---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Ocenění:

---

Bubny

Wikipedia

Bubny (německy Bubna) jsou bývalá vesnice severně od centra Prahy. Jádro zástavby se rozkládalo na levém, severním břehu Vltavy v úrovni ostrova Štvanice v místech dnešního nábřeží Kapitána Jaroše. Katastrální území zahrnovalo také Letnou a okolí dnešní Bubenské ulice a nádraží Praha-Bubny, Bubny tedy tvořily západní část dnešních Holešovic. Od poloviny 18. století se rychle rozvíjely. V roce 1850 byly sloučeny s Holešovicemi do obce Holešovice-Bubny. V roce 1884 byly Holešovice-Bubny připojeny k Praze jako historicky první obec, která v době připojení nebyla městem, a staly se tak VII. pražskou částí. Od správní reformy v roce 1960 byla celá čtvrť přejmenována na Holešovice.

Historie

Bubny bývala ves rybářů nedaleko Prahy na levém břehu Vltavy proti rozlehlému ostrovu Štvanice (kdysi soustava říčních ostrovů), poblíž brodu směřujícího z Poříčí přes ostrovy na levý břeh a dále na západ k Pražskému hradu. Ves Bubny je prvně připomínána v tzv. vyšehradském falzu z roku 1088. Brod u Buben je zmiňován k roku 1105, kdy jej použil kníže Svatopluk při svém tažení proti svému bratranci Bořivojovi II., usazenému na Hradě. Další historická zpráva zmiňuje ves Bubny k roku 1172 jako ves jistého Gumpolda.

Zasvěcení bubenského kostela sv. Klimenta je písemně zmíněno k roku 1298, avšak z analogie s jinými kostely zasvěcenými stejnému patronovi vyplývá, že může jít o stavbu o několik století starší. Další zmínka o kostelíku je k roku 1334. Bubny jsou zmiňovány také k r. 1261, kdy král Přemysl Otakar  II. vystrojil dvoudenní hody „na poli řečeném Letné, které leží mezi vsemi řečeným Ovenec, Holišovice a Bubny“.

K letům 1620-1630 spadajícím do období třicetileté války je uvedeno, že statek Bubny je v držení Albrechta z Valdštejna. Při švédském vpádu do Prahy v závěru války roku 1648 byl tento statek zpustošen a na bubenském hřbitově (vedle kostelíka sv. Klimenta) je dodnes udržován hrob jednoho z tehdejších obránců Prahy. Po skončení třicetileté války byl  statek
barokně přestavěn a ve vsi také obnovili pivovar. V letech 1659–1677 se dočkal (dík  hraběti
Maxmiliánovi Martinicovi) své barokní přestavby i kostelík sv. Klimenta.

Po roce 1750 se začaly Bubny – zejména na území vymezeném dnešní ulicí Skaleckou,
Strossmayerovým náměstím (dříve Bubenským náměstím), Bubenskou ulicí (nad stanicí metra Vltavská) a Vltavou rychle rozvíjet. V roce 1850 byly katastrální obce Bubny (zahrnující území dnešní Letné) a Holešovice sloučeny do jediné katastrální obce Holešovice-Bubny a v roce 1884 se takto sloučená obec stala sedmou městskou čtvrtí – Prahou VII.

Poloha Buben a Holešovic na císařských otiscích map Stabilního katastru z roku 1840 (Výřez z mapových listů kód 1960-1-001 až 1960-1-006).

Při dalším rozvoji Prahy a jejích správních reformách vytratilo se jméno Bubny z názvu katastrálního území Holešovice-Bubny a od reformy v roce 1960 se pro ně užívá už jen název Holešovice. Většinu někdejšího katastrálního území Bubny znají dnešní Pražané spíše jako Letnou. Jméno Buben dnes připomíná Bubenská ulice, Bubenské nábřeží a název železniční stanice Praha-Bubny, ze staré zástavby zbyl jen kostel sv. Klimenta.

kudyznudy.cz

Bubny – čtvrť mezi tichou vzpomínkou a pulsem proměny

Bubny, bývalá ves severně od centra Prahy, dnes tvoří západní část Holešovic. Čtvrť s bohatou historií i dramatickými osudy spojuje industriální minulost s moderní architekturou a kulturní scénou. Najdete tu historické památky, galerie, tržnici i klidná zákoutí u Vltavy.

Praha-Bubny na Praze 7

Bubny patří k nejstarším osadám v okolí Prahy – první písemná zmínka pochází již ze 13. století. Strategická poloha na pravém břehu Vltavy a blízkost centra města z nich udělala místo, které po staletí spojovalo venkovský ráz s rušným obchodem. Ve druhé polovině 19. století se zde rozvíjí železniční uzel, průmysl a později také činžovní zástavba, která dala čtvrti městský charakter. Dnes je oblast známá především jako západní část Holešovic, kde se mísí historická průmyslová architektura s moderní výstavbou.
S Bubny se pojí také velmi smutná kapitola českých dějin – místní nádraží Praha-Bubny sloužilo za 2. světové války k deportaci židovských obyvatel. Bubny jsou ale zároveň i čtvrtí proměny – brownfieldy se mění v moderní čtvrť Bubny–Zátory, plnou zeleně, kulturních projektů a nových rezidencí. Procházka touto oblastí je cestou časem: od středověkých kořenů přes industriální revoluci až po současnou architektonickou vizi města budoucnosti.

Bubny: nádraží, které mlčelo, ale pamatuje

Nádraží Praha–Bubny vzniklo roku 1866 jako spojnice mezi Dejvicemi a Masarykovým nádražím přes Negrelliho viadukt. V meziválečném období prošlo přestavbou, ale jeho nejtemnější kapitola se psala za druhé světové války. Právě odsud odjížděly transporty pražských Židů do ghett a koncentračních táborů. Ticho, které tehdy panovalo, se stalo symbolem spoluviny i zapomnění. Postupně zde vzniká Památník ticha, který má připomínat osudy deportovaných a dějinný význam lokality. Projekt proměňuje nádražní budovu v centrum paměti a dialogu. Architektonický návrh studia ARN propojuje historickou budovu s moderní expozicí, která má připomínat nejen oběti, ale i nutnost mluvit, když je ticho neúnosné. Dokumentární projekt Expedice Bubny a kulturní akce jako Bubnování pro Bubny dodávají místu nový rytmus – tichý, ale naléhavý. Bubny tak nejsou jen čtvrtí mezi kolejemi a novou výstavbou. Jsou místem, kde se město učí pamatovat, mluvit a tvořit budoucnost, která nezapomíná.

Co nesmíte vynechat při procházce Bubny

Bubenské nádraží – silné místo českých dějin. Za 2. světové války odsud odjížděly transporty Židů do koncentračních táborů. Dnes zde vzniká Památník ticha, který připomíná tisíce zmařených osudů a slouží jako prostor vzdělávání a dialogu.
Pražská tržnice (bývalá jatka) – architektonicky unikátní areál z 19. století s industriálním kouzlem. Dnes se proměňuje v moderní kulturní a gastronomické centrum s festivaly, koncerty i trhy.
Kostel sv. Antonína Paduánského – majestátní dominanta s neogotickou fasádou, která propojuje duchovní rozměr čtvrti s historickou architekturou.
Výstaviště Praha a Stromovka – v těsném sousedství Bubnů leží populární areál Výstaviště s výstavními pavilony, divadly a zahradní architekturou, a také královská obora Stromovka – ideální pro piknik nebo klidnou procházku v zeleni.
Přístaviště a nábřeží Vltavy – romantická trasa podél řeky s výhledy na Pražský hrad, Troju a Letnou, vhodná pro procházky i cyklovýlety.
Industriální architektura – Bubny jsou rájem pro milovníky technických památek: viadukty, sklady, nádražní budovy i bývalé továrny tu tvoří unikátní městskou krajinu.
Moderní čtvrť Bubny–Zátory – nově vznikající urbanistický celek propojuje industriální minulost s moderním městským životem.
Kulturní prostory a galerie – bývalé tovární objekty dnes často hostí výstavy, divadlo či performance. Bubny se tak stávají centrem živé městské kultury.

Nové nádraží Praha-Bubny