Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Ohlédnutí

Před třiceti lety byl zvolen Václav Havel prezidentem Československa. Byl to nejšťastnější den mého života, můj národ byl zase svobodný.

Když se dnes na toto datum dívám, na jedné straně si říkám, o kolik jsme šťastnější než naši otcové či dědové. Neboť třicet let po 28. říjnu 1918 jsme ocitli v mnohem horší porobě, než jsme za starého Rakouska mohli tušit, že může kdy nastat. Naše země dnes opravdu vzkvétá. Jdeme-li po našich městech, můžeme vidět opravené domy, náměstí září v jasných barvách a žijeme v takovém blahobytu, jako ještě nikdy v našich dějinách. Jistěže jsou některé skupiny obyvatel, které na to spíše doplácí, ale to bylo v dějinách vždy a v mnohem větší míře. Je jim třeba pomoci a nenechat je na holičkách. Ale celkově vzato, tak dobře jsme se ještě nikdy dějinách neměli.

Přiznejme si, že za to vděčíme na jedné straně vlastní píli a vynalézavosti, ale především také pomoci, které se nám dostalo díky členství v Evropské unii a investicím, které se k nám hrnuly opravdu z celého vyspělého světa. A také díky bezpečí, které nám zajišťuje členství v NATO. To všechno by mělo vlastně vést k velikému optimismu.

Proč však nejen u mě existuje jakýsi nejistý pocit. Pochyby o tom, co bude. Jsem přesvědčen, že největší úkol, který před námi na příštích třicet let stojí, bude obnovit morálku této země. Když to porovnám s generací roku 1918, tak mám dojem, že jsme ztratili vlastenectví. To vlastenectví, které přineslo mnoho obětí, ale umožnilo nám přežít protektorát. V roce 1948 mnozí ze slavných mužů roku 1918, kteří bojovali a nezahynuli za nacismu, byli už zase zavření, nebo byli nuceni odejít do emigrace a zdálo se, že svoboda jejich republiky je naprosto ztracena.

My dnes ale trpíme morem, který jsme si způsobili sami, a to je náš neexistující vztah k právu, všeobecná korupce a nesmírné sobectví. Ničí to náš národ a naší zemi. Dokud se nezačneme opět zodpovědně starat o přírodu, půdu a lesy a budeme se hnát pouze za krátkodobým ziskem, tak mám o naši budoucnost opravdu vážné obavy. Nevím, jestli by národ v tomto stavu ještě obstál ve zkouškách, ve kterých obstáli naši dědové a otcové, ať to byl nacismus, nebo komunismus.

Měli bychom se opravdu dnes zamyslet na tím, co je náš úkol pro příští léta a uvědomit si zodpovědnost za budoucnost našich dětí a vnuků.

Přeji Vám klidný zbytek týdne a opravdu krásný Nový rok 2020.

Karel Schwarzenberg

Pondělí 30. prosince 2019