---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Radetzký z Radtze – základní údaje

Název rodu

Radecký z Radče (Radetzký z Radtze)

Původ rodu

český

Základní údaje

první  zmínka 14. století
20.11.1684 povýšení do panského stavu Království českého (Jan Jiří *1609 † 1691)
27.09.1764 povýšení majestátem do hraběcího stavu (Václav Leopold Jan *1704 † 1781)

Rodokmeny rodu

předkové a potomci polního maršálka Jana Josefa Václava

Rodová sídla

Kříčov, Lánov, Mezilesí, Radeč, Radostov, Třebnice, Tvorkovice, Uhřice

Rodové větve

křičovská, radečská

Představitelé rodu

abecedně:

Jan Jiří *1609 † 1691 – majestátem  z 20. 11. 1684 byl povýšen do panského stavu Království  Českého

Jan Josef Václav *2.11.1766 Třebnice † 5.1.1858 Milán – polní maršálek, vojevůdce; jeho rodiče měli svatbu 7.3.1765 v Dublovicích u Sedlčan

Václav Leopold Jan *1704 † 1781 – majestátem z 27.9. 1764 povýšen do hraběcího stavu.

Titulatura

hrabě/hraběnka

VÝVOJ RODU

PETR MAŠEK:
encyklopedické knihy:
MODRÁ KREV (1992 a 2003)
ŠLECHTICKÉ RODY v ČECHÁCH, na MORAVĚ a ve SLEZSKU
(2008 a 2009):

 

Radetzký z Radetze

Starý český rod, počínající Přemyslem z Radetze ve 14. století. V 15. století se rod rozdělil do čtyř linií, z nichž tři v 16. a 17. století vymřely.  Zakladatelem čtvrté byl Kryštof, hejtman kouřimského kraje , jehož syn Jan Jiří (*1609 † 1691), hejtman vltavského a kouřimského kraje, byl v roce 1684 povýšen do panského stavu. Vlastnil Třebnice a Tvoršovice. Jeho synové rozdělili dočasně rod do dvou větví.     Starší větev Kryštofa Ferdinanda (*1660 † 1724) vlastnila Uhřice a Mezilesí a vymřela v polovině 18. století. Mladší větev Petra Eusebia (*1678 † po 1719) držela Třebnice a Tvoršovice a pokračovala synem Václavem Leopoldem (*1704 † 1781), který v mládí bojoval v Itálii a byl v roce 1765 povýšen do hraběcího stavu.  Měl dva syny, Petra Eusebia (*1732 † 1766) a Václava Ignáce (*1733 † 1805). Synem Petra Eusebia byl Jan Josef Václav (*1766 † 1858), slavný rakouský vojevůdce.  Bojoval
v napoleonských válkách, například v bitvách u Vagramu a u Lipska, kde byl raněn. Později se stal velitelem rakouské armády v Lombardii a Benátsku a s úspěchem ji zreorganizoval. Předvídal vypuknutí italského povstání v roce 1848 a obratnou taktikou se mu je podařilo potlačit. Ve vysokém věku dokázal úspěšně velet armádě a vládnout i jako civilní velitel v celé severní Itálii. U svých vojáků byl velmi oblíbený. Zemřel po náhodném zranění při pádu. jeho pohřeb se stal obrovskou manifestací rakouského vlastenectví.  V roce 1858 byl v Praze na Malostranském náměstí vztyčen jeho pomník ulitý
z ukořistěných italských děl. Tento pomník byl po vzniku Československé republiky odstraněn. Pět
z jeho šesti synů se rovněž věnovalo vojenské kariéře. Další potomstvo měl pouze Theodor Konstantin (*1813 † 1878). Poslední generace rodu žily v Rakousku a částečně v Praze.

WIKIPEDIE

Wikipedie je mnohojazyčná webová encyklopedie se svobodným obsahem,
na jejíž tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa.
Jejím cílem je tvorba a celosvětové šíření volně přístupných
encyklopedických informací. Encyklopedie byla spuštěna
15.1.2001. Česká verze byla zahájena 3.5.2002.

