Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Slavnostní vernisáž ve čtvrtek 21. dubna 2022 zahájila v Mnichově výstavu

Kulturní mosty

Česká a moravská šlechta po roce 1945

Výstava v Alfred Kubin-Galerie im Sudetendeutschen Haus (Hochstraße 8) trvala do 26. června 2022 a byla přístupná od pondělí do pátku od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek bylo otevřeno až do 21 hodin. Výstavu pořádá Spolek Adalberta Stiftera /Adalbert Stifter Verein, které jí plánoval otevřít také v Düsseldorfu,  Ústí nad Labem a v Praze.

Slavnostní zahájení výstavy, při kterém promluvil Jaroslav kníže Lobkowicz.

Když někteří šlechtici z Čech a Moravy začali po roce 1945 stavět mosty přes politické, národní a společenské hranice, vycházelo jejich působení z kultury, lidskosti a křesťanské víry. Díky svým rodinným, evropským a křesťanským kontaktům a vedeni zděděným pocitem zodpovědnosti přispěli nakonec také oni ke změně politického režimu ve své vlasti v roce 1989.

Ausstellung Kulturelle Brücken Programm

Plakát k výstavě a její program – v němčině

Výstava vyzdvihuje život a úsilí těchto osobností: Johanna von Herzogenbergová, Karel Schwarzenberg, Pater Angelus Waldstein-Wartenberg OSB, Mikuláš Lobkowicz, František Schwarzenberg, Richard Belcredi, Ferdinand Kinsky, Daisy Waldstein-Wartenbergová, rodina Thůnů a další. Tomuto tématu se dosud věnovala ve výzkumu jen malá nebo témeř žádná pozornost, pravděpodobně i proto, že se obvykle odehrávalo mimo pozornost veřejnosti; navíc o něm mezitím může referovat už jen málo dobových svědků.

Kromě životopisů a činností jednotlivých osobností výstava ukazuje také souvislosti jejich působení, které vyplývají ze vztahu šlechty k majetku, kulturnímu dědictví, národu, ale i z křesťanského pohledu na svět. Na snímku z výstavy je vlevo Ferdinand Karel hrabě Kinský (*1907 † 1969) se svou chotí Henriettou rozenou hraběnkou z Ledebur-Wicheln (*1910 † 2002).

Součástí výstavy je dokumentární snímek zachycující vzpomínky pamětníků.

Elisabeth kněžna Lobkowiczová si prohlíží panel s Daisy Waldsteinovou. Při návštěvě Prahy u nich bydlívala.		Zástupci rodu Lobkowiczů. Zleva Erich a Johannes z mělnické větve a Jaroslav z křimické větve rodu.

Erich princ Lobkowicz jako průvodce výstavou. Erich Lobkowicz se narodil roku 1955 jak druhý syn Mikuláše Lobkowicze. Jeho rodina je pevně spojena s českými zeměmi, on sám tam ale nikdy nežil. Svými krátkými texty a komentáři Vás provede výstavou a jejími tématy, která jsou i jemu blízká i vzdálená.

Úvod: Čechy pro nás byly domovem naší rodiny, pohádková země plná zámků uprostřed Evropy. Křesťanská víra jako základ.

Peter Lobkowicz s manželkou Helenou von Khevenhüller-Metsch.		Otec Petera Erich Lobkowicz, rodina pochází z mělnické větve rodu.

Vysocí páni byli silně katoličtí a všechny přednosti jejich vyznání ovlivňovaly každodenní život a průběh roku. Což přetrvalo i v případě útěku, vyhnání a v exilu.

Katolická církev s v Čechách nikdy naplno nezbavila identifikace s Habsburky, což vysvětluje rozdílný vývoj mezi Čechami a Polskem. Církev v Polsku znamená národní povstání, církev v Čechách byla součástí státního aparátu.

Šlechta českých zemí v národním státě po roce 1918

Mezi válkami bylo Československo, stejně jako Čechy v Podunajské monarchii, velmi vyspělou zemí s velkým blahobytem, hrdou měšťanskou střední vrstvou, velmi vyspělou kulturou v literatuře a hudbě a šlechtou, která byla spjata s celou Evropou.

Pater Angelus Waldstein OSB s otcem Karlem Arnoštem v den vysvěcení na kněze v roce 1956.

Patriotismus anebo nacionalismus?

Můj otec byl vášnivý český nacionalista. Slovanské hnutí 19. století, obrození českého jazyka, česká hudba a kultura, to vše pro něj mělo velký význam a ovlivňovalo i nás, takže když jsme v devadesátých letech ocitli za hranicemi, zdáli se nám louky zelenější, lesy větší a města hezčí.

Odsun, exil nebo pronásledování

Mnozí členové velkých rodin zůstali v zemi a sdíleli s ostatními potlačování komunisty. Před komunismem byli v zemi velmi oblíbení.

Mikuláš Lobkowicz

Můj otec s sebou vždycky nosil aktovku, se svým pasem a dostatečnou hotovostí, aby mohl utéct, pokud by Rusové postoupili dál. Ze stejného důvod nikdy nechtěl vlastnit dům, a vlastně neměl vůbec žádný vztah k pomíjivým věcem tohoto světa. Ale ztrátu domova, jazykového společenství, přátel, mnohostranných kulturních a politických vztahů své rodiny v této zemi, tu nikdy zcela nepřekonal.

Panel věnovaný Mikulášovi Lobkowiczovi.

Richard Belcredi

Richard Belcredi k nám, když jsme byli mladí, v Mnichově často chodil na návštěvu. Kulaté postavy, většinou se smál, pro nás děti byl vždy vítaným hostem.

Alain hrabě Belcredi (vpravo) a Leopold hrabě Deym.

Vlevo Thomas Thun, vpravo Alain Belcredi.

Otto Chmelík a Jan Němec ze Státního okresního archivu v Děčíně.

Friedrich hrabě Thun-Hohenstein je herec a režisér (jako herec je v Čechách znám např. ze seriálu Náhrdelník v hlavní roli s Libuší Šafránkovou). Stejné profese si vybral i jeho syn Maximilian. Foto: Adrienne hraběnka Korff-Schmising-Kerssenbrock.

Ferdinand Kinsky

Ferdinand Kinský junior byl blízký příbuzný, světoběžník, který znal spoustu řečí, s rozkošnými dětmi a velmi milou ženou. V domě rodiny v Nizze jsem jednou jako šestnáctiletý strávil část letních prázdnin.

Sestrou uvedeného Ferdinanda Kinského juniora (*1934 † 2020) byla Elisabeth, která se vernisáže účastnila s manželem Ludwigem hrabětem Dohna-Schlobitten. Oba rodáci z Prahy, patřili mezi 7 dětí Františka Karla Kinského a  jeho choti Henrietty rozené Ledebur-Wicheln.		Manžel Elisabeth Kinské se díky svému sňatku stal švagrem panujícího liechtensteinského knížete Hanse-Adama II., který měl od roku 1967 za manželku dalšího z potomků Františka Karla a Henrietty – Marii hraběnku Kinskou (*1940 † 2021), také narozenou v Praze.

Karel Schwarzenberg

Můj otec, stejně tak jak Kari Schwarzenberg, pocházeli z pravdivě vskutku evropských rodin. Svatební politika vycházela historicky ze Španělska a Itálie přes Francii a Německo, takže nebyla v žádném případě omezena na Čechy. Železná opona pro ně představovala umělou překážku, za kterou lidé trpěli. Byli rozhodnuti udělat vše pro to, aby toto utrpení zmírnili.

Nový začátek po roce 1989

Do Čech cestujeme v průběhu roku často, k radostným i smutným událostem. Český jazyk jsem se nenaučil a nikdy jsem tam nebydlel. Ale tolik členů mé rodiny se vrátilo domů, uměli jazyk anebo se jej naučili a mají zde dnes hluboké kořeny.

Otto Chmelík a Jan Němec z Okresního archivu v Děčíně.

Jan Drocár, 17. 4. 2022

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora