Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„"...ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu"....“ Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Habsbursko-Lotrinský, František (II.) I. Rakouský *1768 †1835

10. 6. 2020 | Jan Drocár | Osobnosti

 

OTEC
Leopold II. Habsbursko-Lotrinský
*5.5.1747 Vídeň † 1.3.1792 Vídeň
MATKA
Marie Ludovika (Luisa) Španělská 
*24.11.1745 Portici (Kampánie) † 15. 5.1792 Vídeň
císař římský, císař rakouský a 32. český král

František (II.) I. Rakouský Habsbursko-Lotrinský

*12. 2.1768 Florencie †2. 3. 1835 Vídeň

V letech 1792–1835 král uherský a český a markrabě moravský, v letech 1804–1835 císař rakouský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské národa německého. Jeho vláda byla poznamenána dvěma muži – knížetem Metternichem, který byl jeho pravou rukou a Napoleonem Bonapartem.  V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem, se František prohlásil císařem rakouským. Válčil s Napoleonem, byl nucen odejít do Uher. Spolu s ruským carem Alexandrem poražen Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova. Dceru Marii Luisu  provdal za Napoleona Bonaparte. V bitvě u Lipska Napoleon poražen a po Vídeňském kongresu se Evropa vrací do starých kolejí.

1. oo 6.1.1788 Vídeň

MANŽELKA

Alžběta Vilemína Luisa Württemberská
*21. 4. 1767 Trzebiatów † 18. 2.1790 Vídeň

OTEC MANŽELKY

Fridrich II. Evžen Württemberský 

*21.1.1732 Stuttgart † 23.12.1797 Hohenheim

MATKA MANŽELKY

Bedřiška Dorota Braniborsko-Schwedtská 

*18.12.1736 Schwedt † 9.3.1798, Stuttgart

POTOMCI

arcivév. Luisa Alžběta Habsbursko-Lotrinská

*18. 2. 1790 Vídeň † 24. 6.1791 Vídeň

2. oo 15.8.1790 (proxy) Neapol a 19.9.1790 Vídeňand in person at Vienna 19 Sep 1790

MANŽELKA

Marie Tereza Neapolsko-Sicilská 
*6.6.1772 Neapol † 13.4.1807 Vídeň

OTEC MANŽELKY
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
*12.1.1751 Neapol † 4.1.1825 Neapol
MATKA MANŽELKY
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
*13.8.1752 Vídeň † 8.9.1814 Vídeň

POTOMCI

Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská
Ferdinand I. Dobrotivý Habsb.-Lotrinský
Karolína Leopoldina Habsbursko-Lotrinská
Karolína Luisa Habsbursko-Lotrinská
Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská
Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
Josef František Habsbursko-Lotrinský
Karolína Ferdinanda Habsbursko-Lotrinská
František Karel Habsbursko-Lotrinský
Marie Anna Habsbursko-Lotrinská
Jan Nepomuk Habsbursko-Lotrinský
Amálie Terezie Habsbursko-Lotrinská

*12.12.1791 Vídeň † 17.12.1847 Parma

*19.04.1793 Vídeň † 29.06.1875 Praha

*oo.oo.1794 místo † oo.oo.1795 místo

*oo.oo.1795 místo † oo.oo.1799 místo

*22.o1.1797 Vídeň † 11.12.1826 Rio de Janeiro

*01.03 1798 Vídeň †03.09.1881 zámek Chantilly

*oo.oo.1799 místo † oo.oo.1807 místo

*08.04.1801 Vídeň † 22.05.1832 Drážďany

*17.12.1802 Vídeň † 08.03.1878 Vídeň

*oo.oo.1804 místo † oo.oo.1858 místo

*oo.oo.1805 místo † oo.oo.1809 místo

*oo.oo.1807 místo † oo.oo.1807 místo

3. oo 6.1.1808 Vídeň

MANŽELKA

Marie Ludovika Beatrix z Modeny
*14.12.1787 Monza † 7.4.1816 Vídeň

OTEC MANŽELKY
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
*1.6.1754 Vídeň † 24.12.1806 Vídeň
MATKA MANŽELKY
Marie Beatrice d’Este
*7.4.1750 Modena † 14.11.1829 Vídeň

POTOMCI

4. oo 24.9.1816

MANŽELKA

Karolína (Šarlota) Augusta Bavorská
*8.2.1792 Mannheim † 9.2.1873 Vídeň

OTEC MANŽELKY
Maxmilián I. Josef Bavorský
*27.5.1756 Schwetzingen † 13.10.1825 Mnichov
MATKA MANŽELKY
Augusta Vilemína Hesensko-Darmstadtská
*14.4.1765 Darmstadt † 30.3.1796 Rohrbach

POTOMCI

♣♣♣

WIKIPEDIE:

František I. (12. února 1768, Florencie – 2. března 1835, Vídeň) byl v letech 1792–1835 král uherský, chorvatský a český, v letech 1804–1835 císař rakouský, od roku 1815 král lombardsko-benátský a jako František II. v letech 1792–1806 poslední císař Svaté říše římské.[2][3]

Celá jeho vláda byla výrazně ovlivněna dvěma muži: Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem.

Mládí

Narodil se 12. února 1768 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci.

V roce 1780 zemřela jeho babička, česká a uherská královna Marie Terezie, a jejím následníkem se stal její nejstarší syn Josef II., ten však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také jeho první manželku, Alžbětu Vilemínu Württemberskou, se kterou se vzal 6. ledna 1788.

Druhé manželství

Alžběta však zemřela již dva roky po svatbě, 18. února roku 1790, den po porodu prvorozené dcery, a dva dny nato, zemřel také císař Josef II. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z Florencie přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi právoplatným následníkem trůnu.

Dne 19. března 1791 se František ve Vídni oženil podruhé (sňatek byl nejprve uzavřen per procurationem 15. srpna 1790 v Neapoli), s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou (1772–1807).

Manželé byli bratranec a sestřenice prvního stupně, jejich rodiče byli vlastními sourozenci – Mariina matka Marie Karolína byla Leopoldovou sestrou a nevěstin otec Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem Františkovy matky Marie Ludoviky). Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Císař František II./I.

Dne 1. března 1792 zemřel Leopold II. a na trůn nastoupil František jako císař František II. Byl rodinný typ a připomínal vzhledem a oblečením spíše obyčejného měšťana než císaře. Vydával se na procházky městem a rád odpovídal lidem na pozdrav.

Dne 6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska Klementem Václavem Lotharem Metternichem, který se později stal jeho pravou rukou.

Konflikt s Napoleonem Bonapartem

Francouzské vojsko pod Napoleonovým vedením několikrát proniklo na rakouská území a vyhnalo tak císařskou rodinu do Uher. Důvodem bylo horší vycvičení a vyzbrojení rakouského vojska. V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem Bonapartem, se František v obavě ze ztráty císařského titulu prohlásil císařem rakouským.

Za jeho vlády došlo i k bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde byl rakouský císař spolu s ruským carem Alexandrem I. poraženi.

S ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) se František vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy a zůstává tak jako František I. pouze rakouským císařem.

Marie Ludovika

Většina Františkových příbuzných byla Napoleonem vyhnána ze svých zemí a útočiště hledala u svého příbuzného v Rakousku, mezi nimi byla i rodina budoucí císařovny. Dne 6. ledna 1808, půl roku po smrti Františkovy druhé manželky, se ve Vídni konala svatba. Volba padla opět na sestřenici, princeznu Marii Ludoviku Beatrix z Modeny (1787–1816).

Marie Ludovika byla velmi vzdělaná žena, trpěla však tuberkulózou, která jí znemožňovala mít děti a zapojit se plnohodnotně do života, i když se o to až do smrti snažila a pokud mohla, všude svého manžela doprovázela. Dohlížela na výchovu všech svých vyvdaných dětí a zvláště se věnovala následníku trůnu Ferdinandovi, jehož stav se díky ní velmi zlepšil. Byla neochvějnou nepřítelkyní Napoleona a postavila se proti plánu provdat Františkovu dceru Marii Luisu za císaře Francouzů.

I když svého manžela dokázala velmi ovlivnit, přesto byla sňatková jednání mezi Napoleonem a Metternichem úspěšně dovedena do konce a v roce 1810 se Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská stala francouzskou císařovnou. Metternich uskutečnil ještě jeden sňatkový plán s nešťastným koncem, a to manželství další Františkovy dcery Leopoldiny s brazilským císařem Pedrem I.

Napoleonův konec a císařova smrt

Po Bitvě národů u Lipska v roce 1813 byl Napoleon poražen a jeho žena Marie Luisa se vrátila i se synem, římským králem Napoleonem Františkem Bonapartem (pozdější vévoda František Zákupský), do Rakouska. Po Vídeňském kongresu (18. září 1814 – 9. červen 1815), jenž byl Metternichovým triumfem, se Evropa vrátila do „starých kolejí“. Marie Luisa byla poslána do Parmy jako vévodkyně a malý Bonaparte zůstal s dědečkem ve Vídni.

10. listopadu 1816 se František oženil ve Vídni naposledy. Jeho nastávající se stala dcera bavorského krále Maxmiliána I., princezna Karolína Augusta Bavorská (1792–1873). Karolína byla už jednou, díky Napoleonovi, provdaná za Viléma I. Württemberského (1781–1864), manželství však bylo bezdětné; z tohoto důvodu bylo po Napoleonově pádu v roce 1815 rozvedeno (hlavním impulsem však bylo setkání Viléma se sestrou ruského cara Alexandra I. Kateřinou Pavlovnou, do níž se Vilém hluboce zamiloval). Manželství s Františkem bylo šťastné, třebaže ani v něm Karolína neporodila žádné děti; láskyplně se starala o všechny své děti nevlastní.

V roce 1824 se konal Karolínou podporovaný sňatek Františkova syna Františka Karla s její polorodou sestrou Žofií Bavorskou, se kterou si dobře rozuměla, a svou náklonnost později přenesla i na Žofiina syna a jeho manželku. O šest let později v roce 1830 se pak císař dočkal prvního vnuka Františka, pozdějšího císaře Františka Josefa I., který se o pět let později přišel s dědečkem rozloučit k úmrtnímu loži.

Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand, kterému kladl na srdce, aby poslouchal Metternicha a nedělal nic bez porady s ním. Po smrti jeho manželka Karolína Augusta přesídlila do Salcburku.

Držte se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli; proč ne my? Nyní panují nové ideje, které nemohu schvalovat a nikdy jich neschválím. Vzdalujte se jich a přidržujte se jejich opaku, neboť já nepotřebuji učence, ale dobré občany. Vaším povoláním je vzdělávat mládež k tomu účelu. Kdo mně slouží, musí učit, co nařizuji. Kdo to neumí, nebo přichází ke mně s novými ideami, ten může jít, nebo já jej odstraním.
—z proslovu Františka I. k profesorům lycea v Lublani, 1821
Pomník v Praze (Krannerova kašna)
V roce 1850 byl odhalen pomník Františka I. (autor Josef Kranner) jako kašna, a také Hold českých stavů, a to v parku na tehdy novém nábřeží na Starém Městě Pražském. Vztyčení pomníku panovníkovi, který byl symbolem reakce a potlačování všech liberálních a národních snah, vzbudilo v českých vlasteneckých kruzích nechuť. Proto byla sama jezdecká socha Františka I. roku 1919 sňata a vrácena v kopii až v roce 2003.
Potomci

Z manželství s Alžbětou Vilemínou Württemberskou:
Luisa Alžběta (18. února 1790 – 24. června 1791), arcivévodkyně

Z manželství s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou:
Marie Luisa (12. prosince 1791 – 17. prosince 1847), císařovna francouzská, vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally,⚭ 1810 Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 – 5. května 1821), vojevůdce a státník, francouzský císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815
⚭ 1821 Adam Albert Neipperg (8. dubna 1775 – 22. února 1829), generál, hrabě z Neippergu
⚭ 1834 Charles-René de Bombelles (6. listopadu 1785 – 30. května 1856), hrabě, diplomat, nejvyšší hofmistr císařského dvora v Parmě
Ferdinand I. Dobrotivý (19. dubna 1793 – 29. června 1875), rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a český, markrabě moravský, ⚭ 1831 Marie Anna Savojská (19. září 1803 – 4. května 1884)
Karolína Leopoldina (8. června 1794 – 16. března 1795), rakouská arcivévodkyně
Karolína Luisa (22. prosince 1795 – 30. června 1797), rakouská arcivévodkyně
Marie Leopoldina (22. ledna 1797 – 11. prosince 1826), ⚭ 1817 Petr I. Brazilský (12. října 1798 – 24. září 1834), v letech 1822 až 1831 brazilský císař a v roce 1826 také nakrátko král portugalský
Marie Klementina (1. března 1798 – 3. září 1881), ⚭ 1818 Leopold Bourbonsko-Sicilský (2. července 1790 – 10. března 1851), syn krále Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského a Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské
Josef František (9. dubna 1799 – 30. června 1807), rakouský arcivévoda
Karolína Ferdinanda (8. dubna 1801 – 22. května 1832), ⚭ 1819 Fridrich August II. (18. května 1797 – 9. srpna 1854), saský král od roku 1836 až do své smrti
František Karel (17. prosince 1802 – 8. března 1878), rakouský arcivévoda ⚭ 1824 Žofie Frederika Bavorská (27. ledna 1805 – 28. května 1872), dcera krále Maximiliána I. Bavorského
Marie Anna (8. června 1804 – 28. prosince 1858), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
Jan Nepomuk (30. srpna 1805 – 19. února 1809), rakouský arcivévoda
Amálie Terezie (*/† 1807), rakouská arcivévodkyně.

♣♣♣


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás