Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Ve věku 85 let zemřela ve středu 21.7.2021 Mathilda hraběnka Nostitzová, potomek rienecké větve starého šlechtického rodu Nostitzů. V tiskové zprávě to oznámil Nadační fond Mathilda, který hraběnka Nostitzová založila. Zdeněk Lébl z fondu doplnil, že zemřela po dlouhé těžké nemoci.

Mathilda hraběnka Nostitzová se narodila 12.6.1936 na zámku v Plané u Mariánských Lázní jako nejstarší z pěti potomků pražského rodáka Karla Marii hraběte Nostitze (*1901 † 1961) a koncertní klavíristky Sophie hraběnky z Brühlu (*1908 † 1998). Prarodiči Mathildy z otcovy strany byl majitel statků Planá u Mariánských Lázní, Rokytnice v Orlických horách a Horky nad Jizerou Josef hrabě Nostitz-Rieneck a lobkowiczká princezna Rosa, dcera mělnického knížete Jiřího Kristiána a jeho manželky Anny, dcery panujícího knížete z Liechtensteina a jeho manželky Františky Kinské.

Když její rodinu komunisté vyhnali ze zámku v Plané na Tachovsku, bylo Mathildě 12 let. Otec sice dostal nabídku zůstat, ale jen pokud se rozvede se svou manželkou, která měla německý původ. „Ještě dnes mi přijde strašné, jak někdo mohl chtít takhle rozdělit rodinu s pěti dětmi. Otec to samozřejmě odmítl a hned jsme začali balit na cestu,” vzpomínala hraběnka. V Německu, kde poté rodina žila, vystudovala Mathilda hotelovou a obchodní školu. Pracovala poté v hotelu, pro leteckou společnost Lufthansa i jako novinářka pro časopisy Spiegel a Constanze. Chvíli také prodávala v trafice, když se v Rakousku starala o nemocného otce. “Tři lékaři mi říkali, že to byl silný a zdravý člověk, který měl akorát zničené srdce. Zemřel steskem po domově,” líčila hraběnka v rozhovoru, který poskytla v listopadu 2018 Hospodářským novinám.

Ji samotnou velice mrzelo, že rodina musela odejít, ale mělo to podle ní i svá pozitiva. “Jsem ráda, že jsem měla čerstvý vzduch. Lidé v Československu nemohli cestovat, mít majetek. Vůbec nechápu, jak dnes mohou říct, že se měli dobře. A je mi strašně líto, že komunismus v Česku zase začíná mít prostor. V téhle zemi musí člověk pořád s něčím bojovat,” prohlásila.

V roce 1970 se provdala. Jejím manželem se stal italský diplomat † Mario Quagliotti, se kterým poté procestovala celý svět. Žili v řadě evropských měst, mj. ve Vídni, Londýně, Oslu, Moskvě, ale třeba i v Japonsku nebo Ománu. V letech 2006 – 2015 byl její manžel velvyslancem Maltézského řádu v Praze.

Manželé Mathilda Nostitzová (*12.6.1934 Planá † 21.7.2021 Itálie)		a Mario Quagliotti (*9.1.1938 Řím † 11.12.2019 Itálie)

Do Československa se Mathilda Nostitzová vrátila z exilu po 42 letech, v roce 1990. O dva roky později poprvé navštívila i rodnou Planou, kde našla zámek svého rodu v notně zdevastovaném stavu. Požádala o něj v restituci, zámek jí však vydán nebyl, byl raději ponechán svému osudu. Jako značně zchátralý ho v listopadu 2017 ještě zasáhl rozsáhlý požár.

Hraběnka nezahořkla, zaměřila se na podporu lidí s těžkým zrakovým postižením. „Zpočátku jsem nabídla pomoc pražské Charitě, ale pak jsem si uvědomila, že se potřebuji zaměřit na jeden sektor. A když jsem se pak potkala s nevidomými, kdosi mi řekl, že to je logické, vždyť Jan Lucemburský, můj slavný předek, byl slepý. Hezký bonmot, ale já bych nevidomým pomáhala i bez slavného předka. Mám ke slepým prostě blízko. Babička Lobkowiczová a moje matka chodily pravidelně číst nevidomým pacientům do nemocnice. Můj otec také špatně viděl. Když se ho někdo ptal, kolik má dioptrií, říkal: Příští dioptrie – slepota.

Mathilda Nostitzová se významně podílela na založení centra výcviku vodicích psů v Praze-Jinonicích. Pomohla pro tyto účely získat finanční i materiální dary. „Paní hraběnka Nostitzová víc než 25 let pomáhala lidem se zrakovým postižením a za tuto svou činnost obdržela i několik prestižních ocenění. Podařilo se jí za tu dobu osobně podpořit mnoho projektů, uspořádat celou řadu významných společenských událostí a přispět i značnou finanční částkou na aktivity, které přímo pomáhají nevidomým a slabozrakým,“ sdělil ředitel Nadačního fondu Mathilda Luboš Krapka. V září 2012 dostala stříbrnou pamětní medaili Senátu právě za podporu zrakově postižených.

lze kliknout pro zvětšení		lze kliknout pro zvětšení

Nostitzové byli významní mecenáši umění a kultury. Mathilda Nostitzová nejraději vzpomínala „na svého prapraprapradědečka Františka Antonína Nostitze-Rienecka. Byl nejvyšším purkrabím pražským a prezidentem královského gubernia. Za svého úřadování nechal vystavět kostely, zámky, paláce a v roce 1781 stál u zrodu Stavovského divadla. Měl také rád různé vynálezy. Zasadil se o první hromosvod v Čechách, a své děti dokonce nechal očkovat, což bylo v té době nevídané“.

Z jejího rodu pocházeli také hned dva předsedové Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, což byl spolek, který založili členové české zemské šlechty za účelem vzniku Pražské konzervatoře. Vůbec první předseda spolku byl v letech 1810-1833 Jan hrabě Nostitz-Rieneck (*1768 † 1840), který dědil Trmice a koupil Průhonice a vyznamenal se v bitvě u Lipska. V letech 1850-1871 byl poté čtvrtým předsedou spolku jeho syn Albert hrabě Nostitz-Rieneck (*1807 † 1871), nejvyšší zemský maršálek a předseda i mnoha hospodářských, dobročinných či vědeckých spolků. Společným předkem obou a Mathildy Nostitzové byl výše zmiňovaný nejvyšší purkrabí Českého království František Antonín hrabě Nostitz (*1725 † 1794).

Při dvoustém výročí založení  šlechtického spolku, pozvalo vedení Pražské konzervatoře v roce 2010 potomky jeho zakladatelů na koncert, který se konal v pražském Rudolfinu:

Společné foto před koncertem v Rudolfinu 23.3.2010. Podrobné popisky lze nalézt ZDE.

Po společném fotografování přicházejí do koncertního sálu Rudolfina spolu s dalšími šlechtici i Mathilda Nostitzová a její manžel Mário Quagliotti (oba s modrou tečku na klopě).

Mathilda hraběnka Nostitzová krátce promluvila na po koncertním setkání přítomných šlechticů s představiteli Pražské konzervatoře a dalšími hosty.

Úmrtím Mathildy hraběnky Nostitzové bylo zarmouceno hodně lidí. Dovolujeme si zde za všechny uvést jedno vzpomenutí z Mladé Boleslavi.

„Měli jsme tu čest, já a moje dcera Adyla, zúčastnit se koncertu Pro Mathildu a krátce jsme také s paní hraběnkou pohovořili. Hodně toho udělala pro zrakově postižené a za to jí patří velký dík“. Trepákovi, Mladá Boleslav

Jan Drocár, 23. 7. 2021

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora