---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

 

OTEC  Maxmilián hrabě Waldstein  *před 1600 † 18.2.1655 Praha	MATKA Kateřina hraběnka z Harrachu *10.11.1599 místo † 22.8.1640
Karel Ferdinand Maxmilián hrabě Waldstein   *1634  † 9.4.1702 Vídeň
Karel Ferdinand Maxmilián hrabě Waldstein pocházel z jednoho nejstarších českých šlechtických rodů Waldsteinů. V roce 1675 – rytíř řádu Zlatého rouna, 1678 tajný rada,, 1683 vyslanec v Anglii a pak v Polsku, do roku 1686 nejvyšší hofmistr ovdovělé císsřovny Eleonory, 1686 nejvyšší hofmistr císařovny. Statky: po otci dědil Hradiště a Svijany, v letech 1684-1702 držel Třebíč.
oo 29.1.1660 místo
MANŽELKA Marie Alžběta hraběnka z Harrachu *2.9.1637 místo † 20.6./23.5.1710 Vídeň
OTEC MANŽELKY Otto Bedřich hrabě Harrach *2.9.1610 místo † 7.5.1639 místo	MATKA MANŽELKY Lavinia Thekla Gonzaga-Novellara *1610 místo † 7.5.1639 místo
POTOMCI
Karel Arnošt hrabě Waldstein	*4.5.1661 Vídeň † 7.1.1713 Vídeň

♣♣♣

WIKIPEDIE

Karel Ferdinand Maxmilián hrabě z Waldsteinu, také z Valdštejna (1634 – 9. dubna 1702 Vídeň, německy německy Karl Ferdinand des H. R. Reichs Graf von Waldstein) byl český šlechtic z hrádecké větve starobylého rodu Valdštejnů (Waldsteinů), uplatnil se jako významný diplomat ve službách Habsburků, později zastával vlivné hodnosti u císařského dvora ve Vídni. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil rozsáhlé statky v severních Čechách. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna.

Původ a diplomatická kariéra

Narodil se jako pátý syn hraběte Maxmiliána z Valdštejna (1596–1655) a jeho manželky Kateřiny, rozené z Harrachu (1599–1640). Absolvoval kavalírskou cestu, během níž několik let studoval na univerzitě v Lovani. V roce 1654 byl jmenován císařským komořím a svou další kariéru spojil s vládou Leopolda I., jehož císařské korunovace ve Frankfurtu se zúčastnil (1658).

Prvním diplomatickým úkolem byl pověřen již v roce 1657, kdy zastupoval císaře na pohřbu saského kurfiřta Jana Jiřího. Další diplomatickou cestu podnikl v roce 1661, kdy v německých knížectvích sháněl finanční podporu na válku proti Turkům. Později se ještě několikrát vydal do Německa, v letech 1668 a 1670 byl též členem diplomatických misí do Polska. V letech 1677-1679 byl vyslancem v Londýně. V souvislosti s tím byl jmenován tajným radou (1678), ještě předtím získal od španělského krále Karla II. Řád zlatého rouna (1675).

Vrcholem jeho diplomatické kariéry byla mimořádná mise do Polska v roce 1683, jejímž cílem bylo získat polskou podporu v další válce s Tureckem. Po předchozích  zkušenostech i za cenu vysokých úplatků polské šlechtě byl úspěšný a 31. března 1683 podepsal spojeneckou smlouvu mezi císařem a polským králem. Na základě této smlouvy pak polský král Jan Sobieski podnikl rozhodující útok v době tureckého
obléhání Vídně. Valdštejnovy zkušenosti při jednání s anglickým parlamentem a polským Sejmem utvrdily jeho monarchistické přesvědčení a jako vlivný dvořan pak zůstával předním stoupencem Habsburků.

Kariéra u dvora

Vedle diplomatické kariéry budoval i své postavení u císařského dvora, kde byl nejprve již od 60. let 17. století nejvyšším štolbou ovdovělé císařovny Eleonory Gonzaga, třetí manželky Ferdinanda III. V letech 1685-1690 byl nejvyšším hofmistrem císařovny
Eleonory Falcko-Neuburské, nakonec se stal nejvyšším komorníkem Leopolda I. (1690-1702). Od roku 1690 byl zároveň státním a konferenčním ministrem, svými názory a rétorikou ovlivňoval chod státní konference a v závěru vlády Leopolda I. patřil k významným osobnostem císařského dvora. Posledním důležitým úkolem byl pověřen v roce 1698, kdy z titulu svých funkcí hostil ve Vídni ruského cara Petra Velikého.

Majetkové poměry

Po otci Maxmiliánovi zdědil Svijany a Loučeň (1655), krátce nato po starším bratrovi Ferdinandu Arnoštovi zdědil Mnichovo Hradiště (1657). Na základě nejasně formulované závěti svého bratrance Adama Maxmiliána (1666) se začal soudit o jihomoravské panství Židlochovice. Spor o Židlochovice vedli různí členové rodu Valdštejnů téměř padesát let a o toto výnosné panství nejblíž k Vídni měl Karel Ferdinand velký zájem. Díky spříznění s rodem Clary-Aldringenů byl krátce v letech 1666-1678 také majitelem severočeského panství Benešov nad Ploučnicí. V roce 1672 odkazem příbuzného z rodu Kouniců převzal Českou Lípu a Zahrádky, tyto statky ale nikdy nenavštívil a v roce 1696 je za 450 000 zlatých přenechal opět Kounicům. Mezitím svému synovci Arnoštu Josefovi prodal v roce 1678 panství Mnichovo Hradiště. Jako nejstarší člen rodu Valdštejnů převzal v roce 1684 panství Třebíč, ve stejném roce po starším bratrovi Františku Augustinovi (*1628 †1684) zdědil
Dobrovici v severních Čechách. Pro občasný pobyt v Praze sloužil palác na Malé Straně, vystavěný po roce 1667.

Vzhledem ke službě u dvora a diplomatickým cestám pobýval Karel Ferdinand převážně mimo Čechy a jeho zájem o zděděný majetek se omezoval pouze na výnos, který mu umožňoval finančně náročný pobyt u dvora. I když jsou doloženy jen strohé výnosy ohledně povinností poddaných, na druhou stranu jeho postavení u dvora umožnilo rozkvět poddanských měst a rozšiřování městských privilegií (Dobrovice). V Dobrovici jsou také doloženy tři krátké pobyty (1685, 1691, 1696). Přestože vlastnil rozsáhlé statky v Čechách, finančně náročné aktivity u dvora a v zahraničí jej nutily ke značnému zadlužování. Půjčoval si například od spřízněného rodu Thun-Hohensteinů, v roce 1681 si půjčil 100 000 zlatých od Heřmana Jakuba Černína. Naopak sám půjčoval dál a mezi jeho věřiteli byl například nejvyšší sudí František Karel Přehořovský z Kvasejovic.

Hlavní panství

Benešov nad Ploučnicí (1666-1678)
Česká Lípa (1672-1696)
Dobrovice (1684-1702)
Loučeň (1655-1702)
Mnichovo Hradiště (1657-1675)
Svijany (1655-1702)
Třebíč (1684-1702)

Rodina

Za manželku si vzal 29. ledna 1660 svou sestřenici Marii Alžbětu z Harrachu (1637 – 1710), vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu byl ke sňatku nutný papežský dispens. Jejich manželství bylo podle dochované korespondence šťastné a harmonické, ale narodil se z něj jen jeden potomek, syn Karel Arnošt (1661 – 1713), později taktéž významný císařský diplomat. Karel Ferdinand z Valdštejna zemřel ve Vídni  9. dubna 1702 a za početné účasti dvořanů byl pohřben ve vídeňském kostele sv. Augustina.

♣♣♣

Donátor 11. kaple Svatováclavské cesty z Praha do Staré Boleslavi. ??

♣♣♣

Autor: Johann Alexander Boener, 17. století