Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„V listopadu 2019 Petr Nohel 4. díl drobných publikací věnujících se nástupnictví a nástupnickému právu v Českých zemích. Titul „Markrabata obojí Lužice“ tak navazuje na předchozí autorovy tři tituly, Nástupnické právo v Českém království z roku 2015, Údělná knížata a markrabata moravská z roku 2016 a Slezská knížata a slezští vévodové z roku 2017.“ Zobrazit celý citát »

Poslední díl tetralogie o nástupnictví v Českých zemích

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice

Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Flossenbürg

9. 3. 2015 | Feitl, Karel | Místa

Flossenbürg je obec v německém zemském okrese Neustadt an der Waldnaab ve spolkové zemi Bavorsko. Leží asi 15 km od hranic s Českou republikou, mezi městy Bärnau a Floss.

Trosky někdejšího markraběcího, vévodského, královského a císařského hradu se nad vesnicí zdvihají na výrazném horském kuželu. První zmínka o něm pochází již z roku 1125 a mezi jeho majiteli byli i čeští králové.

Dnes je hrad dobře udržovanou zříceninou. Kromě zbytků hradeb, věží a paláce je zde také vyhlídková plošina a z ní je velmi dobrý výhled na celou oblast.

1 – zřícenina hradu, 2 – místo, kde ležel koncentrační tábor

Tehdy v roce 1125 patřil Berengarovi II. markraběti ze Sulzbachu (*ca 1080 † 3.12.1125) z rodu Babenbergů. Po smrti jeho syna a dalšího z majitelů, markraběte Gebharda III. v roce 1188, získal hrad římský císař Fridrich I. Barbarossa (*1123 † 1190). Hrad chránil cesty do Čech.

V roce 1212 hrad připadl dědičně českému králi Přemysl I. Otakarovi (vnučka císaře Barbarossy Kunhuta byla Přemyslovou snachou, manželkou jeho syna Václava I. a tudíž také českou královnou), což mu bylo znovu potvrzeno listinou z roku 1231.


popisek		popisek

Přesto se hradu roku 1253 zmocnil Barbarossův pravnuk císař Konrád IV. (*1228 † 1254), od něhož jej získal jeho tchán, bavorský vévoda Otto II. z rodu Wittelsbachů. Po dohodě s Přemyslem Otakarem II. se hrad stal opět součástí majetků české koruny, avšak poté byl českými králi často dáván do zástavy.

Roku 1353 vykoupil Flossenbürg Karel IV. od norimberského purkrabího Jana († 1357) a jeho bratra Albrechta († 1361). V roce 1373 přešel jako náhrada na Fridricha Bavorského a o rok později jej do zástavy získal Ota Braniborský. Přestože se králi Jiřímu z Poděbrad podařilo obnovit svůj nárok na tento hrad, již roku 1459 se jej kvůli nedostatku peněz vzdal.

Na počátku 16. se stal hrad sídlem lapků a byl považován za ztracené léno. K definitivnímu opuštění hradu došlo po jeho dobytí a vypálení Sasy v roce 1634. Poté hrad již nikdy nebyl obnoven.

Müllerova mapa Čech z roku 1720: vpravo nahoře Tachov (Tachau), vlevo uprostřed Flossenbürg

Až do I. světové války byla hradní skála ohrožována těžbou kamene, která však byla naštěstí včas zastavena. V květnu 1938 byl nedaleko zřízen nacistický koncentrační tábor.

Text byl sestaven s použitím knihy:
Zdeněk Fišera, Skalní hrady zemí Koruny české, LIBRI 2004
Autor fotografií:
KAREL FEITL