Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Kostel sv. Ludmily na pražských Královských Vinohradech

Kostel svaté Ludmily

– katolický kostel na náměstí Míru v pražských Vinohradech v městské části Praha je typická neogotická stavba. Byla postavena koncem 19. století na počest svaté kněžny Ludmily. Je nejmladším z kostelů na území Prahy 2 a zároveň jedním z největších.

Původně malá obec Vinohrady byla roku 1879 povýšena na město a stále rostoucí počet obyvatel si vyžádal stavbu nového farního kostela. Vinohrady byly budovány promyšleně a tak bylo pro kostel zvoleno místo uprostřed centrálního náměstí a vypracováním plánů byl pověřen známý architekt Josef Mocker.

Komplexní přehled o Kostelu sv. Ludmily od Městské části Praha 2

Kostel sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze.

Kostel sv. Ludmily v Praze
Kostel svaté Ludmily je katolický kostel na náměstí Míru v pražských Vinohradech. Typická neogotická stavba byla postavena koncem 19. století na počest svaté kněžny Ludmily. Je nejmladším z kostelů na území Prahy 2 a zároveň jedním z největších.

Původně malá obec Vinohrady byla roku 1879 povýšena na město a stále rostoucí počet obyvatel si vyžádal stavbu nového farního kostela. Vinohrady byly budovány promyšleně a tak bylo pro kostel zvoleno místo uprostřed centrálního náměstí a vypracováním plánů byl pověřen známý architekt Josef Mocker.

Poté, co byly v roce 1875 zbořeny novoměstské hradby od poříčského nábřeží po Slepou bránu, začaly se Vinohrady rychle rozrůstat. Postupně se z nich stávala moderní pražská čtvrť, neboť výstavba činžovních domů probíhala v souladu s územním plánem města. Původně Vinohrady náležely k farnosti sv. Mikuláše ve Vršovicích a kromě dvou kaplí neměly vlastní chrám. Byly to kaple Sv. Rodiny nad Nuselskými schody a kaple sv. Václava sester boromejek při opatrovně sirotků z roku 1876. Když roku 1881 počet vinohradských obyvatel přesáhl 15 000, začalo se uvažovat o výstavbě vlastního kostela a vytvoření nové farnosti.

Projekt inicioval vinohradský purkmistr Václav Vlček a oficiálně byla nová farnost registrována k 1. listopadu 1884. O jeho uskutečnění se staral ženský Spolek sv. Ludmily (původně sv. Elišky), který založila purkmistrova manželka Eliška.

Základní kámen kostela byl položen 25. listopadu 1888 a stavba pokračovala až do roku 1892 podle plánů architekta Josefa Mockera, kterého na stavbě zastupoval František Mikš (1852–1924). Na jeho výzdobě se podíleli slavní umělci té doby. Kostel byl slavnostně vysvěcen v neděli 8. října 1893, jeho vybavování pokračovalo ještě ve 20. století (např. provedení hlavního oltáře bylo zadáno v roce 1902).

K farnosti sv. Ludmily byla brzy přifařena také mariánská kaple v budově Zemské porodnice na Karlově, zrušená komunisty v polovině 50.let 20. století a obnovená po roce 1990.

Od roku 1974 byl kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen. Poté byla otevřena provizorně část jedné lodi, aby mohly probíhat bohoslužby aspoň v improvizovaném prostředí. Slavnostní bohoslužbou, slouženou kardinálem Miloslavem Vlkem, v roce 1992 byla stavba znovu otevřena celá.

Od roku 2013 je na kostel každoročně v rámci festivalu Signal promítán videomapping. Koná se několik dní v říjnu.

Exteriér
Kostel sv. Ludmily je cihlová trojlodní bazilika s příčnou lodí ve tvaru kříže, do níž jsou diagonálně umístěny čtyři vstupy ve formě portálů. Dvě štíhlé hranolové šedesátimetrové věže v západním průčelí tvoří dominantu nejen náměstí Míru, ale celé Jugoslávské ulice. Věže mají pět podlaží nestejné výšky. Druhé podlaží má stejnou výšku jako boční věže, třetí podlaží jako stěny hlavní lodi, čtvrté jako hřeben střechy hlavní lodi. V pátém patře jsou umístěny zvony a jsou zakončeny štíhlými osmibokými jehlancovými střechami. V každé věži jsou 2 zvony. Věže rámují průčelí s vysokým štítem, rozetou, ústupovým portálem a mohutným schodištěm. Na bohaté malířské a sochařské výzdobě se podílely dvě desítky slavných výtvarníků té doby. Tympanon nad středním vstupním portálem vyzdobil sochař Josef Václav Myslbek. Na tomto reliéfu je zobrazen žehnající Kristus, který se nachází mezi sv. Ludmilou a sv. Václavem. V nikách po stranách hlavního portálu stojí sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Elektrické svítilny na schodiště dodal František Křižík.

Interiér
Sochy apoštolů ve štítech lodí vytvořili sochaři Antonín Procházka, František Hergesel, Ludvík Šimek a Bernard Otto Seeling. Procházka se Štěpánem Zálešákem později navrhli a provedli také secesní boční oltáře a dřevořezby dodal Jan Kastner. Nástěnné dekorativní malby provedl Jan Jobst. Nástěnné malby v hlavní lodi představují cyklus postav českých patronů a klenba presbytáře je zdobena medailony světců. Na východním konci severní lodi jsou výjevy ze života panny Marie a na východním konci jižní lodi výjevy ze života sv. Cyrila a Metoděje. Barevnost interiéru je způsobena především světlem, které proniká barevnými vitrážemi. Ty byly vytvořeny podle originálních kartonů malířů Františeka Sequense, Adolfa Liebschera, Františka Urbana a Františka Ženíška. Architekt Josef Zika navrhl kazatelnu, její sochařskou výzdobu provedl Antonín Procházka[8].

Varhany
Varhany byly dokončeny pět let po dostavbě kostela sv. Ludmily v roce 1898. Tvůrcem varhan byl Emanuel Štěpán Petr (1853-1930). Varhany v kostele sv. Ludmily mají opusové číslo 117. Stojí na hlavním kůru v bohatě vyřezávané dubové skříni v novogotickém stylu a absolutně korespondují s ostatním interiérem. Není vyloučeno, že na návrhu skříně se podílel architekt kostela Josef Mocker. V prospektu (v pohledové části) stojí původní cínové píšťaly, které unikly válečné rekvizici drahých kovů v roce 1917. Traktura je mechanická s Barkerovou pákou.

V období 2013–2018 nebyly varhany používány a probíhala jejich rekonstrukce. Ta se mohla uskutečnit díky veřejné sbírce a sponzorskému daru.

Zdroj: Wikipedie