Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Stručně základní genealogické pojmy“ Zobrazit celý citát »

Genealogické a jiné pojmy



Thurn-Taxis – základní údaje

Rod Thurn-Taxis – základní údaje

Polcený a dvakrát dělený štít s modrým středním štítkem. V něm stříbrný jezevec.
V 1. a 4. stříbrném poli červená věž s cimbuřím podložená překříženými modrými liliovými žezly.
Ve 2., 3. a 6. zlatém poli červený korunovaný lev.
V 5. červeném poli stříbrné ovčí nůžky.
Štítlonoši: dva zlatí lvi. Vše vloženo na knížecí plášť.

 

Název rodu

Thurn-Taxis /von Thurn und Taxis / de la Tour et Taxis

Heslo rodu

text

Původ rodu

severní Itálie

Základní údaje

Ariprand della Torre- francouzský rytíř z konce 5. století – by měl být  údajným předkem jak Thurn-Taxisů -tak blízkého rodu Thurn-Valsassina. Jeho potomci bojovali též v křižáckých válkách. Prapůvod  rodu Thurn-Taxis je třeba hledat kdesi v severní Itálii, kde prapředkové rodiny žili  se jmény Tasso,  Tassis, Taxo, Torre,Torres, Turri, Turriani apod. Příbuzenství rodů Thurn-Valsassina a Thurn-Taxis se trochu ztrácí v nejasných pramenech, ale důležité je, že se rody v 17. století  na společném  původu shodly. První prokazatelná zmínka o rodu pochází z roku 1117. Rodina de Tassů (pozdějších Thurn- Taxisů)  patřila  tehdy k lombardské šlechtě.  Až koncem 13. století lze sledovat rodinnou
genealogii. Začíná asi v r. 1290, kdy zemřel Homodeus  de Tasso. Rod patřil k cechu, který                          zajišťoval přepravu zpráv a drobných zásilek. Nejprve to bylo jen v okolí  italského Bergama a později v celé severní Itálii. Mezi příslušníky rodu je řada známých osobností. Z Pietrovy linie rodu,  jež  vymřela  na prahu 19. století,  pocházeli například dva básníci: autor lyrických i epických básní Bernardo de Tasso (*1493 † 1569) a jeho syn Torquato de Tasso (*1544 † 1595), který byl dokonce jeden z nejlepších básníků italské renesance. Jeho Osvobozený Jeruzalém patřil několik staletí k nejvydávanějším dílům italské poezie. Z jedné z větví rodu Thurn-Valsassina,  linie Como-Vercelli,  pocházel v Čechách  známý  Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu (*1567 † 1640).  Byl iniciátorem pražské defenestrace a tudíž   jeden z vůdců  stavovského povstání.  Matka Barbora pocházela z rodu Šliků. Přestože byl vrstevníkem popraveného Jáchyma Ondřeje hraběte Šlika (*1569 † 1621),  příbuzensky byl bratrancem už jeho otce Ludvíka (Julia). Otec František Thurn ho měl  totiž v pozdním věku – 59 letech. – Příslušníci této větve se opět v  Čechách objevili až po třech stech letech,  když koupili zámek Valeč a Libkovice.

První zmínky o rodu se objevují ve 12. století v okolí severoitalského Bergama. Později se rodina poněmčila. V 16. století získali právo provozovat poštovnictví. Českou větev rodu Thurn-Taxisů založil kníže Maxmilián Josef (*1769 † 1813), který český inkolát získal v roce 1797. Z české větve se poté vyčlenila větev s názevem Troskov, kterou založil vnuk Maxmiliána Josefa princ Rudolf Thurn-Taxis (*1833 † 1904) od 1894 svobodný pán /sv.p. /baron Troskow/Troskov (z Troskova).

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Biskupice (1874-1946)
Dobrovice (1809-1923)
Chroustovice (1823-1919)
Košumberk (1823-1946)
Litomyšl (1855-1945)
Loučeň
Mcely (1869-1948)
Niměřice
Chotíšov (1822-1925)
Rychmburk (1823-1945)

palác Thurn-Taxisů v Praze na Malé Straně

Rodové větve

Thurn-Taxis

Thurn-Valsassina

Troskov

Představitelé rodu

Karel Alexandr princ Thurn-Taxis (*1770 † 1827), zakoupil klášterní panství Chotěšov a zámek a panství Chroustovice – letní sídlo rodu. Finančně i sbírkami podporoval Národní muzeum. Koupil Košmberk, Rychmburk aj.

Maxmilián Josef princ Thurn-Taxis (*1769 † 1813), generálmajor rakouské armády, zakladatel české větve rodu – získal český ikolát r. 1797. Zdědil panství Dobrovice a Loučeň, koupil Vrtbovský palác v Praze.

Josef Karel princ Thurn-Taxis (*1792 † 1844), podporoval školství, věnoval se humanitárním aktivitám (založil chudobinec, podnikal (vybudoval cukrovar).

Rudolf kníže Thurn-Taxis (*25.11.1833 Praha † 4.7.1904 Velehrad), známý jako Rudolf, svobodný pán z Troskova. Rudolf byl český vlastenec, intelektuál, milovník a podporovatel českého umění, hudby a literatury. Vystudoval práva a v roce 1861 založil první česky psaný právnický časopis Právník. Společně s Karlem Jaromírem Erbenem také přispíval do slovníku právnické terminologie.

Hugo kníže Maxmilián Thurn-Taxis (*3.7.1817 Praha † 28.11.1889 Loučeň), majitel zámků Dobrovice, Loučeň a Mcely a majetky ve Vlkavě, Niměřicích a Cetni. Měl čtyři legitimní potomky: Karolina, Egmont (zemřel v mládí), Alexandr (dědic), a Marie Terezie.

Alexandr Jan kníže Thurn-Taxis (*1.12.1851 Loučeň † 21.7.1939 Loučeň), podporoval české umělce, např. Bedřicha Smetanu, Elišku Krásnohorskou či Rainera Mariu Rilkeho a další. Rád cestoval a byl vášnivým lovcem, věnoval trofeje exotických zvířat Národnímu muzeu v Praze.

Erich princ Thurn-Taxis (*11.1.1876 Mcely † 20.10.1952 Kremsegg), syn Alexandra, s nímž společně sestavili první fotbalové mužstvo v Čechách (1889)

Titulatura

svobodní páni, říšská hrabata, knížata; v 17. století získali hraběcí titul.
V roce 1681 povýšil Eugen Alexandr do knížecího stavu.

Vývoj rodu

♣♣♣

WIKIPEDIE

První zmínky o rodu se objevují již ve 12. století v okolí severoitalského Bergama. Později se rodina poněmčila.

V 16. století získali právo provozovat poštovnictví. František zřídil v roce 1516 první poštovní spoj mezi Vídní a Bruselem. Jeho syn Bernard spravoval pošty v Německu a španělském Nizozemí. V té době povýšili do panského stavu.

Rod v Českých zemích
Rod Thurn-Valsassina
Jako první do Čech dorazil František Bernard Thurn, který měl čtyři syny, z nichž nejznámějším se stal Jindřich Matyáš Thurn (1567-1640). Vychovali jej v katolické víře, v dospělosti však přestoupil k protestantskému náboženství. Jako mladý bojoval proti Turkům. V roce 1609 se stal velitelem stavovského vojska. Po pražské defenestraci byl jmenován direktorem a jedním ze dvou vrchních velitelů vojska při českém stavovském povstání. Bojoval v jižních Čechách, porazil císařskou armádu u Vídně. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na Bílé hoře. Po porážce povstání odešel do exilu a válčil v dánských a švédských službách. Albrecht z Valdštejna jej zajal v bitvě u Stínavy, ale propustil jej. V roce 1640 Jindřich Matyáš Thurn v emigraci v Livonsku na území dnešního Estonska zemřel.

Rod Thurn-Taxis
V 17. století získali v Čechách nadále žijící Thurnové hraběcí titul a v roce 1681 byl Evžen Alexandr Thurn-Taxis povýšen do knížecího stavu.

V 19. století držel Karel Anselm Litomyšl, jeho nevlastní mladší bratr Maxmilián Josef (1769–1831) z řezenské větve rodu v roce 1809 zdědil Loučeň a Dobrovici. Roku 1831 nechal princ Karel Anselm zámek Dobrovice přestavět na největší cukrovar v Čechách. K panstvím přikoupili roku 1869 Mcely a roku 1874 vlastnili také zámek Biskupice. Panství pak rod držel až do roku 1945, kdy mu byl majetek zkonfiskován.

Rudolf (1833-1904) po studiích práv obhajoval práva českého národa. S K. J. Erbenem vydával právnický časopis, přispíval do Národních listů a Riegrova naučného slovníku. Založil a stal se prvním předsedou pražského Hlaholu. V 60. letech 19. století podporoval radikální demokratické křídlo v české politice, spolupracoval s J. V. Fričem. Po roce 1880 působil jako  generální prokurátor v bulharském
Plovdivu. Ke konci života se vzdal knížecího titulu a odstěhoval se do Troskova u Drážďan, kde žil jako svobodný pán z Troskova. Zemřel na Velehradě, kde byl na návštěvě své dcery Hedviky.

10. května 1945 byl princ Bedřich v Biskupicích zavražděn „revoluční gardou“ a ostatní příslušníci rodu po roce 1945 odešli z Československa a zbylý majetek rodu v Československu byl v roce 1946 konfiskován. Potomci rodu v současné době žijí v cizině.

Po roce 1989
Po Sametové revoluci byly vznesené nároky na navrácení zabaveného majetku zamítnuty, neboť členové rodu v době mezi válkami neměli československé státní občanství. Nicméně manželka prince Jana (1908–1959) z loučeňsko-mcelské větve rodu, Marie Julie, získala zpět zámek Dolní Beřkovice, který patřil rodu Lobkoviců, ze kterého pocházela.

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

 

Thurn a Taxis (franc. de la Tour et Taxis, ital. della Torre e Tassis), rodina pocházející z ital. krajiny Bergamo, kde jako první její člen připomíná se Reinerius de Tasso r. 1117. Její rodopis počíná se Homodeem de Tasso († asi 1290), jehož pozdějším potomkem byl Roger de Tassis (1440 – 93). Tento vstoupil za cís. Bedřicha III. do služeb Habsburků, kteří rodu Taxiskému svěřili poštovnictví ve svých alpských zemích. František de Tassis zřidil r. 1516 první skutečné postovní spojení mezi Vídní a Brusselem. Jeho syn Bernard obdržel r. 1545 správu pošt v Německé říši a španělském Nizozemí, z čehož celá rodina neobyčejně zbohatla. R. 1512 byla povýšena do říšského stavu šlechtického, r. 1608 do stavu svobodných pánů a r. 1624 do stavu hraběcího. Teprve v XVII. stol. španělští a italští genealogové zjistili, že rodina Taxiská vznikla z ital. rodiny Turriani (Torriani, della Torre, della Tour, něm. Thurn), jež žila až do r. 1311 v Miláně a veliké části Lombardie. Proto r. 1650 rodina Taxisská obdržela právo spojiti svůj erb a titul s erbem a titulem rodiny Thurn-Valsassina, žijicí v Tyrolsku, Korutansku a Štýrsku. Hrabě Euge Alexandr T. a T. obdržel r. 1681 knížecí titul pro špan. Nizozemí, r. 1695 i pro Říši. Úřad říšského generálního poštmistra byl rodině udělen v dědičné léno, jež kníže Alexander Ferdinand (* 1704 – † 1773) proměnil v říšské léno stavovské (1744). Proto bylo mu uděleno říšské stavovství a r. 1754 byl mu dán virilní hlas v říšské knížecí radě. Již dříve (1748) byl od cís. Františka I. jmenován kommissařem při říšském sněmě a proto usídlil se trvale v Řezně, kde náčelník rodiny má posud svou residenci. Kníže Karel Anselm (* 1733 – † 1805), syn před., koupil r. 1785 bezprostředně říšská panství Friedberg, Scheer, Dürmentingen a Bussen ve Švábsku, jež r. 1785 byla povýšena na říšské hrabství okněžněné. V náhradu za ztrátu pošt v rak. Nizozemí a na levém břehu Rýna uděleno mu bylo hlavním usnesením říšské deputace (1803) okněžněné panství kláštera buchovského s městem kromě jiných panství a nového virilního hlasu v říš. radě knížecí. Od Pruska dána byla rodině T. a T. tři panství v Poznaňsku, jež byla povýšena na knížetství Krotoszynské. R. 1867 postoupena byla Prusku všecka poštovní práva za 3 mill. tolarů. Kromě toho jest majetkem rodiny několik panství ve Virtembersku a Bavorsku, v Čechách (Litomyšl, Rychmburk a j.) a v Chorvatsku. Panující kníže má titul dědičného říšského generálního poštmistra, korunního vrchního poštmistra v Bavorsku, jest dědičným členem panské komory ve Virtembersku, říšské rady koruny bavorské, pruské i rakouské panské sněmovny a dědičným vlastníkem 2. bavor. pluku chevaulegerů. – Jmenovaný již kníže Karel Anselm založil starší linii rodiny T. a T. Jeho pravnuk kníže Albert (* 1867) jest dnešním panujícím knížetem. Jeho choť Markéta jest rodem rak. arcikněžna. Kníže Albert obdržel r. 1899 titul bavorského vévody z Wörthu a Donaustaufu. Mladší linii, v Čechách usedlou, založil princ Maximilián Josef (* 1769 – † 1831), bratr zmíněného knížete Karla Anselma. Sloužil v rak. armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Chotí jeho byla Eleonora z Lobkovic. Po kněžně Josefě z Fürstenberka zdědil panství doubravické a loučínské, kromě toho statek Vlkavu, jež přešly na jeho nejst. syna Karla Anselma, který zemřel r. 1844 jako c. k. tajný rada a nejvyšší komoří zemský v Čechách, zanechav po sobě tři syny a tři dcery. Ze synů nejstarší Hugo Maximilián (* 1817 – † 1889) zdědil panství Dobrovici a Loučeň, k nimž přikoupil r. 1869 i sousední panství Mcely. Pečoval neobyčejně o zvelebení svých statkův a průmyslových podnikův a proto se též zasazoval o stavbu dráhy severozápadní, jež probíhá jeho statky, a české severní dráhy, jež se jich dotýká. Jako poslanec za velkostatek na zemském sněmě českém i v říšské radě držel se za vlády Schmerlingovy tehdejšího centralistického programmu české šlechty, od odstoupení Schmerlingova přilnul k programmu šlechty historické, tedy ke straně federalistické, r. 1861 byl členem panské sněmovny, v níž hlasoval se stranou konservativní. – Druhý syn Karla Anselma jest princ Emerich (* 1820). Sloužil v rak. armádě a stal se r. 1866 velitelem jízdní divise ve Lvově. Od r. 1875 zastával různé služby u dvora, posléze byl jako generál jízdy kapitánem tělesné gardové jízdní escadrony. R. 1892 vstoupil do pense a byl vyznamenán hodností tajného rady. Od r. 1877 byl členem panské sněmovny. – Třetí syn Karla Anselma princ Rudolf (* 1833 – † 1904) studoval práva v Praze, kde byl prornovován za doktora práv. Již v mládí přilnul k řeči a literatuře české a tím i k politickým a duševním snahám našeho národa. R. 1861 – 62 vydával s drem J. Jeřábkem a K. J. Erbenem časopis »Právní▽, do něhož přispíval články z oboru filosofie práva a práva trestního, přispíval do Riegrova »Nauč. Slovníkų, do »Nár. Listů« i do demokratického »Boleslavanæ. Byl zakladatelem zpěváckého spolku »Hlaholų, jehož byl prvním předsedou. Ježto veřejně vystupoval jako horlivý obhájce práv národa českého, dostal se do konfliktu s vládou Schmerlingovou. Byl soudně stíhán a konečně uvězněn za slova, kterých ani nepronesl. Chtěl se habilitovati za docenta právní filosofie a trestního práva na universitě pražské, avšak upustil od toho, zvěděv od ministra vyučování, že by nebyl potvrzen. Následkem neopatrného hospodářství na svých statcích Niměřicích, Cetně, Skalsku a Vruticích octl se v hmotném úpadku, pročež r. 1877 přijal místo koncipienta v proslulé kanceláři dra. Suchomela v Kroměříži. Zde setrval do r. 1880, kdy přijal místo generálního advokáta, později gener. prokurátora při vrchním soudě v Plovdivě ve V. Rumelii. Vypracoval zde trestní řád a trestní zákon materiální, jež však měly platnost jen do připojení V. Rumelie k Bulharsku. Po převratě r. 1885 byl bulh. vládou potvrzen za prokurátora při appellačním soudě. Po česku sepsal všeobecnou theorii práva trestního, která byla přeložena do bulharštiny. Přispíval také do právnického časopisu »Zákonovědec« vycházejícího v Plovdivě. Za vlády Stambulova vystoupil ze státní služby bulharské, zaměstnával se nějaký čas advokacií v Plovdivě, zejména zastupováním cizích stran před tamními soudy konsulárními, až r. 1892 odstěhoval se z Bulharska a uchýlil se na odpočinek do osady Troskova (Trachau) u Drážďan, kdež žil až do smrti. Nedlouho před smrtí vydal v Lipsku spisek Boris oder Arsen, příspěvek k řešení bulharské otázky. Ke konci života vzdal se pro sebe i rodinu titulu a práv prince z Thurn a taxisu a T-u a přijal jméno sv. p. z Troskova. – Z bratří prince Karla Anselma princ Karel Theodor (* 1797 – † 1868) vstoupil do bavorské armády, v níž dosáhl hodnosti generála jízdy, Friedrich Hannibal (* 1799 – † 1857) byl rak. generálem jízdy a tajným radou. Také synové tohoto sloužili v rak. armádě. Dnešním náčelníkem mladší linie jest princ Alexander (* 1851), nejst. syn prince Huga Maximiliána, jenž kromě Dobrovice, Loučeně a Mcel drží ještě statky Vlkavu, Niměřice a Cetno. Srv. Wurzbach, Biographisches Lexikon sv. 45, str. 66 sl., kde uvedena též další literatura. Skč.

♣♣♣

CASTELS

Původem italský rod (de la Torre e Tassis) se připomíná již ve 12. století. Rod velmi zbohatl tím, že mu v 15. století udělil císař Fridrich III. právo zřizovat v alpských zemích a později i v Německu poštovní spojení. Rozsáhlé statky měl rod v jihozápadním Německu. R. 1695 obdrželi příšlušníci rodu knížecí titul. Panující kníže Thurn-Taxis měl titul dědičného říšského generálního pošmistra a korunního vrchního bavorského pošmistra. Knížecí znak rodu tvoří čtvrcený štít: 1. pole čtvrcené, jeho první a čtvrté pole opět čtvrcené (první a čtvrté pole zlaté, na něm dvě jdoucí červené korunované lvice, druhé a třetí pole zlaté s šesti černými routami), druhé a třetí pole zelené s červeným tlapatým heroltským křížem, v horních polích zlaté slunce a měsíc; 2. pole třikrát nadél dělené, první zlaté s červenou korouhví, druhé pokryté pokryté modrými šupinami, třetí stříbrná hranostajová kožešina, čtvrté stejné jako druhé; 3. pole čtvrcené (první pole modré se stříbrným šikmým pruhem, nad pruhem i pod ním dvě kráčející lvice, druhé a třetí pole šestkrát černě a stříbrně napříč pruhované se zlatým lvem, čtvrté pole černé se zlatým jetelovým křížem); 4. pole stříbrné, na něm zelený strom rostoucí na zeleném trávníku, na kmeni stříbrná ryba. Střední štít dělený na šest polí: 1. a 4. pole stříbrné, na něm červená věž s dvojím cimbuřím, za ní dvě zkřížená liliová žezla (de la Torre-Thurn), 2., 3. a 6. pole stříbrné s červeným korunovaným lvem, 5. pole červené, na něm stříbrné otevřené ovčí nůžky. Srdeční přední štítek: modrý se stříbrným jezevcem. Zadní velký štít drží dva zlatí, ohlížející se lvi, to vše na knížecím plášti s knížecí čepicí.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás