Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Kdyby Kain nalezl Abela ozbrojeného, snad by se tato první vražda na zeměkouli nebyla stala.“ Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Bedřich (*1799 † 1870)



Křimice

13. 11. 2018 | Redakce | Autor píše, Sídla

Zámku předcházela tvrz, vystavěná Drslavici někdy okolo poloviny 13. století. V letech 1245–1289 na ní měl sídlit Půta, syn Protivy ze Žinkov. Další informace pochází až z druhé poloviny 14. století, kdy ji nejprve vlastnil plzeňský měšťan Petrold Nussl a po něm další plzeňský měšťan Václav Točník. Točníkové postupně bohatli, dočkali se povýšení na vladyky a také nedaleko tvrzi založili pivovar. V držení rodu zůstal do roku 1621, kdy zemřel poslední člen rodu Purkhart Točník. Následně tvrz krátce vlastnil jeho nevlastní syn Jan Jindřich Strojetický ze Strojetic, jenž si vzal Voršilu z Vrtby a po jeho smrti v roce 1648 panství zdědil Jaroslav František z Vrtby. V roce 1659 je jako majitel uváděn Jan František z Vrtby. Za syna jeho bratra, Františka Václava z Vrtby, prošla tvrz v roce 1732 přestavbou na barokní zámek a na nádvoří přibyla socha sv. Jiří od Lazara Widmana. Páni z Vrtby zámek vlastnili do roku 1830, přičemž v letech 1811–1812 za Františka Josefa z Vrtby prošel přestavbou v duchu empíru s klasicistní fasádou. Architektem barokní stavby byl patrně František Maxmilián Kaňka, architektem empírové přestavby František Ignác Prée. V roce 1830 panství zdědil kníže Jan Karel z Lobkovic (větev Popelů) a v držení Lobkoviců zůstal do roku 1948, kdy jim byl znárodněn.

V letech 1844-46 byl barokní kostel upraven na hrobku rodu Lobkowiczů.

Současným majitelem je  Jaroslav Lobkowicz, který zanedbaný zámek s místy narušenou statikou, zdevastovanou kaplí a rozpadajícími barokními sochami, začal rekonstruovat. Náklady na rekonstrukci byly v době restituce odhadovány na 120 milionů korun.

Dnes je pro veřejnost otevřen park, který je využívá ve spolupráci s obecním úřadem ke kulturním účelům. V létě probíhají zámecké slavnosti, divadlo, letní kino, dětské dny a setkání seniorů.

Zdroj: Wikipedie





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás