Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Druhou šlechtickou deklaraci si vynutila abdikace (5.10.1938) prezidenta Evarda Beneše, jeho odjezd (22.10.1938) do exilu a zvolení (30.11.1938) nového prezidenta Emila Háchy. Zástupci šlechty se s ním sešli při audienci 24. ledna 1939, aby mu potvrdili to, co již 17. září 1938 deklarovali E. Benešovi. Audience na Pražském hradě se zúčastnilo 12 signatářů z 10 rodů české zemské šlechty a projev opět přednesl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí. “ Zobrazit celý citát »

Druhá šlechtická deklarace – 24.1.1939



Sokolov

WIKIPEDIE

Sokolov (do roku 1948 Falknov nad Ohří, německy Falkenau an der Eger) je město ve stejnojmenném okrese v Karlovarském kraji, 18 km západně od Karlových Varů na soutoku Ohře a Svatavy uprostřed sokolovské pánve, v nadmořské výšce 401 metrů. Žije zde přibližně 22 tisíc obyvatel. Jeho ráz je ovlivněn těžbou hnědého uhlí a s tím souvisejícím průmyslem.

Historie

První písemná zmínka o Sokolově pochází z 13. dubna 1279. V ní je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Poměrně úrodnou půdu kolem řeky Ohře již celá staletí předtím zemědělsky obdělávali Slované, kteří tu založili řadu osad. Německou kolonizací od 13. století vzrostl počet osad a poddaných, rozšířila se plocha obdělávané plochy, rozvinula se těžba rud a podstatně se zvýšily i příjmy panovníka, šlechty a klášterů. Noví kolonisté převládli i ve staroslovanských vsích, po nichž zůstala jako jediné svědectví jejich původu jen jména přizpůsobena jazyku nových osadníků (Bukovany – Buckwa, Březová – Prosau, Citice – Zieditz, Dasnice – Dasnitz atd.). Zda bylo nothaftovské rytířské sídlo opravdu tak významné, se vedly pře. Po archeologickém průzkumu v roce 1994 se ukázalo, že ve 13. století stál na místě dnešního zámku kamenný hrádek. Kolem něj se vytvořilo menší město. Jeho význam vzrostl až v 19. století díky těžbě uhlí.

Koncem 30. let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením majora Františka Helvína. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1657 mužů. Při bojovém nasazení padlo 13 mužů tohoto praporu, 25 mužů bylo zraněno a 296 mužů bylo zajato. Město bylo po podepsání Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu (1938–1945).

Pověst o vzniku Sokolova

Jméno Sokolov, tenkrát ovšem ve své původní podobě Valkenowe, se poprvé objevuje v jedné listině roku 1279, jak již bylo zmíněno. Bylo to v době křížových výprav. Někde na horní Ohři žil rytíř, a ten se zúčastnil tažení proti Turkům, kteří tenkrát znesnadňovali věřícím přístup k Ježíšovu hrobu ve Svaté zemi. Když se pak po létech vrátil do své vlasti, našel místo své tvrze jen spáleniště a zarostlý hrob své ženy, a tak odešel z míst, která mu připomínala ztrátu nejbližších. Šel po řece a na soutoku Ohře a Svatavy si postavil chýši. Do této oblasti jezdili často hradní páni na lov se cvičenými sokoly. Rytíř, který prošel těžkými boji, byl i dobrým ranhojičem, a tak byl vyhledáván obyvateli okolí. Brzy vznikla kolem poustevníkova srubu osada, kde cvičili lovčí sokoly, a již bylo dáno jméno po sokolech – Sokolov (obraz sokola později přešel do městského znaku, proto se jedná o takzvané mluvící znamení).

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1921 zde žilo v 820 domech 10 151 obyvatel, z nichž bylo 5 116 žen. 351 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 588 k německé a 7 k židovské. Žilo zde 9 575 římských katolíků, 309 evangelíků, 7 příslušníků Církve československé husitské a 208 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 149 domech 11 381 obyvatel. 1 228 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 9 825 k německé. Žilo zde 10 024 římských katolíků, 409 evangelíků, 147 příslušníků Církve československé husitské a 170 židů.

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Falknov (Falkenau): 
1) Falknov., město v Čechách na řece Ohři, při želez. stanici Buštěhradské dráhy (Falknov-Klingenthal a Praha–Chomútov–Karl. Vary–Cheb) se 493 d., 177 ob. č., 5190 n. (1890); sídlo okr. hejtm. a soudu, vikariátu, stát. revír. a horních úřadů, finanč. kommissařství, cejch. úřadu, okr. četn. velitelství, pš., telegr. úřadu; má arciděkanský chrám sv. Jakuba (z r. 1671), kapucínský klášter (z r. 1665) s kostelem sv. Antonína Pad. s hrobkou hrabat Nostic-Rieneků, kostel sv. Jana Ev. na hřbitově, 5tř. ob. a měšťan. školu pro chlapce a pro dívky (obě samostatné), prům. pokrač. školu, žel. most nad Ohří 132 m dlouhý a měšťanský pivovar, 3 válc. mlýny, přádelnu na bavlnu, továrny na kartonáže, zboží terrakot. a fabrikace minerálních a chemických produktů.
Fideikomisní panství falknovské ve výměře 3256 ha, k němuž náležejí zámek, pivovar, pila, tříslovna a cihelna ve Falknově, jest majetek Erv. hr. Nostice-Rieneka. Tu a v okolí značné hnědouhelné doly (revír falknovský), jež obsahují značné flece (4 m mocné) uhlí plynového, red.
– Znak (vyobr. č. 1420.): Na stříbrném štítě (pod zlatou korunou) sokol (Falke) přirozené barvy se zlatým zobákem a zlatými drápy, na zeleném pahrbku (Au) stoje (tak zvaný mluvící znak).

Dějiny: Falknov založen jest bezpochyby od Nothaftů, kteří za starých dob drželi statky v Loketsku. K jeho držitelům patřili Albert Nothaft z Falknova (1280-1309), jenž měl syna Ekharta (1309-1327) a bratří Albert a Englhart z Falknova, kteří tu ještě r. 1324 poroučeli. R. 1313 dostal prý Falknov první výsady od krále Jana. Od Nothaftův dostal se Falknov jako léno Mikuláši Winklerovi, jenž jej zase v léno podal králi Janovi, avšak za Tomáše Winklera zřekli se Nothaftové vrchního práva (1360) a Tomáš odkázal Falknov strýci svému Trostovi z Kynšperka. Tento seděl tu r. 1363, ale již r. 1366 byl v držení královském. Král Václav potvrdil r. 1397 obci Falknovské svobody a vesnice Lomnici a Jindřichovice a držel Falknov po celé své panování jako část panství Loketského. Zikmund zapsal (1434) Loketský kraj s Falkovem Kašparovi Šlikovi z Holiče. (Viz Archiv český VI, 548 atd.)
Mikuláš Šlik, jenž při dělení F. na díl obdržel, postavil tu r. 1480 nový zámek na místě bývalé tvrze. Zemřel 1522 a hned se synové rozdělili, při čemž dostal Volf Falknov. Ve válce Šmalkaldské opanoval Falknov Vilém Thumshirn, vůdce saský, ale brzo odtud odtáhl. R. 1553 dosáhl Volf Falknova dědičně a zemřel r. 1556. Synovec a nástupce jeho Kryštof udělil r. 1587 Falknovským svobody na vaření piva a zůstavil syna Jana Albina. Týž jsa za povstání jedním z direktorův, nejen usilovně jednal proti Ferdinandovi II., nýbrž se i zasazoval o volbu Bedřicha falckrabě, který u něho jeda do Prahy přenocoval (26. října 1619). Z těch příčin odsouzen 1621 hrdla, cti a statků v a Falknov prodán 1622 Otovi z Nostic († 1630). Když Mansfeld osadil severozáp. Čechy, vtrhlo do Falknova 750 Angličanů, jimž velel Gray (5. ún. 1621), ku konci března přitáhlo před Falknov vojsko císařské a když přibyl gen. Vřesovec se Sasy, oblehán F. a získán úmluvou (9. dubna). Tehda i později Falknov mnoho zkoušel. R. 1631 dne 6. pros. obsadili jej Sasové, ale ustoupili před cís. vojskem. Avšak nedlouho potom vrátil se saský generál Fictum a opanoval zámek, při čemž vznikl oheň takový, že celé město vyhořelo (26. kv. 1632). Od Švédů také Falknov mnoho trpěl; r. 1643 plenil tu Königsmark, r. 1647 zmocnili se Falknova císařští, ale po několika měsících vypudil je Wittenberg, pak zase obsazen jest Falknov císařskými, ale opět přitáhl Königsmark, střílel k městu po pět dní a dobyl ho (21. čna 1648). R. 1693 způsobily kobylky v okolí veliké škody. Srv. Pelleter, Denkwürdigkeiten d. Stadt Falkenau (F.. 1876—82, 2 d.). Sčk.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás