Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Psal se rok Léta Páně 1827, když si hrabě Karel Chotek z Vojnína a Chotkova (*1783 † 1868) uvědomil, že ho už prostě nebaví vždy na konci roku navštěvovat všechny své nesčetné známé a příbuzné, osobně jim potřást rukou a přát vše nejlepší do dalšího nového roku.....“ Zobrazit celý citát »

Kde se vzalo PF






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Historie anglického parku v Lysé nad Labem

10. 7. 2018 | Pincová, Veronika | Autor píše

 

Bylo krátce po roce 2000 a v Lysé nad Labem řešil MÚ zámeckou alej. Stávající jírovcová alej byla kdysi vysázená příliš hustě, takže stromy se táhly do výšky za světlem. Rozložité boční větve překážely v silničním provozu, proto byly opakovaně vyřezávané výš a výš, až vznikla poněkud bizarní pyramidální alej, kterou bylo nutné řešit. Trvalo několik let, než padlo rozhodnutí o pokácení stávající aleje a výsadbě nové, tentokrát lipové aleje.

Jírovcová zámecká alej v roce 2005

Byl rok 2007, blížilo se výročí vzniku republiky, takže slavnostní výsadba lipové aleje byla určena  k tomuto dni. MÚ požádal Antonína hraběte Bořka-Dohalského  o čestnou patronaci nové zámecké aleje. Po několika slavnostních proslovech ke státnímu svátku dostal slovo pan Dohalský. Řekl, že  není na velké řečnění, takže jdeme sázet. Výsadba byla symbolická, ve vykopaných jamách již stály krásně urostlé lípy, jedna jak druhá a bylo zapotřebí pod dozorem zámeckého zahradníka pouze přihrnout okolní zeminu. První lípu u zámecké ohradní zdi přihrnul pan Dohalský a pak se již ujímali lopaty ostatní účastníci slavnosti, až byly všechny stromy zasázené. Nezbytnou zálivku zajistil zahradník zámeckého parku, David Kolárský.

Občerstvení bezprostředně po výsadbě aleje. V černém oblečení Antonín Bořek-Dohalský, ve světlém oblečení David Kolárský
Občerstvení bezprostředně po výsadbě aleje. V černém oblečení Antonín Bořek-Dohalský, ve světlém oblečení David Kolárský.

Poté následovala v místní restauraci příjemná večeře, při které pan Dohalský vzpomínal, jak se jeho matka v 50. letech těžce protloukala s malými syny v době, kdy otec byl zavřený coby politický vězeň. Rodina Dohalská měla v Lysé dobrou pověst, za 1. republiky byla k místnímu obyvatelstvu přátelská a pohostinná a nyní byla příležitost revanšovat se. Lidé pomáhali, ale ve vypjaté politické situaci tajně. Nechávali na prahu domu hlavně balíčky s jídlem.

Vzdělání komunistický režim panu Dohalskému odepřel. Vyučil se klempířskému a pokryvačskému řemeslu a byl šikovný praktik, takže u Komunálních služeb, kde vedl skupinu klempířů, dovedli si vydělat daleko nad průměrné platy.

Taky zavzpomínal na svou kamarádku jednu z nejmilejších, Mathildu hraběnku Nostitz-Rieneck, která žije v Itálii, ale jezdívá do Čech s autem plným domácích marmelád. Ty pak jednou za rok v Praze společně prodávali, což byla zábava. Šlo ovšem o charitativní činnost, protože výtěžek z prodeje marmelád byl určený pro Nadaci Mathilda, kterou Mathilda hraběnka Nostitz-Rieneck založila na výcvik vodících psů pro nevidomé.

Součástí slavnosti bylo i vydání publikace o historii zámeckých parků v Lysé nad Labem. Při zpracování této historie byly objeveny zatím neznámé, lépe řečeno, dávno zapomenuté, ale velmi zajímavé skutečnosti.

Vzhledem k tomu, že historický vývoj zámeckých parků v Lysé nad Labem je v uvedené publikaci, vydané MÚ Lysá nad Labem, podrobně popsaný, zmíním stručně  historii přesahující do dnešních dnů.

František Antonín hrabě Špork sice měl syna, ale dítě zemřelo v útlém věku. Časem bylo zřejmé, že syna – dědice se již nedočká, ovšem od své sestry měl velmi schopného synovce, Františka hraběte Swéertse, kterého vybral za manžela své dcery Kateřiny – jediné dědičky. Později svého synovce a zetě ještě adoptoval, čímž mohl na něj převést svůj titul říšského hraběte s podmínkou, že ke jménu Swéerts bude připojeno jméno Špork, čímž vznikl rod Swéerts-Špork.

Hrabě František byl osvícený hospodář. Sledoval nejnovější hospodářské trendy, které na svém panství uváděl do praxe.  Tyto trendy představovala hluboká orba, hnojení půdy organickými hnojivy, zlepšení výživy dobytka pěstováním jetele a dalších pícnin. Součástí tohoto trendu bylo i založení hospodářské školy v Lysé nad Labem, která vychovávala odborný hospodářský personál, pracující na lyském panství. Tímto trendem se v 2. polovině 18. století zabývali více – méně všichni osvíceni majitelé panství, kteří byli často též členy zednářských lóží. František hrabě Swéert-Špork byl dokonce zakládajícím členem první pražské zednářské lóže v roce 1741.

Jiným velmi frekventovaným tématem 18. století byly též zcela nové trendy v úpravách parků. Šlo o tzv. anglický park, který byl ve své kompozici inspirovaný přírodou, přičemž některé anglické parky byly  současně dekorovány drobnou, slohově i geograficky velmi různorodou architekturou, jako byly antické gloriety, temply, celé soubory antických božstev a různých alegorických soch, též gotické temply, nebo zříceniny, egyptské pyramidy, obelisky, sfingy, případně pylony, orientální mešity a minarety, nebo čínské pavilony a můstky. Častým kompozičním prvkem byl též vodopád, švýcarská hrázděná architektura, případně holandský statek. Šlo o zednářskou symboliku. Největší rozmach těchto parků na území Čech byl v 2. polovině 18. století, spíš až kolem roku 1770 a proto je pozoruhodné, že hrabě Swéerts-Špork pojal úmysl založit v Lysé anglický park již v roce 1740. Mezi léty 1741 až 1749 nakupoval v okolí zámku pozemky v celkové výměře 21 ha, která je zachována do současnosti.

Sám se věnoval výtvarné činnosti, je známé jeho signované vyobrazení zámku na Zámeckém vrchu. Proto je nanejvýš pravděpodobné, že jeho dílem je i další plátno, sice nesignované, které ale dokládá jak stávající francouzský park Františka Antonína hraběte Šporka, tak i novou část za arkádou – budoucí anglický park. Část pozemků zakoupil hrabě František se stávající zelení, nacházely se tam duby o obvodu kmene kolem sedmi metrů. Další část budoucího anglického parku osázel a zbývající část vyznačil obvodovou alejí. Budoucímu parku se říkalo Bludnice dle bludiště, které se zde nacházelo v době renesance. Poté hrabě zemřel, takže svůj záměr nestačil plně zrealizovat.

Olej na plátně, nalezený v archivu v Lysé nad Labem kolem roku 2005.

Na vyobrazení můžeme vidět zámek se zámeckou kaplí, francouzský park ohraničený arkádou a budoucí anglický park, ohraničený tmavou linií. Tato linie znázorňovala tzv. ha-ha příkop, který bez oplocení umožňoval nerušený výhled do okolní krajiny, na navazující arkadické pastviny.

Před zámkem je vyobrazený kostel a klášter augustiniánů, na okraji francouzské zahrady se tyčí nový farní kostel sv. Jana Křtitele, poblíž kterého stojí ještě původní farní kostel, dnes vyznačený v dlažbě náměstí.

Pozoruhodné je, že šlo skutečně o jeden z prvních anglických zámeckých parků v Čechách, ve stejném období, tedy od roku 1740, zakládal anglický park s bohatou architektonickou dekorací pouze Rudolf hrabě Chotek ve Veltrusích.

Princip ha-ha příkopu, dodnes běžně používaný např. v anglických zámeckých parcích. A-park, B-pastvina, C-kolmá opěrná zeď příkopu, vysoká cca 1m.

Nikdo z potomků Františka hraběte Swéerts-Šporka, v žádné z dalších generací, neměl zájem o parkovou tvorbu, takže anglický park v Lysé nebyl nikdy dokončený. Příroda si pomohla sama, plocha zarostla náletovou vegetací, která ale nebyla kultivována výchovnými probírkami. Rod Swéerts-Špork vymřel po meči v polovině 19. století předčasným úmrtím hraběte Josefa. Mladá vdova, matka dvou malých dcer, Adéla svobodná paní Puteani, lyské panství prodala Štěpánce kněžně Rohanové, která Bludnici obezdila, aby zde zřídila honitbu. Tím zrušila u nás poměrně ojedinělý, ale velmi důmyslný architektonický parkový prvek, ha-ha příkop. O 20 let později, po špatné investici do rozvíjejícího se cukrovarnictví, byla kněžna Rohanová nucena panství prodat. Zakoupil jej anglický podnikatel Andrews, který ale pro své neřešitelné zadlužení u lyské banky spáchal sebevraždu. Panství propadlo  bance, ovšem dluhy byly vyšší, než hodnota panství, proto  banka rozprodávala i dílčí majetek panství. Při tomto rozprodeji byla Bludnice zcela vytěžená na dřevo. Těžbě padly za oběť  i staré duby s obvodem kmene 6 až 8 m, které byly po Labi odplavené do Hamburku. Potenciální park přestal existovat, ale plocha zůstávala zachována. V daném stavu panství zakoupil pro svého dospělého syna úspěšný textilní podnikatel z Josefova Dolu, baron Leitenberger. V Josefově Dolu u Mladé Boleslavi, upravil pro barona Leitenbergera proslulý německý zahradní architekt evropského formátu, Eduard Petzold,  atraktivní anglický park. Po dobré zkušenosti v Josefově Dolu byl tento zahradní architekt pozvaný i do Lysé. Návštěva se uskutečnila v září 1890, architekt Petzold na místě navrhl úpravu nejbližšího okolí zámku, která je zřejmá do současnosti, ale celkový projekt parku odmítl, protože měl rozpracovaný 800 ha park v Holandsku. Během práce ovšem zemřel. Krátce nato majitel Lysé, mladý baron Leitenberger, vášnivý automobilový závodník, tragicky zahynul při závodu v Manheimu. Bludnice opět zůstala neřešená a příroda si opět pomohla sama. Z dostatečného množství semen v půdě vyrostl nový porost, opět náletový. Vdova Leitenbergerová Lysou prodala hraběti, později knížeti Kinskému, otci sedmi dcer.

Za vlastnictví Kinských se v Bludnici sice nacházelo několik vycházkových pěšin, ale porost opět nebyl nijak kultivovaný.

Jedna z dcer Kinských, provdána za knížete Thurn-Taxise, byla babičkou Antonína hraběte Bořka-Dohalského. Rodina během 2. světové války zámecký areál neudržela, proto byl prodán státu. Ponechali si  pouze pruh pozemku podél zámecké ohradní zdi, na kterém si postavili rodinnou vilu. Pan Dohalský tedy sousedil s francouzským parkem, bohatě dekorovaným barokními sochařskými díly v počtu téměř 40 soch. Přesto, že jeho rod již léta neměl k zámku, ani parku vlastnický vztah, nesnášel, když nevědomé matky nechávaly své děti lézt po barokních sochách jako na prolézačkách. Dovedl napomenout velmi důrazně a jadrně. Z vyprávění svých předků věděl, že o sochy bylo za vlastnictví Kinských velmi dobře pečováno. Na zimu dostávaly tzv. kabát, což bylo dřevěné bednění, které sochy chránilo před mrazivou vláhou a současně provětrávalo, čímž pískovec nejmíň zvětrával.

Historie Bludnice, ve které ještě pořád nevznikl anglický park, ale pokračovala. Za socializmu byl vypracovaný projekt parcelace Zámeckého vrchu na obytnou zástavbu. K realizaci, ovšem, naštěstí nedošlo. V přehoustlé, stinné Bludnici se silně rozrostl břečťan, takže porost nabyl romanticko-strašidelný charakter.

 

V uvedené době, tedy v roce 2006, jsem měla v zahradnickém Výzkumném ústavu Silva Taroucy v Průhonicích, na stole úkol zpracovat historický vývoj lyského zámeckého parku. Během práce se ukázalo, že jde vlastně o dva parky, z nichž anglický park sice nikdy nebyl dokončený, ale v současné době čeká na své dokončení již asi 260 let. Bludnice byla bohatě zarostlá dospělými stromy, ze kterých bylo možné probírkami vymodelovat budoucí anglický park. Toto poznání bylo výzvou pro trojici lidí ze zahradnického oboru, Ing. S. Svobodu, Ing. V. Pincovou a D. Kolárského, kteří se ze svého profesního hlediska zabývali zámeckými parky v Lysé nad Labem. Pro začátek to znamenalo kácet a kácet. Samozřejmě, na začátku musí být na výkresu zpracovaný celý kompoziční záměr a cíl práce. Město Lysá v dané době řešilo jiné úkoly, takže bylo předem zřejmé, že vypracování projektu anglického parku Bludnice se na MÚ nesetká s úspěchem. Já měla k dispozici půdorysné podklady, proto jsem vypracovala skicu budoucí podoby parku, která obsahovala okruhy vycházkových pěšin, navazujících na stávající pěšiny a rozvržení hmoty zeleně. Bylo nutné probírkami prosvětlit určité části parku tak, aby se střídaly prosluněné a stinné úseky. Na několika místech jsme chtěli zachovat i původní romanticko-strašidelný charakter porostu. Realizaci, tj. probírky a modelaci porostu bylo možné provádět pomalými postupnými kroky v rámci běžné údržby parku, ovšem představovalo to vyřizovat stovky žádostí o povolení kácet stromy. Jistěže ke kácení byly určené slabé, vytáhlé, deformované a tedy neperspektivní dřeviny. Přesto Ing. Svoboda z odboru správy zeleně MÚ Lysá nad Labem si povzdechl, že tohle množství žádostí nevyřídí snad ani za 10 let. V létě 2008 přišla vichřice a bylo vykáceno. Kupodivu, zcela dle projektu, pouze jedna mýtinka vznikla navíc. Když jsme zjistili stav, docela jsme řvali smíchy. Park musel být uzavřený, aby mohly být odstraněné a zpracované polomy.

V současné době jsou v parku již prosluněné travnaté plochy s otevřenými výhledy a v porostech přibývá i okrasné keřové patro, které v parku zcela chybělo.

Dlouhodobým záměrem je i kultivace zcela odlehlé a nepoužívané zadní části parku, která dle finančních možností bude postupně zprůchodněná vycházkovou pěšinou. Tato lokalita se jeví vhodná pro umístění památníku Františku hraběti Swéwerts-Šporkovi, zakladateli anglického parku v Lysé nad Labem. Vzhledem k tomu, že současně šlo o zakladatele řádu svobodného zednářství v Čechách, pomník bude obsahovat i tuto symboliku, zbývá již pouze vynoření ochotného sponzora. Pomník s možným posezením by byl atraktivním návštěvnickým programem v nejodlehlejší části Bludnice.

Jako vzpomínku na několik setkání s Antonínem hrabětem Bořkem-Dohalským, naposledy v lázních Luhačovice v říjnu 2016, sepsala

Veronika Pincová


Pincová, Veronika

Pincová, Veronika, 10. 7. 2018

e-mail: vvpincova@seznam.cz

Všechny články autora




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás