Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Sedisvakance






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Boskovice

Zámek Boskovice je empírový zámek z počátku 19. století v držení hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly. Součástí zámeckého komplexu je také jízdárna, skleník a rozlehlý park. Celý areál je od roku 1958 zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek ČR a je přístupný veřejnosti.

Původně stál na tomto místě dominikánský klášter s kostelem, který v roce 1682 založil tehdejší majitel boskovického panství Jan Bohuš ze Zástřizl. Po zrušení tohoto kláštera za Josefa II. v roce 1784 objekt odkoupili Dietrichsteinové a zřídili zde na na krátkou dobu manufakturu na výrobu barev. Přestavba komplexu na zámek byla provedena v letech 1819-1826 za Františka Xavera Dietrichsteina. Kostel byl z velké části rozebrán a upraven na zámeckou kapli. Klášterní trakt byl radikálně přestavěn na čtyřkřídlou empírovou budovu s vnitřním arkádovým dvorem.

Boskovice Boskovice

Roku 1843 se Boskovice do rodinného majetku rodu Mensdorff-Pouilly, když se
Alfons Bedřich hrabě Mensdorff-Pouilly (*1810 † 1894)  oženil (23.7.1843 ve Vídni) s dědičkou boskovického panství, Terezií Rosou hraběnkou z Dietrichsteina (1823 † 1856). V té době byl  empírový zámek Boskovice již zcela dokončen, obklopoval ho velký anglický park. Jak již bylo výše napsáno, zámek nevyrostl na zelené louce, ale vznikl razantní přestavbou dominikánského kláštera z přelomu 17. a 18. století. Když v roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil, v objektu vznikla manufaktura na výrobu barev. Tuhle éru tu připomínají dvě koule vedle vstupu do zámku (jde vlastně o obrácené kotle na výrobu berlínské modři).

Kolem zámku byl upraven přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Jeho součástí se stala empírová budova skleníku, kterou v roce 1829 vystavěl architekt Josef  Hájek. Během další stavební fáze v letech 1831-1839 byla provedena úprava interiéru zámku a zejména jeho monumentální vstupní části s trojramenným schodištěm.

Po smrti Terezie Rosy hraběnky z Dietrichsteina v roce 1856 přešel zámek zcela na rod Mensdorff-Pouilly, kteří jej poté vlastnili do roku 1950, kdy jim byl veškerý majetek znárodněn. V roce 1916 došlo vlivem narušení statiky ke zřícení vnitřní části západního křídla. Po této havárii byly dvorní arkády staženy kotvami a zazděny.

Ve 2. polovině 20. století v zámku našlo sídlo Muzeum Boskovicka, byl využíván také jako středoškolský internát. V části reprezentačních prostor v 1. patře byla zřízena prohlídková trasa pro veřejnost. Rodině Mensdorff-Pouilly byl majetek vrácen v restituci v roce 1991. Část zámku je přístupná veřejnosti. Kromě pravidelných turistických prohlídek se zde konají svatební obřady a různé kulturní a společenské akce.

Zámek je samostatně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová budova se čtvercovým vnitřním nádvořím se zaslepenými arkádami v přízemí. Architektonicky hodnotná stavba v elegantním empírovém slohu. Průčelí zámku je členěno třemi rizality, střední je nad střešní římsou zakončen výrazným tympanonem. Centrální rizalit má půlkruhově klenutý vstup, za kterým se nachází trojlodní vestibul s toskánskými sloupy a pilíři. Tento prostor je lemován mramorovými bustami a na podestě trojramenného schodiště stojí socha Psyché.

popisek

V 1. patře zámku jsou umístěny reprezentační prostory. Největší místností zámku je velký sál, zasahující přes dvě podlaží, s původní šachovnicovou podlahou z r. 1830. Stěny místností jsou zdobeny iluzivní výmalbou a štukovým dekorem. V salónu bitev visí na stěnách rozměrné výjevy
z protitureckých válek malované na buvolích kůžích. Barokní knihovna je vybavena intarzovaným
nábytkem z poloviny 17. století. Nachází se v ní více než 11 000 svazků a vzácný měděný glóbus hvězdné oblohy za 17. století. Zámecká kaple zasvěcená sv. Janu Sarkanderovi byla upravena z části původního klášterního kostela. Je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a zdobena malovanými ornamenty.

Jízdárna
Na východní straně zámeckého parku byla v roce 1870 vybudována v novogotickém romanticky historizujícím stylu. V horní části objektu byly původně umístěny stáje a v dolní snížené části vlastní jízdárna. Obě části jsou architektonicky sjednoceny kamenným cimbuřím a lomenými okny.

Skleník
Empírová budova na východní straně parku blíže k zámku byla postavena v roce 1829 na místě bývalých ovčínů. Jednoduchá přízemní stavba obdélného půdorysu o rozměrech 45 x 11,5 m, jejíž jižní stranu tvoří patnáct prosklených arkád na toskánských sloupech. Před ní se nachází malé kruhové jezírko. V letech 2000-2002 prošla rozsáhlou rekonstrukcí a je využívána ke kulturním a výstavním účelům.

Skleník

Park
Rozlehlý zámecký park je rozdělen cestou na dvě části. Část kolem vlastního zámku je ohrazena zídkou a kovovým plotem. Na východní straně parku se nacházejí objekty jízdárny, skleníku s kulatým jezírkem a areál letního kina. V jižní části park postupně přechází do přírodního lesoparku.

Zdroj: Wikipedie

Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás