Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„“ Zobrazit celý citát »

Spojené království






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Belcredi, Antonín *1744 † 1812

3. 4. 2018 | Drocár Jan | Osobnosti

 

OTEC
Pius Giussepe Belcredi
*1711 místo † 1776 místo
MATKA
Ernestina Lestwicz
*datum místo † datum místo

Antonín hrabě Belcredi

 

*1744 místo † 14.1.1812 Brno

Antonín Belcredi byl moravský šlechtic původem z italského rodu Belcredi, pocházejícího z
Lombardie. Byl mladším synem Pia (*1711 † 1776) a původně žili se starším bratrem Gasparem na zámku Montalto – Pavese jižně od Pávie, jako vnuci lombardského markýze. Starší Gasparo zdědil podle pravidla prvorozenectví rodový majetek, zatímco Antonia jako druhorozeného rodový majetek míjel a on se proto rozhodl hledat svou příležitost v Čechách, respektive na Moravě.

oo 25.4.1769 místo

MANŽELKA

Marie Theodora z Freyenfelsu
*1752 † 1832 místo

Marie Theodora – dědička panství Líšeň a Jimramov

OTEC MANŽELKY
František Xaver z Freyenfelsu
na Líšni a Borotíně

*1714 místo † 1768 místo
MATKA MANŽELKY
Otýlie Wilhelmina
z Imbsenu a Kunštátu
*1721 † datum

POTOMCI
Se svojí manželkou měl 14 dětí, ale přežil ho jen Eduard Belcredi. Nejstarší syn Hubert Belcredi
padl v roce 1805 v bitvě u Ulmu, druhorozený Ernest Belcredi se zabil při vjíždění na koni do brány zámku.

Hubert hrabě Belcredi

Ernest hrabě Belcredi

Eduard hrabě Belcredi

*datum místo † 1805 místo
*datum místo † datum místo
*17.06.1786 † 05.09.1838

♣♣♣

Když vstupoval do armády, bylo mu pouhých 16 let a o rok později byl zařazen k 32. pěšímu regimentu maršála hraběte Wiedmana, jehož velitelem byl plukovník Jan Hubert z Freienfelsu. Přestože byl o 20 let starší, zřejmě k němu našel velmi dobrý vztah, protože když byl Antonio v roce 1763 v bitvě u Torgavy těžce zraněn, přivezl ho na zámek do Líšně, kde se celý rok zotavoval a seznámil se s Marií Theodorovou (*1752 † 1832), s kterou se oženil 25. dubna 1769 v předvečer jejich sedmnáctých narozenin. Tímto sňatkem získal hrabě Belcredi zámek a panství v Jimramově, které jim Theodořina teta, bezdětná vdova, odkázala. Po svatbě odjel Antonio s Theodorou do Itálie, odkud byl penzionován v hodnosti  generálmajora a poté strávil nějaký čas u císařského dvora ve Vídni jako komoří.

Dostal se do povědomí místní obyvatel nejen pro svou zajímavou povahu, ale také pro své velkorysé
činy. Se svou ženou měl 14 dětí, avšak ze synů ho přežil jen nejmladší Eduard, kterému odkázal
jimramovské panství. Zbytek svého života dožil v Jimramově, kde zemřel 14. ledna roku 1812. Jeho manželka Theodora zemřela až o dvacet let později ve věku 80 let.

♣♣♣

WIKIPEDIE

Hrabě Antonín Belcredi (německy Anton Graf von Belcredi, 1744 – 14. ledna 1812 Brno) byl moravský šlechtic z italského rodu Belcrediů, pocházejícího z Lombardie.

Život
Antonín Belcredi se narodil v roce 1744 v italské Pávii. Jeho otcem byl Pius Giussepe Belcredi a matkou Ernestina Lestwicz.

Stal se důstojníkem armády a zúčastnil se mnoha válek. Proslavil se v sedmileté válce, během níž dosáhl hodnosti generála. V bitvě u Torgavy byl raněn a jeho přítel Jan Hubert z Freyenfelsu jej pozval na léčení do Líšně. Zde se seznámil s Marií Theodorou z Freyenfelsu (1752-1832), s níž v roce 1769 oženil.

Roku 1774 mu Marie Terezie udělila inkolát pro české země a mezi lety 1774 a 1778 přesídlil do Jimramova, který Marie Theodora zdědila po své bezdětné tetě Marii Antonii z Waldorfu.
Armádu opustili v hodnosti generálmajora. Poté krátce působil ve Vídni, následně žil především v Brně. Zasloužil se o opravu jimramovského zámku a v Brně na dnešním náměstí Svobody nechal vystavět palác. Zde roku 1773 zřídil čítárnu a v roce 1778 osvícenecký salon, jenž se stal střediskem společenského života. V roce 1788 se stal velmistrem brněnské zednářské lóže. Jelikož byl pro své postoje a kritiku dvora pod dohledem policie, rozhodl se tento post opustit. V roce 1794 navštívil ve vězení v Olomouci francouzského generála La Fayetta. Po návštěvě napsal císaři dopis, ve kterém odsoudil generálovo věznění. V roce 1796 měl podporovat povstání rekrutů, za což mu bylo uděleno
domácí vězení.

V Jimramově se často setkával a vedl diskuze s místními duchovními, kterými v té době byli Michal Blažek a Matěj Josef Sychra. Podílel se také na rozvoji obcí, které měl v držení. Dne 1. června
1802 vydal pro Jimramov první požární řád, který nesl název Pořádek, který na pád vzniknoucího ohně v městys Jimramově pozorován a zachován býti má. V  letech 1800-1801 nechal na vlastní náklady postavit tzv. Horní školu. Údajně se měl také podílet na zřízení zednářské lóže a kasína. Dále je uváděn jako zakladatel střeleckého spolku a střelnice.

Se svojí manželkou měl 14 dětí, ale přežil ho jen Eduard Belcredi. Nejstarší syn Hubert Belcredi padl v roce 1805 v bitvě u Ulmu, druhorozený Ernest Belcredi se zabil při vjíždění na koni do brány zámku.

Antonín Belcredi zemřel v Brně a 17. ledna 1812 byl pohřben na hřbitově v Jimramově.

♣♣♣


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2026  |  O nás