla vybudována prostorná a na svoji dobu přepychová poustevna pro dva poustevníky, kteří měli za úkol zvonit zvony na věži a při poutích, které byli velmi oblíbené, také vypomáhat knězi při zpovídání. Jejich úkolem bylo rovněž pomáhat o svátcích a nedělích ve farním kostele v Chudenicích.

Bohužel na samotnou kolébku rodu – Starý zámek, se nedostalo. Bylo sice vydáno nařízení, že k přestavbě zámku má dojít, bylo dokonce sváženo dřevo, k samotné akci však nedošlo. Zámek se tak dočkal stavebních úprav a tím prakticky záchrany (byl ve velmi špatném stavebním stavu) opět až za Františkova syna Prokopa Vojtěcha v letech 1774 – 76. Nicméně kolem roku 1731 vznikla zajímavá památka umístěná v tzv. malém andělském pokoji – spisovenská skříň s několika malovanými motivy, které mají k Chudenicím a Czerninům vztah.

Bylo by velmi nespravedlivé, opomněli-li bychom na Františka Josefa Czernina jako na pokračovatele výstavby přepychového rodového paláce na Hradčanech, v němž dnes sídlí ministerstvo zahraničních věcí a v jehož výzdobě a vybavování pokračoval. Zde také pořádal velkolepé hostiny a plesy a jeho hosté odcházely z paláce údajně ohromeni přepychem, v němž hrabě žil. Bohužel i tak náročná osobnost, jakou František Josef bezesporu byl, musela v prvé polovině 18. století sáhnout k určitým spořícím opatřením, které zabránily dosáhnout původního velkolepého záměru Františkova děda Humprechta Jana. Lesk rodového paláce se snažil udržet ještě Prokop Vojtěch, ale ten byl posledním, kdo měl o palác zájem. Jeho zařízení bylo postupně rozváženo na rodové zámky, eventuálně odprodáno a palác byl v polovině 19. stol. odprodán eráru pro využití na kasárna. Jen úprava ve 30. letech minulého století pro účely zmiňovaného ministerstva zachránila palác od totální devastace. I tak bylo, ale mnoho cenných detailů interiérů ztraceno.

Podívejme se však na Františka Josefa Czernina jako na člověka. Již jako šestiletý chlapec těžce onemocněl, snad tuberkulózou (v roce 1706 si ve svém dopise otci stěžuje na jakýsi opakovaný „kathar“). Aby toho nebylo málo, nemocí zesláblému chlapci zemřel nečekaně v roce 1710 otec Heřman Jakub ve věku pouhých 51 let. Poručnictví se nad 13-letým chlapcem ujala jeho sestra Marie Margareta, provdaná roku 1704 za hraběte Františka Josefa Waldsteina. Protože šlo o osobnost, která se velmi zasloužila zejména o knižní kulturu barokních Čech (byla donátorkou kapucínské knihovny v Praze, jíž také odkázala svojí obsáhlou knihovnu), rozvíjela u svého bratra zájem o jazyky a umění. Nelze se tedy divit, že se stal vášnivým sběratelem starožitností. Jak již bylo uvedeno, František Josef velmi rád cestoval, a to nejvíce po Francii, Itálii a Nizozemí, odkud si také přivezl svojí ženu. Již roku 1716 získal od císaře pro prvorozené syny czerninského rodu titul „vladař domu hradeckého a chudenického“, jako dědictví po pánech z Rožmberka a Hradce. V dubnu téhož roku byl jmenován nejvyšším číšníkem Království českého, od roku 1721 působil jako nejvyšší sudí. Byl též císařsko královským komořím a tajným radou. Stál v čele komerčního kolegia, jehož snahou bylo povznést země Koruny české hospodářsky, tedy především zavádět manufaktury a podporovat vývoz domácích výrobků. Císař Karel VI. jej chtěl údajně pověřit diplomatickou misí (snad do Turecka), v čemž Czerninové vždy vynikali, nicméně František vytrvale odmítal, ačkoliv pro rod mohl získat povýšení do knížecího stavu. O důvodech se lze jen dohadovat, předpokládat lze zdravotní i finanční potíže, které počal reflektovat patrně někdy kolem roku 1723, kdy počala upadat stavební aktivita na pražském paláci. Hrabě byl také díky své nemoci velmi slabé fyzické konstrukce, která mu patrně znemožňovala absolvovat náročnou a dalekou cestu.

František Josef zemřel velmi mlád, v pouhých 36 letech svého nenaplněného života dne 6. března 1733 ve Vídni. Nicméně již dva roky před tím se rozloučil se svým oblíbeným architektem F. M. Kaňkou, kterého si již nemohl dovolit vydržovat.

I tak po sobě zanechal nejen krásné stavby, ale také rekordní dluh 1.500.000 zlatých. Na dědictví jeho teprve šestiletého syna Prokopa Vojtěcha byla uvalena tzv. krida a hraběnka Isabella, která se energicky ujala poručnictví svého syna, musela začít uspokojovat věřitele. Tato jistě velmi obratná, ale také tvrdá žena si vedla skvěle. Byla sice nucena odprodat Kysibl, Kost, Kosmonosy a Lysou nad Labem, dějiště velkolepých parfosních honů, kterou František Josef v roce 1722 koupil od F. A. Sporcka, nicméně svému synovi odevzdala prosperující dědictví, které si Prokop Vojtěch mohl dovolit opět rozšiřovat a zvelebovat.

František Josef Czernin hrabě z Chudenic byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě po boku svého otce Heřmana Jakuba a děda Humprechta Jana. Do historie našeho národa se zapsal nejen jako stavebník mnoha skvostných památek, ale také hrdě myšlenou a řečenou větou, která by dnes mnohému Čechovi měla co říci, byť byla řečena ve své době preferovanější němčinou: „Ich bin ein Böhmischer patriot“. – Jsem český vlastenec.

A Chudenice? Tam zanechal své srdce. Doslova. Zatímco jeho tělo odpočívá v Praze, své srdce nechal pochovat ve staré rodové kryptě pod kostelem sv. Jana Křtitele v Chudenicích.

David Klíma

Použitá literatura a prameny:

Vlnas, V.: Princ Eugen Savojský, Paseka Praha 2001

Lorenc V., Tříska, K.: černínský palác v Praze, Panorama Praha 1980

Roubal, L.: Obrázky ze starých Chudenic, Chudenice 1992

Kolektiv: Sborník Chudenice, Praha 1992

Vlček, P.: Encyklopedie českých zámků, Libri Praha 1999

1 Dopisy nalezl PhDr. Vratislav Ryšavý z Národního památkového ústavu v Plzni.

2 Vlnas. V.: Princ Eugen Savojský, Paseka Praha 2001, str. 159.

 


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2020  |  O nás