Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„V listopadu 2019 Petr Nohel 4. díl drobných publikací věnujících se nástupnictví a nástupnickému právu v Českých zemích. Titul „Markrabata obojí Lužice“ tak navazuje na předchozí autorovy tři tituly, Nástupnické právo v Českém království z roku 2015, Údělná knížata a markrabata moravská z roku 2016 a Slezská knížata a slezští vévodové z roku 2017.“ Zobrazit celý citát »Poslední díl tetralogie o nástupnictví v Českých zemích
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Flossenbürg
9. 3. 2015 | Feitl, Karel | Místa
Flossenbürg je obec v německém zemském okrese Neustadt an der Waldnaab ve spolkové zemi Bavorsko. Leží asi 15 km od hranic s Českou republikou, mezi městy Bärnau a Floss.
|
Trosky někdejšího markraběcího, vévodského, královského a císařského hradu se nad vesnicí zdvihají na výrazném horském kuželu. První zmínka o něm pochází již z roku 1125 a mezi jeho majiteli byli i čeští králové.
Dnes je hrad dobře udržovanou zříceninou. Kromě zbytků hradeb, věží a paláce je zde také vyhlídková plošina a z ní je velmi dobrý výhled na celou oblast.
|
1 – zřícenina hradu, 2 – místo, kde ležel koncentrační tábor |
Tehdy v roce 1125 patřil Berengarovi II. markraběti ze Sulzbachu (*ca 1080 † 3.12.1125) z rodu Babenbergů. Po smrti jeho syna a dalšího z majitelů, markraběte Gebharda III. v roce 1188, získal hrad římský císař Fridrich I. Barbarossa (*1123 † 1190). Hrad chránil cesty do Čech.
|
|
V roce 1212 hrad připadl dědičně českému králi Přemysl I. Otakarovi (vnučka císaře Barbarossy Kunhuta byla Přemyslovou snachou, manželkou jeho syna Václava I. a tudíž také českou královnou), což mu bylo znovu potvrzeno listinou z roku 1231.
|
|
|
popisek | popisek |
Přesto se hradu roku 1253 zmocnil Barbarossův pravnuk císař Konrád IV. (*1228 † 1254), od něhož jej získal jeho tchán, bavorský vévoda Otto II. z rodu Wittelsbachů. Po dohodě s Přemyslem Otakarem II. se hrad stal opět součástí majetků české koruny, avšak poté byl českými králi často dáván do zástavy.
|
|
Roku 1353 vykoupil Flossenbürg Karel IV. od norimberského purkrabího Jana († 1357) a jeho bratra Albrechta († 1361). V roce 1373 přešel jako náhrada na Fridricha Bavorského a o rok později jej do zástavy získal Ota Braniborský. Přestože se králi Jiřímu z Poděbrad podařilo obnovit svůj nárok na tento hrad, již roku 1459 se jej kvůli nedostatku peněz vzdal.
|
|
Na počátku 16. se stal hrad sídlem lapků a byl považován za ztracené léno. K definitivnímu opuštění hradu došlo po jeho dobytí a vypálení Sasy v roce 1634. Poté hrad již nikdy nebyl obnoven.
|
Müllerova mapa Čech z roku 1720: vpravo nahoře Tachov (Tachau), vlevo uprostřed Flossenbürg |
Až do I. světové války byla hradní skála ohrožována těžbou kamene, která však byla naštěstí včas zastavena. V květnu 1938 byl nedaleko zřízen nacistický koncentrační tábor.
Text byl sestaven s použitím knihy:
Zdeněk Fišera, Skalní hrady zemí Koruny české, LIBRI 2004
Autor fotografií:
KAREL FEITL