Radečtí z Radče

Radečtí z Radče (též Radetzky) jsou stará česká vladycká rodina, která později povýšila do panského a hraběcího stavu. Původně sídlili v tvrzi Radeč severně od Nového Bydžova.

Historie

Zmínky o předkovi rodu se objevují ve 14. století, měl čtyři syny. Jeden z nich, Václav z Radče, působil v duchovních úřadech v Řezně, Olomouci a Praze. Stal se pátým ředitelem staveb pražského Chrámu sv.  Víta, pod jehož vedením byly položeny základy k chrámové lodi. Byl také iniciátorem přenesení ostatků sv. Vojtěcha do chrámu.

Vnukové Václavova bratra Alberta rod rozdělili do čtyř větví, drželi Radeč, Kříčov, Lánov či Radostov. Tři z těchto linií vymřely v 17. století.

Radečská větev, která vydržela nejdéle, proslavila celý rod. Kryštof konfiskací po stavovském povstání přišel o Radostov, které ovšem koupila zpět jeho manželka. Jejich syn Jan Jiří na Sedlčansku koupil Třebenice, Tvoršovice, působil jako hejtman vltavského kraje. V roce 1648 povýšili do panského stavu. Václav Leopold Jan povýšil v roce 1764 do hraběcího stavu. Příslušníci rodu většinou sloužili ve vojsku. Johann Ernst Gottlieb († 1784) byl evangelickým teologem, působil mj. jako učitel v Těšíně
a superintendent v Olešnickém knížectví

Maršál Radecký

Nejznámějším členem rodu je zřejmě Josef Václav Antonín Radecký z Radče (*1766 † 1858), polní maršál a nejvyšší velitel rakouských císařských vojsk. Vynikl v bojích proti Turkům, Napoleonovi, účastnil se bitvy u Wagramu. Sestavil spojenecký plán bitvy u Lipska, velel rakouské armádě v Lombardsku a Benátsku. Povýšil do hodnosti polního maršálka a podílel se na vojenských reformách. Velel rakouským vojskům v bitvě u Custozzy, Mostary a Novary. V třiaosmdesáti letech porazil sardinského krále. Zemřel v roce 1858 v Miláně.

Počátkem 20. století rod žil v Badenu.

Erb

V erbu nosili rýč, jemuž se dříve říkalo radlička. Toto mluvící znamení stojí ve štítu rozděleném na červené a modré pole.

Příbuzenstvo

Spojili se s Beřkovskými, Malovci, Příchovskými, Vratislavy z Mitrovic či Ledeckými z Ledče.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Ottův slovník naučný (také Ottova encyklopedie) – česká encyklopedie (konverzační lexikon) z let  1888-1909.
Ve své době to byla jedna z nejlepších encyklopedií
na světě a více jak sto let  i největší českou
encyklopedií. Až v letech 2010–2011
byla v počtu hesel překonána
českou verzí internetové
encyklopedie Wikipedie.

Radecký z Radče 

Radecký z Radče příjmení starožitné rodiny prvotně vladycké a naposled hraběcí, jejíž erb byl štít polovičný v pravo červený, v levo modrý, přes nějž byla pokosem stříb. radlička (rýč). Původištěm jejich byla tvrz a ves Radeč u Chomutic, nyní Obora řečená. Předek jejich byl Přibyslav, jenž kostel
v Chomuticích založil a tu po smrti uprostřed pohřben byl. Od sklonku XV. stol. prosluli bratří Ctibor, Přech, Václav a Albert z R.
Přech stal se r. 1359 farářem v Uhl. Janovicich, později mansionářem při Pražském kostele a r. 1383 farářem v Chomuticích, kdež před r. 1401 zemřel.
Václav byl bakalářem práv, stal se kanovníkem v Řezně, kaplanem v Olomouci a oltářníkem v Praze zároveň, r. 1379 kanovníkem pražským, pak arcijáhnem boleslavským a konečně děkanem
u sv. Apolináře. Stav se ředitelem stavby kostela sv. Víta přijal na sebe těžký a úmorný, ale důležitý úřad. Dočkal se radosti, že viděl r. 1385 zavírati klenutí v kůru, že r. 1392 položen základ k lodi a r. 1396 přenesl sem ostatky sv. Vojtěcha a nábožných jeho bratří. Na památku toho spatřuje se poprsí jeho vytesané v témž kostele jako samého pátého ředitele stavby. (Viz Mikovcovv Starožitnosti II. 85.)
S bratrem Albertem zřídil v Chomuticích starodávnou křtitelnici, obdaroval r. 1390 týž kostel, aby podporoval jeho stavbu, zřídil při něm s bratřími (1397) kaplanství. Kostelům Pražskému a v Chomuticích daroval všelijaká náčiní. V knihovně pražské kapitoly chová se od něho kollektář r. 1397 koupený (Soupis, str. 210). Dvakráte (1403 a 1411) povolán byl na nějaký čas ke správě arcibiskupství, založil r. 1416 nový dvůr s kaplí v Chomuticich a žil ještě r. 1418. Zemřel nějaký čas potom za náboženských bouří.
Bratr jeho Albert hospodařil na Radči a účasten byl mnohých dobročinných a nábožných skutků Václavových. Po něm zůstalo pět synův, z nichž Bohuněk a Pavel následovali v držení otcova statku. Jiný Václav stal se r. 1418 farářem v Chomuticích, čtvrtý Jan dostal od strýce děkana r. 1416 nápravu
v Budčicích, pátý Ctibor stal se r. 1416 mistrem svob. umění a později kanovníkem kostela Pražského
(† j. 1438). Synové Pavlovi, jenž ještě r. 1455 žil, byli Záviše a Václav; oba bojovali r. 1456 v Uhrách a žili ještě r. 1461. Po Bohunkovi zůstali synové Aleš a Ctibor (1456), z nichž onen byl do r. 1461 zemským sudím v Kladsku. Od nich se rodina ta rozvětvila:
A. 
Kříčovská pošlost pocházela od Ctibora, držitele Kříčova, jehož syn Bohuněk (1499-1518) držel Sekyřice a r. 1517 prodal Chudonice. Bratrem mu byl tuším Jan (1514), jenž zemřel před r. 1540 zůstaviv syny Bedřicha (1548 v Bydžově), Jiřího a Čeňka, kteří r. 1545 se dělili. Čeněk držel Kříčov a koupil
r. 1551 Mstihněv, ale zemřel před r. 1552 zůstaviv sirotky, jimž jeho bratří byli poručníky. K dobrému sirotkův prodán r. 1557 Mstihněv a potom i Kříčov; Václav, jeden ze synův, zemřel před r. 1568, druhý Jan žil t. r.
B.
Václav koupil od Petra z Brumy manský dvůr Lánov a zůstavil syny Alše a Jana. Onen držel Lánov
r. 1543, a když zemřel, uvázal se v něj (1559) Jan, bratr jeho nedílný. Do těchto dvou aneb jiných pošlostí nálezejí Václav (1553), jenž vyženil Vesce s manž. Annou z Vesce, Jiří starši a na mlýně Mitrovském, jenž koupil r. 1577 část vsi Lubna (†  1585 a pohřben v Miletíně)
Jan, Jindřich a Filip bratří, kteří r. 1585 se dělili (snad synové předešlého), z nichž Jan byl úředníkem na Miletíně (1585). Jeho synem byl Adam Bedřich (1607), jenž po něm zdědil statek Sedlec, jej ok.
r. 1615 prodal a pak v Trnavách seděl († 1646).
C.
Pošlost Radecká. Václav držel od r. 1533 statek Radec hospodaře s manž. Annou z Dobřenic a zemřel
r. 1565. Synové jeho byli Přibík (1567), Jiřík mladší († po r. 1572) a Jan Kunrát.  Kdvž oba starší zemřeli, Jan (1581) smluvil se  s Přibíkem, synem Přibíkovým, o jeho díl a podržel Radeč, na němž seděl ještě  r. 1603. Jeho synem snad bvl Václav, jinak Zdeněk, jenž byl pánem na Radči a koupil r. 1613 Bukovinku a Střeziměřice. Jak se zdá, prohospodařil oboje a bydlil r. 1619  s manž. Kateřinou z Henrštorfu při městě Bydžově.
D.
Nynější hraběcí pošlost odvozují genealogové Frank a Renz od jakéhosi Adama Jindřicha, jehož neznají ani paměti ani staré vývody téhož rodu v XVIII. stol. Předek jejich první známý byl Jan, jenž seděl r. 1571 na mlýně Meziřickém (u Smidar), tedy bezpochyby totožný s Janem r. 1568 z pošlosti Křičovské. Týž vyženiv peníze s Kateřinou Zilvarkou z Pilníkova koupil r. 1575 Radostov a zemřel ok. r. 1589 zůstaviv dcery Johanku († 1609, manž. 1. Jindřich Myška ze Žlunic, 2. Absolon z Ledské) a Sabinu (manž. Jan Jiří Hamza ze Zabědovic) a syna Krištofa, jenž držel r. 1594 Radostov po otci. Ztrativ r. 1610 manž. Johanku Těminku z Těmic oženil se r. 1616 s Kateřinou ovd. Netvorskou, roz. Beřkovskou. Byl c. k. truksasem, asi od r. 1612 hejtmanem na Dobříši (-1616), od r. 1614 také radou nejv. purkrabství. R. 1623 propadl Radostov, ale na štěsti koupila manželka jeho Přemyšleni (1618), které zase r. 1628 prodala († c. 1640). Kromě dcer Kateřiny († 1675, manž. 1. Jan Jaroslav Sluzský z Chlumu, 2. Kašpar z Winkelshofen,
3. N. Cetenský) a Justiny (manž. Jindřich Sobek z Kornic) měl syny
Jana Jiří (*1609) a Přecha Vratislava (*1621).
Tento bojoval v Italii a získal statek Zdiby, kdež r. 1676 15. čna zemřel. (manž. 1. Majdalena Polyxena, ovd. Winkelshofenova, roz. Hlavačka z Vojenic, 2. Voršila Údrcká z Údrče). Zůstala po něm jediná dcera Kateřina († 1683, manž. Jáchym Jan Malovec z Malovic).

Jan Jiři sloužil napřed ve vojště v pluku Šlikově, maje pak štěstí ve svých podnicích koupil r. 1646 Uhřice, r. 1659 Třebnice, r. 1664 Tvořešovice a od těch dob býval hejtmanem kraje vltavského. S první manž. Kateřinou Barborou ze Straden († 1663) vyženil statek Olešnici u Budějovic, druhá Albertina Eusebie z Briamantu zemřela r. 1678, třetí Anna Lidmila Vratislavka přečkala manžela († 1701). Majestátem z 20. list. 1684 Jan Jiří vyzdvižen do panského stavu král. Čes. a erb jeho polepšen tak, aby v jedné polovici byla ruka brněná s mečem a v druhé radlička a nad štitem dvě helmy s patřičnými klenoty. Zemřel 3. pros. 1691 a pohřben v kostele sedleckém. Z prvních dvou manželství měl drahně dětí, jichž čásť v mládí pomřela. Kromě dcer přečkali jej dva synové:
a)
Krištof Ferdinand (*1660), syn z prvního manželství, dědil s otcem a dvěma sestrami statek mateřský Olešnici, který r. 1680 prodali, a hospodařil napřed s bratrem nedílně; po rozdílech držel Uhřice. Od r. 1685 byl ženat s M. Kryzeldou Vratislavkou z Mitrovic (sestrou macošinou), od r. 1704 s Františkou Dobřenskou. Zemřel v Uhřicích 25. břez. 1724 a pohřben v kostele sedleckém. Vdova vstoupila do kláštera sv. Anny v Praze a zemřela v srpnu 1727. Krištof zůstavil kromě dcer Barbory Anezky (*1692, vdané r. 1717 za Jana Krištofa Malovce z Malovic), M. Josefy (*1706, od r. 1729 manž. Frant. Antonína Příchovského z Příchovic) syny Jana Josefa (*1687), Frant. Ferdinanda (*1705) a Jana Karla (*1709 † 1726 ve Vídni). Jan Josef vzdělal se na universitě pražské, kdež měl r. 1709 disputaci, prodal
r. 1726 s poručníky svých nezletilých bratří a sester Uhřice a byl později pánem na Mezilesí. Zemřel
v Praze v září 1743 v osadě sv. Martina (manž. od r. 1738 Markéta Malovka z Malovic, † po r. 1756).
Bratr jeho Frant. Ferdinand († 1750) držel Růženou a byl od r. 1726 ženat s Josefou Annou Chlumčanskou z Přestavlk. Z manželství toho pošli M. Anna (manž. Petra Eus. Radeckého, Johanka (manž. od roku 1756 Leopold Ferdinand Stařimský z Libšteina), Viktorie (manž. od r. 1751 Josef Jenšík z Ježova) a Petr († 1751). Tímto tato pošlost vymřela.
b)
Petr Eusebius Viktorin, druhý syn Jana Jiřího a předek nynějších Radeckých (*1678), ujal r. 1698 Tvořešovice a Třebnice. býval hejtmanem vltavského kraje († c. 1. led. 1743, maž. 1. M.Johanna Polyxena z Heissensteina, † 1714, 2. od r. 1715 Veronika ovd. Mayerova z Oberšelanku, roz. Globicovna z Bučiny, † 18. pros. 1728). Kromě dcery Frant. Josefinv Lidmily (*1702, od r. 1723 manž. Jana Jiří Bechyně z Lažan) přečkal jej jediný syn Václav Leopold Jan (*1704), jenž v mládí sloužil ve vojště v Italii.
R. 1741 převzal od otce Třebnice, po jeho smrti držel také Tvořešovice a Předboř a kromě toho měl dva domy v Praze. Tyto a Tvořesovice (1765) prodal a ostatek postoupil (1762) synům. Majestátem
27. září 1764 povýšen do hraběcího stavu a zemřel r. 1781 (manž. Anna Veronika Bzenská z Prorubě, držitelka Štětkovic, vd. 1731 († 1779). Dcery jeho byly Antonie (vd. svob. pí. Dragendorfová), M. Anna (manž. Jan Josef Chanovský z Dlouhé vsi) a Josefa (manž. Jan Josef Koc z Dobrše). Synové byli Petr Eusebius (*1732) a Václav Ignác (*1733). Onen sloužil vojensky v Sicilii, převzal r. 1762 od otce Třebnice, koupil r. 1767 Červený Hrádek a zemřel 29. květ. 1776. Od r. 1759 byl ženat se strýní Annou Barborou, která mu darovala dceru Františku Annu Josefu (*1763 † 6. září 1824 v Praze svobodna) a 16. pros. 1763 zemřela. Dne 7. květ. 1765 oženil se po druhé s Marií Venancií Bechynkou z Lažan, jež mu 2. list. 1766 darovala syna Jana Josefa Václava Antonína Frant. Karla, nejslavnějšího toho rodu. Týž pokřtěn 4. list. v kapli zámku Třebnického. M. Venancie zemřela 27. břez. 1772 majíc jen 27 let svého věku.
Václav Ignác, bratr Petrův, sloužil v mládí též vojenský, držel po otci Předboř, po mateři Štětkovice. Po smrti bratrově spravoval jeho statky, v l. 1784-1801 držel též Červ. Hrádek a zemřel 30. led. 1805 jako
c. k. hejtman.  Z manž. M. Josefy hr. St. Julien († 9. čna 1813) zůstavil dceru Františku (manž Jan Karel Henigár z Eberka) a syna Jana Václava, jenž v mládí zemřel.
Sck.

Rod Radetzký z Radtze – základní údaje na webu Historická šlechta

Zobrazit všechny související články