Šlechtické citáty:
Navigace:
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
| OTEC
František Arnošt *19.7.1705 Praha † 14.9.1748 Praha |
MATKA
Maria Elisabeth *28.2.1703 † 22.1.1767 Praha |
Vincenc Ferrerius hrabě Waldstein*16.7.1731/17.6.1732 † 10.4.1797 Třebíč |
|
| Vincenc Ferrerius byl v letech 1748-1797 hlava rodu Waldsteinů. Dne 16.8.1758 obdržel majestátem právo, aby erb a jméno pánů z Wartemberga připojil ke svým Kromě otcovských statků držel v letech 1775-1797 také Třebíč. |
|
|
oo 14./24.4.1759 |
|
|
MANŽELKA Žofie hraběnka ze Sternberga |
|
| OTEC MANŽELKY František Filip hrabě Sternberg *21.8.1708 Praha † 9.1.1786 Vídeň |
MATKA MANŽELKY Maria Leopoldina hraběnka ze Starhembergu *26.8.1712 Vídeň † 22.3.1800 Vídeň |
|
POTOMCI |
|
|
Marie Žofie Leopoldina Františka Maria Josefa Arnošt Filip Karolina Kristina Josefa Emanuel František Josef Vincenc Kunhuta |
*2.2.1760 † 15.11.1818
*7.8.1761 † 30.11.1846 *4.10.1762 † 3.10.1841 *26.10.1764 † 13.8.1832 *13.1.1766 † 1844 |
 |
| Vincenc Ferreius hrabě Waldstein s rodinou. |
Vincenc Ferrerius byl patrně největším milovníkem divadelního umění z umění podporujícího rodu. Po rekonstrukci malostranského paláce a zahrady se snažil zřídit v prostorách jízdárny druhou pražskou divadelní scénu – nejprve s impresáriem Molinarim, o pár let později s francouzskou Bourgoinovou společností. V obou případech se však postavila proti staroměstská radnice, která pravidelně dostávala peníze za pronájem divadla v Kotcích od tehdejšího impresária Bustelliho. Obavu z možné konkurence vysvětlovali staroměstští radní nedostatkem publika pro dvě scény, obě by prý zkrachovaly.
Vincenc Ferrerius alespoň zřídil své soukromé palácové divadlo ve svém pražském domě, další divadla zbudoval na svých zámeckých sídlech v Mnichově Hradišti a v Třebíči na Moravě. Hrabě byl
též velkým milovníkem hudby. Sám aktivní muzikant-violoncellista, podílel se na rozvoji hudby především jako mecenáš. Své dobré hudebníky, například Antonína Kammela a Josefa Myslivečka, posílal do Itálie, aby se tam dále učili. Svého příznivce našel v hraběti při svém pražském pobytu také Wolfgang Amadeus Mozart.