Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Pachta z Rájova – základní údaje

Název rodu

Pachta z Rájova (též Pachta von Rayhofen)

Heslo rodu

text

Původ rodu

český, zakladatel: Jiří Pachta, rok založení: 1628 – Erb a příjmení přešly pak na Jana Pachtu z Rájova, jenž majestátem ze 4. ledna 1628 obdržel vladycký stav a erb a ženat byl s Annou Strojetickou ze Strojetic.

Základní údaje

text

Rodokmeny rodu

text

Rodová sídla

text

Rodové větve

text

Představitelé rodu

text

Titulatura

vladyka, hrabě

Vývoj rodu Pachtů z Rájova

WIKIPEDIE

Pachtové z Rájova (též von Rayhofen) je původně měšťanská rodina, která v roce 1628 z rukou císaře Ferdinanda II. získala erb a šlechtický přídomek.

Jiří Pachta sloužil jako poddaný na zámku Horšovském Týně, později si doplnil vzdělání a stal se rektorem školy v Kolíně, kde působil i jeho syn Jan, který v letech 1580-1582 vyučoval na pražské univerzitě. Poté se vrátil do Kolína, kde vyženil velký majetek a věnoval se literárnímu životu.

Jan Pachta se stal vladykou. Sekretář dvorské komory, Daniel Norbert, povýšil v roce 1654 do panského stavu a mohl se psát z Rájova (von Rayhofen). Rozmnožil rodinné statky a hospodářství výhodnými nákupy a sňatky a dědictvími, čímž obdržel například Poběžovice. Působil jako purkrabí hradeckého kraje, královský místodržící a zemský soudce.

Antonín získal dědictvím statky po jihlavské rodině Heidlerů z Bukova i právo psát se z Bukova. Koupil Větrný Jeníkov a další statky na Moravě např. Šlapanice, Jiříkovice, Velký Beranov či Dalešice. Jeho synové v roce 1721 povýšili do hraběcího stavu.

Příslušníci rodu vykonávali významné funkce ve státní správě. František Josef Pachta se stal dvorskými i zemským soudcem, nejvyšším mincmistrem, místodržícím a předsedou nejvyššího soudu.

Vešli ve známost svou nákladnou, avšak vybranou stavební činností. Arnošt Josef nechal přestavět Liblice na barokní zámek, podle příkazů Jana Jáchyma vznikl z tvrze v Liběchově barokní zámek. Na pokyn Františka Josefa vznikl zámek v Bezně a v Praze nechal postavit čtyři paláce.

Jan Josef se věnoval činnosti v kapele, kterou doplňoval svými poddanými z Pravonína, dokonce sám komponoval. Stýkal se s Josefem Myslivečkem. Ve svém pražském paláci na Anenském náměstí pořádal pravidelná hudební matiné, kde byl hostem dokonce i Mozart, kterého pravděpodobně během premiéry Dona Giovanniho seznámil s Giacomem Casanovou.

Erb

Právo nosit erb získali v roce 1628, znak se postupem času měnil podle povyšování rodu. Nejdříve měli ve znaku lva držícího palmovou ratolest, která se později přesunula do srdečního štítku. V posledním variantě měli ve zlatočerveném štítu černou orlici.

Příbuzenstvo

Spojili se se Strojetickými ze Strojetic, Čabelickými ze Soutic, Haugvici, Údrckými, Štampachy či Skrbenskými ze Hřiště.

♣♣♣

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Pachta z Rajova, příjmení hraběcí rodiny, jejíž předkové napřed zůstávali v městském stavu.
Jiří Pachta poddaným byl k zámku Horšovskému Týnu, ale nabyv vzdělání byl rektorem škol v Kolíně n. L. a tu jmění s Mandalénou z Vyskytné vyženil († 1582).
M. Jan Pachta Budynský (*kol. 1578) byl po Jiřím rektorem škol kolínských, stav se r. 1578 bakalářem, r. 1579 mistrem, učil pak na universitě pražské (1580–82), ale r. 1583 vrátiv se do Kolína, tu vyženil jmění a postupovav v důstojenstvích městských byl naposled kr. rychtářem a blahodárně tu působil. Literárního ruchu účastnil se latinskými básněmi příležitostnými a sbírkou: Evangelia s rytinami aneb písně na evangelia nedělní. Od r. 1593 psal se z R., obdržev bezpochyby erbovní list od nějakého palatína. Zemřel r. 1621 v Kolíně, byv třikráte ženat (Vávra, Děje Kolína I. 178). Ti oba měli jen dcery. Vrstevníkem jeho byl Petr Podmanický z Rájov († 1619), jenž byl též v Kolíně osedlým.

Erb a příjmení přešly pak na Jana Pachtu z Rájova, jenž majestátem ze 4. ledna 1628 obdržel vladycký stav a erb a ženat byl s Annou Strojetickou ze Strojetic. Byv do r. 1642 hejtmanem panství tloskovského, se syny svými Janem (mladším) a Václavem Augustinem přestěhoval se na Nové město pražské. Tu byl od r. 1641 Kryštof Pachta z Rájov, jenž byl později tudíž primasem († 27. list. 1690).

Syn Jana mladšího z Anny Šindlovny z Ebrharce byl Daniel, jenž stav se dvorským sekretářem, obdržel majestátem z 5. čce 1652 říšské šlechtictví a důstojenství palatinské, od kteréž doby psali se »von Rayhofen«. Jiným majestátem (7. čce r. 1654) obdržel rytířský stav starožitných rodů v kr. Českém. Po manž. Lidmile Mnišovské z Sebuzína († 2. dub. 1659) zdědil Ronšperk, druhá manž. Mechthilda Heisterova († 27. ún. 1684) koupila r. 1667 Valtinov, on sám k Liblicům r. 1669 Bosyni, r. 1676 Byšice; též Chcebuz s Brocnem. Krátký čas držel též Smědovice. Od r. 1671 byl purkrabí hradeckého kraje, kromě toho kr. místodržícím a soudcem zemským († 3. ún. r. 1682). Dětem jeho odkázána Střítež od Ferd. Arnošta Haidlera z Bukova.

Synové byli Frantšek Václav, Karel Daniel, Jan Antonín, Josef Arnošt, Jan Jáchym a dcery Anna Feliciana a Marie Aloisia Eusebia. Onano († 12. list 1718) vdala se za Matiáše sv. p. z Vunšvic, jenž s ní vyženil Ronšperk, tato vstoupila do kláštera doksanského, kdež se nazývala Mechthildou a stala se r. 1726 převořiší († 1727).
Synové majestátem z 25. srp. 1701 povýšeni do panského stavu kr. Českého.
Karel držel po otci Chcebuz s Brocnem, zdědil r. 1720 po Arnoštovi Jaroslavovi Schützovi z Leopoldsheimu Citoliby a Divice, býval hejtmanem litoměř. kraje a zemřel ok. r. 1729 bezdětek;
Arnošt měl po otci Liblice a Bosyni a zemřel též bezdětek.

Ostatní měli potomstvo.
1. Václav měl po otci Byšice, Čečelice a Přívory, což vše r. 1713 prodal a zemřel 15. ún. 1714 v Radujni. S manž. Zuzanou Markétou Čabelickou ze Soutic († 4. čce 1720) měl  syny Jana Václava, Josefa Jáchyma,
Ferdinanda Daniele a Václava Jeronyma, z nichž někteří byli ve stavu duchovním a všichni pomřeli bez dědicův.
2. Antonín ujav po otci Střítež, k níž náležel i Holzmühl pod Jihlavou, obdržel majestátem ze 7. břez. 1689 dovolení, aby příjmení »a z Bukova« přiložil ke svému příjmení starému Roku 1690 koupil Větrný Jeníkov, jejž zase r. 1698 prodal, za to koupil statky na Moravě, kdež byl do smrti nejv. písařem, totiž Šlapanice a Jiříkovice, roku 1708 Beranov, r. 1712 Valeč (r. 1714 zase prodanou), r. 1713 Dalešice. Zemřel 9. říj. 1717. Synové jeho František Antonín a Antonín Karel rozdělili se tak, že onen dostal Střítež se Štoky a Holzmühlem a Beranov, tento Dalešice. Majestátem z 10. ún. 1718 povýšeni do panského stavu kr. Českého starožitných rodův a r. 1721 se strýci do stavu hraběcího. Frant. Ant., koupiv r. 1720 Golčův Jeníkov, prodal r. 1727 s bratrem Šlapanice a Jiříkovice, tento pak r. 1724 Dalešice. Frant. Ant. nabyl potom několika drobných statků ve Slezsku a stav se dvorským radou a jakýmsi úředníkem nad c. k. stříbrem, zemřel ve Vídni 25. pros. 1730.
3. Jáchym oženil se r. 1709 s Antonií Josefou ze Scheidlern, čímž vyzískal Liběchov, a k tomu maje Valtinov po rodičích získal Jablonný, Nemyslovice, Radujeň a r. 1724 koupil Bezno, jež bylo v držení potomstva až do naší paměti. Býval také hejtmanem kraje boleslavského a majestátem z 19. říj. 1721 s bratřími a strýci povýšen do hraběcího stavu kr. Českého. R. 1742 v Praze od Francouzů zajat a vezen od nich, když odtáhli, až do Einsiedle, kdež stařec, utrmácen jsa zimou a obtížnou cestou (26. pros.), zemřel.

Synové jeho byli František Josef, Arnošt Karel, Hubert Karel a Jan Josef Filip. První z nich jest předkem nynějších Pachtů.
a) Arnošt dědil po otci Tloskov a po strýci Karlovi Citoliby a Divice, což vše r. 1797 prodáno. Ženat byl od r. 1743 s M. Josefou hrab. ze Šporku († v březnu 1750), po druhé s M. Terezií vdovou Leveneurovnou roz. Haugvickou († 1759), po třetí (1760) s Evou Žofií z Wolfskehlu († v čci 1762), po čtvrté s M. Annou hrab. Esterházkou, po páté (1787) s Antonií ovd. Malovcovou, roz. Údrckou. Zemřel 6. srpna 1823. Z třetího manželství pošel syn Jan Filip (* 1762), jenž oženil se r. 1798 s M. Antonií Fürichovou, ze čtvrtého byl syn Arnošt Karel (* 1771), jenž koupil r. 1798 Podhořany. Jmění jeho dostalo se synu ze sestry Johany provd. sv. p. Delfinové.
b) Hubert Karel držel po otci Liběchov a Chcebuz a byl ženat s Barborou roz. hrab. Bereňkou († 1809). Starší jeho syn Jan Josef (*1756) měl statky otcovské, jež r. 1801 prodal Jakubovi Veithovi, koupil pak Pravonín (1818) a zemřel 17. dub. 1834 v Praze, jsa plukovníkem (manž. Josefa hrab. Kanalová † 1833). Syn jeho Karel (* 1787) byl gub. radou v Miláně, r. 1848–49 gen. intendantem vojenským v Italii a naposled dvorským radou. Karel (* 1759), druhý syn Hubertův, zdědil Liblice, jež však zase prodal. Zemřel 18. pros. 1846, zůstaviv z manž. Marie roz. hr. ze Štampachu 6 dcer, které po mateři († 4. led. 1848) dědily statek Mníšek.
c) Jan byl GM., měl Liblice, jež odkázal strýci Karlovi, a zemřel v Praze 17. bř. r. 1822.
d) František, ženatý (od r. 1740) s Terezií Karolinou, ovdov. hr. Pöttingovou roz. hrab. Trappovou († 1. září 1786), měl po otci Jablonný a Bezno, byl od r. 1736 radou nad appellacími, od r. 1744 soudcem zemským, r. 1747 kr. místodržícím, pak radou při repraesentaci, r. 1755 nejv. mincmistrem, r. 1766 dvorským sudí, r. 1774 nejv. sudí zemským, od r. 1783 praesidentem nového soudu zemského a členem rozličných kommissí († 28. list. 1799).
Mladši jeho syn František Jan (naposled c. k. plukovník) zemřel v Praze 8. května 1796 ještě před otcem, maje 46 l. věku.
Starší syn Jáchym Josef (*1750) stal se r. 1783 radou při appellacích, ale r. 1789 vystoupil. Od r. 1774 byl ženat s Johankou Skrbenskou ze Hříště.
Syn jeho František Josef (*1776) držel po otci Jablonný a Bezno a od r. 1805 byl ženat s Helenou Haugvicovnou z Biskupic (*1776  † 31. pros. 1869). Zemřel 15. srpna 1801 zůstaviv syny Františka Josefa (* 1814), držitele Bezna, Nemyslovic a Horek, Roberta (* 1817), Gottharda (* 1827 † 1867) a Eugena (* 1822 † 1863) a dceru. Potomstvo Robertovo drží statky v Horních Rakousích (synové Alfons, Percival a Artur), po Gotthardovi je syn Šťastný, jenž jest ve vojenských službách. Sčk.

Jan hrabě Pachta z Rájova (*4.11.1755/56 místo † 17.4.1834 Praha)