Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát poslanec komentuje občas na Facebooku politické dění v zemi. V Historické šlechtě (HS) jsou příspěvky řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Portrét knížete je z natáčení filmu "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", který byl natáčen v roce 2002. Více o Karlu Schwarzenbergovi, jeho rodu i filmu na stránkách HS.“ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje



Martin Petiška – vydavatel Šlechtických almanachů

6. 6. 2019 | Redakce | Autor píše

Český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel Martin Petiška se narodil 27.3.1951 v Praze jako syn spisovatele Eduarda Petišky.  Základní a střední školu vychodil v Brandýse nad Labem, kde také v roce 1969 maturoval. Od dětství mohl poznávat široký okruh otcových přátel (Jiří  Kolář, Bohumil Hrabal, František Hrubín, Jaroslav Seifert, Jiří Šlitr, Jan Grossman, Emanuel Frynta, Josef Nesvadba, ad.) a připravovat se tak na literární dráhu. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literatury (prof. Václav Černý, prof. Karel Krejčí, doc. Josef Čermák) spolu se studiem slovanských jazyků (ruština, bulharština, polština). Když byla katedra srovnávacích literatur z politických důvodů zrušena, přestoupil na katedru dějin a teorie divadla / prof. František Černý, prof. Miroslav Kouřil, docentka orientálního divadla Dana Kalvodová /. Studium ukončil doktorátem v roce 1976 prací “F.X.Šalda – teoretik divadla”.

Vydavatel Šlechtických almanachů

Martin Petiška po léta vydává pravidelnou řadu Almanachů českých šlechtických rodů (projekt na tuto rodopisnou řadu vypracoval s MUDr. Františkem Lobkowiczem) a Almanachů českých šlechtických a rytířských rodů.

Na historii vydávání Almanachů vzpomínal Martin Petiška v roce 2015. “Už před revolucí jsme s MUDr. Františkem (princem) z Lobkowicz plánovali, že jednou, až se změní poměry, budeme vydávat almanachy šlechty, jaké existují v demokratických zemích. Plánovali jsme to jako žert, nevěřili jsme, že to někdy bude možné. Ale pak bylo. Když jsme se do toho se spolupracovníky, dr. Vladimírem Pouzarem (*26.3.1951 † 4.1.2013), dr. Petrem Maškem a dr. Pavlem R. Pokorným (*27. 5. 1947 †5.3.2014) pustili, netušili jsme, jestli se takový seznam podaří zrekonstruovat. Šlo to skutečně těžko, protože čeští šlechtici nebyli ani v Gothajském almanachu, což je nejprestižnější a nejpodrobnější almanach evropské šlechty. Potomky některých rodů, jako jsou třeba příbuzní slavného maršálka Radeckého z Radče, jsme ale neobjevili vůbec. Výhoda byla, že tehdy ještě žily ty tetičky a strýčkové, kteří si pamatovali, kdo odešel do Jižní Ameriky, kdo do Severní, kdo je čí bratranec… Tady se – obrazně řečeno – potopila celá pevnina a my byli jako archeologové, kteří z desetitisíců úlomků skládají její obraz. Nedávno se při průzkumu mezi Francouzi zjistilo, že asi čtyři procenta Francouzů jsou šlechtického původu. U nás se veškerá šlechta vejde do malého tanečního sálu Kaiserštejnského paláce a ještě má dost místa na to, aby tam tancovala… Část české šlechty, která do té doby nebyla v zahraničních databázích uváděna, se nyní díky naší práci do genealogického povědomí vrací. Nejde jenom o nějaké rodopisné sepisování, jde o nový pohled na jednu dlouho utajovanou vrstvu národní společnosti. Nyní s námi na Almanaších spolupracuje (hrabě) Hugo Mensdorff-Pouilly a s Ing. Karlem Vavřínkem (*20. 8. 1929 † 9. 9. 2016) nyní vydáváme i Almanachy nižší šlechty (ty mají na rozdíl od almanachů vyšší šlechty, které jsou tmavomodré a jejichž počet už překročil dvacítku, barvu bleděmodrou).”

Křest Almanachu šlechtických rodů
v Národním muzeu 12.12.2006. Hosty vítá Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly.
Zleva Martin Petiška, Hugo Mensdorff-Pouilly, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, Vladimír Pouzar a Petr Mašek.
Martin Petiška (vpravo), Karel Albrecht hrabě Waldstein (P. Angelus) a Jan Drocár ve Valdštejnském paláci v 16.10.2009. Při příležitosti 850 výročí trvání rodu putovali Waldsteinové v rámci čtyřdenní návštěvy po svých rodových sídlech v Čechách a na Moravě. Martin Petiška v Rytířském sále Valdštejnského paláce při slavnostním přijetí delegace rodu Waldsteinů předsedou Senátu v pátek 16.10.2009. Představitelé rodu navštívili  ještě také hrad Valdštejn, Jablonné v Podještědí, Sychrov, Jičín, Mnichovo Hradiště a Třebíč.

“Rád vyhovuji prosbě redakce Almanachu vyjádřit se úvodem ke svazku 2011. Nejstarší české rody pochází pravděpodobně původně od předkřesťanských, sakrálních knížat slovanských kmenů naší země. Již podle prvních písemných pramenů však odvozují svou moc od českého knížete. Vznik ostatní české šlechty je potom rozhodně výrazem udělení milosti příslušného dědice svatováclavské koruny.

Obdrželi jsme tedy poslání nikoli od volební většiny, od národa nebo třídy, ale „shůry“ a jsme tam zavázáni! Ostatně jasné poselství našeho prvního svatého zemského knížete (sv. Václava) uprostřed tehdy ještě převážně rozšířeného pohanství je stejné jako poselství našeho posledního (bl. Karla) uprostřed ideologií 20. století jako nových pohanství: výlučně od Stvořitele pochází pravda, spravedlnost, moc, radost a milost!

Děsivým důsledkem odklonu od tohoto zákona je znetvoření naší země téměř k nepoznání v průběhu 20. století. Byl bych proto hluboce vděčný, pomůže-li nám nové vydání Almanachu připomenout zásadně vertikální orientaci našich stavů. Možná tím můžeme mezi lidmi sloužit Bohu”.

V Chudenicích, léto 2010

Karl Eugen Czernin z Chudenic


Karl Eugen hrabě Czernin z Chudenic v roce 2006 v Ledeburské zahradě.

“Pro generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků je doba, kdy šlechta v zemích střední Evropy užívala politická a společenská privilegia, již dávnou minulostí.

Přesto, bezmála sto let po zrušení šlechtických titulů v nástupnických republikách bývalé monarchie, po desítkách let denunciování a pronásledování, vyvlastňování a nucené emigrace, čímž byly postiženy prakticky všechny šlechtické rody žijící v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, stále existuje v dnešní občanské společnosti zájem o historii šlechty i o její aktuální současnost.

Tento Almanach nemá být pouze příručkou ve smyslu „Who is Who“ (Kdo je kdo) anebo „Who with Whom“(Kdo s kým), ale je pro historií poučené čtenáře také zrcadlem dějinných událostí a společenského vývoje, které otřásaly Evropou a stvořily její dnešní stav.

Politické, náboženské spory, povstání, války a diktatury často roztrhávaly šlechtické rodiny bez ohledu na to, zda šlo o rodiny původně české či přišlé z jiných koutů Evropy.

Naopak „sňatková politika“ šlechty směřovala ke smíru, překonávala národní a kulturní hranice a byla předpokladem pro shromáždění bohatého kulturního dědictví, které dnešní potomci šlechtických rodů uchovávají a o něž pečují.

Přes některá nedorozumění i historické chyby, které nastaly, vytvořila česká šlechta dodnes vnímanou identitu „českých zemí“.

Vydavatelům Almanachu budiž poděkováno za jejich snahu při vyhledávání a zpracovávání historických pramenů i odborné literatury. Všichni příznivci tohoto projektu a v neposlední řadě žijící potomci šlechtických rodin budou tuto práci v budoucnu podporovat.”

Jerome Colloredo-Mannsfeld, u příležitosti vydání Almanachu šlechtických rodů 2017.

 

 

 

Jerome kníže Colloredo-Mannsfeld na zámku v Dobříši v roce 2018.

♥♥♥♥♥♥

Řekli o Martinu Petiškovi

“Eduard Martin má fantasii, kterou obdivuji… “
Josef Nesvadba.

„Děkuji panu spisovateli Eduardu Martinovi za jeho malebné a pestré příběhy lidí, které nás v nich obklopují doprovázeny anděly. Rád si v nich čtu a těším se na další.“
Dominik Duka

„Úvahy Martina Petišky přinášejí moudrá zamyšlení nad lidskými cestami a jejich smyslem..“
Tomáš Baťa ml.

Řekl Martin Petiška

Svět se příliš zrychlil, rozum vypádil tak divoce, že předběhl srdce a to zůstává v dálce, stále se rozumu vzdaluje, úpí a trpí”

„František Lobkowicz má úředním výnosem mluvnicky nepochopitelné příjmení. Jeho rod se jmenoval po staletí „z Lobkowicz”. Úřední změna posunula jeho příjmení do prvního pádu. Je to, jako by se někdo jmenoval „Jiří z Plzně” a najednou se musel jmenovat Jiří Plzně.“

„Šlechtické tituly jsou zrušeny. Záleží samozřejmě na tom, jestli se přizná úřadu právo brát historii rodině, jejíž kořeny sahají třeba hluboko do přemyslovských dob…”

♥♥♥♥♥♥

Dvakrát s Martinem Petiškou

v Arcibiskupském paláci. Oba snímky

jsou z roku 2011.

S Martinem Petiškou hovoří Marie Alžběta starohraběnka ze Salmu a Jiří rytíř

Webr z Pravomilu.

Marin Petiška na (třetí zprava) na semináři k 80. výročí podepsání první šlechtické deklarace
z 17.9.1938, který se konal 17.9.2018 v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR.

Spisovatel, básník, dramatik

Martin Petiška je autorem více než padesáti titulů. Celkové náklady jeho knih přesáhly hranici několika set tisíc výtisků a byly přeloženy do několika jazyků. V současné době vycházejí také jako audioknihy a elektronicky v edici vybraných spisů Martina Petišky, z nichž jsou některá k dispozici zdarma ke stažení a patří k nejstahovanějším ebookům v Google books.
Martin Petiška používá ve své tvorbě několik pseudonymů. Je Eduard Martin, Eduard P. Martin nebo Martin P. Edwards.
“Rád bych předznamenal, že jsem Martin Petiška, ne Eduard Petiška…, to byl otec…, já jsem sice u řady svých knih použil pseudonym Eduard Martin, jenže “Staré řecké báje a pověsti“, báje Egypta, Mezopotámie atd. nebo třeba “Svatební noci” a texty ke krtkům, / Jak krtek ke kalhotkám přišel, Krtek a autíčko /… a asi devadesát dalších titulů je tatínkových… Já napsal asi čtyřicet knížek… romány, soubory povídek, verše, hry, eseje, aforismy… A v řadě knížek také vystupuji…, jsem ten Martínek z knížek O jabloňce, Jak se Martínek ztratil, Pohádkový dědeček, Martínkova čítanka, Martínkovy pohádky… Řadu pohádek mi tatínek také nejprve vyprávěl, než je napsal, tak například pohádky z Pohádkového dědečka mi vyprávěl, když jsme jezdívali ve vlaku za babičkou do Čelákovic… Co jsem napsal… Psal jsem snad všechny žánry… Například román Prorok, ke kterému mi napsal doslov Tomáš kardinál Špidlík, řadu knížek veršů, například “Česká kniha mrtvých,” tu jsem psal asi patnáct let,… řadu knížek povídek, jak science fiction, například pětisetstránkové knihy Manželka z Venuše a “Manžel z Marsu“,… tak i příběhy s tajemstvím “Vybraná tajemství profesora Kesslera“, nebo příběhy ze současnosti nazvané “Tatínku, má ďábel oči jako maminka?”… Psal jsem eseje, hry, aforismy, písničky, recenze… Asi na šest set rozhlasových prací… V poslední době mi vychází v Karmelitánském nakladatelství “andělská pentalogie”, knížky o okamžicích, co změnily lidem život… Jmenují se “Andělské vteřiny” / ty vyšly v krátké době už ve čtyřech vydáních /, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí… Připravuje se další díl, nazvaný “Andělské dopisy“… Před revolucí jsem převážel zprávy z Říma do Čech jako vatikánský kurýr…, tehdy jsem bydlel v Nepomucenu a seznámil se s řadou velkých postav exilu…, monsignore Vrána, jeden z nejušlechtilejších lidí, jaké jsem měl čest poznat, mi předříkával text, na chodbě Nepomucena…, učil jsem se zprávy zpaměti, aby mi na hranicích nemohli nic psaného zabavit… A v Praze jsem zprávy přeříkával, ve vánici po mši, před kostelem panu biskupovi…, tak jsme měli jistotu, že nás nikdo neodposlouchává… Dnes takové vyprávění už zní jako příběhy z Divokého západu… A je moc dobře, že to už vypadá neskutečně…

Při tvorbě tohoto článku byla použity informace z Wikipedie (heslo o Martinu Petiškovi)
a i z dalších internetových zdrojů.

Ocenění díla

Práce Martina Petišky byla oceněna řadou cen. Z rukou Otty Habsburského přijal medaili Marie Terezie, byl vyznamenán cenou Tomáše Bati, cenou Paul Harris Fellow, oceněn medailí Franze Kafky, obdržel cenu AIEP za nejlepší detektivní povídku roku, cenu Havran. Je držitelem cen společnosti Sherlocka Holmese i Společnosti Agathy Christie. V roce 2015 mu byla udělena cena Jakuba Arbese a obdržel cenu Euro Pragensis Ars.

 

 





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2019  |  O nás