Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Když je člověk hodně dole, tak se čest a morálka snáze udržují, než když je nahoře".“ Zobrazit celý citát »

Sternberg Zdeněk *1923



Hold českým vojákům v císařské armádě

24. 10. 2018 | Jan Drocár | Audio-Video

Vzkaz velitele

Vážení kamarádi,

u příležitosti stého výročí konce Velké války osmadvacátníci natočili krátké video, jako hold milionu Čechů sloužících v císařské armádě a zejména těm z nich, kteří se konce války nedožili. Je to naše snaha, jak ze srdce uctít památku našich předků, o kterých se sto let mlčelo. Budeme rádi, pokud budete shovívaví a video budete šířit dál.

Zatím zůstávám s osmadvacátnickým pozdravem “tě párek”

Michael Heres, Hptm. in TR Nr. 28

Osmdvacátníci v čele s Michalem Heresem na Audienci u císaře Karla na Brandýském zámku.

Michal Heres dále pokračuje:

Na pozadí básně Williama Ernesta Henleye Invictus (Neporažený), vznikl krátký klip, který u příležitosti 100. výročí od konce I. světové války, si klade za cíl připomenout naše opomíjené předky sloužící v císařské armádě.

Během I. světové války v letech 1914 – 1918 do armády podunajské monarchie narukovalo více než 1 milion mužů ze zemí Koruny české. Z nich 94 % sloužilo v císařské uniformě do konce války. Na 180.000 Čechů v habsburské armádě na polích Velké války padlo. 180.000 našich předků, o kterých se sto let nespravedlivě mlčelo. Spolek Pražských dětí 28. pěšího pluku se u příležitosti stého výročí od konce I. světové války rozhodl připomenout tyto naše zapomenuté, nebo opomíjené předky sloužící
v c. a k. armádě.

Spolek Pražských dětí c. a k. 28. pěšího pluku navazuje na tradici vojenského tělesa založeného v roce 1698. Od počátku 19. století byl 28. pěší pluk rekrutován z Prahy a okolí a je tak spjatý s historií a tradicemi našeho hlavního města. V jeho řadách sloužilo a padlo desetitisíce Čechů. Cílem spolku je oživení těchto tradic, které sahají daleko před rok 1918. Členové spolku jsou akademici, historici, právníci, lékaři ale i majitelé a manažeři úspěšných které spojuje zájem o naší historii.

William Ernest Henley – Invictus

Out of the night that covers me,

Black as the pit from pole to pole,
I thank whatever gods may be
For my unconquerable soul.

In the fell clutch of circumstance
I have not winced nor cried aloud.
Under the bludgeonings of chance
My head is bloody, but unbowed.

Beyond this place of wrath and tears
Looms but the Horror of the shade,
And yet the menace of the years
Finds, and shall find me, unafraid.

It matters not how strait the gate,
How charged with punishments the scroll,
I am the master of my fate:
I am the captain of my soul.

William Ernest Henley – Neporažený
Autor překladu : orkyniosdrymos

3.12.2011.

William Ernest Henley – Neporažený

Autor překladu: Stanislav Hartmann

23.12.2011

Ve tmě, jež mne halí,
černá, jako propast mezi póly,
děkuji Bohu, pokud nějaký je,
za moji neporazitelnou duši.
Vlečen chapadly osudu,
neskučím, nepláču nahlas.
Dokud je naděje naživu,
moje hlava je zkrvavená, ale nepokořená.
Na tomto místě hněvu a slz,
se zjeví jen beznadějné stíny.
A přesto, hrozba těch let, mě nachází,a bude mě nacházet, nebojácného.

Není důležité, jaká je šance na svobodu,
jaký je můj rozsudek.
Já jsem osudu svého pán.
Já jsem své duše kapitán.

Do tmy, která mne halí,
černá jak peklo od pólu k pólu,
šeptám dík tomu, čím Bůh může být,
za svou duši nepřemožitelnou.
Lapen do spárů okolností,
nevzpíral jsem se ani nekřičel.
Pod bičem krutého osudu,
s hlavou zkrvavenou, leč stále vztyčenou.Za tímto místem hněvu a slz,
jak hrůza ze stínu čeká nás.
Přesto však děsivý přízrak let nachází

a najde mne beze strachu.
Nesejde na tom, jak úzká je brána,
jak cesta k ní trnitá trestem.
Já jsem pánem svého osudu.
Já jsem své duše kapitán.

Pluky (německy Regimenter) začaly vznikat na konci 16. století, přičemž nebyly vševojskové, ale dělily se na pěchotu (infantérii), dělostřelectvo (artilérii) a jízdu (kavalérii). Původně se pluky označovaly podle majitele (německy Regiments-Inhaber); číslo bylo přiřazeno zpětně a předtím se nepoužívalo. Majitel pluku byl původně i jeho velitel. Majitel pluku dostal od císaře najímací patent (německy Werbe-Patent), v němž bylo stanoveno území, kde smí verbovat. Majitel pluku byl jeho správcem i soudcem

Císařský pěší pluk č. 28
byl založen 29. 5. 1698 patentem císaře Leopolda I.. V roce založení se pluk účastnil války proti Turkům a při podpisu mírové smlouvy působil jako čestná stráž. V roce 1767 si pluk vylosoval egalizační barvu – trávově zelené límce a manžety s bílými knoflíky.
Tuto barvu si pluk podržel až do zániku Rakousko-Uherska.

Majitelé 28. pluku Posádky 28. pluku
1698-1698 – Franz Sebastian hr. Thürheim
1713-1716  – Friedrich Ludwig v. der Lanken
1716-1754 – Leopold Philipp vév. z Arenbergu
1754-1754 – Leopold baron Scherzer
1754-1779 – hrabě Wied-Runkel
1779-1798 – Wilhelm hrabě Wartensleben
1799-1814 – Michael sv. pán z Frölich
1815-1832 – Johan sv. pán Kutshera
1832-1848 – Theodor hrabě Baillet de Latour
1849-1889 – Ludwig von Benedek
1771 Kutná Hora
1774 Praha
1866 Krakov
1871 Vídeň
1873 Trident
1874 Vídeň
1877 České Budějovice
1882 Praha
1893 Linec
1895 Trident
1899 České Budějovice
1910 Trident
1912 Innsbruck





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás