---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Vrtby páni z

Název rodu

Páni z Vrtby (též Vrtbové, případně z Vrtbů, německy von Wrtba nebo von Wrtby)

Heslo rodu

text

Původ rodu

zakladatel: Hroznata (probošt), rok založení: 13. století

Základní údaje

rok založení: 13. století
zakladatel: probošt Hroznata

Rodokmeny rodu

rodokmen

Rodová sídla

abecedně:

Rodové větve

rodové linie: otická, konopišťská

Představitelé rodu

abecedně:

Titulatura

1584 český panský stav

Vývoj rodu pánů z Vrtby

♣♣♣

Petr Mašek:

encyklopedické knihy: MODRÁ KREV (1992 a 2003) a ŠLECHTICKÉ RODY  v ČECHÁCH, na MORAVĚ a ve SLEZSKU (2008  a 2009):

Starý český rod, pocházející z rozrodu blahoslaveného Hroznaty, stejně jako páni z Gutštejna, Krašova aj. V roce 1584 byli Václav a Jan († 1616) povýšeni do stavu svobodných pánů. Na přelomu….bude doplněno

♣♣♣

WIKIPEDIE ČESKÁ

Páni z Vrtby (též Vrtbové, případně z Vrtbů, německy von Wrtba nebo von Wrtby) byli český panský a posléze hraběcí rod z rozrodu Hroznatovců. Svůj původ odvozovali od blahoslaveného Hroznaty (asi 1160 – 1217), zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé.

Původ názvu

Vrtbové, neboli páni z Vrtby, byli českým panským a posléze hraběcím rodem. Rod přijal své jméno po hradu Vrtba (též Vrtbo, lidově Vrtva) u dnešní obce Horní Bělá na Plzeňsku. Ten byl založen Sazemou (Sezimou), jedním ze čtyř synů Sazemy z Krašovic, v letech 1313–1316. Tento první Sazema začal v roce 1316 užívat přídomku z Vrtby, a stal se tak zakladatelem pánů z Vrtby, rodového jména děděného až do vymření rodu v roce 1830.

Podle Antonína Profouse mohlo jméno vzniknout zesílením slova vrť (= houžev, tedy provaz upletený ze zkroucených vláken) na vrtba. Z vrtby pak vzniklo jméno Vrtba. Vlivem přípony „-va“ pak vzniká zlidovělé „Vrtva“.

Dějiny rodu

Rod přijal jméno podle hradu Vrtba u Horní Bělé v okrese Plzeň-sever, založeného na přelomu 13. a 14. století a písemně doloženého roku 1316 jako majetek Sezemy z Vrtby.

Roku 1584 byl Vrtbům potvrzen panský stav. Ve 14. až 16. století získali řadu statků v západních a středních Čechách, mimo jiné Klenovice, Nekmíř, Červený Hrádek a Vrchotovy Janovice.

Největší vzestup zažil rod pánů z Vrtby v 17. a 18. století. Počátkem 17. století se rod rozdělil na větev jindřichovskou (vymřela roku 1724) a hraběcí. Zakladatelem hraběcí větve byl Sezima z Vrtby († 1648), který zůstal během povstání českých stavů v letech 1618–1620 věrný Habsburkům, což mu v roce 1624 vyneslo hraběcí titul. Tehdy dal zbudovat zámek v Nuslích. Od roku 1638 byl nejvyšším zemským sudím a od roku 1644 nejvyšším komořím. Z konfiskací, jež následovaly po bitvě na Bílé hoře, výhodně nakoupil četné statky, především na Benešovsku a značně tak rozšířil rodový majetek. Měl čtyři syny.

Jeho synové založili nové větve rodu: votickou (vymřela 1807) a konopišťskou.[2] Z této linie pocházel hrabě Jan Josef z Vrtby (1669–1734), jenž byl od roku 1705 apelačním prezidentem a od roku 1712 pak nejvyšším purkrabím. Byl to právě on, kdo nechal ke svému paláci na Malé Straně vybudovat barokní Vrtbovskou zahradu, jednu z nejznámějších zahrad v Praze. Roku 1694 založil Nuselský pivovar. V roce 1715 koupil panství Konopiště a roku 1723 obdržel pro sebe a svůj rod úřad dědičného pokladníka Království českého.

Další syn – Václav František hrabě z Vrtby zdědil Neznašov s tvrzí a dvorem, Všemyslice, Temelín,
Albrechtice a Újezdec, byl hodnostářem rytířského řádu sv. Jana Jeruzalémského (maltézský řád). Zemřel bezdětný 6. března 1686. Neznašovské panství zdědil bratr Václava Františka, Ferdinand František Leopold hrabě z Vrtby, hejtman Vltavského kraje. Ten zemřel 20. března 1712 a dědicem se stal mladší syn František Arnošt († 11. dubna 1750). Dalším majitelem neznašovského panství byla dcera Františka Arnošta – Karolina, provdaná Chermontová. Po její smrti Neznašov zdědila její dcera Filipina, která se v roce 1764 provdala za Karla Bedřicha Schütze.

Poslední potomek rodu František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (1759 – 27. srpna 1830, Křimice, pohřben ve Vejprnicích), byl rytířem toskánského řádu svatého Štěpána, c. k. tajný rada, nejvyšší zemský maršálek a nejvyšší dědičný komoří. Království českého. Jako spoluzakladatel Spolku na podporu umění hudebního v Čechách, ze kterého později v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, ji podporoval až do své smrti. Jako neženatý a bezdětný odkázal c. k. komořímu a nejvyššímu vachmistrovi, knížeti Janu Nepomuku Karlovi z Lobkovic (1799–1878) veškerý majetek, mj. zámek Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy.

Význační členové rodu

Sezima Jan z Vrtby (1578 – 6. března 1648) byl českým stoupencem katolictví. V roce 1622 koupil panství Votice u Benešova a v tamním kostele sv. Františka při františkánském klášteře vybudoval rodovou hrobku a na hlavní oltář kostela nechal umístit idealizovaný legendární obraz Hroznaty z Ovence, zakladatele rodu Vrtbů. 20. prosince 1624 byl ve Vídni císařským diplomem povýšen do hraběcího stavu v Českém království. Během své kariéry byl nejvyšším lenním soudcem, zemským hofmistrem, předsedou dvorní komory a od roku 1644 nejvyšším komorníkem Království českého. Byl majitelem panství Červený Hrádek, Kosova Hora a Vrchotovy Janovice na Sedlčansku a v letech 1627–1631 nechal v Praze na Malé Straně vybudovat Vrtbovský palác. Byl třikrát ženat. Jeho starší syn ze třetího manželství (Barborou Eusebií Bořitovou z Martinic), hrabě Jan František z Vrtby (1631–1678), byl zakladatelem starší konopišťské větve. Jeho mladší bratr, hrabě Ferdinand František z Vrtby (1636–1712), založil mladší votickou linii
Ferdinand František z Vrtby (1636–1712), hejtman Vltavského kraje a Nového Města pražského, majitel panství Votice a Vrchotovy Janovice
Jan Josef starší z Vrtby (1669 – 14. září 1737) vnuk Sezimy Jana z Vrtby, od roku 1715 usedlý na Konopišti, byl c. k. tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, od roku 1725 dědičný nejvyšší pokladník Království českého, předseda apelační rady a v letech 1712–1734 nejvyšší purkrabí Pražského hradu. Díky papežskému dispensu se mohl oženit se svou neteří Zuzanou Antonií Heussenstammovou z Heissensteinu, dcerou Marie Františky z Vrtby. Svatba se konala na Bezdězu. Jan Josef nechal v Praze vybudovat slavnou Vrtbovskou zahradu.
František Václav starší z Vrtby (1670 – 20. září 1750) byl komorníkem kurfiřta Karla Albrechta Bavorského a poté, co se stal císařem (Karel VII.), stal se Vrtba nejvyšším zemským soudcem. Byl dvakrát ženat, měl dva syny, usedlé mj. na Konopišti, a jednu dceru.
František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (1759 – 27. srpna 1830, Křimice), byl rytířem toskánského Řádu sv. Štěpána, c. k. tajným radou, nejvyšším zemským maršálkem a nejvyšší pokladník Království českého. Stál u zrodu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách („Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen“), ze kterého v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, kterou také podporoval až do své smrti. Jako svobodný a bezdětný ustanovil c. k. komorníka a nejvyššího vachmistra knížete Jana Karla z Lobkovic (1799–1878) dědicem svých panství Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy. Zemřel na Křimicích a byl pochován ve vejprnickém kostele sv. Vojtěcha.

Erb

Ve žlutém štítu měli tři černé jelení parohy, který je shodný se znakem tepelského kláštera. Stejný erb nosili i páni z Gutštejna.

Příbuzenstvo

Spojili se s Kolovraty, Klenovskými z Klenové, pány ze Rzavého, z Říčan či z Kopidlna.

 

WIKIPEDIE NĚMECKÁ

Vrtba (šlechtická rodina)

Páni, od roku 1624 hrabata z Vrtby (také Wrtba nebo Wrtby, česky Vrtbové , z Vrtby , z Vrtbů ), byli starý český šlechtický rod , poprvé zmíněný ve 14. století. Pocházeli z rodu Hroznatowců, potomků hraběte Hroznaty z Ovence (narozen kolem roku 1160; zemřel roku 1217 na hradě Kinsberg u Chebu), zakladatelů opatství Chotieschau u Plzně a opatství Tepl u Chebu v západních Čechách . [ 1 ]

Příběh
Rodinná linie začíná v roce 1464 s Hroznátou z Wtrby, pánem z Wrtwa (Wrtba) poblíž Manětína . [ 2 ] Rod Vrtbů vlastnil mj. stejnojmenný zámek Vtrba u Ober Biele (Horni Biela) v dnešním okrese Plzeň-sever a po různou dobu Krašovice (Krusovice), Nekmíř u Plzně, Klenovice (zámek Klenova), Jindřichovice ( Heinrichsgrün , Třeběmice ), Třeběm. (Czerweny Hrádek – Borek, Rothenhaus) v západních Krušných horách, Žinkovy (Zinkau), Švamberk (Schwanberg), Gutštejn (hrad Guttenstein), zámek Konopiště (Konopischt), Votice (Wotitz), Mrač u Beneschau, Kosova Hora (Amschelberg), Křimice , Krimits u Všechic , Křimice, Krimits a Míče Kralup. na Vltavě, Voračice a Nusle , pražská čtvrť.

Vzestup rodu Vrtbů začal v 16. století a zrychlil se po vítězství římskokatolických Habsburků nad luteránskými rebely v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Sezima von Vrtba (1578–1648), horlivý stoupenec Habsburků, byl 20. prosince 1624 povýšen do českého hraběcího stavu. [ 3 ] V následujících letech rodina Vrtbů zvětšila své bohatství především výhodnými nákupy zabavených pozemků a nemovitostí. Například Sezima von Vrtba nechal v Praze v letech 1627 až 1631 postavit Vrtbovský palác .

Rod vymřel v mužské linii v první polovině 19. století, jedna větev v roce 1807 s hrabětem Franzem Adamem von Wrtby na Wotitz ( Votice ), jehož dědicem se stal hrabě Franz Wratislaw von Mitrowitz , druhá v roce 1830 s hrabětem Franzem Josefem von Wrtby na Konopiště ( Konopischt ), jehož dědictví připadlo knížeti Janu Karlu z Lobkowicze .

Erb

Erb zobrazuje tři (2,1) červené jelení parohy na stříbrném poli, nebo od roku 1624 na zlatém poli . Na korunované helmě s červeno-stříbrným nebo červeno-zlatým pláštěm je červený jelení paroh s hrotem. Odstíny paroží odlišují potomky rodu Vrtby: Bilsky z Biely s modrým na zlatém, Krasykov s černým a šedým na stříbrném a hrabata Hroznata z Guttensteinu s černým na zlatém. Město Teplá a teplské opatství nesou ve svých erbech tři jelení parohy na památku hraběte Hroznaty z Ovence , stejně jako obec Chotěšov u Plzně s bývalým chotěšovským klášterem .

Známí členové rodu

Jan Sezima von Wrtba (Sezima z Vrtby) (* 1578; † 6. března 1648) byl zbožný katolík . V roce 1622 koupil panství Wotitz nedaleko Beneschau , zřídil rodinné pohřebiště ve františkánském kostele ve Wotitz a na památku předka rodu Vrtby, hraběte Hroznaty von Ovenec , nechal na hlavní oltář kostela umístit svůj legendární, idealizovaný obraz. Dne 20. prosince 1624 byl ve Vídni diplomem povýšen do českého hraběcího stavu. Během své kariéry působil jako předseda soudu, vrchní správce, prezident dvorní komory a od roku 1644 jako vrchní komorník Českého království. Stal se pánem Roth-Hrádku, Amschelbergu (Kosova Hora) a Janowicz (hrad Vrchotovy Janovice) nedaleko Benešova. Mezi lety 1627 a 1631 nechal postavit Vrtbovský palác na Malé Straně v Praze . Byl třikrát ženatý. Jeho starší syn z třetího manželství (s Barbarou Eusebií Borsitou von Martinitz), hrabě Jan František von Wrtba (1631–1678), založil starší linii na Konopišti; jeho mladší bratr, hrabě Ferdinand František von Wrtba (1636–1712), založil mladší linii ve Wótitz.
Jan Josef starší z Wrtby
Jan Josef (starší) von Wrtby (Jan Josef z Vrtby) (* 1669; † 14. září 1734), vnuk Sezimy Johanna von Wrtby, který od roku 1715 sídlil na Konopišti, byl tajným radním, rytířem Řádu zlatého rouna, od roku 1725 dědičným vrchním pokladníkem Českého království, předsedou odvolacího soudu a v letech 1712 až 1734 vrchním purkrabím v Praze. S papežským dispensem se oženil se svou neteří Susannou Antonií von Heussenstamm, dcerou Marie Františky von Wirtby, rozené Heussenstamm z Heissensteinu, z hradu Bösig. Jan Josef starší von Wrtby nechal v Praze vybudovat Vrtbovskou zahradu .
Franz Wenzel (Starší) von Wrtby (František Václav z Vrtby) (* 1670; † 20. září 1750) byl komorníkem kurfiřta Karla Albrechta Bavorského a následně vrchním magistrátem, když se druhý jmenoval císařem Karlem VII. Byl dvakrát ženatý, měl dva syny, kteří žili mimo jiné na Konopischti, a jednu dceru.
Franz Josef von Wrtby ze starší linie Konopiště (* 1759; † 27. srpna 1830, Krzimicz (Krimice)), pohřben ve Vejprnicích, byl rytířem toskánského řádu sv. Štěpána, císařským a královským tajným radním, vrchním maršálkem zemským a dědičným vysokým pokladníkem Českého království. Jako spoluzakladatel „Spolku pro podporu hudby v Čechách“, z něhož v roce 1808 vzešla Pražská konzervatoř , ji podporoval až do své smrti. Svobodný byl proto, že jmenoval císařského a královského komorníka a rotmistra knížete Jana von Lobkowitz (1799–1878) svým dědicem Konopiště , Krzimicz (Křimice), Týnce nad Sázavou, Śnekmra a Zinkova.

♣♣♣

Ottův slovník naučný

z Vrtby, příjmení staročeské rodiny panské, která byla téhož erbu (trojích jeleních rohův) a původu jako páni z Krašova, Krašovic, Gutšteina, Bělé a j. a počítali ke svým předkům blahoslaveného Hrozňatu Sezemice (+1217). Jiný předek Jetřich z Krašova (1232-52) měl syny Jetřicha (1263-1313) a Sezemu (1268-87), z nichž tento byl truksasem královým. Jeho synové byli Sezima, Bušek z Krašova (1313-39, předek pp. z Fusperka) a Racek z Bělé (1313-18, předek pp. z Bělé). Sezima (1313 až 3144) založil hrad Vrtbu (u Bělé) a potomci se po něm psali do vymřeni. On a jeho potomci bývali dobrodinci kláštera plaského. Synové jeho byli Pešek, Sezem a a snad i Racek (Pešek 1344 atd.) měl r. 1356 Lubenec, držel též Krašovice a prodal r. 1365 klášteru kladrubskému zboží malesické s hradem Kyjovem. Synové jeho Petr a Sezima drželi Štěpanovice a prodali r. 1391 Úněsov. Sezema, druhý syn Sezemův, snad zůstavil syny Sezemu (1381-93), jenž měl Klenovice, a Buška (+j. 1391). Racek (1358-79) měl Nekmíř, odkudž se psali potomci jeho. Potomní pp. z V., kteří se psali Štěpanovci a Prostibořští, pocházeli od Sezimy Štěpanovce a neznámého předka. Jan byl r. 1424 straníkem katol. v Plzeňsku, účastnil se r. 1432 poselství do Basileje, nabyl hradu Valdeka a od císaře Sigmunda obdržel r. 1436 čtyři vesnice zápisné v Podbrdsku. R. 1440 a 1452 byl na sněmích pražských a r. 1453 držel Příbram. Současně žil jiný Jan (1438-75), jenž držel zápisně Prostiboř od kl. kladrubského, kdež byl Bušek z [z Vrtby] (+1443) opatem (jiný Bušek r. 1453 na Smědčicích, r. 1465 na Dolanech). Sezima z [z Vrtby] (1458-75) držel Hořovice a byl ženat od r. 1466 s Vrackou z Vilhartic. Zemřel před r. 1477 zůstaviv dcery Mandalénu (1490 až 1529, vd. za Litvína z Klinšteina) a Elišku (+ok. 1519, vd. za Jaroslava z Kolovrat), které po něm Hořovice dědily. Hrozňata držel r. 1462 hrad Vrtbu a získal tehda dvě vsi kláštera plaského. Prostiboř držel po Janovi Sezima (1480-1519). Jan Štěpanovec, poslední této pošlosti, držel r. 1490 statek Zalužany. Jan Hrozňata (bezpochyby Hrozňatův syn) držel r. 1509 statek Podviní. Burjan (1510 atd.) držel Prostiboř, kterou prodal, byl pak ve službách Kašpara Pluha a hejtmanem na Kynžvartě. Byv zapleten do osnov svého pána ujel sice, ale přece dopaden a vsazen do Bílé věže, odkudž byl dopraven r. 1547 do Křivoklátu, aby byl tázán na záměry svého pána. (O jeho mučeni Hist. o těžkém protivenství, str. 98.)

Jeho, tuším, bratr byl Sezima P. z [z Vrtby], jenž koupil před r. 1542 Sluhov, vyženil s Vorsilou z Kračína Jindřichovice, k nímž přikoupil r. 1555 Brod a r. 1560 Mokrosuky a Zbynice. Zemřel r. 1560.

Synové jeho Václav a Jan dědili r. 1570 Účín a Úloh a statky otcovské a mateřské. Václav ujal Jindřichovice a žil ještě r. 1598. An byl bezdětný, spadly Jindřichovice na Jana. Oběma 18. říj. 1584 stav panský obnoven.

Jan odděliv se penězi vyženil s Majdalénou z Říčan, vdovou po Sigmundovi Valkounovi z Adlaru, statek Červený Hrádek, koupil r. 1584 Hodětice, byl r. 1594 v poli v Uhrách a koupil ok. r. 1596 Vrchotovy Janovice. Zemřel r. 1616 a manž. ho r. 1617 následovala. Již r. 1609 rozdělil své statky mezi syny. Sezimovi dal Janovice, Janovi Hrozňatovi Jindřichovice; onen pak dědil po mateři Červený Hrádek. Dceru Annu Markétu vdal Jan r. 1607 za Jiříka Viku ze Rzavého (+j. 1611, 2. manž. Šleglovský), druhá Lidmila Voršila byla vdaná napřed za Bohuslava z Michalovic (+1621) a pak za Jindřicha Strojetického. (Zemř. 1624.)

A. Pošlost Jindřichovská. Jan Hrozňata odsouzen k manství (1623-24), ale jsa věren víře podobojí chtěl r. 1628 s manž. Benignou odjeti ze země. Přímluvou bratrovou dosáhl toho, že mohl v zemi zůstati (+1630). Synové jeho byli Jan Adam,Václav a Sezima Jan. Václav umřel na vojně od pití. Ostatní dva ujali Jindřichovice a Hodětice, jež jim r. 1651 z manství propuštěny. Jan Adam byl ženat s Juditou Lidmilou z Kolovrat, která koupila r. 1636 Vlčkovice. Bratr jeho Sezima držel od r. 1650 Nusle a později Jindřichovice (+1681). Synové Jana Adama, totiž Beneš Hrozňata a Maximilián Ferdinand prodali Vlčkovice r. 1662 Lidmile Kateřině z [z Vrtby] roz. Vitanovskě na Účíně (manž. Maximiliánově), která koupila pak (1670) Trkov a prod. r. 1671 Vlčkovice. Maximilián, manžel její, bydlíval s ní na Trkově a býval hejtmanem vltavského kraje. Zemřel r. 1681 bezdětek a vdova prodala r. 1685 Trkov. Beneš, bratr jeho, dědil r. 1681 Jindřichovice (+3. ún. 1686). První jeho manž. Nabka Boubínská z Újezda (+23. bř. 1678) měla Třebomyslice, druhá manž. Johanna Barbora Kocinka zemřela brzo po manželu (+27. ún. 1686). František, bratr Benešův a Maximíliánův, vstoupil do tovaryšstva Ježíšova a byl pak rektorem kolleje v Březnici. Po Benešovi zůstali synové František Sezima (nar. 1677) z prvního a Jan Václav z druhého manželství. Tento měl míti Jindřichovice, avšak prodány r. 1689 pro dluhy. Jan byl neženat a zemřel 25. dub. 1709. František dědil po mateři Třebomyslice, jež r. 1699 prodal. Zemřel bezdětek na Konopišti 11. kv. 1724 u strýce svého Jana Josefa, jemuž své skrovně jmění odkázal (manž. od r. 1699 Lidmila Malovka z Chýnova).

B. Pošlost hraběcí. Sezima měl Janovice, vyženil s 1. manž. Dorotou z Říčan Křešice, koupil r. 1616 Podolí a po smrti rodičův dostal Červený Hrádek. Jak se zdá, přestoupil ke katol. víře, v níž byl horlivější než mnozí rození katolíci. Zůstav věren Ferdinandovi II., dobře užil konfiskací a zlehčení statkův. Nabyl ok. r. 1622 Otic a Neznašova, také získal Voračice, Kosovu Horu, Vojkov (1623), Křimice, r. 1630 Všemyslice, Újezdec a Albrechtice, r. 1641 Míkovice a ok. r. 1648 Nusle. Byv kr. radou již před r. 1620, stal se potom kom. a hejtmanem Nového města Praž., povýšen 20. pros. 1624 do hraběcího stavu, stal se t. r. praesidentem komory a kr. hofmistrem, 11. říj. 1638 nejv. sudím (zároveň byl i generál. kommissařem) a 9. srpna 1644 nejv. komorníkem. Zemřel 6. bř. 1648 a pochován v rodinné hrobce u františkánů v Oticích, jimž byl klášter založil. Po smrti druhé manž. Judity Španovské z Lisova pojal r. 1630 třetí Barboru Eusebii, dceru Jaroslava Bořity z Martinic, jenž zase měl druhou manž. Elišku, dceru Sezimovu. Synové jeho rozdělili se r. 1657 tak, že Jan František dostal Kosovu Horu, Červený Hrádek s Vojkovem a Nusle, Jaroslav František Křimice s Tlucnou a Cebiví, Václav František Míkovice a Neznašov a Ferdinand František Otice s Beztahovem. Jaroslav zemřel již r. 1659 a díl jeho dědil starší bratr. Václav vstoupil do řádu sv. Jana, prodal r. 1669 Míkovice, byl komend. v Goldberku a Lemberku a zemřel 31. pr. 1686. Neznašov dědil po něm mladší bratr. Od tohoto a nejstaršího bratra pocházely dvě pošlosti.

a) Pošlost Otická a Janovská. Ferdinand vyženil (1667) s první manž. Kateřinou Konstancí Radkovcovnou z Mirovic (+21. říj. 1684) panství Drahonice; druhá jeho manž. byla Lidmila Kateřina Vitanovská ovd. z Vrtby (A). Ferdinand koupil r. 1672 Olbramovice a zdědil 1687 Neznašov. Byl kr. radou a kom. a hejtmanem Nového města Praž. a přečkav druhou manželku (+8. pros. 1697) prodal r. 1700 se syny Drahonice a Přečinov a zemřel 20. bř. 1712, maje 76 let svého věku. Starší jeho syn František Karel byl naříz. nejvyšším u kurfiršta heidelberského a zemřel před otcem snad v cizině, zůstaviv vdovu Konstancí roz. Straníkovou z Kopidlna, od r. 1704 zase vdanou za Jiřího Alberti. Mladší syn František Arnošt oženil se r. 1707 s Marií Annou Vratislavkou z Mitrovic (+1742) a ujal r. 1712 Otice, Janovice, Olbramovice a Neznašov jako svěřenství od otce zřízené. Zemřel 11. dub. 1750 maje 76 let věku svého. Syn jeho František Arnošt měl za otcova živobytí Chotýšany a Bílkovice a byl ženat s Barborou z Běšin (+26. dub. 1777). Zemřel r. 1794 maje 77 let svého věku. Synové jeho byli Frant. Adam (nar. 1746), Fr. Josef (nar. 1749), Fr. Jan (nar. 1752) a Fr. Prokop (nar. 1755). Z nich žil nejdéle Adam, jenž zemřel neženat 3. září 1807 odkázav všechny statky své Fr. Jos. hraběti Vratislavovi z Mitrovic.

b) Pošlost Konopištská. Jan František byl r. 1657 radou komory, zdědil r. 1659 Křimice s Cebiví, ale prodal r. 1662 Kosovu Horu s Vojkovem, nabyl sice zase r. 1664 Vojkova, ale prodal jej r. 1666 a 1667 také Hrádek. Zemřel 20. srpna 1687 (manž. od r. 1658 Barbora Kokořovka). Zůstali po něm synové Jan Josef (nar. 1669) a František Václav (nar. 1671), kteří se rozdělili tak, že onen dostal Cebiv a Nusle, tento Křímice. Jan oženil se r. 1690 (s papežským svolením) se svou sestřenici Zuzanou Antonií hr. z Heissensteina (+11. ún. 1715), s níž vyženil Švamberk a Gutstein. Tyto prodala r. 1712. a manžel prodal Cebiv, koupil pak r. 1715 Konopiště a r. 1725 Mrač. Stal se r. 1694 radou nad appellacími, později přesazen k místodržitelstí, stal se r. 1705 praesidentem nad appellácímí, r. 1708 skut. tajným radou a r. 1712 nejv. purkrabím, ve kterémž úřadě setrval do smrti. Byl také rytířem řádu zlatého rouna a obdržel r. 1723 úřad dědičného pokladníka král. Čes. Benešovským vymohl výroční trhy a dokonal fundací piaristské kolleje, začatou jeho předchůdcem hrabětem Přehorovským. Nemaje přirozených dědicův odkázal staršímu synovci Janovi Nusle, mladšímu Fr. Václavovi Konopiště a dům na Malé straně v Praze. Zemřel 14. srpna 1734 a pohřben v Oticích.

František, bratr jeho, byl ženat s 1. M. Terezií hr. z Götzen. (+1707), 2. M. Terezií ze Steinau (+1766), která měla Žinkovy (1719) a Nebílov (tento 1715 prodala). Po první manželce držel Nekmíř. Za bavorské vlády přijal se syny důstojenství komorničí a stal se soudcem zemským, pročež r. 1743 upadl ve vyšetřování, platil pokutu 75 fl. a teprve v září 1744 dovolen mu zase přístup ke dvoru. Zemřel 20. září 1750 maje 81 let svého věku. Starší jeho syn Jan Josef (nar. 1713), c. k. tajný rada a komoří, měl po otci Křimice a Nekmíř a po mateři Žinkovy. Zemřel 7. června 1782 nemaje synův a zboží jeho spadlo na synovce.

Mladší syn Frant. Václav dědil r. 1734 Konopiště a byl ženat od r. 1746 s M. Annou hrab. z Klenového, dědičkou Petrovic. Zemřel 29. kv. 1762 maje věku svého 37 let. (Vdova vdala se 1767 za Jana hr. O’Kelly de Gallagh.) Syn jeho Frant. Josef (nar. 1759), nejv. děd. pokladník, měl po otci Konopiště a po strýci Křimice, Žinkovy a Nekmíř. Byl c. k. tajným radou a komořím, nejv. vachtmistrem a rytířem toskánského řádu sv. Štěpána a od r. 1830 krátký čas nejv. maršálkem. Neženiv se nikdy odkázal krásná svá panství v ničem nezávadná Janovi Karlovi knížeti z Lobkovic. Vypravuje se, že jednou na dláždění padl a mladý kníže mu přispěl k pomoci a jej ošetřoval, začež se mu vděčně odsloužil. Jsa toho vzácného rodu poslední, zemřel 27. srpna 1830 v Křimicích a pohřben ve chrámě vejprnickém ve hrobě zděném klenutém. Rod Lobkovsky drží po něm posud velkostatek křimický. Sčk.

♣♣♣