Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Teď jste se stali svobodnými občany a já vám přeji k tomu mnoho štěstí. Ale svoboda může být taky nebezpečná. My se už známe z generace na generaci, ale teď budou přicházet lidé, kteří vás chtějí podvádět. Tak dejte pozor. Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež. Já vím, že budu prvním, kterého chytí, ale po sto letech jste vy na řadě". “ Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín (*1818 † 1854)



Jimramov

Za zakladatele zámku je považován Pavel Katharin z Katharu (zemský purkrabí markrabství moravského), který koupil jimramovské panství v roce 1588.
Byl první, kdo si zvolil Jimramov za své sídlo, ale protože tu nebyla vhodná budova, dal postavit v roce 1593 nejstarší část dnešního zámku v renesančním stylu. Nade dveřmi je pamětní deska se třemi erby. Erby jsou zakladatele zámku a jeho dvou manželek: vlevo – Lidmila Kitliczowna z Rudolce, první manželka zemřela v roce 1586; uprostřed – Pavel Katharin z Katharu, na Dalečíně a Jimramově, vpravo – Krizelda Cegkowna z Wolbramowicz, druhá manželka.

Na počátku 17. stol.  získává zámek Vilém Dubský z Třebomyslic pro svého syna Jana. Ten se proslavil jako svobodomyslný vzdělanec, který vydal církevní artikule a reformoval soudnictví na svém panství (podmíněné a náhradní tresty – jimiž předbíhá evropskou soudní praxi o 300 let). Tento protestantský šlechtic byl na svou dobu člověkem demokratickým a za jeho vlády dochází ke konzolidaci církevních poměrů i hospodářskému rozkvětu panství. Od něj převzal panství syn Václav Dubský. Po bitvě na Bílé hoře  byl majetek tomuto protestantskému šlechtici zkonfiskován.

Kupuje ho Štěpán Schmidt, pro dluhy ho postupuje hraběnce Šlikové. Ta ho v roce 1632 prodává hraběti Jiřímu z Náchoda. Za jeho syna Leopolda z Náchoda dochází k velkému útisku poddaných až mnozí odešli do Uher. V 1663 postupuje panství  své manželce Terezii Františce z Gallasu, v roce 1669 zpustošené panství přejímá její švagr Jan Václav Novohradský z Kolovrat, za něhož dochází ke konzolidaci poměrů. V roce 1680 přejímá zkonsolidované panství jeho syn Filip Antonín z Kolovrat – hospodářství znovu upadá.

V roce 1689 kupuje panství v dražbě rytíř Konrád Ferdinand z Bornsadtu, od roku 1691 vládla jeho manželka – dochází ke sporu o pozemky na české straně „za vodou“ s poličskými občany, hájila je v čele svých poddaných na koni se zbraní v ruce. Za její vlády dochází k rozšíření panství a k jeho zvelebení. Její dcera Marie Anna z Niebrů se ujímá panství v roce 1712, v roce 1746 její neteř Marie Antonie z Waldorfu, která staví severní křídlo zámku a krytou chodbu do oratoře katolického kostela. V roce 1778 postupuje panství své neteři Marii Theodoře, rozené z Freiensfelsu, provdané za hraběte Antonia Belcredi. V 19. stol. je stavěno západní křídlo a tím se uzavírá čtvercové nádvoří. Na nádvoří stojí kašna z roku 1809 a na zdi sluneční hodinyz roku 1798. Belcrediové jsou majiteli až do roku 1948, kdy je jim panství vyvlastněno.

K jimramovskému panství patřily obce: Jimramov, Borovnice, Spělkov, Krásné, Javorek, Daňkovice, Jimramovské Pavlovice, Nový Jimramov, Waldorf (nyní Podlesí), Široké Pole a Jimramovské Paseky.

Zámek obklopuje park, který sestává ze tvou částí: terasovité, převážně zatravněné zahrady bezprostředně obklopující zámek na jižní a východní straně ohrazené kamenou zdí a přírodně krajinářskkého parku severně od zámku, tzv. park Bludník, který je sekundárně oddělen od zámeckého komplexu silniční komunikací a je veřejnosti přístupný.

Od roku 1963 zde bylo Střední odborné učiliště železniční,do roku 1998 Integrovaná střední škola dopravy a zasilatelství. V restituci byl zámek navrácen Belcrediům v roce 1991.

V současné době je zámek pro veřejnost uzavřen.

K zámku patří hrobka rodu Belcredi, novogotická kamenná stavba z roku 1869, nachází se na východním svahu kopce Padělek, asi 150 m nad evangelickým kostelem. Ke vchodu vede krátké kamenné schdiště, lemované ozdobným ocelovým zábradlím.

Zdroj: www.jimramov.cz

————-

Zámek Jimramov leží v centru městečka Jimramov. V současné době je veřejnosti nepřístupný a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie
Kdy přesně nechal Pavel Katharyn z Katharu na místě nynějšího zámku vystavět renesanční tvrz, není známo. Nicméně toto období můžeme vymezit roky 1588, kdy se stal majitelem Jimramova, a 1599, kdy se znovu oženil. S jistotou můžeme říci, že ze začátku spravoval panství z Dalečína, kde si v roce 1588 nechal postavit tvrz. Trochu lépe nám mohou s datací výstavby zámku pomoci kamenné reliéfy erbů na stěně zámku. Prvním je alianční erb Pavla Katharyna a Ludmily Kytlicové z Rudolce (+ 1586), podle kterého vyobrazení vzniklo v roce 1603. Je tedy zřejmé, že v této době již tvrz stála. Vedle něho je erb Kriseldy Čejkové z Olbramovic a u jejího jména připojeno druhé a poslední manželky jeho. S jistotou můžeme říci, že Kriselda žila ještě v roce 1597. Jako nejzazší rok výstavby můžeme považovat rok 1598, neboť v roce 1599 se Pavel Katharyn oženil s Kateřinou Jankovskou z Vlašimi[2]. V roce 1596 zakoupil Pernštejn s Mitrovem a roku 1599 panství Kunštát. Proto můžeme výstavbu tvrze zasadit do období let 1593-1597/1598. K tvrzi náležel dvůr, pivovar a mlýn.

Již roku 1603 jej Katharynové prodali Dubským z Třebomyslic a majitelé se pak střídali. V polovině 18. století přestavěli Waldorfové renesanční tvrz na barokní zámek a spojili jej krytou chodbou se sousedním kostelem. V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1991 vrácen v restituci rodu Belcredi, jimž patřil od roku 1778. Na počátku 19. století Belcrediové zakončili stavební vývoj jimramovského zámku v klasicistickémduchu. Východní a jižní křídlo zámku zůstalo renesanční. Roku 1948 byl zámek po znárodnění přeměněn na střední odborné učiliště. Po navrácení Belcrediům je zámek prázdný.

Popis
Díky rekonstrukcím zámku od roku 2001 máme poměrně přesnou představu o podobě původní tvrze. Jádro se nacházelo v nynějším jihovýchodním a v severní části severovýchodního křídla zámku, kde se do současnosti dochovaly jen drobné zbytky po tvrz. Zdivo bylo postaveno z lomového kamene, jež nejspíše tvořilo součást ještě předchozího hospodářského dvora. Na základě shodných architektonických detailů (klenby, mezipatra, velikosti oken apod.) můžeme usuzovat, že již v době svého vzniku se tvrz skládala ze dvou křídel. Až do prodloužení jihovýchodního křídla a dostavbě jihozápadního traktu měla tvrz podobu háku.

Zatímco pro velkou architektonickou přestavbu nemůžeme přesně zrekonstruovat původní podobu severovýchodního křídla, u jihovýchodního je tomu přesně naopak. Většinu přízemí tohoto křídla zabírala v renesanci velmi oblíbená hala, jejíž strop byl zaklenut na šesti osmibokých pilířích. Na délku měřila 26,3 m, na šířku 8,8 m a na výšku 3,25 m. Nad ní se nacházela sýpka. Vstup do haly vedl od severu do východní části vstupem 1,4 m širokým a 2 m vysokým. Dnes je zazděný; jeho viditelné zbytky se nacházejí vlevo od vjezdu do zámku a větší částí jsou v současnosti pod podlahou místnosti. Obdobný vstup se nacházel i na druhé straně haly a vedl do další místnosti. Původní okna byla pravděpodobně zničena umělým zvýšením terénu a druhotným vytvořením oken, takže se po nich nedochovaly žádné stopy. Kromě této haly se zde nacházela ještě jedna místnost o rozměrech 4,5 x 8,8 m. Zakončena byla klenbou, jejíž vrchol je dnes odříznut druhotně vytvořeným plochým stropem. Celou místnost pak zaklenovala valená klenba o rozměrech 3,6 x 9 m a výšce 5 m. Jako jediná z přízemních místností původní tvrze neměla mezipatro. Směrem do parku pak bylo druhotně prolomeno okno.

V mezipatře tvrze bývala sýpka, ze které se dochovala čtveřice oken do nádvoří; páté bylo při pozdějších úpravách zazděno. Při rekonstrukci pak byla kolem těchto oken nalezena šambrána a napojení sgrafit. Ve výšce 3,2 m nad zemí, pod okny sýpky, se zachovaly stopy po krakorcích nesoucí pavlač. Z dosud objevených šesti takovýchto otvorů má každý jiné rozměry, ovšem všechny jsou větší než 20 x 20 cm. První otvor býval na vnějším okraji prvního okna a poslední za předposledním oknem sýpky; celková délka pavlače byla 14 metrů. V místě dnešního prostředního okna dříve býval vstup o rozměrech 1,6 x 1,2 m. Posledními zbytky tohoto vstupu je trojice plochých kamenů, které tvořily práh.

Nad vstupem do východní křídla se v pískovcové desce zachovaly znaky Pavla Katharina z Katharu (uprostřed s nápisem: Pavel Katarin z Kataru na Daleczine a Gimramowe purkrabe zemski markrabstwe morawskiho) a znaky jeho manželek. Vlevo je znak jeho první manželky a nápis: Lidmila Kitliczowna z Rudolcze prwni manželka gieho umrzela letha 1586. Vpravo znak Krizeldy Čejkovny z Olbramovic s nápisem: Krizelda Czegkowna z Wolbramowicz druha a poslední manželka geho. Za Marie Antonie z Waldorfu došlo k přistavění severního křídla. Na oblouku brány nechal vytvořit monogram M A W umístěný v erbu. Dále zvelebila zahradu a na náklady baronky z Bukůvky, která v té době žila na zámku, nechala zámek spojit krytou nadzemní chodbou na arkádových pilířích s oratoří kostela.

V následujícím století byl přistavěn západní trakt, takže v současnosti má jednopatrový zámek 4 křídla a uprostřed nádvoří s kašnou z roku 1804. Sluneční hodiny na nádvoří pocházejí z roku 1798.

Zdroj: Wikipedie

 

 




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2018  |  O nás