Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"Šlechtictví můžeme mít v sobě jako něco osobního, co v sobě nosíme a nějakým způsobem prezentujeme".“ Zobrazit celý citát »

Dlauhoweský Václav *1946



Thun-Hohenstein, František Antonín II. Filip *1809 † 1870

27. 3. 2023 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
František Antonín I.
hrabě Thun-Hohenstein

*03.10.1786 Praha † 18.01.1873 Děčín
MATKA
Terezie Marie Anna
hraběnka von Brühl 

*8.11.1784 Pförten † 8.3.1844 Praha

František Antonín II. hrabě Thun-Hohenstein

 

 

*14.6.1809 Praha † 22.11.1870 Praha ‡ Košíře, 1898 Děčín

Hrabě František Antonín II. Filip pocházel z rodu Thun-Hohensteinů. Byl c. a komoří, ministerský rada, člen jednoty pro dostavbu chrámu sv.Víta, prezident Společnosti vlasteneckých  přátel umění, rytíř řádu Železné koruny 2.třídy, komtur řádu Františka Josefa. Statky: pro morganatický sňatek vyloučen z nástupnictví majorátu Děčín, založil peněžní majorát

oo 16.8.1846 Praha Břevnov

MANŽELKA

Maria Magdalena König
*14.5.1810 Praha † 18.5.1899 Praha ‡ Děčín

OTEC MANŽELKY
František König
*datum místo † datum místo
MATKA MANŽELKY
jméno titul příjmení
*datum místo † datum místo

POTOMCI

Zdenko František hrabě Thun-Hohenstein (1)

František Antonín hrabě Thun-Hohenstein (2)

M.Therese hrabě z Thun-Hohensteinu (3)

Leo Fredinand hrabě Thun-Hohenstein (4)

Karolina hraběnka z Thun-Hohensteinu (5)

Bianka hraběnka z Thun-Hohensteinu (6)

*o9.o9.1842 † o6.o6.1906
*14.11. 1845 † 10.02.1922
*24.07.1847 † 00.05.1933
*23.07.1848 † 19.05.1933
*30.07.1850 † 08.06.1940
*15.04. 1855 † 16.02.1936

♣♣♣

WIKIPEDIE

František Antonín II. z Thunu a Hohenštejna, (německy Franz Anton II. von Thun und Hohenstein, celým jménem František de Paula Filip Antonín II. Thun-Hohenstein, uváděn též jako Franz Thun Sohn, / František Thun syn, 13. června 1809 Praha – 22. listopadu 1870 Praha),  byl rakouský a
český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, podporovatel umění a politik, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Jeho otec byl hrabě František Antonín I. z Thun-Hohenštejna (1786–1873). Bratr Leopold Lev z Thun-Hohenštejna (1811–1888) působil jako český místodržící a rakouský ministr, další bratr Fridrich z Thun-Hohenštejna (1810–1881) byl diplomatem a politikem. Roku 1846 se František Antonín oženil s Marií Magdalenou Königovou (1810–1899). Žil na rodovém sídle v Děčíně. Měli tři dcery a tři syny. Kvůli mesaliančnímu sňatku s Königovou i dalším rozporům s otcem se František Antonín II. vzdal nástupnických práv pro své potomky.

V mládí působil spolu s otcem na správě panství. V době před rokem 1848 zasedal na původním stavovském zemském sněmu, kde tvořil stavovskou opozici. V roce 1839 se stal vrchním ředitelem pražského ústavu pro chudé a zasloužil se o rozvoj sociální péče v hlavním městě Českého království. Zajímal se o literaturu a umění, byl členem Společnosti vlasteneckých přátel umění a roku 1839 se stal ředitelem, později prezidentem české Krasoumné jednoty. Zasloužil se o vznik profesionální památkové péče. Od konce 30. let provozoval ve svém Thun-Hohenštejnském paláci v Praze umělecký salon, kam zval pražské aristrokraty a umělce. Sám obstojně maloval a kreslil. Zajímala ho rovněž frenologie (dobově populární nauka o souvislosti mezi tvarem lebky a povahovými vlastnostmi lidí).

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického života. V březnu 1848 se stal členem Národního výboru (původně Svatováclavský výbor). Byl jedním ze tří jeho šlechtických členů. Působil taky jako jeden z velitelů Národní gardy. Poté, co se jeho bratr Leopold Lev Thun-Hohenstein stal ministrem vyučování, nastoupil na jeho rezort jako ministerský rada do vedení referátu umění. Ve funkci vysokého úředníka ministerstva setrval po devět let, do odchodu bratra z čela rezortu.

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Děčín – Benešov – Česká Kamenice) do Českého zemského sněmu. Jako nezávislý kandidát. Byl rovněž členem zemského výboru, kde setrval po celé šestileté funkční období sněmu. Politicky patřil do frakce konzervativního velkostatku, kterou vedl jeho bratr Leopold Lev Thun-Hohenstein a Jindřich Jaroslav Clam-Martinic. Šlo o konzervativní a federalistickou formaci, která podporovala české státoprávní požadavky.

Závěr života a smrt

Po roce 1867 opustil politický život. Věnoval se pak převážně podpoře umění. Předsedal Spolku pro dostavbu chrámu svatého Víta. Zemřel v listopadu 1870, náhle, bez výraznějších předchozích zdravotních problémů. Příčinou smrti byla mrtvice.

Zajímavost – Antonín a Josef Mánes u hraběte Thuna

V letech 1842-43 docházel na setkání umělců na nedělních večerech pořádaných hrabětem Thunem německý malíř a karikaturista Engelbert Seibertz. Karikatury, které zde vytvořil, vyšly knižně v roce 1928 v pražském nakladatelství Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart. Na nich mezi jiným zobrazil i Antonína a Josefa Mánese, kteří se večerů též zúčastňovali.

František Kožík zachytil v životopisném románu Josef Mánes fiktivní setkání Engelberta Seibertze a Josefa Mánese na večeru umělců u hraběte Thuna, kde vznikla i Mánesova karikatura. Seibertz zde měl vyslovit názor, že Mánes je velmi podobný Ferenci Lisztovi.

♣♣♣


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás