Šlechtické citáty:
Navigace:
Battaglia, Quido *1873 † 1962
11. 3. 2018 | Jan Drocár | Osobnosti
OTEC
Josef baron Battaglia † 1.11.1891 Bratronice |
MATKA
Henrietta baronka von Schönau † 3.11.1897 Bratronice |
Quido Julius baron Battaglia*29.10.1873 Bratronice † 29.4.1962 Bratronice |
|
Quido Julius baron Battaglia (*1873 Bratronice † 1962 Bratronice) pocházel z benátsko-veronského rodu Battaglia de Sopramonte é Ponte alto, jehož historie sahá až do 17. století. Rodina přes jižní Tyrolsko přešla do Rakouska a do Čech. František baron Battaglia (*1778 † 1863) se oženil s Terezií Ludmilou Talackovou z Ještětic (*1790 † 1859). Po jejím bratrovi Josefovi rytíři Talackovi zdědil v roce 1864 syn Josef baron Battaglia (*1824 † 1891) statek a zámek Bratronice. Po Josefovi poté v roce 1891 vše dědil jeho syn baron Quido Julius | |
oo 6. 7. 1909 Vídeň |
|
MANŽELKA Gisela Lehner-Bolzani *17.6.1888 Pressbaum † 18.1.1958 Bratronice |
|
OTEC MANŽELKY Jindřich Lehner-Bolzani * datum † datum |
MATKA MANŽELKY Emilie Anna von Schubert *16.11.1861 Praha † datum |
POTOMCI |
|
Blanka Marie baronka Battagiová |
*26.8.1911 Tullnerbad † 7.1.2005 Lažany *7.12.1914 Vídeň † 29.8.1992 u Strakonic |
Quido Julius baron Battaglia
byl člověk velice pracovitý a moudrý, na sebe i své okolí velice přísný. Sám se prý stříhal mašinkou dohola a sám si dělal cigára. Byl znám nejen jako dobrý hospodář, ale také jako významný chovatel kaprů. Manželka Gizela rozená Bolzany (*1888 † 1958) byla velice vzdělaná, hovořila šesti jazyky a mimo jiné také skládala básně. Manželé měli 2 děti, dceru Blanku Marii a syna Christiana.
![]() |
![]() |
|
Quido Julius baron Battaglia | Gisela Lehner-Bolzani |
Na svůj rod a rodiče vzpomínala dcera v knize Vladimíra Votýpky Návraty české šlechty takto: „…Battagliové pocházejí z Tridentu, dnešního Trentu v údolí řeky Adiže severně od Verony… Ponte alto znamená vysoký most a Sopra-monte horu nad něčím, něco převyšující. Tam někde se jeden z našich předků vyznamenal a vyhrál dvě bitvy. Battagliové byli rodem bojovníků, ale vedle toho, že to byli vojáci, byli také statkáři a měli v Itálii vinice. Při státním krachu po napoleonských válkách, kdy došlo k obrovské inflaci, přišli o všechno. O vinici i o statky. Když bylo po krachu, rakouské vojsko se stěhovalo z tamního kraje pryč. Battaglia sloužil Rakousku, a tak ho převeleli k regimentu do Písku…“
„Můj tatínek se jmenoval Quido a s maminkou se vzali na začátku století, v roce 1909. Ona byla Vídeňačka, rozená Gisela Bolzany, původem ze Švýcar…
V roce čtrnáct byl tatínek jeden z prvních, koho povolali na vojnu, Christian, můj bratr, se narodil až čtyři měsíce po jeho odchodu, na den přesně, kdy se tatínek dostal do ruského zajetí …“
Na podzim roku 1939 podepsal Quido Julius baron Battaglia spolu s dalšími 84 představiteli české zemské šlechty Prohlášení české a moravské zemské šlechty v roce 1939. Po okleštění Československa se tak hrdě přihlásil k československému národu, a proto byla na jeho majetek uvalena v dobách protektorátu nucená správa.
Po válce se mu jeho majetek brzy vrátil, ale již v roce 1949 mu jej zase znárodnili. Když měl jít do vězení, neboť nestihl odevzdat komunisty předepsanou dodávku masa a obilí, šel místo něj jeho syn Christian. Jeho otec by vězení ve svých osmdesáti letech pravděpodobně nepřežil….Zemřel (Quido Julius) až 28.4.1962 v požehnaném věku 89 roků při jedné z obchůzek kolem svých polností u Bořky.