Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

♣♣♣

♣♣♣

WIKIPEDIE

MUDr. Hana princezna Lobkowiczová, rozená Nováková, zemřela ve věku 97 let. Byla významnou českou lékařkou a členkou šlechtického rodu Lobkowiczů. Vyrůstala na pražské periferii v rodině právníka a bývalého starosty Braníka Bohumila Nováka. Měla sestru, dvojče Věru, známou výtvarnici.

Na gymnáziu se seznámila se svým budoucím manželem Františkem Lobkowiczem (1927-1998). „Chodili jsme spolu od školy k Jiráskovu mostu, vedle sebe. Ale to bylo jiné chození než teď. Opravdu naprosto platonické,“ vzpomínala pro projekt Paměť národa. František přitom svůj šlechtický původ nikdy nezmiňoval. S matkou, která byla téměř slepá a k tomu jako vdova prakticky bez finančních prostředků, žili velmi skromně. „Neustále jedl chleba namazaný rajským protlakem, protože na víc neměli.“

Hana Lobkowiczová se rozhodla pro studium medicíny. František začal studium práv a plánoval diplomatickou kariéru. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 však rychle pochopil, že se vzhledem ke svému rodinnému původu diplomatem nikdy nestane. Přestoupil proto také na medicínu a stal se virologem. Již v roce 1952 však byl režimem povolán do Pomocného technického praporu (PTP), tedy k tzv. Černým baronům.

Společně vychovali tři děti: dceru Janu, která zemřela ve 14 letech, dceru Marii Leopoldinu a syna Michala, který se stal poslancem a ministrem obrany České republiky.

Před rokem 1989 byla rodina pod dohledem StB. Po sametové revoluci se aktivně zapojovala do veřejného života, věnovala se dobročinným aktivitám a podporovala kulturní i vzdělávací projekty. Udržovala kontakty s českou šlechtou doma i v zahraničí.

Hana pr. Lobkowiczová, Hugo hr. Mensdorff-Pouilly, Terezie Kochová roz. hr. Czerninová a její dcera na Výročním koncertu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v sále Pražské konzervatoře 29.3.2012		Hana pr. Lobkowiczová, Diviš hr. Czernin, Ivana Feitlová, Dagmar hr. Strachwitzová, Miroslav Petrů na Výročním koncertu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v sále Pražské konzervatoře 29.3.2012.

Výroční koncert Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v sále Pražské konzervatoře 29.3.2012.		Výroční koncert Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v sále Pražské konzervatoře 29.3.2012.

♣♣♣

Pohřeb Hany Lobkowiczové,
Kostel sv. Linharta, Cítov, 26.4.2025
foto: Karel Lojka​

Pohřební mši celebroval Zdeněk Vojtěch princ Lobkowicz		O Praem., P.Filip, opat Kanonie premonstrátů v Teplé

Syn M. Michael princ Lobkowicz

♣♣♣

Dvojče Hany Novákové provdané Lobkowiczové byla Věra Nováková provdaná Brázdová, významná česká ilustrátorka, malířka a sochařka. Sestry se narodily do rodiny, která již měla čtyři děti. Den jejich narození byl pro rodinu Novákových šťastný i nešťastný zároveň. Místo očekávaného jednoho dítěte se jim narodily dvě, do té doby nejmladší dcera Alenka však kvůli očkování provedeném infikovanou jehlou v ten samý den zemřela. Řadu sourozenců po dvojčatech nakonec završil bratr Zdeněk. Hana Lobkowiczová tak vyrůstala v pestrém kolektivu celkem šesti dětí – čtyř sester a dvou bratrů. Nejpevnější pouto přitom vždy měla právě s dvojčetem Věrou: „Cítíme, když se něco děje. Něco tam je ve vzduchu, co nás váže.“

Otec Bohumil, povoláním právník, působil celý život v Obchodní a živnostenské komoře (později Československé obchodní komoře) na pražském náměstí Republiky. Tam se také seznámil se svou budoucí manželkou, která zde pracovala jako sekretářka: „Otec si ji vybral proto, že toužil po veliké rodině a ona byla ochotná rodit ty děti. A asi tam byla taky nějaká láska!“ Pro rychle se rozrůstající rodinu koupil otec na splátky rozlehlou parcelu v pražské čtvrti Braník. Dům, kolem kterého vybudoval velkolepou zahradu, a dokonce i malý lesík, se brzy stal centrem branického dění. Do čtvrti se záhy nastěhovala řada rodinných známých i příbuzných. Otec navíc neváhal poskytovat bezplatné právní rady komukoli ze sousedství, a byl tak v okolí oblíben. Později nějakou dobu působil jako branický starosta. Haně Lobkowiczové se při vzpomínce na Braník, kterému sama neřekne jinak než „Bráník“, vybavují hlavně bezstarostné chvilky v dětském kolektivu – ježdění na koloběžce, lezení na stromech, bruslení na ledě, hraní volejbalu, ale i to, jak druhá nejstarší sestra Mája spadla při pálení čarodějnic do ohně a měla puchýře po celém těle. Pro ucelený obrázek stojí za zmínku, že splátky za rozsáhlý pozemek a dům nejstarší sestra pamětnice Bohunka splácela až do své smrti. (Převzato ze stránek Paměti národa).

Lobkowiczovi jedli chleba namazaný protlakem
Do školy začaly chodit s Věrkou ještě před válkou, nejprve v Braníku. Když pak byla v den přijímacích zkoušek na gymnázium Věra nemocná, odmítla se jich Hana Lobkowiczová zúčastnit sama. Šly tak nejprve na rok do měšťanky a potom již za války přestoupily na Jiráskovo gymnázium v Resslově ulici. Zde se také pamětnice seznámila se svým budoucím manželem, Františkem Lobkowiczem: „Chodili jsme spolu od školy k Jiráskovu mostu, vedle sebe. Už od kvarty – neuvěřitelné! Ale to bylo jiné chození než teď. Opravdu naprosto platonické.“ František Lobkowicz přitom svůj šlechtický původ nikdy nezmiňoval. S matkou, která byla téměř slepá a k tomu jako vdova prakticky bez finančních prostředků, naopak žili velmi skromně: „Neustále jedl chleba namazaný rajským protlakem, protože na víc neměli.“

Školu dokončili všichni tři už v poválečném Československu, místo němčiny se teď učili rusky. Zatímco Věra šla po maturitě na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU), Hana Lobkowiczová se rozhodla pro medicínu. František začal studium práv a plánoval diplomatickou kariéru. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 však rychle pochopil, že se vzhledem ke svému rodinnému původu diplomatem nikdy nestane. Přestoupil proto také na medicínu. Již v roce 1952 však byl režimem povolán do Pomocného technického praporu (PTP) – armádního útvaru, kam byly v letech 1950 až 1954 umisťovány za účelem internace a převýchovy tzv. politicky nespolehlivé osoby.

Pétépácká idylka
I rodina pamětnice, majíc blízko k intelektuálním kruhům, se stala pro komunistický režim záhy nežádoucí. A to zejména poté, co se její otec vymezil proti vysoce postavenému funkcionáři Zdeňku Fierlingerovi. Následkem toho byla Věra vyloučena z AVU a nejmladší bratr Zdeněk nepuštěn k maturitě. Haně Lobkowiczové hrozilo, že pokud nebude vdaná, bude po ukončení studia povinně poslána na východní Slovensko. Svatba, kterou s Františkem po deseti letech známosti již beztak plánovali, se uskutečnila v červenci 1952. V listopadu již František nastupoval jako „pétépák“, v té době ještě s nejistým výhledem, na jak dlouho. Pamětnice sice Slovensku unikla, jako lékařka však byla pracovně přiřazena do Ústí nad Labem, kde byl v té době nedostatek lékařů. Zde sloužila každý den dvanáctihodinové směny, aby se v sobotu po závěrečné půldenní šichtě tak jako celá řada dalších doktorů sebrala a jela na den domů do Prahy nebo za Františkem do Milovic. Po další dva roky, kdy byl František u PTP, se vídali jen sporadicky: „Někdy dostal propustku přes noc. Byly tam báby, které pronajímaly pokojíčky – špinavé a plné blech. A tam jsme mohli přespat společně. To byla idylka!“

Rodinný život
Zpočátku tak byla pamětnice sama i na výchovu dcery Jany, která se kvůli komplikacím při porodu narodila s postižením. Kvůli péči o Janičku musela opustit práci v Ústí nad Labem. Zaměstnání v Praze se jí pak hledalo těžko a během krátké doby vystřídala několik pozic. Přibližně rok po narození Janičky, v roce 1954, byl však František k jejímu štěstí z povinné vojenské služby propuštěn. Protože mu ovšem režim neumožnil stát se lékařem, vystudoval epidemiologii a nakonec pracoval jako virolog v Nemocnici Na Bulovce.

K Janičce přibyli v roce 1959 dcera Marjenka a v roce 1964 syn Michal. S hlídáním dětí pomáhala Haně Mimi Czerninová, z šlechtického rodu Czerninů. Ta jen těžko sháněla práci, dlouhá léta totiž byla komunistickým režimem z politických důvodů vězněna, mimo jiné také například spolu s významnou československou disidentkou Růženou Vackovou. Stav dcery Janičky se bohužel nadále zhoršoval. Hana Lobkowiczová ji tak na radu sestry Bohunky nakonec dala přibližně ve čtrnácti letech do ústavu, kde Jana nedlouho nato zemřela. Druhá dcera Marjenka vystudovala medicínu. Syn Michal byl geolog a po sametové revoluci poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Křesťanskodemokratickou stranu, později za ODS a Unii svobody. V období od ledna do července 1998 zastával funkci ministra obrany a sehrál důležitou roli při jednáních o vstupu České republiky do NATO.

Drocár Jan, 27. 4. 2025

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora