Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Patrimonium



Waldstein-Wartenberg, Kristian Vincenc *1794 † 1858

5. 3. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC

Arnošt Filip
hrabě Waldstein-Wartenberg

*26.10.1764 Mnichovo Hradiště
† 13.8.1832 Mariánské Lázně

MATKA

Marie Antonie 
hraběnka Desfours-Walderode
* 10.5.1772 Praha
† 1.1.1813 Praha

Kristian Vincenc hrabě Waldstein-Wartenberg

*2.1.1794 Praha † 24.12.1858 Praha ‡ Mnichovo Hradiště

Kristián Vincenc Arnošt hrabě Waldstein-Wartenberg byl potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodu Waldsteinů. Byl podnikatel a průmyslník, v době nastupující průmyslové revoluce zveleboval svá panství Šťáhlavy se zámkem Kozel a zámek a pozemky v okolí Mnichova Hradiště. V Sedlci u Starého Plzence pak založil roku 1816 slévárnu a následně strojírnu, jejíž plzeňská pobočka, Valdštejnské strojírny, se později stala zárodkem Škodových závodů.

oo 14.5.1817 Praha

MANŽELKA

Marie Františka hraběnka z Thun-Hohensteinu

* 21.8.1793 Prčice † 20.1.1861 Doksy

OTEC MANŽELKY

Antonín Josef Adalbert 
hrabě Thun und Hohenstein
*16.12.1754 Praha † 02.04.1840 Poběžovice

MATKA MANŽELKY

Marie Terezie hraběnka
Wratislavová z Mitrowicz 
*9.3.1766 Prčice † 21.1.1851 Praha

POTOMCI

Antonie Žofie Arnoštka hraběnka z Waldsteina

Thekla Aloisia Tereza hraběnka z Waldsteina
Arnošt Fr. hrabě Waldstein-Wartenberg

Josef Arnošt hraběnka z Waldsteina

Gabriella hraběnka z Waldsteina

Ernestina hraběnka z Waldsteina

Františka hraběnka z Waldsteina

Aloisie hraběnka z Waldsteina

*24.02.1818 † 15.11.1887

*30.08.1819 † 1827

*10.10.1821 † 01.08.1904

*22.09.1824 † 21.07.1902

*10.09.1827 † 14.01.1890

*24.09.1829 † 02.11.1857

*25.08.1831 † 31.01.1915

*16.11.1832 † 21.06.1909

♣♣♣

Kristian Vincenc hrabě Waldstein Marie Františka hraběnka z Thun-Hohensteinu

WIKIPEDIE

Mládí

Narodil se rodičům Arnoštu Filipovi z Valdštejna-Vartenberka (1764–1832) a Marii Antonii z Desfours (1772–1813). Arnošt Filip pocházel z mnichovohradišťské větve, sňatkem s hraběnkou Desfoursovou rozšířil svůj majetek. Jako jediné ze tří dětí se Kristián dožil dospělosti.

Vlastní panství

V roce 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Czernínovi (1746–1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel a Nebílovy. Přebýval a působil však také na rodinném zámku v Mnichově Hradišti. Roku 1817 se oženil s Marií, rozenou Thun-Hohenstein. Snažil se zanedbaná panství pozvednout, věnoval se lesnictví, již roku 1816 nechal zřídit v Sedlci u Starého Plzence strojírnu i slévárnu železa a litiny. Zde působil jako první hutní inženýr Antonín Mayer a poté pozdější plzeňský  průmyslník
František Belani.
Podporoval také živé umění. Roku 1830 nechává Kristián z Valdštejna-Vartenberka upravit jednu ze stájí na Kozlu na malé rodinné divadlo. V roce 1833 nechává výrazně upravit zámecké divadlo v Mnichově Hradišti. Začátkem 30. let byl u Kristiána Valdštejna zaměstnán jako písař a správce Jan Schebek, původem ze Šťáhlav, který se později stal úspěšným stavebním podnikatelem.
Roku 1833 hostil mnichovohradišťský zámek mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, návštěva má podobu několikadenní slavnostní události s vojenskými přehlídkami či hony. Za vzorné hoštění události byl Valdštejn roku 1836 vyznamenán Komandérským křížem Leopoldova řádu.

Hlava rodu

Poté, co roku 1848 zemřel Antonín Jiří z Valdštejna-Vartenberka (1793–1848) z duchcovsko-litomyšlské linie, Kristián jako nejstarší mužský člen rodu rodu zdědil seniorátní fideikomis Třebíč podle podmínek stanovených již v 17. století. Jako první Valdštejn se také otevřeně přihlásil k odkazu slavného předka Albrechta z Valdštejna, opředeného rozporuplnou minulostí, a o získání titulu vévody. Nabízený rakouský knížecí titul nakonec odmítl. Usiloval také pro svou rodinu tzv. fideikomisu, tedy automatického dědění majetku dle stáří či předem určené posloupnosti, kterým tato větev Valdštejnů, jako jedna z mála rodů, nedisponovala. V rámci této snahy se postaral o zachování rodinných dokumentů a písemností, v čemž následně pokračovali jeho potomci. Ručně psanou kroniku Šťáhlav, hradu Radyně a Lopaty, hradiště Starého Plzence a hradu Plzeň převezl ze svého zámku Kozel do Prahy. Tato kronika, kterou viděl i František Xaver Franc, byla k roku 1928 nezvěstná.

Valdštejnské strojírny v Plzni

Sedlecké slévárny a strojírny se za účasti Františka Belaniho zdárně rozvíjely, Belani byl jejich ředitelem jmenován roku 1851. Kvůli neshodám s Kristiánem Valdštejnem nad další modernizací a rozšířením výroby odešel již roku 1851 Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, postavil zde první provoz válcoven. Po Kristiánově smrti roku 1858 se Belani do Sedlce vrací, kvůli rostoucí poptávce po strojích a materiálu v Plzni jsou zde roku 1859 založeny Valdštejnské strojírny. V závodu následně začíná pozvolné kariérní soutěžení mezi Františkem Belanim a plzeňským zde zaměstnaným inženýrem Emilem Škodou.

Úmrtí

Kristián Vincenc z Valdštejna-Vartenberka zemřel 24. prosince 1858 Praze ve věku 64 let a o tři dny později byl pochován v rodinné hrobce v Mnichově Hradišti. Po jeho smrti převzal správu rodového majetku jeho prvorozený syn Arnošt z Valdštejna-Vartenberka. Ten roku 1869 prodal Valdštejnské strojírny Emilu Škodovi, který z nich následně pod svým jménem vybudoval jedny z největších závodů v Rakousku-Uhersku.

Rodina a potomci

Kristián Vincenc z Valdštejna se 14. května roku 1817 v Praze oženil s Marií Františkou z Thun-Hohensteinu (21. 8. 1793 Prčice – 20. 1. 1861 Doksy), dcerou majitele panství Poběžovice v západních Čechách Antonína Josefa z Thun-Hohensteinu (1754–1840) a jeho manželky Marie  Terezie
Wratislavové z Mitrowicz (1766–1851). Bydleli ve Valdštejnském paláci. Měli spolu osm dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti:

1. Antonie Žofie Arnoštka (24. 2. 1818 – 15. 11. 1887)
2. Tekla Aloisie Terezie (30. 8. 1819 – 1827)
3. Arnošt Antonín František de Paula (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha), prvorozený syn a dědic panství
1. ∞ (14. 5. 1848 Praha) Anna Marie ze Schwarzenbergu (20. 2. 1830 Praha – 11. 2. 1849 Praha)
2. ∞ (23. 6. 1851 Vídeň) Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (2. 11. 1833 Vídeň – 8. 2. 1909 Praha)
4. Josef Arnošt (22. 9. 1824 – 21. 7. 1902)
5. Gabriela (10. 9. 1827 Šťáhlavy – 14. 1. 1890 Florencie, pohřbena v Rohanské hrobce v Loukově)
∞ (18. 6. 1850 Praha) Artur Rohan (13. 6. 1826 – 17. 2. 1885)
6. Ernestina / Arnoštka (24. 9. 1829 – 2. 11. 1857 Rokytnice v Orlických horách)
∞ (4. 4. 1850) hrabě Josef II. z Nostic-Rokytnice (5. 12. 1821 – 16. 10. 1890), poslední člen rokytnické linie rodu, majitel velkostatku Planá u Mariánských Lázní a Rokytnice v Orlických horách
7. Františka (25. 8. 1831 – 31. 1. 1915)
8. Aloisie (16. 11. 1832 – 21. 6. 1909)

♣♣♣

Kristian se jako jediný ze tří dětí Ernsta Philippa Waldsteina dožil dospělého věku. Roku 1816 zdědil po svém prastrýci Janu Vojtěchovi Czernínovi (*1746 † 1816) šťáhlavské panství se zámkem Kozel. Správu valdštejnských statků zdědil po smrti svého otce a roku 1848 na něj ještě přešla po smrti příbuzného správa rodového seniorátu – třebíčského panství. Uvážlivým hospodařením se snažil pozvednout nevalnou ekonomickou situaci, ve které se zděděný majetek nacházel – věnoval se lesnictví, založil na svých panstvích strojírnu i slévárnu. V září roku 1833 se v Mnichově Hradišti konala významná událost: mírové setkání tří panovníků, rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, které bylo doprovázeno četnými slavnostmi, hony a vojenskými přehlídkami. Roku 1836 získal Kristián jako odměnu komandérský kříž Leopoldova řádu. Kristian se také cílevědomě snažil zařídit rodinný fideikomis – valdštejnská primogenitura jej totiž na rozdíl od mladší rodové linie dosud neměla, což bylo v této době poměrně neobvyklé. Roku 1841 se Kristian rovněž pokusil získat od císaře uznání vévodského titulu po Albrechtovi z Valdštejna. Tento plán sice neměl mnoho nadějí na úspěch, ale znamenal oživení historického zájmu o osobnost Albrechta z Valdštejna a byl také prvním výraznějším přihlášením se rodu Waldsteinů k této poněkud kontroverzní historické postavě. Kristian Waldstein má rovněž velkou zásluhu na uspořádání rodového archivu a na systematickém rozšiřování pramenů a archivních materiálů k dějinám rodu, ve kterém následně pokračovali i jeho potomci.

Od mládí se zajímal o přírodu a zejména pak o les, což ho provázelo po celý jeho život. Byl přesvědčen o tom, že k řádnému využívání lesa je třeba jeho důkladné poznání. Proto dlouhodobě usiloval o rozvoj lesnického školství, a to na základě výnosu Ministerstva zemědělství a hornictví z roku 1850. Realizovat tento záměr se podařilo až České lesnické jednotě, jejímž předsedou Kristián z Valdštejna byl. Pro účely zřízení lesnické školy uvolnil svůj zámek v Bělé pod Bezdězem a sám byl jejím velkým sponzorem.

V roce 1852 se stal prezidentem Společnosti Národního muzea. Byl na toto místo v podstatě dosazený vládními úřady jako „kontrolor snah tzv. ultračechů“.
Kristian byl od roku 1817 ženatý s hraběnkou Marií Thun-Hohensteinovou, se kterou měl celkem osm dětí. Dospělosti se dožilo pět dcer (z nichž tři zůstaly svobodné) a dva synové. Kristian zemřel v Praze roku 1858, ve věku 64 let.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás