Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Homole

Poutní místo Homole

Nedaleko města Kostelce nad Orlicí leží poutní místo vystavěné na kopci Homole. Původně zde prý stával hrad, který dobyl sám Karel IV. při bojovém tažení proti Mikulášovi z Potštejna. Na konci 17. století tu vyrostl, díky hraběnce Terezii Eleonoře Ugarte, poutní areál. Jádrem celého komplexu je raně barokní kostel Panny Marie Bolestné, kolem kterého se rozprostírá hřbitov. Hraběnka, vdova po španělském generálovi Ugarte, cítila povinnost přivést v době vrcholící rekatolizace také své poddané na „správnou víru“, proto se rozhodla vybudovat na svém panství (v Borovnici) svatyni, která by se stala poutním místem.

Místo pro stavbu kostela bylo zvoleno víc než pečlivě – Homole se nachází mezi obcemi Borovnice a Lhoty u Potštejna; uprostřed kříže vytvořeného průsečíkem přímek z města Rychnov nad Kněžnou do Chocně a z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí. Na Homoli najde pozorný turista nejednu zvláštnost, například průčelí kostela je netypicky otočené k severu. Tím největším unikátem jsou ale svaté schody Scala sancta, na svahu návrší. Tvoří je 153 kamenných stupňů a 16 odpočívadel postavených přesně podle růžence – oblíbené katolické motlitby, která se v různých cyklech opakuje. Počet schodů a odpočívadel je stejný jako počet Zdrávasů a Otčenášů ve Velkém růženci. Poutníci, kteří přicházeli z dalekého okolí tak mohli stoupat po schodech a odříkávat modlitby; na každém jednotlivém schůdku se modlili Zdrávas Maria a na odpočívadle Otčenáš, to vše na kolenou. Schodiště je po obou stranách zdobeno dvojicemi soch svatých z dílny litomyšlských sochařů, nahoře je zakončeno branou na hřbitovní návrší, kterou po stranách lemují malé kaple z roku 1703.

Za kostelem najdete klečící sousoší sv. Jana Nepomuckého a Václava. V roce 1778 ještě komplex doplnila kostnice se zvonicí. Kromě poutního místa dala hraběnka Ugarte na vrcholu kopce také zbudovat první českou školu v tomto kraji. Škola byla zařízena velmi skromně – lavicemi, stolem s dubovou deskou a tabulí u níž stály silné lískovice. Světlo sem pronikalo třemi malými okénky a v zimě se topilo v peci. Děti docházely za špatného počasí jen těžko a v době sezónních prací musely pomáhat doma rodičům.

Jestli se hraběnka za svou bohulibou činnost dočkala vděčnosti svých poddaných, nevíme. Dochovala se pouze legenda, která ve prospěch šlechetné Tereze von Ugarte zrovna nehovoří. Stavba schodiště na vrchol Homole byla velmi namáhavá a robotníci, kteří tu pod dohledem drábů pracovali, hraběnku za její přísné zacházení proklínali. Za měsíčních nocí je prý vidět černý kočár tažený čertem, ve kterém musí hraběnka jezdit po schodech, dokud její duše nedojde pokoje.

KUDY Z NUDY

♣♣♣

Homole je tedy jedna ze čtyř místních částí obce Borovnice v okrese Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj. Nachází se mezi obcemi Borovnice a Lhoty u Potštejna; uprostřed kříže vytvořeného průsečíkem přímek z města Rychnov nad Kněžnou do Chocně a z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí. Při sčítání lidu roku 2001 měla osada 9 domů a 16 obyvatel. Na vrchu Homoli se nachází barokní poutní kostel Panny Marie Bolestné s výpravným přístupovým schodištěm, působící jako dominanta krajiny. Sám kostel katastrálně přísluší již k sousední obci Lhoty u Potštejna.

Historie:

Poutní místo na Homoli, vybudované hraběnkou Terezií Eleonorou z Ugarte v letech 1690-1696, stojí na nejvyšším místě táhlého hřebene. Hraběnka se v této době vrcholícího rekatolismu nechala zřejmě inspirovat jen o málo starším kostelem v Hemžích, a rozhodla se vybudovat na svém panství také svatyni, která by se stala místem zbožných poutí. Prostředky na výstavbu jí poskytlo dědiství, když se se čtyřmi svými sestrami podělila o rozsáhlé kladenské panství jejich bratra Františka Adama Eusebia říšského hrabětě ze Žďáru, posledního mužského příslušníka tohoto rodu v Čechách (z. 1670).

Jádrem celého komplexu je kostel Panny Marie Bolestné, obklopený hřbitovem, postavený raně barokně v letech 1692-1696. Kostel je jednolodní stavba se zdobeným západním štítem a hranolovou věží, která byla nově opravena roku 1740 poté, co ji srazila vichřice. Zařízení je vesměs rokokové a pseudoslohové. V průčelí u zdi, která obklopuje hřbitov, jsou dvě nakoso postavené kaple z roku 1703. Celek doplňuje ještě kostnice z roku 1778. Západní branku na hřbitov zdobí dvě sochy klečících postav: sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Středoevropským unikátem a zlatým hřebem Homole je kamenné schodiště. Má 153 schodů a 16 odpočívadel. Tento počet nebyl zvolen náhodně, je určen symbolickou myšlenkou, aby se poutníci při stoupání do chrámu mohli pomodlit růženec. Počet schodů přesně odpovídá počtu Zdrávasů ve Velkém růženci se třemi Zdrávasy úvodními, počet odpočívadel pak Otčenášům. Všechny sochy, které tu na schodišti byly, pocházely z roku 1767, pravděpodobně z dílny litomyšlských sochařů Hendrichů.

Kostel nechala postavit hraběnka Terezie Eleonora, vdova po španělském generálovi Petrovi hraběti z Ugarte, majiteli velkostatku velké Meziříčí, která žila na zámečku v Borovnici. Základní kámen byl položen 12.května 1692 a třídenní slavnosti proběhly za přítomnosti královéhradeckého biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Kromě toho dala hraběnka zřídit poblíž kostela školu, která byla jediná v okolí.

Kostel byl navržen jako prostá jednolodní stavba se štítovým průčelím natočeným netypicky severním směrem, aby dominoval okolní volné krajině. Architektura je raně barokní. Fasáda průčelí je členěna plochými lisenami, štít vybíhá z volutových vyzdívek. Hranolová věž v severovýchodním rohu byla roku 1740 stržena vichřicí, ale záhy došlo k její opravě. Kostel je obklopen malým hřbitovem, kde byly roku 1703 postaveny dvě kaple (kaple sv. Jana Nepomuckého a kaple Nanebevzetí Panny Marie). Jako třetí kaple vypadá kostnice na východní straně kostela, která byla postavena roku 1778.

K poutnímu chrámu vede unikátní kamenné schodiště, které je ojedinělou umělecko-historickou a stavební památkou v rámci střední Evropy. Tvoří ho 153 kamenných stupňů a 16 odpočívadel. Počet schodů a odpočívadel je symbolický; byl určen myšlenkou, aby se poutníci na schodech mohli pomodlit celý růženec. Stupňů je tolik kolik „zdrávasů“ a odpočívadel tolik kolik je „otčenášů“. Sochařská výzdoba je z 2.pol. 18.století a pochází z dílny rodiny Hendrichů z Litomyšle.

WIKIPEDIE